Typickým příkladem filmů, které nesnáším a které nemají vůbec žádný děj, a přesto jsou oslavovány do aleluja a vynášeny do nebe, jsou:
"Lovec jelenů" (1978) a "Sex, lži a video" (1989) - film úplně o hovně, možná nejhorší film, jaký jsem kdy viděl.

Naopak jedno z nejlepších čistokrevných dramat, ač je dost pomalé a pokud si dobře vzpomínám, někdy je jen náznakové, je absolutní klasika od Sergia Leoneho "Tenkrát v Americe" (1984).

Ale mé jednoznačně nejoblíbenější filmy jsou nepřekonatelná a nejlepší trilogie všech dob "Pán prstenů".

Kromě záliby ve filmech jsem i příležitostný básník a pravidelný pivař. :)))

Zde je ukázka asi mého nejlepšího díla, které je vytvořeno podle skutečné osoby, ač reálie jsou smyšlené.:

Tuto báseň jsem napsal po sedmi pivech, takže ji neberte příliš vážně. Je to jen výplod chorého mozku. Je to v podstatě renovovaná má stará téměř zapomenutá báseň.

O rytíři Ferovi a ovečce Elišce

Žil, byl v Kostelci rytíř zdatný,
Robert Fero přeudatný.
Ač ten rytíř ocas měl,
kundu nikdy neviděl.

Jednou vraceje se do domu,
kde měl poloprázdnou číši rumu,
když překračoval bludný kořen,
kde se vzal, tu se vzal,
objevil se kouzelný dědeček.

Fero se leknutím uprd a povídá:
Kdo jsi osobo v zemi zdejší?
Já jsem kouzelný dědeček
a splním ti tvé přání nejtajnější.
Vím, že tvé největší přání,
je mít cos k prcání.

Fero zatlouká, hlupák, ješita.
Tohle se mě netýká.
Já mám vždy co k prcání.
Ach, to chloubou zavání!

Pravil rytíř: Na mou věru,
Na tvé kejkle já ti seru.
Táhni v prdel dědku vratký,
na mé svaly ty jsi krátký.

Za tvou prostořekost
věru mám na tě zlost.
Předpovídám ti strašný osud,
budeš honit jako dosud.
Zasouložíš si jen s ovcí.
To si přeju, to je, co chci.
Dědeček Fera proklel
a jak náhle se objevil, tak i zmizel.

Drzý Fero už pravdu zná,
hořekuje, naříká:
Za svou sprostou hubu
ovečku šukat budu.

Uplynul nějaký ten čas.
Fero honí zas a zas.
Když v tom kdos na okno zaťuká,
kdosi cizí, cizí ruka.

Fero ocas do kalhot zastrčí,
koukne ven a uvidí ovečku.
Málem se mu srdce rozskočí,
to je kočka, panečku.

Dovnitř ovečku vpustil
a zhurta na ni zpustil:
Jméno tvé a přicházíš odkud?
Ha, naplňuje se můj krutý osud.

Jmenuji se Eliška.
Špitla nesměle ovce.
Jak jsi krásná a sošná,
jsi víc než zlaťáků mošna.
Zjevuje se pravda a to sice:
Nemusím již honit více.

Nesměle jí vyznal lásku
a ukázal výplatní pásku.
Ovce uznale pokývala
takového bych hnedle brala.

Ale než budeme sexovati,
musíme se nejdřív vzíti.
Robert honem souhlasil,
aby již víc nehonil.

Svatební obřad se už blíží,
Fero nevěstu vyhlíží.
A jaký nezvyklý to kněz?
Je to osel, jen se nezděs.

Eliška a Robert jsou už sami,
co se stane, jest jen mezi námi.
Svatební noc nastala,
za pytlíka ho chytala.

Rytíř posilněn flaškou rumu
a jako vždy bez rozumu.
Jedna myšlenka mu v hlavě tkví:
Teď se zbavím panictví.
Ovečka má chlupy všude,
Fero křičí, brzy bude.

Však nevěra se všude vetře,
Robert osouložil vepře.
Nevěra se všude vloudí,
V krávě tunel lásky hloubí.
Šuká s krávou, s krávou šuká,
ovečce teď srdce puká.
Eliška se Fera ptá:
Byla lepší nežli já?

Když rozvod, tak rozvod.
Rytíř Robert se tak rozhod'.
I ovečka souhlas dala,
srdce své si zpátky vzala.
A kouzelný dědeček?
Inu pod vousy se směje
a Ferův osud, ten ho hřeje.

A co Fero?
Honí péro...




Jelikož jsem psal, že jsem pivař, tak ti, kteří jsou na tom podobně jako já, si mohou do dna vychutnat můj velký test piv.:

Ondřejův dTest č. 2

Tak jsem se obětoval a fandům pěnivého moku přináším obsáhlou recenzi několika desítek piv. Vypít je mi trvalo pět týdnů. U každého je uvedena stupňovitost a moje hodnocení od 1 do 10.

