Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (226)

plakát

Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí (1977) (pořad) 

Legendární silvestrovský pořad lze těžko hodnotit bez patřičné nostalgie. Ti, kteří ho viděli v daném roce, na něj nemohou dát dopustit, chápu, že dnešním mladým neřekne nic moc. Není přeplácaný rádobybombastickými efekty, rozhopsanými pěveckými čísly, nabízí většinou velice humorné scénky a všemu tomu kraluje jedinečný a neopakovatelný Vladimír Menšík. Nešlo tehdy samozřejmě o přímý přenos, což lze vidět na "ulítávání" některých umělců při playbacku, ale o záznam ze silvestrovského veselí z ČT. Celá akce byla podstatně delší, vypadla některá čísla, ale i tak se jedná o ukázku toho, že když je skutečně dobrý nápad a chopí se ho lidé s řádným přístupem, nemůže taková rovnice zklamat.

plakát

Smrt darebáka (1977) 

V 70. letech to byl film, který nám nic neřekl. Když se na něj díváme po třiceti letech, najednou nám některé pasáže začnou něco připomínat. Ne vraždy, ne mrtvoly, ale ono zákulisí mocenského boje. Nutno podotknout, že příběh je to poněkud naivní, za normálních okolností by skončil po několika hodinách tím, že škody na životech by byly větší. Přesto je však zajímavé sledovat rozplétání toho, co zpočátku vypadá spíš jako pomsta ublíženého politika. A navíc, sešla se tu skutečně kvalitní herecká společnost, i když třeba taková Mireille Darc si vlastně jen třikrát štěkla, ovšem zase v úvodní a závěrečné scéně. Tenhle film vám nemusí utkvět v paměti, ale je přirozený, na nic si nehraje a upoutá pozornost právě tím, že se jí vůbec upoutat nesnaží. Pro Delona jeden z civilnějších výkonů, nic supermanského, přesto si své charisma dokáže zachovat.

plakát

Stepující stonožka (1977) 

Komedie, kterou bych označil jako kvalitní. Není výjimečná, ale některé repliky se vám opravdu zaseknou pod kůži, jako ten při příjezdu hlavních hrdinů s partyzánem na nádvoří zámku strýčka jednoho z nich, které je ovšem obsazeno německým oddílem: "Klid, to se zvládne, usmívejte se," nabádá jeden z trojice hrdinů, na což partyzán reaguje: "Jo, fajn, usmívejte se. Falešný doklady a v kufru dva samopaly!" Velice hezká byla epizodka právě onoho strýčka v podání Michela Galabrua. A tohle je právě jeden z případů, ve kterém bych nechal historická data plavat stranou, nakonec tvůrci filmu to dali najevo i tím, že skutečné historické postavy jsou znázorněny jen stíny.

plakát

Tichý Američan v Praze (1977) 

Mě by opravdu zajímalo, kdo ze zdejších "odpadlíků" má povědomí, jak se tehdejší události vyvíjely a co je na nich tak strašně tendenčního a propagandistického. Že sem US Army bez jakýchkoli skrupulí vtrhla a odvezla desítky beden, aniž by vznesla jakýkoli dotaz či požádala o povolední (aby už otevřené a jednoznačně přebrané kysny vrátila demonstrativně zpět), to je historický fakt. Že se na tuto skutečnost narouboval nějaký příběh, jakkoli nepravděpodobný, to je běžný kolorit kdekoliv - nejenom v ČSSR. Spíš se domnívám, že bdělé oko zastánců kvality a čistoty vidělo rok natočení a mělo hned jasno. Já se domnívám, že to odpovídá duchu doby, ostatně podívejme se do nabídky celosvětové produkce, co se tehdy točilo...

plakát

Vězeňské blues (1977) 

