buchannon

Podle Filipa nejsmutnější klip, ale ta nejsmutnější píseň, co znám, je jednoznačně Tears In Heaven od Erica C. (ne není to ta vyžraná koule Eric Cartman). Anděl od Mirai je rozhodně skvělá píseň. Oběma předcházely dost smutné události. A kingik? Evidentně nemá rád japonské zpívající geje, proti gustu žádný dišputát.

Nejdrsnější verze, opravdu jsem viděl tuto 18+ verzi... aneb není radno otevírat premenstruační studánky. Bohužel musím konstatovat, že jsem v této ostré verzi viděl i nějaké ty ztopořené jitrnice chlípných jedinců ready obcovat a vůbec to nebyl hezký pohled. Nejsledovanějši dokument poslední doby o největších úchylech. Mnoho chlapů někdy zatouží třeba po šestnátce, ale toto je už opravdu přes čáru. Ač nerad, musím dát plnou pálku. Každopádně všem doporučuji tuto verzi 18+, kde jsou všechny explicitní záběry... Citace: "Já jsem jako ještě panna, já jsem ještě jako s nikým nespala..." "Přijde ti v pohodě prostě psát, že mě chceš análně znásilnit?" "No tak víte co, pracujete s dětma, připadá vám v pohodě prostě oslovovat mladý holky a posílat jim, to co jim posíláte?" No ty píčo, fakt drsné... P.S : Ti chlapi mají teď úplně zničený život, zvlášť když měli jen trochu rozostřený obličej, správně proti nim policie podniká kroky (i když nevím, jestli proti všem 2458 mužům, kteří oslovili tyto domnělé puberťačky), ale můžou si za to sami...

Takto vysoko hodnotím jako notně nostalgickou vzpomínku na super zábavu, když mi bylo méně než deset let.

Opravdu kouzelný film, který si mě okamžitě získal. Pacienti se schizofrenií to mají neskutečně těžké a často je okolí nechápe anebo se jich bojí. Jsem na tom tak trochu podobně jako Adam, i když obrazové halucinace zde zpodobněné byly zřejmě dost přehnané. Tenhle film mi připomněl některé skvělé nezávislé filmy z přelomu tisíciletí a taky je v něčem podobný snímku "Můj bratr Tom" z roku 2001. Na rogerebert.com bylo mj. napsáno: "Příběhy o teenagerech jsou obzvláště přesvědčivé, protože boje dospívání jsou univerzální; jsou neodmyslitelně zvýšené a proto neodmyslitelně dramatické." To je určitě pravda, proto mám tyto příběhy tolik v oblibě.

Každý má právo rozhodnout o svém žití, či nežití. V tomto smyslu Jacka Kevorkiana hluboce uznávám a všichni ti jeho odpůrci (hlavně ti náboženští, ze kterých mám opravdu jen legraci) ať jdou... ...k šípku. Až po druhém zhlédnutí, kdy jsem u toho nepopíjel vínečko, jsem docenil sílu poselství tohoto filmu. Stejně jako Galadriel, i mně je doslova špatně ze země, která mohla odsoudit člověka, který pomohl spoustě lidí ukončit jejich trápení. Vždyť komukoli z nás se může stát, že v životě bude trpět takovým způsobem, že eutanázie bude jediným řešením. Jen doufám, že eutanázie bude jednou legální aspoň v civilizovaném světě.

Toto není jen obyčejné drama o černošské rodině, které se stala nespravedlnost v policejním státě, jakým bezpochyby USA jsou. Toto je je lidská výpověď doby, kdy černoši v USA jsou diskriminováni a přednostně plní věznice, ne že by v nich byli nevinně, to ne, ale podobně jako u nás Romové jsou už jaksi předem odsouzeni k žití v nerovných podmínkách, svým způsobem života, chcete-li nepřizpůsobivostí a z toho pramení ona vyšší kriminalita, což je pověstný začarovaný kruh, ale toto ví každý, kdo absolvoval aspoň pomocnou školu. Toto je srdcervoucí film, ve kterém rodina znamená vše a naděje nikdy neumírá, třebaže je to, zdá se, tak trochu klišé o utlačovaném černém, a zlém bílém muži. Ale vůbec nechápu, za co Regina King dostala Oscara, byla zde sotva pár minut, měla s tím asi tolik práce jako já, když jsem dnes dělal bramboráky. Zřejmě to bylo opět v rámci přílišné rasové rovnoprávnosti, jen aby se necítili ukřivděni. Zřejmě je to mimo mísu, ale neodpustím si poznámku, že pokud Regina mohla zde získat Oscara za vedlejší roli, pak ho měl stoprocentně získat i Jack Nicholson za film Pár správných chlapů.

Silný snímek o objevování vlastní sexuality dospívajícím člověkem. Moc se toho v tomto filmu neděje, a přesto je zde pomocí dialogů i obrazem (a neméně i hudbou) pečlivě vybudovaná unášející atmosféra, zkrátka vše je zde přesně, jak má být a tyto jednotlivé složky činí tento snímek, nevím, jestli mohu říci "výjimečným", ale rozhodně má velké kouzlo. Nejsilnější je určitě konec, např. otcovský rozhovor se synem. Nevím, co se to se mnou děje, že se mi líbil takovýto film.

Tak tomuto snímku říkám filmový epos! Je ještě lepší než "V kruhu koruny: Jindřich V." (2012) z produkce Velké Británie. U tohoto nového zpracování spojili své síly Velká Británie, Maďarsko a Austrálie a vyšlo jim to opravdu náramně. Většinou neznámí herci (alespoň pro mě, i když s tou rošťandou Deppovic bych se rád blíže seznámil a zašel s ní na kafe :) hrají skvěle, výprava na jedničku a vše výborně doplňuje dokonalá hudba. Hail the King!

"Campa? Máš tam Quina? Jak rychle můžete přijet na koncert do Santa Cecilie? Budu vás čekat. Jasně, díky. A hele, Campo, nezapomeňte kytary..."

Neskutečně zábavný film, Quentin a Robert jsou kurva borci. Quentin ve své nejúchylnější roli, fuckt fest úchylák. Celkem zde zaznělo 26x slovo kundička. :o) A spousta dalších sprosťáren, samozřejmě v dabingu ČT, který sice není bůhvíjak hlasově obsazen, ale překlad je luxus na entou. Tenhle film žeru. "Kdo to byl, cvoci?" "Vypadali snad jako nějaký cvoci? Byli to upíři. Cvoci nevybuchnou, když na ně posvítí sluníčko, i kdyby byli sebecvokatější." :)