Ben Nevis

Hodnocení je v rámci žánru, protože kvalitních hororů je pomálu. Příběh má hlavu a patu, postavy nejsou natolik otravné, aby bylo nutné těšit se na jejich předčasný skon. Snímek ctí pravidla žánru, používá prvky, které vždy fungují, a ani lekačky (které naštěstí tolik nelekají) nejsou samoúčelné.

Wright se snaží slabou předlohu zvýraznit experimentátorstvím. Divadelní kulisy a divadelní stylistika mi přišly jako zajímavý nápad, ale odvádějí pozornost od samotného dramatu. Předlohu jsem nečetla a ani to nebylo k dívání nutné, ale od historického dramatu jsem čekala ponor do dobové problematiky a vcítění se do dobového ducha. V Pýše a předsudku se to podařilo, v Anně Karenině ne. Možná se měl režisér soustředit víc na postavy a méně na kulisy.

Emmerich a bulvární plátky mají společného dvě věci: umí vydělat peníze a nedělají si starosti s věrohodností. Jestli byl nebo nebyl Shakespeare podvodník, to mě netrápí, ale mám výhrady vůči královně Alžbětě "The Whore Queen", která má tolik bastardů, že zaplní královský dvůr. Žena si nemohla dovolit co muž a nepřístojné chování by ji vyhodilo z trůnu spolehlivěji než atentát.

Záběry na krajinu se pořád točí ve zrychleném sledu, jako by statický záběr byl moc fajnový. Do toho lidé povídají, jak bojují s ponorkovou nemocí a co všechno museli obětovat, aby mohli pracovat na nehostinném kontinentu. Čekala jsem, že se dozvím víc informací, ale tento dokument je výhradně zaměřen na zpovědi pár zaměstnanců a jejich pocity. Takže mám z dokumentu pocit, že na Antarktidě žije pár stovek ufňukaných lidiček, kteří nemají nic jiného na práci, než občas odhrnout sníh ze dveří. Což určitě není pravda.

Tento snímek se mi jeví jako divná směsice psychologie a laciné podbízivosti (nahota, náhled do tehdejší společenské smetánky, náznak homosexuality). Hlavní hrdinové mají vzbuzovat sympatie nebo alespoň emoce, ale nemají k tomu prostor, protože film musí těkat od jednoho sociálního neduhu k jinému, až dostaneme směsici suchého pokrmu bez šťávy. Jestli tohle má být lepší Olmerová tvorba, tak ten pán neměl talent nikdy.

Argo se nestal filmem roku jen tak náhodou. Jednak zpracovává politické téma "podle skutečné události" a jednak je řemeslně zvládnutý. A to i přesto, že nezažijeme herecký orgasmus, protože v hlavní roli hraje napětí a samotné postavy jsou upozaděné. Afflecka by taky neubylo, kdyby do hlavní role neobsazoval sebe, ale soustředil se výlučně na režii. Děj je klišovitý, ale nervy drásající a hlavně logický. Nic se ve filmu neodehrává bez předchozí rozumové analýzy a divák může předvídat další kroky aktérů. Závěrečné drama může vypadat směšně, ale je divácky vděčnější, než kdyby vše hladce prošlo. Docela mě mrzelo soustředění na šest "šťastlivců", kteří si cpali břicha na kanadské ambasádě, zatímco po dalších padesáti ve věznici ani pes neštěkne. Ale o nich ten film nebyl, i když zachraňování šestice mohlo působit jako plivnutí do tváře té méně šťastné padesátce.

Sérii jsem nikdy nehrála tento film mě spíš odradil, než navnadil. Mám ráda středověkou mystiku ala Šifra mistra Leonarda, ale film mě dost nudil a v důsledku mi bylo jedno, jestli nějaké pitomé jablko odbouchne svět, jak jej známe. Přála jsem si nějaký film ze série Mass Effect, ale když pozoruji ty slátaniny, tak raději ne.

Byla jsem ráda, že jsem četla knihu před filmem, protože jsem si mohla příběh užívat hned napoprvé bez nutných zmatků, když vám režiséři hned během úvodní minuty podají důležité informace k šesti příběhům. Díky znalosti předlohy jsem nečekala marně, až se příběhy spojí a film začne dávat smysl jako celek. Mrzelo mě však ořezání myšlenek na úkor patosu. Ze společenské kritiky se stala oslava věčné lásky a věčných milenců, kteří se najdou přes všechny reinkarnace. Nejvíce škod utrpěl příběh Somni, ve kterém se celé zobrazení společnosti smrsklo na rebélii proti zneužívání klonů s akčními scénkami ve stylu nových Star Wars. Do toho všeho vypravěči vysvětlují zmateným diváků, o čem má ten film vlastně být.

Digitální orgie už na dobrý film nestačí. Mám chválit film plný počítačové destrukce, kterých je každý rok tucty? Už dokonce došly nápady na megašpaťnáka, a tak přichází uměla inteligence nespokojená s vývojem "meatbagů". Žádný vývoj postav, žádný zajímavý děj, jenom dvě hodiny lítajících třísek a do toho občas nějaké plky.

Trošku se to rozjíždí. Některé vtípky otřepané, některé postavy hystericky trapné, ale má to své momenty. Postava Joshe Gada moc tlačí na pilu.