qvark

Schizofrenie je nehezká nemoc především tím, že je vlastním mozkem nerozpoznatelná a absolutně nekontrolovatelná ....a spouštěčem průvodních stavů může být jen malé zrnko podezření ( žena s tajuplnou minulostí pak přímo balvanem ), které náhle stvoří bytost našeptávače vyskytujícího se všude a nikde a který umí v pravou chvíli podat nůž.....že vás snímek naštve nepochopením svědčí o tom, že jste z tohoto pohledu zdravý jedinec, který může film kdykoliv vypnout a pustit jiný, přívětivější a srozumitelnější...to ale schizofrenik v tom svém bijáku přes veškerou snahu udělat nemůže a musí bezbranně nebo klidně i ozbrojen čekat na jeho konec, který je cynický tím, že nejde o závěr, ale začátek nebo střed téhož cyklu....krom tohoto sugestivního pohledu do hlavy nemocného člověka mě film před lety obohatil ve své přelomové polovině uklidňující pasáží doprovázenou Antoniem Jobim a jeho Insensatez...ta mi paradoxně k temnosti filmu otevřela zcela nový obzor pohodové hudby jihoamerického jazzu 50tých let _ bossa novy....

CHvílemi jsem nevěřícně koukal a chvílemi se smál....v podstatě jedna absurdní scéna, dialog a postava střídá druhou....Depardieu mě v žádném jiném filmu neupoutal jako zde, kde v roli prostoduchého jedince filozofuje nad událostmi, u kterých už je postupně zcela jedno, zda-li se staly opravdu nebo jde o imaginaci, ale i v celém tomhle šílenství si uchovává pragmatické uvažování.....,,Třeba se utopí!´´ ,,Utopí? Vidíš jak ten člověk plave? Člověk co takhle plave plave dokud někam nedoplave...´´ .....Komedie to tedy rozhodně je, ale absolutně absurdně černá....

Píchněte tužkou do slovníku a vyberte náhodné slovo...,cimrmani´ vám na něj vyšvihnou humornou půlhodinovou povídku, která vám skrzeva smích přidá minimálně hodinu života... http://www.youtube.com/watch?v=GOL6_uQrFJw&feature=share

Kdo by to byl řekl, že se dá udělat takto povedená romanticko - komediální evropská roadmovie na trase Německo - Turecko

Německý jazyk nemá výraz pro sloveso -řešit-....tedy v té jeho podobě nedokonavého vidu, který si pro sebe češi vymysleli, aby mohli kamuflovat, že na něčem pracují, přemýšlejí nebo diskutují, ale na hmatatelný výsledek nebo jasné stanovisko bude třeba si ještě nějakou dobu počkat.....pravda, Němčina zná slovíčko ,řešení a vyřešit, (lösung), kterýmžto se neslavně zapsala do historie....ovšem tam, kde německé dějiny napáchaly škody, tam dnes německý film umí se stejnou razancí odštemplovat jakýkoliv historicko - společenský komplex.....zatímco dvacet let a deset pokusů nestačí českým režisérům a scénáristům na to, aby předložili místnímu divákovi nějakou konsensuální podobu osmašedesátkových, STBáckých a udavačských traumat , tak německá kinematografie za tu dobu zpracuje a uzavře obdivuhodně lehkým způsobem otázku Hitlera, Stasi i domácího terorismu v nadmíru přesvědčivých snímcích jako Pád třetí říše, Životy těch druhých a právě Baader Meinhof Komplex....

Vycizelovaná esence základních stavebních prvků jakéhokoliv kriminálního dramatu....ve spartánsky zařízené místnosti sledujeme maximálně realistický výjev jednoho ,rutinního´ výslechu.. Svět vyšetřovatelů je veden pragmatismem pracovní povinnosti, kde případné emocionální vklady jsou kočírování neprolomitelným pravidlem subordinace a společně s nimi skládáme dohromady obraz resp. obrazy tragické události, jíž byli přítomni vyslýchaní svědkové, kteří svými výpověďmi představují dokonalou studii lidského charakteru a jeho pokřiveného vnímání sebe sama ve vztahu k okolnímu dění...z galerie lhostejnosti, zbabělosti a bagatelizace (filozof - ,rasputin´ mě uvedl v úžas ) vyplyne trpké zjištění, že výčitky se zásadně týkají těch nesprávných ...thx Fifer

