Davidkkk

Do půlky seriálu vlastně hodně v pohodě dětský pokus, který ničím nepřekvapí, ale také neurazí. Iman Vellani je nečekanou castingovou trefou a takový Bruno je podle mě nejlepší postavou seriálu. Čímž se dostáváme k drastické změně tónu seriálu – totiž ke 4. epizodě, v níž hlavní hrdinka Kamala zavítá do Karáčí. Veškeré události následující jsou směs nelogičností, špatného humoru a extrémně nudného a plochého příběhu, který z Ms. Marvel dělá jeden z nejhorších MCU projektů všech dob. Kam tohle všechno směřuje mě už ani nezajímá a Marvel je definitivně v prdeli.

A24 nezklamává. Men je atmosférický art s fajn tempem a nádherným prostředím, které jakoby tvořilo další charakter děje. Žánrový minimalismus dává divákovi prostor k hlubším zamyšlením, chvilkovým vydechnutím a nasátím anglického venkova. Nedokážu přesně určit, co mě na třetím závěrečném aktu nudilo, ale jednoznačně je znatelně slabší než co mu předchází.

Hlava mi nebere, proč se tvůrci rozhodli smíchat čtyři hlavní díly videoherní série dohromady a udělat z jednotlivých parádních dobrodružství průměrnou honbu za pokladem. Je to hodně hloupý film, několikrát jsem se musel chytat za hlavu a smál jsem se na místech, která měla být dle scénáře vážná. Překvapením bylo, že jsem se ale celé 2 hodiny nenudil a své světlé momenty to mělo. Casting mi nakonec, přes předchozí obavy, přišel v pohodě. Na Hollanda jsem si zvykl hodně rychle, to samé se dá říci o Sullym. Ale Chloe – tu považuju jako velkou střelu mimo.

Nepochopil jsem na koho tenhle reboot směřovali. Děcka značnou část humoru nepoberou, protože neví jak funguje pozadí filmařiny, na druhou stranu dospělí budou unuděni nevtipností. No a fanoušky původního seriálu to nejspíš taky nenadchne. Letošní Rescue Rangers připomínají jakousi atrakci ve stylu 𝗥𝗲𝗮𝗱𝘆 𝗣𝗹𝗮𝘆𝗲𝗿 𝗢𝗻𝗲 (2018), z níž ale odstřihnete příběh a divákovi cpete do ksichtu jeden easter egg za druhým, aniž by to mělo nějaké opodstatnění. A jistě, on tu nějaký jednoduchý příběh je, ale skutečně tu působí jen jako pojítko mezi jednotlivými scénami, v níž se předvádí známé charaktery z jiných Disneyho světů.

Minulo mě to opravdu velkým obloukem. Letošní 𝗠𝘂𝗹𝘁𝗶𝘃𝗲𝗿𝘀𝗲 𝗼𝗳 𝗠𝗮𝗱𝗻𝗲𝘀𝘀 a Everything Everywhere All at Once mi dokazují, že téma paralelních vesmírů nebude mým šálkem kávy a připodobňování ke zmíněnému Strangovi se hodí nejen tématem, ale i zběsilým tempem, které nenechá diváka vydechnout a je to na škodu. V závěru tu však paradoxně zcela zbytečně působí asi 20 minut materiálu, který je utahaný. Nápady se to hemží, občas je to příjemně rodinně vtipné ale i vychvalované akční scény mi přišly vesměs průměrné a překvapivě i zapomenutelné, přestože se tu dějí všelijaké šílenosti. Řekl bych, že oscar pro Michelle Yeoh je téměř jistý.

Očividně nejsem cílovka, přestože jednička mě na poměry českých komedií docela bavila. Summer Massacre je ve všech ohledech lajdácký. Co 15 vteřin, to vtip, jenže ty skutečně povedené bych napočítal na prstech jedné ruky. Chvilkami jsem se cítil až trapně. I na poměry amatérismu dost bídný a dost možná bych si radši místo toho pustil nějakou tuzemskou sračku s Langmajerem.

