Robbi

Co jsou Tři dny ke svobodě? Bez ohledu na to, jaký byl originál, jsou sbírkou těch nejstrašnějších klišé, které kdy byla k vidění. Od samého začátku víme, jak film dopadne a jen si můžeme postupně sázet, co do opičí dráhy pro Johna Brennanana přibude. Policie v tomto případě není podmáznutelná, kompenzuje to ale totální debilitou a neschopností. Přičtěme k tomu vševidoucí reklamu na Pittsburgh a máme výsledek. A to ani nemluvím o zoufalém oslím můstku, který aspoň zkouší sméstz Lary vinu, když už nikdo neřeší jeho násilí a vraždu (lhostejno na kom a proč). Z celého filmu, který je navíc ukázkou, že pro internet není nic nemožné, stojí za shlédnutí těch sedm minut s Liamem Neesonem. Rozhodně bych se přimlouval za povinnou projekci pro ženské publikum, pak už by i Kajínek mohl mít konečně pořádnou šanci a ne se jenom u těch bab schovávat.

Oliver Stone jednou řekl: "Ten, kdo chválí film, který natočil nebo ve kterém hraje, nejspíš cítí, že není dobrý a zoufale se snaží přesvědčit lidi o opaku." Tady se bohužel jen a jen chválí. Je samozřejmě velice "záslužné" připomínat, co bylo před dvaceti a více lety, ale jak řekl pan Vetchý, ono by se taky mělo nezapomínat na dobu nedávno minulou. Tak jsem zvědav, kdy se konečně začne točit o tom, že, řečeno slovy pana Kryla: "Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, co tu kradli po léta, teď dvojnásobně kradou, ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, co pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce..." Jinými slovy - zamysleme se nad tím, jestli za to zlo může režim nebo lidé, jak se praví v Krylově odkazu.

One man show Jeffa Bridgese a one dog show nezkrotitelné border collie (nebo chcete-li farmářské kólie) Dewna je potřeba vidět pouze tehdy, máte-li vztah ke psům a nějakého jste měli někdy doma. Psí rok působí jako jeden vyňatý díl z rozsáhlého opusu o životě stárnoucího muže, který si chce dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Kupodivu však ne naháněním slečen ve věku jeho dcery, ale výzvou v podobě "zkrocení" až příliš živého psa. Osobně bych tenhle snímek řadil spíš do rodinné kategorie, protože má všechny její atributy: humorný boj s tvrdohlavým zvířetem, dojemné scény, chvíle účtování i pochopení, že existují i lidé, kteří vás mohou brát takové jací skutečně jste. Hodnocení je možná nízké, ale v kategorii, ve které snímek je, plně vystihující.

Někdy je těžké vybrat nějaké originální prostředí, zvláště když Schůzka se smrtí je už 61. zfilmovanou akcí s Davidem Suchetem v roli "malého, vlezlého Belgičana". Takže tato epizoda nemusí evokovat jen Vraždu v Mezopotámii, ale také třeba Záhadu egyptské hrobky nebo i do jisté míry Smrt na Nilu. Osobně jsem byl zvědavý, jak si režisér Pearce (točil už Smrt staré posluhovačky) poradí se změnou prostředí, a je pravda, je tu na mě dýchla inspirace některými dalšími vykopávkovými filmy. Každopádně bych ale řekl, že v záplavě některých jiných nekonečných "skvostů" jde stále o značný nadstandard a Suchet je pořád výborný - a pokud si začal barvit vlasy, rozhodně mi to vadí méně, než některé daleko mladší, ale o to více překarosované dámy.

Kdo se na tenhle film bude dívat jen z toho pohledu, že musí za každou cenu určit toho nejlepšího a nejméně výrazného, vůbec ho nepochopil a přijde o spoustu zajímavých myšlenek. Stejně jako nejde v F1 srovnávat Fangia, Sennu či Hamiltona, ve fotbale Andradeho, Pelého nebo Messiho, v hokeji Ragulina, Orra, popřípadě Bourquea, tak to nelze ani zde. Každý z trojice Page, Edge, White má svůj vrchol, místo s nímž budeme nesouhlasit nebo okamžik, nad nímž je nutné se zamyslet. A závěrečná The Weight je skutečně výborným puntíkem za netradiční, ale velice dobrou podívanou.

Jsa veden komentářem uživatele jménem PetrKral jsem opravdu celý film nezatížen předsudky odkoukal a nemohu se zbavit pocitu, že se ten chudák koukal na docela jinou záležitost. Kozí příběh postrádá všechno - humor (ten je zoufale hospodštější než některé Troškovy filmy), příběh (jde tu jen o vyrvané a zprzněné legendy), kvalitu provedení (což se tvůrci snaží zachránit tím, že film označují jako průkopnický) a onu geniální hudbu (bez urážky, podobné melodie vytvoří na počítačovém hudebním programu člověk, který prošel pěti ročníky LŠU). Že tu není žádný děj mě nepřekvapuje, protože na ten se většinou nehraje, jde jen o více či lépe udělanou sbírku efektů a co možná nejdvojsmyslnějších přízemních vtípků. Zachránit to má asi vypjaté finále na motivy tisíckrát omletého pirátského útěku ze šibenice (kovová trubička v krku, která zabrání zadušení, když na něm máte oprátku). A to nemluvím o tom, že i legendy jsou tu převyprávěné oním nově rychlokvašeným způsobem, takže jsem opravdu jen čekal, kdy začnou zvonit prehistorické mobily, objeví se středověké Pendolino nebo Jakub s kozou jaksi mimo plán začnou pod Karlovým mostem hloubit metro. To, že je něco nového ještě nesmí znamenat, že se to udělá špatně. A hvězdný dabing to opravdu nezachrání, zvláště když si uvědomím, že ony dabující hvězdy dneska slyším v těch nejšílenějších reklamách. Bohužel, tohle se opravdu nepovedlo a za celou dobu jsem se zasmál jen jednou. Když prošly titulky a já si konečně mohl odskočit.

