Ďáblova dílna

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

Ty krávo - Uhři a Germáni společně vytvořili film, který mě zaujal a nenutil s despektem odfrkávat! Válečný film bez patosu, s nevšedním námětem velmi speciálních vězňů lágru a jejich práce (pro mě hodně blízké). Ach, jak se mi stýská po těch dobách, kdy jsem si tiskla měsíční kupóny MHD a padělala studentskou ISIC kartu. Ta sladká chuť zakázaného ovoce, ty strachy stažené půlky (a nahoře telátkovsky nevinný pokrfejs), když falzifikáty zkoumal revizor... S nostalgickým posmrkáváním jsem se právě rozhodla změnit zaměstnání: budu penězokaz! 74% (09.05.2011)

Velmi zvláštní film o ze specifického prostředí. Mnoho Židů mělo nějaký talent, proto mohli přežít, ale za jakou cenu? Zradou vlastní krve. Je velmi lehké soudit a odsoudit, mnohem těžší je pochopit. Film s výraznými hrdiny nehrdiny, kde nikdo není vyloženě kladný a ani záporný. Hlavní nácek filmu dle svých slov už dávno ztratil ideály - byl komunistou, ale teď už není ani nacistou, už jen poslouchá rozkazy - klesl na samé dno, dělá všechno, co je potřeba k přežití - a úplně to samé dělají i samotní židovští vězni. Přesto ale se jim podaří v zájmu něčeho vyššího projevit cit a lásku a konečným nasazením svých krků dokáží dovést do konce svůj malý odpor či odboj, který měl mnohem větší důsledky než oni sami. (22.04.2009)

Filmů o holocaustu a světě koncentračních táborů za 2. světové války vznikla už spousta, včetně vysokorozpočtových, efektně natočených děsivých podívaných, a filmový divák je už tím viděním náležitě namlsaný. Přijít s něčím novým je těžké, ale Ruzowitzkému se to podařilo. Pokud se dá Ďáblově dílně něco vytknout, pak je to malý, typicky Evropský rozpočet, který neumožňuje žádné velkoryse natočené davové scény, panoramatické záběry a vizuální orgie. Je to malý film, který stojí na silném příběhu, zajímavě načrtlých postavách, kvalitním herectví a v neposlední řadě na tom, že vychází ze skutečné události, a tvůrci se mimochodem drželi reality věrně. Příběh skupiny vězňů, kteří pro nacisty uprostřed vyhlazovacího lágru v přísné izolaci a maximální konspiraci vyráběli falešné peníze, dokáže nabídnout spoustu absurdních momentů, kdy např. se projevují stavovské rozdíly mezi profesionálním zločincem a bankéřem, kteří se sejdou v jedné cele při společném úkolu znehodnotit měnu. Výborný tah bylo učinit hlavním hrdinou nikoliv idealistického politického vězně, ale cynického příslušníka galerky, který má velmi svérázný smysl pro čest a je vybavený pro přežití v extrémních podmínkách. Mezi padělatelem Sorwitschem, mladým komunistou sabotujícím výrobu a esesákem, který dohlíží na padělatelskou dílnu, se odehraje zvláštní psychologický zápas o přežití a co nejdůstojnějším vyrovnáním se se svým podílem na práci pro nacisty. Celkový dojem: 90 %. (02.04.2009)

Námět tohoto filmu nebyl pro mě nic nového. Věděla jsem, že se to stalo na základě skutečné události, věděla jsem to od tatínka ke konci války. Bůhví, odkud měl on tak přesné zprávy, ale byla to senzace a vědělo se to. K filmu bych chtěla říci, že musel být naprosto přesně zfilmován, protože se filmování zúčastnil Adolf Burger, přímý účastník v této padělatelské dílně koncentráku Sachsenhausen. Ale více jak celý film vám na DVD napoví "bonus", kde hovoří Adolf Burger s režisérem osobně, ukazuje padělky (i anglické známky), vše mělo nabourat anglickou ekonomiku, jenže byl konec války a už se toho stihlo velmi málo, neřku-li NIC. Důstojníci v táborech už mysleli na to, jak si zachránit vlastní kůži, likvidovali kompromitující materiály a tiskařské stroje, no a nechali vězně už napospas svému osudu. Ti židé, kteří se vrátili, vyprávěli věci, které byste možná marně v některých knihách hledali. Proto dávám filmu 5*, protože nafilmovat všechny hrůzy do jednoho filmu by nedokázal ani sám Mengele. P.S. Jak může někdo napsat, že se u tohoto filmu nudil, no to už jde mimo moje chápání ! (03.03.2009)