I mě samotného to hodnocení překvapuje. Druhý Sonic je ideální ukázka toho, jak dělat pokračování, ve kterém funguje VŠE o level, dva výš než v jedničce, přestože je samozřejmě velkolepější, dražší a taky znatelně delší. Nečekal bych, že se u rodinného filmu mířeného především na děcka budu chlámat od začátku do konce. Humor je tu velmi povedený a přestože je jednoduchý, vtipy zasáhnou všechny věkové kategorie. V jádru je to nepochybně totální hovadina, která málokdy dává nějaký smysl. Já jsem ale nadmíru spokojen a nečekal bych, že tohle někdy řeknu – mám hype na trojku. Dejte mi více Knucklese a budu happy.

Multiverse of Madness byl jediným Marvel celovečerákem, kterého jsem se nemohl dočkat. Hádej co. Zas a znovu jsem se nechal podrazit. Z velkolepé události, jak projekt tvůrci vyzdvihovali, se stala nejen (již zaběhnutý pojem) “klasická marvelovka“, ale také nepochopitelně obyčejný film i v rámci MCU. Jediné, co je tu pro timelinu zásadní, je přerod Wandy v záporačku, který je díky extrémní uspěchanosti neuvěřitelný a působí lacině a vycucaně z prstu. Všechno se tu děje lusknutím prstu, postavy nemají čas se prokreslit, zahájit spolu prostoduchou klidnou konverzaci. Přitom by film stačilo prodloužit o krásných 30 minut a dost možná bychom tu měli jednu z těch lepších marvelovek. Potenciál multiverzu zcela nevyužit, což je smutné, když se celý druhý Strange točí právě kolem tohoto tématu. Slibované hororové prvky jsou trošičku uchcané, nicméně pokud ti je 12, tak si asi cvrnkneš do plíny, co já vím. America Chavez je asi nejotravnější postava z celýho MCU a scéna s Ilumináty si pravděpodobně podkopala nohy do budoucna. Užíval jsem si momenty, kdy Raimi parafrázuje sám sebe a používá skilly sesbírané z natáčení trilogie Evil Dead. Jenže to je fakt asi to nejpozitivnější co ze sebe dostanu.

Morbius je produkt, kterej vidět nechceš. Béčkovost komiksovek z 00 před vypuknutím éry MCU je tu promítána v plné parádě a přirovnání k filmům jako 𝗚𝗵𝗼𝘀𝘁 𝗥𝗶𝗱𝗲𝗿 (2007) či 𝗙𝗮𝗻𝘁𝗮𝘀𝘁𝗶𝗰 𝗙𝗼𝘂𝗿 (2005) jsou dost výstižná. Hodně odfláklý film, který prokouknete během prvních pár minut, milion nelogičností a potitulkové scény, ze kterých by nejen skalní fanoušek Marvelu blil. Kdybych měl ale něco pochválit, tak překvapivě Leta, vůči kterýmu mám běžně averzi. Je fajn a hrát umí. Asi lepší než sourozenecký první 𝗩𝗲𝗻𝗼𝗺 (2018) ze stejného univerza, ale kdyby mi to někdo pustil znovu, tak mu nafackuju.

Scénáristický odpad, z jehož ansámblu se nenápadně všichni snaží uprchnout. U Fearu už jsem navyklý na epizodní zaměřování na jednotlivé postavy, nicméně rozhodnutí, která tvůrci dělají s druhou polovinou 7. sezóny, mě nepřestávaly udivovat. Oči žadonily, abych to dropnul, nicméně i tak jsem se hecnul, abych se dostal k finále, které je dalším neskutečným plivnutím do obličeje. A to by člověk řekl, že po té 6. sezóně, která byla docela povedená, se tvůrci polepšili. Nenene.