Goldenhair

Michael Fassbender je chameleon který, jak víme, přesvědčivě zahraje cokoliv. O to víc zamrzela absence jeho jména v oscarových nominacích. Některé filmy holt akademie strávit nedokáže a ráda je ignoruje. Což mi připomíná rok 2001, kdy všichni dobře víme, kdo měl vyhrát zlatého plešounka za hlavní ženský herecký výkon. A i Shame je, podobně jako Rekviem za Sen, pořádně deprimující “heavy“ drama, které si nebudete chtít hned tak zopáknout, jestli vůbec. Pokud ovšem netoužíte po stavu duševní stísněnosti a při nájezdu závěrečných titulků i pocitu, že potřebujete sakra rychle obejmout.

Ač nejde o žádný intelektuální dýchánek, tahle nenáročná akční komedie s dozvuky osmdesátek šlape fakt pěkně a na jedničku tu funguje i chemie mezi charismatickým Melem a živelnou Goldie. Jejich slovní přestřelky zaručeně pobaví a dohromady jsou jako neřízená střela. A k tomu to efektivní finále v zoo...

Někdo má Vánoce spojené s Láskou nebeskou, já se Zatímco jsi spal. Neodolatelně zábavný romantický koktejl o lásce na druhý pohled a zaručený vzpružák, který mě spolehlivě optimisticky naladí.

“Me llamo Angela... y me van a Matar“. Alejandro Amenábar je génius. A už je mi jasné, kdo se kde inspiroval... Ale zatímco 8mm zůstaly někde na půli cesty a Funny Games se topí v samoúčelnosti a postrádají hlubší smysl, Amenábar dotáhl v pouhých čtyřiadvaceti svůj celovečerní debut k dokonalosti. Tesis není jen provokativním hororovým thrillerem, co nahlíží pod pokličku snuff filmů. Zároveň i inteligentně poukazuje na fascinaci lidí posedlých násilím, smrtí a kouzlem zakázaného (hned úvodní scéna). A to vše se obejde bez laciné přehlídky exploitation nechutností. Režisér pouze zabrnká na naši představivost a diváka dál navnazuje. Prostě od první do poslední minuty napínavý a pohlcující snímek s nečekanými, ale přesvědčivými zvraty a chvílemi až hitchcockovskou atmosférou. P.S. Ač s Vanilkovým nebem problémy nemám, jsem ráda, že na rozdíl od Abre Los Ojos, se v tomhle případě americký remake nekonal. Vlastně by ani nebyl důvod, protože tenhle prvotřídní thriller snímkům “made in Hollywood“ směle konkuruje.

Plakát k filmu vypadá hrozně debilně a vyvolává všechno, jen ne představu o dobrém filmu. Takže bych si nikdy nemyslela, že tohle řeknu, ale chvílemi jsem se u tohohle vážně bavila. Jasně, v podstatě jde o další komedii s “pravou blondýnkou“, tentokrát v růžovém oblečku playboyového zajíčka, která ke štěstí, rozumu a lásce přišla. Prostoduché, neoriginální a plné otřepaných frází. Ale aspoň ne trapné a vulgární. Navíc je fajn, že se tahle komedie nebere moc vážně a dává od začátku jasně najevo, že chce hlavně pobavit. A nemůžu zapomenout na neodolatelně roztomilou Annu Faris, jejíž odzbrojující komediální talent a smysl pro načasování dělají tenhle film koukatelným i v těch slabších momentech.

Nemastný neslaný zmatek, který sice nadějně začíná, jako celek ale pohromadě nedrží. Brad mi sem nějak nezapadl, za což možná může i jeho filmová partnerka Julia, která mi tím svým, povětšinu hysterickým projevem hrozně lezla na nervy. A James Galdofini všechno zachránit nemůže.

Nejlepší Reitman od Děkujeme, že kouříte. Po dlouhé době role jak vyšitá pro Charlize Theron, která sarkastickou egocentričku Mavis Gary ztvárnila prostě skvěle. Na začátku její postavu nesnášíte, na konci skoro litujete. A když už myslíte, že nastane nějaký osobní průlom a hlavní hrdinka emocionálně dospěje, tak... nepřijde žádný moralizující happy ending, nýbrž atypicky pravdivý, skoro až deprimující závěr. A právě ta hořká realita, která je cítit z každé scény, je oním neotřelým prvkem celého snímku a zároveň hlavním důvod, proč se mi tak moc líbil.

Nemá cenu se v tom moc šťourat. Kdo četl knihu, ten by nebyl s žádnou adaptací stoprocentně spokojený, stejně jako já. A to ani když je to David Fincher, kdo sedí na režisérsé židli. Nicméně, v souboji švédská x americká verze u mě vítězí ta severská. Lepší atmosféra, žádná hollywoodská pachuť. Daniel Craig mi na roli novináře Blomkvista přišel moc uhlazený a Rooney špatná nebyla, charisma Noomi Rapace ale nemá.

Cameron Poe jako by převzal štafetu po Johnu McClaneovi a v ušpiněném bílém nátělníku a dlouhými žíněmi zachraňuje zadek sobě i ostatním. Zkrátka naprostá must-see akční klasika konce devadesátých let. A jak řekl Simon Pegg aka Sidney Young, Con Air je prostě Greatest Film Ever Made. Je tam všecko - Malkovich for acting chops, Nicky Cage for action, Steve Buscemi for comedy and John Cusack for the gays...

A já si nekopnu. Sice jde v podstatě o obrácenou Svatbu mého nejlepšího přítele, ale Patrick Dempsey je rozhodně sympatičtější “družička“ než Julia Roberts.