Atron

Možná teď po roce 2000 a dál zažíváme to, co Američani v padesátých letech... koupíme si dům/byt na hypotéku... a všichni budeme šťastni, ale pod povrchem - "přijďte večer, budu dělat barbeque, no co, přidám tam pár steaků", to bublá a vlastně jsou všichni frustrovaní. Z toho hlediska dnes zajímavá sonda do 50-tých let v Americe. Nicméně děj trochu předem odhadnutelný, takže proto jen 3 hvězdy.

Až na docela přeslazený konec velmi příjemný, civilní film. Ale Flipped bylo lepší.

No byly tam celkem kraviny... auto shozené ze srázu skončilo místo u policajtů úplně zrenovované na pouti, pak taky dobré, jak autogenem odřezával stupačku a pak ji vyndal holýma rukama (hodnýho nepálí)... ale celkem to šlapalo, takže za tři.

Víc hvězdiček by mohlo být, kdybych tak často dopředu neuhodnul, co bude dál. Plusové body za kecy maminky. Ale Straight Story bylo lepší.

Já bych ten film tak příkře nesoudil... je to prostě o lidské blbosti a o tom, jak to dopadá, když se sejde víc pitomců pohromadě.

Emoce od zdi ke zdi... nenávidím, miluji, nenávidím, miluji... až do konce. Ke konci právě až trochu moc, i když finále opravdu pěkné.

Firma na školení manažerů zveřejní soutěž na školení zdarma pro loosery, aby se o ní psalo.. A přihlásí se H. Fonda, který je nicméně poměrně rezistentní k manažerským kecům. A pak je tam pěkná slečna, takto snoubenka majitele, no a pak si to domyslíte. Žádný zázrak to není, nicméně je to vtipné a kdyby (možná se stalo, nevím) tomu někdo dnes udělal remake, mohlo by to mít taky sukces, protože manažerská školení frčí stále. Navíc mě pořád překvapuje, čím se bavili Američani v roce 42.

Je pravda, že za dob mého mládí mi to připadalo o dost napínavější, teď je to spíše zábavná záležitost.

Jasně, že je to ptákovina, ale s povzdechnutím, že něco takového už by dnes nikdo nenatočil. A peníze nesmrdí!

Na poprvé za 4 hvězdy, po pár letech jsem o jednu snížil, asi už na mě byl ten konec poněkud příliš melodramatický. Jako noir bych to fakt neviděl. Dokonce už i má oblíbenkyně BS mě svou rozpolceností stylu "nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu" až vadila. Ovšem Marilyn to v "dělnických" džínách fakt seklo.