Penny
Gambrinus plná 12 - 4
Zlatopramen (11) - 4
Krušovice (10) - 3
Krušovice ležák (11) - 4
2x Staročech (10) - 3
2x Heineken (12) - 7

Kaufland
Klášter ležák (11) - 4
Poutník (10) - 2
Poutník (12) - 4
Bruncvík (10) - 4
Bruncvík pšeničné (11) - 4
Primátor diamant (10) - 3
Primátor (11) - 5
Primátor premium (12) - 3
Březňák (10) - 7
Březňák (11) - 5
Bernard (10) - 7
Bernard kvasnicové (10) - 6
Bernard kvasnicový ležák (11) - 8
Bernard (11) - 10
Bernard (12) - 9
Bernard sváteční ležák (12) - 10
Bernard jantarový ležák (12) - 6
Bernard bohemian ale (asi 20 - 8,2%) - 7
Platan (10) - 4
Platan granát polotmavý (11) - 6
Zubr grand (11) - 5
Pardál (10) - 4
Pardál Echt (11) - 4
Rychtář premium (12) - 6
Budweiser Budvar (10) - 8
Budweiser Budvar (12) - 8
Budweiser Budvar dark (12) - 6
Primus (10) - 4
Zlatopramen (10) - 4
Lobkowicz ale premium (asi 11) - 7
Lobkowicz ležák (12) - 8
Radegast (10) - 6
Černá hora granát tmavý (asi 11) - 6
Carlsberg (12) - 7
Staropramen granát polotm. (asi 11) - 5
Staropramen černý (asi 11) - 5
Braník ležák (12) - 4
Rebel (10) - 5

Samoška Coop
Staropramen (10) - 4
Ježek (10) - 5
Ježek (11) - 7
Gambrinus (10) - 5
Gambrinus excelent (11) - 6
Pilsner Urquell (12) - 6
Kozel (10) - 8
Klasik (10) - 5

Albert
Litovel premium (12) - 5
Ježek polotmavý (12) - 8
Kozel premium (12) - 8
Zlatý Bažant (12) - 8
Holba Šerák (11) - 5
Stella Artois (12) - 9

Lidl
Argus (10) - 4
Argus premium (11) - 6
Argus granát polotmavý (11) - 6
Argus Maestic (12) - 5
Argus premium lager (12, plech) - 6
Argus gold (asi 13, plech) - 6
Perlenbacher premium (asi 12, plech) - 4
Deep (10, plech) - 5
Braník (10) - 5
Svijanský máz (11) - 6

Večerka Denis
Braník jedenáctka (11) - 5
Staropramen nefiltrovaný (12) - 5
Radegast ryze hořká 12 - 5

Dostal jsem k vánocům
Landskron Winterhopfen (13) - 6


V jihlavském Kauflandu mají zhruba 70 druhů piv, zřejmě největší výběr v Jihlavě, ale spokojil jsem se s většinou z nich, kromě nealkoholických. :) V roce 1884 byl vyroben první Granát polotmavý v českých zemích a sice Staropramen. Nejvíc zabrat mi dal jednoznačně Bernard bohemian ale se svými 8,2%, ale protože je v něm přidaný cukr, tak byl přece jen dost sladký. Bohužel se zřejmě nedá v Jihlavě sehnat všech 15 lahvových piv od Bernarda, které vyrábějí a které bych rád ochutnal. :( V mém testu největší labužnický požitek v chuťových pohárcích skýtají některé Bernardy. Dnes piju Kozla (10) a možná ho nahradím Klasikem (10), dřív jsem pil Budvar (10), už jsem si ale od něj odvyknul. Z točených piv mi nejvíce chutná Bernard nefiltr. (12), Zajda (12) (Hospodský pivovar U Sudu) a pak Ježek (11, 12). Heineken je trochu přeceňovaný, stejně jako Plzeň, naopak Stella Artois nezklamala. Naopak překvapil Gambrinus (10), čekal jsem ho o jeden dva body horší, se svými 4,3% je nejsilnější desítkou, kterou znám, je o chlup lepší než Staropramen (10), naopak točený Gambáč se fakt nedá pít (chutná jako voda) a vítězí zde Staráč. Trochu musím přehodnotit můj postoj ke Klasikovi (10), v mém minulém dTestu vyhrál, ale od teď ho považuji za průměrný. Pardál echt (11) obsahuje moc CO2, stejně jako Staropramen nebo Bernard kvasnicové (10), a to já moc nemusím. Naproti tomu Pardál (10) neobsahoval skoro žádný CO2. Jestli je to pivo "vyladěné samotnými pijáky", tak nevím v kterých putykách je sebrali, ale točený Pardál echt mi docela chutnal. Bezkonkurenčně nejhorší byl Poutník (10), který "chutnal" jako voda a svou "chutí" prakticky nepřipomínal pivo.
Ale nejhorší spodně kvašené lahvové pivo, které jsem kdy pil, byl Ambrosius (12), který dosahoval na samotné dno. Dříve vyráběný speciálně pro Kaufland, dnes už se zřejmě nevyrábí a nahradil ho Bruncvík. Ale pravděpodobně byl pořád lepší než, když ve Faktoru strachu pili půl litru oslí moči. Opravdu jsem nečekal, že bude takový rozdíl mezi výbornými pivy a těmi ostatními. Holt někdo umí, a jiný zase ne.

