vitac.

Dobrý dokument, který by mohl pomoci mnoha rodičům otevřít oči a pochopit, že dítě je třeba o pravidlech chování na Internetu důsledně poučit. A že i nadále pak platí - důvěřuj, ale prověřuj (a blokuj:)). Těm ostatním, kterým toto je dávno jasné, alespoň umožnil vidět, jak takové chování úchylů na Internetu v praxi vypadá. Nic víc jsem v něm nenašel a svým způsobem to i kvituji. Paradoxně nejvíc mě šokoval onen tendenční a velmi nebezpečný názor vystupujícího pana právníka, který by zodpovědnost za chování uživatelů služeb přenesl na poskytovatele těchto služeb... to snad tedy opravdu ne.

Film jsem si pustil znovu, bez nějakého toho roku, téměř po dvaceti letech a konečně "na zdi". Pro mě je hlavním negativem to, že nehledě na národnost postavy, dialogy jsou v angličtině (vyjma okolních ruchů - myšleno mluvy v pozadí, ta se drží reality). Jinak pěkná válečná podívaná s ukázkovým procitnutím soudruha do reality:) "We tried so hard to create a society that was equal, where there'd be nothing to envy your neighbour. But there's always something to envy. A smile, a friendship, something you don't have and want to appropriate. In this world, even a Soviet one, there will always be rich and poor. Rich in gifts, poor in gifts. Rich in love, poor in love." Slabší čtyři.

Výborná komedie. Podobných je v současnosti jako šafránu. Má spád, gradaci, je vkusná a (opravdu hodně) vtipná. Přitom děj je v podstatě ze života a ani moc nepřehání, což můžu jako muzikant, který již pár svatebních zářezů na pažbě má, jen směle potvrdit:) Stejně tak jako asi každý, kdo se kdy v nějaké "svatební profesi" aspoň na chvilku ochomýtnul. Ale hlavně - a teď pozor - hudba: Avishai Cohen! Čtyři a půl. (ČSFD předpremiéra, kino Scala.)

Intenzivní drama, natočené s velkým citem a až na pár výjimek (hlavně na dle mého názoru nadbytečný závěr) bez zjevného patosu a tlačení na pilu. Tvrdá kritika sociálního státu, rozlezlého takřka po celé současné kolektivistické Evropě, formou absurdního boje s byrokratickou hydrou, je opravdu excelentní. Hlavní hrdina - poctivý, pracovitý, vnímavý ke svému okolí - celý život platí daně a sociální "pojištění", aby ve chvíli, kdy "pojistku" objektivně potřebuje čerpat, dostal... ano, přesně tak, buď almužnu za ponižujících podmínek, nebo případně úplné kulové. Pocit absolutní bezmoci tváří v tvář proti neochotné a chladné mašinerii, bestii, kterou byl navíc dosud sám daňovým násilím nucen krmit, až nabobtnala do obludných rozměrů a hravě ho schlamstla, ten je tu až skoro hmatatelný. Naštěstí je okořeněný i špetkou hořkého humoru, takže ani pokud film sledujete v době podávání daňového přiznání, nepůjdete si snad hned po závěrečných titulcích hodit mašli:) Slabší čtyři hvězdičky.

Po druhém zhlédnutí zvyšuju ze tří na slabší čtyři. Štěstí se zkrátka povedlo a po Divokých včelách je vidět pokrok všech zůčastněných. Scénář konečně není jen jakási mozaika, ale má hlavu, patu a říká co chce říct. S výjimkou snad dvou scén (srdcoměkkatej, vana v obchodě) je v něm nic moc k smíchu není, a i tyto mají dosti hořkou příchuť... Zato tíživými momenty a pochmurnými obrazy z průmyslového Mostecka se opravdu nešetří. Za komedii bych tedy film určitě neoznačil, dle mého je to čistokrevné drama. Vše umocňují výborné herecké výkony a i díky nim sledujeme lidi s reálnými vlastnostmi, obtížemi a cíli. Negativní komentáře zmiňují oslavu chudoby, "humanismu", nepoukázání na příčiny vedoucí k dané životní situaci... Já si nemůžu pomoct, ale o každé z významnějších postav z filmu se postupně dozvídáme, jak a proč na tom je, její vztah k práci, její žebříček hodnot atd. Krásné na filmu je to, že takto může divák nahlédnout do vědomí relativně velkému počtu postav a jak dobře a věrohodně tahle "síť" funguje. A ke zjištění o čem film tedy skutečně je... si stačí přečíst jeho název.

Upřímně, od Nightwish jsem od doby End of an Era a konce Tarji Turunen v kapele nečekal už vůbec nic. Nějaké následující desky jsem si zběžně poslechl... a raději zapomněl. Takže mi nezbývá než se přiznat, že tento záznam z Wackenu roku 2013 je pro mě vesměs milým překvapením. Floor Jansen zpívá s přehledem a to i věci psané pro Tarju, kde je má upravené, tam to nepůsobí vůbec zle, ba naopak. Dokonce v závěru Ever Dream došlo i na mrazení v zádech, to se jen tak někomu nepovede. A je to pěknej kus ženské. Trošku mě zaskočila vizáž Tuomase Holopainena - není zas i tolik let starší než já a tady vypadá docela jetě, jestli chlapec nemá složitý osobní život... Jinak ke kapele není příliš co dodat, žádné kdo ví jaké umění, ale písničky jsou líbivé, emotivní a šlape to pěkně, co víc od pop rocku chtít:) Setlist je k fandům starších kusů vstřícný, z těch nových jsou vybrané poslouchatelnější skladby. Až na pár výjimek a zakomponování irských loketních dud (uilleann pipes), fuj, to fakt ne...

