Agatha

Nemohl jsem uvěřit, že se tenhle film objevil v programu. Skoro 5 let čekání, marné vyhlížení českých titulků, a nakonec TV Prima překvapila a potěšila. Dabing sice nic moc, ale díky za to. Natočeno podle knižní předlohy a podle skutečného příběhu její autorky Jessicy Koch. Knížka (vydáno pod názvem Blízko obzoru) mě tenkrát úplně dostala a na film jsem byl hodně zvědavý, i když mi bylo jasné že 460 stránek se do 110 minut těžko vejde. Musím ale říct, že Němci si s tím velice dobře poradili. Dokonce bych skoro ani nepoznal že to Němci natočili ;-) Příběh je očesán na nezbytně nutné a pro děj podstatné pasáže a myslím že funguje dobře. Herci se snažili, výprava s kamerou fajn a hudba odpovídající. Jen se mi oproti knize zdálo že bylo více zacíleno na teeneagry. Vcelku spokojenost.

Tvůrcům se nádherně podařilo převést na plátno ten božský dar, který Whitney měla, i její cestu životem. Beru to jako krásnou poctu této jedinečné zpěvačce. Kdo neměl styl Whitney rád, těžko může očekávat že bude filmem nadšen. Hudba zde hraje prim a zvuk v kině nic nenahradí, takže za mě skvělý zážitek.

Divím se, že tahle hodně povedená britská komedie, mi tak dlouho unikala. Všiml jsem si jí náhodou ve fanklubu některého z uživatelů - a už podle plakátu mě zaujala ;-) "Pohřební" začátek by mě možná u jiného filmu odradil, nikterak u britského. Tam je to naopak příslibem pozitivního vývoje. A vážně - ze skleslé Brendy Blethyn se rázem stává osvobozená vdova, která se s veškerým svým nadšením a nasazením pustí do rizikového podniku s hodně výnosnou plodinou. Skvělě jí sekundují stejně poťapaní sousedé a směřuje to k trochu nedotaženému, ale přesto skvělému grande finále. Nato jak jsou Britové vážní, chladní a upjatí, tak ve filmu si ze sebe umí udělat skvělou legraci, a má to ještě jednu velkou devízu - působí to přirozeně a vážně vtipně. To my u nás už například neumíme. I když se všichni snaží být vtipní, tak vtipně to dopadne málokdy. Film je prošpikován skvělými momenty, dobrou hudbou a především zábavnými herci - naprosto mě dostaly prodavačky po šálku konopného čaje :-)

Trochu jiný a opomíjený Vinnetou se skvělou ústřední hudbou Rize Ortolaniho. Právě nad absencí proslulé hudby Martina Böttchera se někteří pozastavují, ale mě se zamlouvala. Je sice znát, že film natáčela jiná společnost, ale laťka se hodně blíží nejlepší čtyřce. Je sice trochu rozvleklý, ale na druhou stranu se nebojí ukazát trochu krve a násilí. Dřív se mi tato "nemayovka" moc nelíbila, ale po dnešku jí přícházím na chuť.

Princezna Fantaghiró je legendou mého dětsví a zůstává jí dodnes. Kdo by si i po letech nevybavil tu atmosféru plnou kouzel, temna a úkladů. Zároveň taky tu paličatost a umanutost nesmrtelné hlavní hrdinky, která si vždycky dělala co chtěla - jak sympatická vlastnost pro každé nezbedné dítko. A její klukovský sestřih podle hrnce také nesmím opomenout. Dále udatný lamač dívčích srdcí Romualdo (to je přímo na disertační práci), mluvící husa a kámen, bílá čarodějka atd. Koho zajímalo že triky jsou dnešním měřítkem nedostatečné? Mělo to duši, srdce a příběh - to zas zoufale chybí současným trikově dokonalým veledílům. Vadou na kráse je skutečně ozvučení a dabing. Hraje zde spousta českých herců a snad žádný nemluví svým hlasem, což je škoda a nedbalost. Ale i přesto jsem si Fantaghiro v iVysilání České televize rád po dlouhých letech připomněl. Svým celkovým pojetím a vzezřením se to nepodobá žádné české či zahraniční pohádce či fantasy příběhu. V dnešní akční době už to sice není taková pecka jako tenkrát, ale pro staré nostalgiky jako jsem já není pomoci. Jen zaznělo pár tónů proslulé ústřední hudební linky a byl jsem lapen.