Pivu zdar.

A v příštím díle Ondřejova dTestu, milé děti, za vás vyzkouším dostupné prezervativy. :)





A teď něco pro cyklisty:

Zde je zápis mého deníku, jak jsem ho zaznamenal při mé dovolené na kole v roce 2005. Konečně jsem ho přepsal do digitální podoby. Třeba se najde podobný cyklošílenec, jakým jsem byl já (kde jsou ty časy).
Můj cíl bylo Monako, ó jak se tento cíl ukázal bláhový.

1. den
120 km, Česko - Rakousko, něco přes 5 h

2. den
135 km, Rakousko, 6:16

3. den
145 km, Rakousko - Německo - Rakousko, 6:40
Vstup na Alpy, zakoupení repelentu proti komárům (Mücken milch), vydatná večeře "al dente". Koupal jsem se v jakési alpské řece, takhle čistou řeku jsem v životě neviděl.

4. den
110 km, Rakousko, 7:40
Alpy, výška 2504 m (Hochtortunnel). Tento den jsem dal opravdu brutální stoupání po silnici "Großglockner Hochalpenstraße", nic tak brutálního jsem v životě nezažil a už nikdy nezažiju.

5. den
155 km, Rakousko - Itálie, 7:32
Obrovský sjezd asi 60 km, bolí mě pravý koleno jako prase, uvažuju, že to vzdám.

6. den
60 km na kole, 150 km vlakem, Itálie - Rakousko - Německo
Jedu 10 km (z celkových dnešních 60 km) a vzdávám, otáčím. Brixen - Rosenheim zpět přes Alpy vlakem (150 km).

7. den
120 km, Německo, 6:00
Málo peněz (15 Euro) mě nutí pokračovat kolmo, jídla naštěstí dostatek, spím v Simbachu u řeky Inn. Samota mě rozežírá a komáři taky...

8. den
100 km, Německo - Rakousko - Německo, 5:00
250 metrů převýšení před spaním pěkně rozproudí krev. Jsem 20 km za Pasovem. Zítra chci jet do Českého Krumlova. A nyní snad už mi vychladlo jídlo. Jdu jíst a spát.

9. den
85 km, Německo - Rakousko - Česko, 5:00
Dnes pouze 85 km, denní teplota 10 stupňů, prší. Rožmberk nad Vltavou, raftový kemp, konečně v Česku. Chčije a chčije.

10. den
90 km, Česko, 5:00
Tak až dnes jsem dojel do Českého Krumlova, Poměr cizinců jako v Praze. Jedno z partnerských měst (jsou celkem tři) je i Miami Beach (USA), další je Vöcklabruck (rakousko), a třetí si nepamatuju. Dnes v českých luzích a hájích 90 km, stále ne moc dobré počasí. Zdržel jsem se v Českých Budějovicích, kde jsou opravdu moc milé holky. Jedna studentka VŠ, dělající anketu, mě vyzpovídal jakožto turistu. Zajímalo ji, kolik Kč průměrný turista (já) přinese do Českobudějovické kasy. 5 točených (a velkých) zmrzlin v ČB, jedna moc milá prodavačka zmrzliny Alča, studentka pajďáku, o které bohužel toho moc nevím... Zakoupena alumatka (100 Kč) a dnes bude podrobena testu v poloze pode mnou. Najeden (obvyklé těstoviny s polévkou), jdu se odebrat do snové říše, 20 km za ČB směr Písek, pár km (tipuju max 3 km) od Temelína, Protože jsem zřetelně viděl 4 věže, a Dukovany jsou na Moravě. Tak a je to. Doufám, že u toho Temelína do rána nezmutuju. Kdyby zmutovalo moje kolo, zamčené u ostnatého stromu, v... ...v například italskou silniční kultovní klasiku značky Cinelli nebo Colnago nebo Pinarelli... ...za více než 200000 Kč, vůbec bych se nezlobil.

11. den
57 km, Česko, 3:30
Spím na křižovatce silnic č. 20 (směr Plzeň) a č. 4 (Praha, Příbram. Nějaký divoký pes (nebo snad divoké prase) tady řve jako šílený. Dlouhodobě fouká vítr od západu, já jedu na SSZ...