Komentářem pokryju celou trilogii, zdá se mi zbytečný psát ke každýmu z filmů zvlášť. Meiji kenkaku romantan (jednička) je taková moc hezká pohádka, která může fungovat zcela samostatně, bez dalších pokračování. Všechno je nalajnovaný, s jasně definovaným zlem, bez zbytečných dějových odboček. Ale ono to vůbec nevadí, protože tahouny jsou perfektní samurajská akce (skvělá choreografie, přehledná), vizuál, hudba a hezká tvářička hlavního hrdiny. Holky musí být nadšený, když i mně se líbil:) Děj se odehrává asi tak v letech 1867 (jednička) a 1878 (dvojka, trojka), takže je to takový velmi odlehčený steampunk (bezbolestná:), bitevní loď, ...) s fantasy stylem boje s katanama. Záporná strana je spíš legrační, taková nekňubovská, než že by z ní šel děs - do tohoto světla ji staví i přehrávání herců a zvolená hudba během chvil, kdy jsou na scéně. U "mlátičky" jsem se takhle parádně nebavil od... asi od Kick-Ass. Kyôto Taika-hen (dvojka) rozjíždí komplexnější příběh, mnohem víc ponurý, proti serióznějšímu nepříteli. Trpí tím, že slouží v podstatě jen jako příprava na finále, kterým je Densetsu no Saigo hen (trojka). Dvojka je tak nejslabší částí trilogie, hodně roztahaná, s menším počtem akčních scén. Ani hudební doprovod neudržel kvalitu jedničky a to se nespravilo ani ve trojce. V té se ale naštěstí vrací hromada vynikající akce a závěrečná gradace, takže vše je opět v pořádku:) Postupně bych dal čtyři, tři, tři a půl hvězdičky a rozhodně doporučuji jako výživnější alternativu k americkým nechci-přemýšlet-chci-se-bavit akčním popcornům.

Velké drama na malém plácku doslova utopeném mezi vysokými domy uprostřed velkoměsta. Někdo se schovává (nebo vyrovnává svým vlastním způsobem s minulostí) v klášteře v horách, někdo v karavanu stojícím na právě zmíněném plácku... Na horách člověka slunce oslepuje odrazem od nekonečně mnoha bílých plošek sněhu, ve městě od někonečně mnoha okenních tabulek (nebo jedné konkrétní). Zkrátka, je to podobné. Ale poctivé rozjímání, a je jedno kde, vyžaduje pravidelný režim a každodenní rituály - běda tomu, kdo do nich zasáhne a naruší je, ať už je to pán či kmán! Přesně to se na stalo. Poetika (ne nepodobná hrabalovské) a čas rozjímání musí ustoupit ostrému duelu (ne nepodobnému souboji v prašnému westernu) o bytí a nebytí. Ovšem i během války nezapomínáme na naši slabost pro baskytary, auta a ženy:) Provedení není co vytknout, takže tu máme zase po čase jeden opravdu krásný film za čtyři a půl hvězdičky.

Příjemná a vtipná komedie, trošku ve stylu Amélie z Montmartru - podobně svérázné chování některých postav, smutně pozitivní, ale ve finále veskrze optimistické celkové vyznění snímku a konec konců i ten klavírní doprovod mi Amélii připomněl (není špatný, ale za Tiersenem pokulhává na míle daleko). Moc bych nepátral po nějakých hlubokých myšlenkách... klouže se spíš po povrchu (chodí po vodě:)) a od komedie bych ani nic jiného nečekal, vůbec mi to nevadilo. Zato nápad konečně ukázat, jak se to s Bohem skutečně má a co to je za prevíta, ten je perfektní:) A když krom nápadu přijde i jeho správné uchopení a podaří se z něj dostatečně mnoho vytěžit, vznikne... Zbrusu Nový zákon. Lehce slabší čtyři hvězdičky. (FK, kino Blansko, 10. 2. 2016.)

Pěkný historický (malý velko)film, jehož hlavním lákadlem pro mě byly samosebou plachetnice a námořní bitvy (velmi slušně zvládnuté), ale paradoxně nakonec mě skoro víc zajímalo dění na souši, než na moři... takže to ve filmu rozhodně nestojí na vedlejší koleji. Fantastické hudby si asi povšimne každý, čas od času se mi dokonce stalo, že se tradiční filmové role jakoby otočily - a obraz pouze doplňoval hudbu... Také kvituji to, že Holanďané dokázali ukočírovat svůj patriotismus v rozumných mezích (s čímž mají některé jiné státy tradičně potíž:)). Negativa - také jsou. Mně nejvíc vadilo nedobové chování postav (viz komentář od Cervenak). Volné, až bych řekl skoro gumové pojetí času (viz komentář, respektive historicko-technický rozbor od flanker.27 :)) mi naopak moc nevadilo - už jen z absence titulků upřesňujících datum (divák se z titulků dozví jen aktuální místo děje, nikoliv čas) soudím, že šlo o vědomý úmysl autorů a vzhledem k tomu, že zásadní fakta nebyla nějak příliš nešetrně pozohýbána, tak čert to vem. Že hlavní hrdina vypadá jako člen německé power/speed metalové kapely se do mého hodnocení nepromítá:) Slabší čtyři hvězdičky. PS: Kéž by někdo zfilmoval Martenova dobrodružství, úplně to vidím, to by byl trhák...