Už jen za samotné poselství, které snímek přináší, si zaslouží vysoké hodnocení. Názorný důkaz proč to nikdy nevzdat. A takových důkazů není nikdy dost. I když je nejhůř a ztratíte mnohé - vyjma snad jen rozumu (to už pak vážně nemá smysl) - nikdy nevíte koho potkáte, koho si oblíbíte či zamilujete. Ale hlavně, vždycky se najde někdo kdo vás může rozesmát. Bez smíchu je ten život hrozně vážný a nudný. Tímto filmem si to vždycky rád připomenu. A taky si vždycky připomenu, jak důležíté je mít někde poblíž alespoň jednoho dobrého přítele, kterému můžete v nejhorším zavolat, a už po hlase pozná a ví... Krásný nenaparující se snímek, který pohladí každou, jen trochu citlivou duši.

Tak divný a nudný začátek filmu jsem dlouho neviděl. Jen prolítly začáteční titulky a už se šahalo do poklopců. To mě trochu přesvědčilo, že o nějaké dlouhé seznamování v tomto případě asi nepůjde. Po půl hodině jsem to chtěl vypnout, ale lenost natáhnout se pro ovladač to zachránila. Ploché postavy s ubulenýma očima v prní dějové lince mě tedy moc nebraly, ale jak se to dostalo do současnosti nabralo to trochu jiný směr a nakonec se to slušně rozjelo. Potěšila stařičká Vanessa Redgrave a dobře hrající Julian Morris.

Po některých zdejších komentech jsem takřka nabyl dojmu, že jít do kina bude naprostou ztrátou času, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a zase byl jednou celkem pyšný na český výrobek. Lidi vzpamatujte se, co byste ještě nechtěli. Tohle prostě mělo grády a až na jisté drobnosti jsem se skvěle bavil. Jáklovi tleskám, má být na co pyšný. A jestli jste na tom tu obrovskou práci a vložené miliony neviděli, tak já teda jo. Objektivně je to na 4*, ale jednu přidávám jen tak pro radost,

Poutavý příběh o anglické aristokratce, která ačkoli žila v 18. století, chtěla všechno. Bohatství, postavení, uznání, krásu, zábavu, lásku a všechny další rozkoše co život nabízí. Ale ejhe, neříhej hop, dokud nepřeskočíš. Se zdánlivě vysněným manželem jiskra nepřeskočila, takže přeskočila u milence. Ale jelikož jsme stále v 18. století, nemohlo to dopadnout happy endem. Bylo zajimavé sledovat osud této rodiny, která se snažila vypořádat s běžnými útrapami života. Jen to bylo celé zabalené do moc hezkých kostýmů, lokací a hudby. Do nadprůměru to povyšují herecké výkony, protože při všech těch soukolích osudu bylo vážně co hrát.

Naprosto zasloužená nominace na Oscara. Kdo jiný by měl lépe natočit řeckou trágédii než Řekové samotní.  Neskutečná je příprava herců. Ty jejich oči mluví za vše. Ústřední trio předvádí antické výkony a jen díky nim, mě to vtáhlo snad až do starověku. Kdysi jsem viděl divadelní inscenaci, která jakkoliv se zdála nudnou, zapůsobila na mě tak, že dodnes vím o co v ní šlo. A v tom je síla řecké tragédie. Zde na plátně chyběla jen vůně moře, slunce a slz.