12. den
137 km, Česko, 7:11
Výměna řetězu. Spím někde před Slaným. Hledat v noci na Kladensku místo na spaní je opravdu složité.

13. den
84 km, Česko, 4:35
Dnes po dlouhé době potřebná sprcha na benzínce a vyprání oblečení. Spím za obcí Chýše (50 km před Karlovými Vary).

14. den
140 km, Česko, 6:35
Spím před Svinčicemi, u Mostu.

15. den
100 km, Česko, 4:30
Nový Bor, 50 km od Liberce, Lužické hory - sakra!!!

16. den
110 km, Česko, 5:40
Před Mnichovým Hradištěm ( u Turnova). Dnes jsem měl stolici u Outdoor school. Pochopil jsem, k čemu se taková škola v přírodě hodí :))) Vlakem jedu i s kolem zpět domů.


Celkem jsem ujel 1748 km, zážitek, na který nikdy nezapomenu.




Zde uvádím moji povídkovou prvotinu, která mne napadla ve snu. :))) Třeba se někomu bude líbit...

Nadeena

Tenhle příběh by se jednou mohl stát...

Amerika, okolo roku 2100

Vzhledem k bezohlednému využívání přírodních zdrojů byly téměř vyčerpány světové zásoby ropy. Také díky globálnímu oteplování roztály polární ledovce a hladina oceánů dramaticky stoupla, planeta se brání, lidé začali z protiopatřeními pozdě, příliš pozdě.

Jmenuju se Andrew a budu vám vyprávět můj příběh.
Svět se změnil, rozdíl mezi bohatými a rozvojovými zeměmi byl smazán. Nastal postapokalyptický věk. Devadesát devět procent lidí nemá přístup k elektřině ani k ropě či k zemnímu plynu. Kvůli zatopení pobřežních oblastí se zmenšil povrch souše. Většina lidí se vrátila k životu, jaký byl v pozdním středověku.
A já? Je mi 25 let a žiju sám v dolním Manhattanu.

Některé menší budovy na pobřeží byly zatopeny téměř až po střechu. Život se změnil a s ním i zábava konaná ve volném čase. Jedním z využití volného času u moře je i závod v plavání, jedna z mála zábav postapokalyptického věku...

Byli jsme na střechách budov a sledovali začínající mumraj okolo závodu, který se nepravidelně konal už deset let. Viděl jsem soutěživost i nadšení všude kolem sebe, no, vždyť i já jsem se hodně těšil, až poplavu. Všichni si tipovali a někteří se sázeli, kdo vyhraje. Mně připadalo pole novodobých závodníků celkem vyrovnané, nevěděl jsem koho bych si tipnul, v každém případě jsem se nikdy nesázel, kromě svého zdravého života jsem nic neměl. A pak jsem uviděl někoho, kdo mi úplně vzal dech, byla tak krásná... Měla trochu snědou, snad i opálenou pleť, širokou břišní oblast, avšak byla štíhlá, její vypracovaná postava na první pohled prozrazovala její zálibu v plavání a schopnost vyhrát. Byla brazilský typ, její dlouhé zlatavé vlasy mě doslova uchvátily, při pohledu na ní jsem cítil to, co jsem dlouho necítil. "Jmenuje se Nadeena," poznamenal kdosi, když si všiml mého zájmu. "Tipuju ji na vítěze," pronesl jsem. "Vždyť je to ženská!" ten samý odpověděl. Možná jsem jen tajně doufal a přál jsem jí to. Blížil se start, byl jsem nervózní, ale věděl jsem, že ten, kdo vyhraje, získá ve společnosti respekt a snáze si může vybrat ženu dle svých představ. Náhle si mě všimla i ona, naše pohledy se setkaly, nevím, o čem přemýšlela, snad o touze, možná o těžkosti bytí... Tři, dva, jedna, start! Všichni jsme skočili z budovy do oceánu a plavali jsme, seč nám síly stačily, ze začatku vyrovnaně. V polovině zhruba kilometrové trati jsem byl čtvrtý a Nadeena byla na vedoucí pozici, s nemalým nadšením jsem sledoval, jak ukrajuje metr za metrem a plave vstříc vítězství. A pak se to stalo, někdo mne zezadu chytil a stáhl pod vodu, nevím, zda schválně, nebo se prostě topil a hledal oporu. Neštěstí! Nalokal jsem se vody a marně jsem lapal po dechu, až jsem ztratil vědomí. Smrt! Přestalo mi bít srdce a zatímco moje tělo klesalo ke dnu, má duše stoupala vzhůru a jediné, co jsem stačil uzřít, byly siluety ve vodě. Možná vyhrála Nadeena, snad se jí vede dobře... ...to už se nikdy nedozvím.