Hraný dokumentární portrét, nutno zdůraznit, že dokonalý. Dýchne na Vás Juráčkovým Deníkem plném tvůrčího boje, osobními těžkými zkouškami a atmosférou jádra nové vlny (experimentálního filmu) 60tých let, jejíchž doprovodné okamžiky byly z určitého pohledu brutální.....ten člověk si jen chtěl dělat filmy pro sebe a díky tomu, co se kolem něj dělo, měl už jen smutnou radost z výsledku, který ovšem v podobě Případu pro začínajícího kata (1969) rozhodně stál za to úsilí.....Juráček předvídal audiovizuální technologie a grafický boom budoucnosti a mě s ním mrzí i představa několika dalších děl, která by vznikla, kdyby si na to mohl normálně svobodně šáhnout ( i když dnes by asi byl problém s penězi ) ....tak to za něj udělal jeho syn,který svému otci naprosto porozumněl.... ( docela schizoidní pocit, když se v jednom okamžiku dívá na sebe sama v pár letech života ).....velmi jemná teskná esence jednoho lidského boje za seberealizaci...

Pětihvězdičkový rok 1954 byl s respektem ke všem ostatním přehledem dokonalosti Hitchcockových interiérových krimi-detektivních thrillerů . Grace Kelly tu na rozdíl od pozdějšího Okna do dvora nemá tolik herecké příležitosti a představuje víceméně nebohou ženu ve vleku událostí (resp. hvězdičku kol níž se velké točí )...o to více se můžeme soustředit na Raye Millanda a jeho ďábelsky propracovaný úmysl....když jej v úvodu společně s pohnutkami odkrývá, nemohl jsem se zbavit obavy, co asi tak budu sledovat další hodinu a půl....jízda však tímto teprve začala a dala na vědomí, že podstatou úspěšnosti sebedokonalejšího plánu jsou jeho bezprostřední aktualizace, které však mohou do jinak bezchybného soukolí vnést nečistoty a pak už je třeba jen typicky anglického, výrazem a gesty jakoby nepřítomného detektiva, který dovede dění ke klíčovému okamžiku, který je odzbrojující ve své jednoduchosti a doslovnosti...)

Asi to bude vypadat, že objevuji Ameriku, ale žádný předešlý Hitchcockův snímek u mě nevzbudil takový zájem o jeho další perly....komorní drama jednoho bytu s oknem vedoucím do živého dvora domovního bloku..takhle jednoduše by se dal komentář zaplácnout...jenže ten dvůr tvoří úchvatnou scenerii ( poklona všem kulisákům ), jejímž sledováním můžete utloukat nudu do té doby, než si všimnete podezřelého dění v jednom z protějších oken.....jen mi tak přišlo jako velká škoda to, že pražské vnitrobloky nabízí povětšinou pohled na mrtvolně zarostlé zahrady, které jsou užívány snad jen kočkami a které by dokázaly Jamese Stewarta svou nudou zabít dřív, než by jej vůbec něco zaujalo.... Jeffova posedlost je sice pochopitelná, ale v počátku dáte víceméně zapravdu jeho žensky moudré posluhovačce a poté si spíše ťukáte na čelo, že nezatáhne závěsy a nevěnuje se své šarmantní přítelkyni ( zde nutno přiznat, že příchodem Grace Kelly na scénu mi spadla zanícená čelist )...Jeff vás však společně s jeho ženami brzy vtáhne do rodících se událostí, u nichž je dobré vlastnit kvalitní fotografickou techniku včetně externího blesku....

z Juráčkova DENÍKU: 29. října 1969 ... Gulliver se dostane spíš do dějin než do kin... Se vší pravděpodobností bude zakázán. Pokud jde o mne, je mi to jedno. Je mi dokonale lhostejné, jestli se Gulliver dostane do kin, či nikoliv. Jsou lidé, kterým tento svůj postoj nikdy nedokážu dostatečně vysvětlit. Je obtížné dokazovat, že jsem Gullivera psal a točil sám pro sebe, kvůli sobě a že mě jeho další osud zajímá jen nepatrně.