vitac.

Zamilovanost je, když při pohledu na NI zahrajete špatně tři noty v řadě. Když vidíte JEJÍ oči jedno kam se podíváte, před spaním je poslední věcí na kterou myslíte to, jestli si nejdřív čistila horní, nebo dolní patro zubů, a ráno první myšlenkou to, jestli si obleče první pravou, nebo levou ponožku. Nevyženete JI z hlavy ani kdybyste chtěli a vy nechcete, protože je to krásné... i když třeba trošku trpíte, neboť ONA to vlastně ani neví;) Mulholland drive je na tom podobně. Je to naprosto fascinující film. Jediný, který jsem viděl tři večery v řadě. A od té doby jednou za rok až dva. A vždy mě z něj mrazí v zádech, tečou slzy a v hlavě dlouho zní "I've Told Ev'ry Little Star...". Jen - dá se skoro po deseti letech pořád ještě mluvit o zamilovanosti, nebo už je to jistojistě láska? Pět a půl!:)

Hm, tak pět jsem tomu kdysi dal, jooo...? You read the Bible, Ringo? Not regularly, no. Tak teda jo:) Kino Art (9. 10. 2014).

24. 1. 2011 - I po těch letech stále parádní zážitek. Jasně, člověk tam teď najde spoustu drobných nejasností, ale čert (vlastně vetřelec:)) to vem, já ten film miluju a hodnocení nechávám na pěti.

25. 1. 2011 - Pro mě stále jeden z nemilejších a nejoptimističtějších filmů. Krásná hudba, vynikající výkon Audrey Tautou a fantastické zachycení snílkovského chápání světa (fiktivní TV zprávy:)). Jasných pět.

30. 7. 2009 - Tak jako hlavním hrdinům filmu, i mně se těžko hledají slova... Před "pár" lety (osmi?) jsem film viděl v klubovkách na ČT2 a nesmazatelně se mi vryl do paměti. Vynikající hudbou, tuctovým, ale netradičně pojatým příběhem, způsobem vyprávění a přesně zachycenou tragikomičností životů postav. Po letech film neztratil nic ze svého kouzla, naopak, byl mi ještě bližší. Snad nejpomalejší situační humor na světě při dlouhých záběrech na dva automaticky a pravidelně chlastající Finy, k tomu těžká romantika... Čtyři a půl, potvrzení toho, že v mé desítce je opávněně.

Film odehrávající se v mé domovině, namluvený jazykem mého kmene v době mého dětství. Dodnes nemůžu zapomenout na pštrosa pobíhajícího v jedné ze zahrad v Olšanech, zvídavost mých kamarádek (cca desetiletých), které se v nevědomosti připojily ke komparzu babek čumících přes plot... Film, ve kterém po každém zhlédnutí (a že už jich bylo) najdu nový detail, který ho dělá ještě vtipnějším. Vynikající komedie, vynikající herci a pozoruhodná práce režisérky s neherci, které vybičovala (a jak jsem ji tak viděl na place tak asi i doslova:)) k velmi přirozeným výkonům.