Nathalie

Právní žraloci na Manhattanu jsou vysloveně k pomazlení. Především Gabrielu Machtovi bych ráda udělila plnou moc:)

Bromance z doby, kdy slovo bromance ještě neexistovalo.

Tohle není Arizona, tohle je ARNIEZONA. Vždycky jsem chtěla závodit s Corvettkou a Bumblebeem v kukuřičném poli. Ale tohle je opravdu oldschool popkorn, dokonce tak oldschool, že už dost možná ani nežijí jeho pamětníci. Vlastně jsou tu jen jediné dvě aktualizace 21. století: mobily nevypadají jako cihly a neprůstřelné švýcarské bankovní tajemství už je minulostí. 70%

Koktající anglický král na návštěvě u záletníka na vozíku, v předvečer II. světové války. Roger Michell, režisér skvělého Notting Hill, pravděpodobně začal hulit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se mu povedlo natočit nejdivnější film roku, který vás svými znepokojivými výjevy a pseudouměleckými záběry bude děsit v nočních můrách. Už nikdy nechci vidět Billa Murrayho pod vodou v bazénu. Ani Lauru Linney, kterak navléká stařence punčochy. A už vůbec ne tancující indiány a obrovské hotdogy.

5/10 Dysfunkční film o dysfunkčních postavách. Ovšem dokonale vykalkulovaný a lacině sentimentální. Tohle melodrama po mně sjelo jako po igelitu, který na sobě nosil Bradley Cooper při běhání. P. S. Hrdinové NEBYLI neurotičtí, viz základní rozdíly mezi neurozami a psychozami. Proto kohokoli, kdo ví něco o psychopatologii, bude tenhle rádoby indie film iritovat:) Vynikající recenze Jana Gregora na aktualne.cz.

Staromodnější než babiččin sváteční ubrus. 70%

Americké volby 2000, hlasování, které rozhodlo devět soudců Nejvyššího soudu. Fauly nalevo, fauly napravo, přesto vynikající zápas.

Lexikon žánrových pravidel podle Goddarda. Díky prvku distance a nezávislého pozorovatele vhodné i nejen pro horror freaky, ale i pro individua jako já, které zcela spokojeně existují v režimu horror-free.

Falešně humanistické drama, které spadlo spolu s letadlem.

70% Less than meets the eye. Nalijme si čistého vína: je to povrchní, jednorozměrný, ne-hitchovský snímek, který nic nového neobjevuje. Jako blondýnku, která miluje Hitchcocka, by mě to mělo urážet:) Jenže Anthony Hopkins a Helen Mirren jsou natolik odzbrojující, že jim proti své vůli odpustíte prakticky cokoliv a dokonce se přistihnete, že čas v jejich společnosti rychle a zábavně utíká. A teď mne omluvte, jdu si znovu přečíst rozhovory Hitche s Truffautem a pak mě čeká sprcha. :)