Dvě třetiny jde o sympaticky rozehrané drama a konečně to taky jednou vypadá, že země neomezených možností vyprodukuje něco jiného, než geniální amatéry, kteří dokáží "vykolejit sirkou mezinárodní expres". Hysterická Emily Mortimer, nesnesitelně žoviální Woody Harrelson, bohužel nevyužitý potenciál Eduardo Noriegy a závěr, který asi má znamenat něco v duchu závěrečné hlášky ze Stevensonova Ostrova pokladů "Prachy nekoušou". Totálně zazděný potenciál, v němž si snad jako jediný uchoval nadhled Ben Kingsley, jemuž dávám jednu hvězdičku, druhou pak jako zarytý vláčkař samotnému prostředí. Kdy už si US tvůrci konečně dovolí se zbavit těch zoufalých klišé a udělají jednou něco, kvůli čemuž by se stálo za to vrátit k nějakému filmu podruhé?

Četl jsem tu několik vzdechů, že se tenhle film táhne, nemá patřičný počet davových scén, chybí mu akce. Nechci se takových hodnotitelů dotknout, ale poněkud jim uniklo, KDE a CO se ve filmu odehrává. Ona Ďáblova dílna byl skutečně svět sám pro sebe. Proto nelze čekat dramatické pokusy o útěk a nervně drásavé scény. Já naopak oceňuji přirozenost a civilnost filmu a ukázku onoho těžkého rozhodování, zda se pokusit přežít i za cenu výčitek (ač nikdo z bloku 18. a 19. nevěděl, jestli vůbec bude mít příležitost si něco vyčítat) nebo zda statečně zemřít hrdinskou smrtí. Poválečná generace tohle nikdy nemůže posoudit. Pro mě je to jeden z nejpřirozenějších filmů právě proto, že neplýtvá efekty, nepřekrucuje děj do nepřirozenosti, ale nechá ho plynout právě i s těmi zdánlivě nicsenedějícími plochami. Jak tu bylo řečeno - Oscar je ve správných rukou. A neodpustím si jeden rýpanec - podstatná část autorů zámořské produkce válečných filmů by si měla tenhle film pouštět jako povinnou instruktáž.

Svižně natočený, velice dobře zahraný a řemeslně výborně odvedený film. Bohužel se to samé už nedá říci o scénáři. Chápu, že to je JEN film, ale i v něm by měla být určitá přirozenost. Už tu bylo řečeno něco o chování šerifa a jeho pomocníků v Contentionu, případně poté, co Wade uteče Evansovi & spol., neztratí se někde v pustině, ale jede tím jedním jediným směrem, kde ho samozřejmě lapí. A Wadeovo závěrečné rozhodnutí - nemyslím, že by u něj byl problém něco takového udělat, ale rozhodně by to neudělal z toho důvodu, který nám tvůrci filmu předložili. A takových situací je tu víc. Takže * za vybranou hereckou společnost, * za zvládnuté filmařské řemeslo a * za Beltramiho hudbu. S lítosti ale musím konstatovat, že nic navíc tu opravdu nebylo.

K tomuto filmu máte možnost se postavit dvojím způsobem: otevřete si lahev svého oblíbeného vína, připravíte si něco dobrého k němu a budete odpočívat. Šťastně, klidně, uvolněně, protože se budete chtít bavit. Zapomenete na to, že se na filmy díváte proto, abyste je cupovali a hledali v nich neco jiného, než co chtějí dát. Nebudete je srovnávat s příšernostmi od vykrádačky životů R. Pilcher či D. Steel, nebudete zkoumat, jestli tenhle záběr na Provence byl špatný či dobrý, nebudete hledat, zda byste vy strávili s někým noc stejně rychle či ne. Prostě mu uvěříte. Nebo uděláte pravý opak a pak vám radím jedno - vypněte film po 11 minutách a tvařte se nadále jako chápající vševědové. Ani já nemám rád klišé, a přesto musím říci, že mě dostaly neobyčejně "obyčejné" herecké výkony, zejména bývalý Poirot Albert Finney, ještě předkarlíkovský Freddie Highmore a hlavně Russell Crowe. Někdo třeba řekne, že to byl výkon "nic moc". Já říkám - postavte vedle sebe Čistou duši, L.A. přísně tajné a Gladiátora, a dojde vám, že tenhle herec umí dát postavě víc než jen řemeslo. A na závěr, nevadí mi, že se s někým v hodnocení neshodnu, nevadí mi, že si film dovolí místy utéci k mírně ironizující hranici, nevadí mi, že záběry na vinice jsou nudné. Už jenom proto, že tohle je zábava a ne dokument. Já si ho užil a klidně užiju znova, abych uvěřil stejně jako jsem uvěřil poprvé. Pokud nedávám plných pět, tak jen a pouze proto, že ten ždibíček je opravdu dán tím, že tohle je jenom dobrá zábava.