Pějící Bobby Ogden a zlotřilý Garland Dupree plus pečlivě plánující Tina Wauters... kolikrát jsem tenhle film prohnal na VHS, než odešla definitivně neznámo kam. Jeden z těch filmů, ze kterých dýchala určitá naivita, ale také pohoda a nekomplikovanost. Peter Fonda hrající na kytaru v opačném gardu byl velice dobrý, je jen škoda, že těch písniček ve filmu nezaznělo o trochu víc. Jedna hvězda je speciálně za netradiční honičku na motorových člunech - asi evidentní, kde brali inspiraci tvůrci Policejní akademie, konkrétně čtvrté epizody.

plakát

Bitva o Midway (1976) 

Největším neštěstím je, že do filmu byly vsazeny záběry z lepšího a povedenějšího Tora! Tora! Tora! Jinak poněkud méně typický americký válečný film, kdy není pozornost soustředěna na jedince, ale skutečný celek...

plakát

Dům Na poříčí (1976) 

Film měl velice zajímavou "katastrofickou" sekvenci, která byla opravdu udělána na úrovni, bohužel jeho podstatnou část zabraly spory a okolnosti týkající se soudního sporu, které jsou bez patřičných znalostí značně nepřehledné. Jenže to by z toho vzešel seriál. Především výborný Jiří Kodet a Luděk Munzar, ale ani jejich výkon nevymanil film z průměrného středu.

plakát

Maratónec (1976) 

Málokdo si uvědomí jednu věc - Schlesinger tu režijně pokračoval v duchu svého podílu v dokumentárním filmu VIDĚNO OSMI. V některých scénách si pohrává s nervy diváka daleko víc, než drásajícími scénami na zubařské židli. Mám na mysli třeba onu malou chvilku před operou, kdy na Roye Scheidera vyskočí ze tmy fotbalový míč. Vzpomínám si, že v kině náhle zavládlo na vteřinu mrazivé ticho a pak se rozléhal šepot - teď to bouchne... Kdo četl knihu, bude možná mírně zklamán, kdo ne, nedá na Maratónce dopustit. Já osobně v něm vidím mnohavrstvenný příběh a i když ono proslulé "Je to bezpečné" hodně utkví v paměti, Maratónce je potřeba vnímat jako celek.

plakát

„Marečku, podejte mi pero!“ (1976) 

Další naprosto fenomenální ukázka, jak se dá udělat něco, čemu se budete upřímně smát a nebudete k tomu potřebovat vyumělkovanou masáž bránice doprovázenou zoufalými erotickými scénami. Zdeněk Srstka se díky svému oznámení o Hliníkovi stal jedním z nejznámějších herců, ač mu k tomu stačily tři vteřiny a pět slov. I to je genialita tvůrců, ovšem to není nic divného, protože jak vidno, ve škole stále opisují! Tenhle film nás prostě zasáhne kdykoli, i když já si ho užil na vlastní kůži velice nemile, protože onu větu "Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším" mi zadeklamoval profesor ruštiny těsně předtím, než mi udělil zasloužený plný počet bodů.

plakát

Parta hic (1976) 

Jako naprostou pitomost považuju tvrzení, že jde o propagaci komunismu. To by ho musel velebit i Jim Morrison, kterému řekli, aby odsoudil drogy. Prostě pokus o vysloveně nadsazené téma, které má ukázat, jak bodry Ostravak, holdující alkoholu na vrcholové úrovni (viz líčení J. Skopečka, co všechno vypil) může pochopit blahodárné účinky mléka. Je to něco podobného, jako brát smrtelně vážně fakt, že jeden člověk dokáže vyvraždit středně lidnatý stát plný profesionálních zabijáků. Každý film je do jisté míry odrazem doby - v něčem (téma, provedení, módní záležitosti). Parta Hic měla být lehce ironická, a ona jí je, dost lidí ji jen díky tomu, že byla natočena před rokem 1989 shazuje. Není to skvost kinematografie, ale taky to není totální odpad. Pozoruhodné komentář: gstudio.