Nathalie

Moji Gilroyové mi rozumějí.

Jako cist v trinacti dekadentni basniky, s tim rozdilem, ze tyhle dvere uz znovu neotevru.

Suchý humor v mokrém prostředí.

Newyorská neuróza může být okouzlující, ale nikoli v kombinaci s taliánskou hysterií. Okouzlil mě jen příběh svaté čtveřice Ellen Page-Jesse Eisenberg (alias Woody junior)- Alec Baldwin-Greta Gerwig, kde Allen ústy sarkastického (anti)Amorka Baldwina demaskuje herecké pózy a pseudointelektuálky, které od Rilkeho četly jediný verš. Zajímavá je i metafora geneze a rozplynutí bulvární slávy karikatury italského úředníčka v podání Roberta Benigniho, ale původně hravá metafora se zvrhne v absurdní frašku, v níž vidíme jen další a další neumělé karikatury, které by pravděpodobně po třech dnech ve Věčném měste stvořil jakýkoli turista s průvodcem (not so) Lonely Planet. Notoricky známé je i vyjádření Woodyho Allena, že důchod=smrt, což mu jeho manželka-psychiatrička v podání skvělé Judy Davis nezapomíná připomenout. Woody Allen má ze smrti zjevně vskutku strach, protože v tomhle filmu se jeho osobnost roztrojí (Eisenberg, Baldwin, Allen) , snad aby stihl všechno říct. Nápad se sprchou na operní scéně je poprvé geniální, ale opakovaný vtip není vtipem. A poslední kousek maloměšťáckých manželů, jejichž život má zachránit (trapná) nevěra, mě uspával, přestože Penelope Cruz byla exaltovaná jako vždycky. Italové vyšli z Říma nejen jako napomádování špageťáci, ale jako dokonalí idioti. Možná jsem studený psí čumák, ale zdá se, že horko Woodymu nesvědčí. Arridiverci, Roma, Goddag, Kobenhavn.

Spider or a Man? Just an ordinary teenager. Marc Webb se chytil do své vlastní pavoučí sítě.V první třetině vidíme režiséra, který rozumí srdečním trablům geeků a dokáže zachytit onu "awkardness" teenagerského namlouvání, kdy ze sebe objekty místo vycizelovaných proslovů a chytrých pick-up hlášek vydolují maximálně "hmmm" a "eee" a "máš rád mořského vlka?" Nechybí ani skvělé nápady jako cameo Stana Lee a typické hračičkovské elementy, kterými mě Webb okouzlil ve svých předchozích filmech. Ale připadá mi, že ho zajímá jen Peter Parker jako postava, nikoli Spiderman jako hrdina- a na filmu je to znát. Ale jakmile se pavoučí chlapec navleče do kostýmu a masky, ztrácí scénář i režie pevnou půdu pod nohama a tam, kde bychom čekali epické momenty, vizuální parádičky a obvyklý spidermanovský humor, je jen nadýchaná CGI vata doprovázená Hornerovou somnabulní hudbou. Rhys Ifans navíc mluví jako ještěří Voldemort, Spiderman vysedává po střechách jako depresivní Batman a dokonce už ani New York není to, co býval. A to je pak člověku líto, když si vzpomene na první, trochu dvojsmyslnou scénu, kterou Webb Spidermana nádherně uvedl.

When Lars met Michael :)

Podle mých nedávných zkušeností s mus musculus je film vskutku hrubý understatement:)

(originální verze, doporučuji všem, kteří trpěli u HBO)

Ani dokonalé masky a dokonalá Meryl prostě nestačí.

LOVE HARD...OR HARDY. Film se castecne odehrava v Hongkongu. Hlavni hrdinka je blondynka, ktera miluje Hitchcocka. Dialogy jsou huste protkany referencemi na Patriot Act, Glorii Steinem, Gustava Klimta a gymnastiku. Napadnici jsou agenti CIA. Jeden z nich ma britsky prizvuk, druhy modre oci. Pokud stale jeste nechapete, proc nemuzu jit niz, tak me osobne neznate. Lucky you. :) 7/10