Agatha

Film, ve kterém se toho příliš moc neděje, ale přesto je něčím výjimečný. Je to stylem vyprávění, skvělým obsazením a možná i atmosférou devadesátých let. Záměrem tvůrců asi bylo ukázat, že v životě jde i to, snažit se udělat pro sebe i ostatní víc, než jen to, co je snadné nebo co se očekává. A to platilo tenkrát a bude platit pořád. A to mi bylo na filmu sympatické.

Krásný citlivý film, se znamenitě napsanými postavami a skvěle zahráno. Zvláště Teresa Wright mě svým projevem okouzlila. Takové zvláštně naivní herectví, ale odzbrojující. Prostě radost se dívat.

Souhlasím, že barva by tomu jenom prospěla. Možná by to dodalo tu chybějící jiskru. Ne že by jich Bette Davis rozdmýchala málo, ale přeci jen mi něco málo k nadšení chybělo. Jinak je film stále aktuální, jen ten "hon na čarodějnice" probíhá trochu jinak, když to přirovnám ke covidmánii. Ale vážně jen trochu, je až vtipné jak se skoro nic nezměnilo. I ty mršky jsou pořád stejné. Kdo by jí mohl lépe zahrát než Betty.

Od začátku to vypadalo na sázku na jistotu (zaznívá to zde častěji). Sehnat dobrý herce, vánoční kulisy a nějakou šlamastyku a vánoční hit je na světě. A ejhle, ono to málokdy funguje. Trochu jsem se po zdejších komentářích bál, že to bude i tenhle případ. Ale naštěstí ne. Za mě to šlapalo víc než dobře. Začátek pomalejší, ale gradovalo to a neztrácelo dech. Kino bylo kupodivu poloprázdné, ale ti co byli, se myslím dost dobře bavili. Takže kdo váháte, nebojte se toho. Herci odvádějí výborný kus práce. Hlavně Kaiser s Lábusem baví. Zajímavou roli má i Roden. A nesmím zapomenout na Jitku Sedláčkovou, kterou popravdě vůbec nemusím, ale tady doslova září a role jí perfektně sedla. Linka s Čermákem a Plodkovou je trochu slabší, ale také má co do sebe. Jako celek prostě příjemná komedie, kde se fakt zasmějete (pár uchychtnutí nepovažuju za komedii). Je znát, že na scénáři pracovalo víc lidí, kteří mají něco za sebou a něco vědí. Navíc si myslím, že se v tom najde kde kdo. Některé rodinné scénky a hlášky fakt nemají chybu. P.S. Lásku nebeskou mi to nepřipomínalo ani vzdáleně.

Název filmu opravdu odpovídá skutečnosti - ten den se neskutečně vleče. Ze začátku to vypadá jako venkovská idylka podle Henryho Jamese, ale záhy se to začně ubírat tradičním "rodinným" směrem. Čili se to všechno poštěká, jeden druhému vyčte stoleté křivdy a úskoky, a všichni se snaží prosadit si svou. Jak taková blamáž může dopadnout. Mamka chytne migrénu a jde si dát svou medikaci a mužská část rodiny chytá slinu a bumbá co hrdlo ráčí. Ve filmu se nic moc neděje, stopáž je opravdu vražedná, divadelní prkna z toho koukají více než by bylo žádoucí, ale přesto na tom stejně něco je. Myslím, že to bude Katharine Hepburn, kterou prostě nejde jen tak vypnout, když začne hrát.

Skyfall si ode mě zaslouží komentář, ale co napsat, když už tu jiní všechny superlativy sepsali... Snad jen dodám, že vidět víckrát, nemusíš se bát, kvalita je na tom znát.

Kniha mě pohltila, film splnil očekávání a v ledasčems i předčil. Kdo váhá jít do kina, neváhejte, stojí to za to. Už jen díky výpravě. Přece jen bažina knižní a bažina na plátně je rozdíl. Scénář se snaží hodně a citlivě držet předlohy, herci jsou také skvělí. Hudba to všecho jen podtrhuje. Snad ani nemám co vytknout, vydržel bych se dívat další hodinu.

Bohužel, pro mě jedno velké zklamání. Ani půvabná Ingrid Bergman mě nedokázala přimět, aby si mě film získal. Sama chuděrka skoro něměla co hrát. Přesto jí role přinesla Oscara. Ale beru to tak, že jim v Hollywoodu moc chyběla a tímhle si jí chtěli po jejím italském intermezzu naklonit zpátky ;-) Spekulace o přeživší velkokněžně Anastázii, buď v literární nebo filmové podobě mě vždycky zajímaly, ale toto zpracování (od kterého jsem čekal asi moc) mě hodně zklamalo. Jedna výrazná emotivní scéna na celý film je na mě opravdu málo, víc jich tam vážně nebylo. Jinak je to smotanec tlachání, hádání, přemlouvání, přesvědčování a handrkování. A konec to totálně pohřbil - proběhl ve stylu "všichni se rozejděte, show skončila". Nevím, nemělo to žádný náboj ani nápad. 3 * z úcty k Ingrid Bergman a Helen Hayes.

Drahokam mezi westerny. Snadno přehledný, žádné velké dějové zvraty, všechno plyne tak nějak v klidu. Nemusíte se složitě orientovat kdo je kdo, a na čí je straně. Takový balzám na nervy. Herci vynikající, výprava s blankytně modrou oblohou, vyprahlé širé pláně a bílý kaňon jsou fascinující.  Ale co nejvíc je fascinující na tomhle díle je bezesporu hudba - začátek si můžu pouštět pořád dokola a nikdy se neomrzí. Co dovede jeden skladatel s párem smyčců a trumpet, to nikdy nepochopim. A uhrančivé oči Jean Simmons nesmím opomenout. Dodatek: Po dalším shlédnutí musím konstatovat a doplnit, že Velká země mě fascinuje čím dál více... Prostě Velká nádhera. Chci vidět zas. Jeden z těch mála filmů, při kterém se skoro zastaví čas. A ten čas při něm strávený přináší skvělý pocit. Pocit nevšednosti, mimořádnosti, vzácnosti. Wyler byl prostě velikán a roky 1958 a 1959 byly jeho vrcholem.

Zvláštní nápad, příjemně zfilmovaný a skvěle zahraný. Annette Bening jsem si nikdy neoblíbil, ale touto rolí mě dostala a sedla jí perfektně. Bylo to smutné, cituplné ale zároveň tak nějak povznášející. Příjemné barvy, komorně laděno, uhranančivá hudba. Celou dobu jsem si říkal, že ten hudební rukopis je mi odněkud povědomý. Bodeť by nebyl, vždyť Marcelo Zavros je podepsaný pod mými milovanými Dveřmi v podlaze a jak tak nad tím přemýšlím, tyto dva filmy nemají podobnou jen hudbu.