Režie:
Barry JenkinsScénář:
Barry JenkinsKamera:
James LaxtonHudba:
Nicholas BritellHrají:
KiKi Layne, Stephan James, Regina King, Teyonah Parris, Colman Domingo, Brian Tyree Henry, Ed Skrein, Emily Rios, Michael Beach, Aunjanue Ellis-Taylor (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Kdyby ulice Beale mohla mluvit, intenzivní milostný příběh o nerozbitném poutu zamilovaného páru, který musí za své štěstí tvrdě bojovat, se odehrává na počátku sedmdesátých let v černošském Harlemu. Jeho vypravěčkou je devatenáctiletá Tish Riversová. Tato dcera a budoucí manželka zde živě vzpomíná na vášeň, respekt a důvěru, která ji spojovala s jejím umělecky nadaným snoubence Alonzem Huntem, jemuž se přezdívá Fonny. Tish a Fonny se spolu přátelí od dětství. Sny o společné budoucnosti se ale rozplynou ve chvíli, kdy je Fonny zatčen a křivě obviněn ze zločinu, který nespáchal. (Cinemax)
(více)Videa (5)
Recenze (62)
Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% ()
Je dobře, že If Beale Street Could Talk se nedostalo do tuzemských kin, protože pro Evropana jde o typicky klišovitou podívanou o tom, jak to mají černoši v USA těžké a víc prakticky nenabízí. Barry Jenkins od počátku nikam nespěchá a v extrémně pomalém tempu vypráví příběh, který je bohužel schematický, předvídatelný a de facto extrémně nezáživný. Všichni černoši jsou v něm za ty dobré, i když nedělají úplně legální věci, všichni běloši naopak ti zlí, případně kariérističtí, což bohužel přispívá k tomu, že se otázka rasismu moc neposune. Naštěstí si Jenkins dokázal film výborně obsadit, protože všichni zúčastnění jsou bez výjimky perfektní, KiKi Layne a Stephen James jsou výborní, oscarová Regina King výrazná a jako jediná pracuje se skrytými emocemi, které dává skvěle najevo a to, že většina herců je pro našince neznámá, naopak pomáhá, protože to vytváří určitý pocit autenticity. Stejně tak funguje i dobová atmosféra, dost příjemná je i hudba a taktéž kamera je výborná a některé scény vskutku vypadají fantasticky. O to větší je škoda, že příběh je takový, jaký je a nedává moc odpovědí (divák se v podstatě nedozví, co se vším má společného ona ulice Beale, značně nejasný je konec, v němž není řečeno, co se vlastně změnilo a ani samotný čim není nijak objasněn) a objeví se v něm spousta postav, které nemají jakýkoli vývoj, hned zmizí a slouží spíš jako figurky na šachovnici. If Beale Street Could Talk je ve výsledku film, který je uzavřen do země vzniku, které možná připomíná temnější období historie, mimo její hranice je ale zoufale schematický, k zásadní společenské otázce nepřináší nic nového a pro někoho může působit lehce směšně. 60 % ()
Kdo chcete poznat a pocítit Baldwinovo strhující citové, smyslové, alchymické, zoufalé i dojemné, kruté, bezvýchodné a skrze všechny instance milující, životu loajální a každopádně veskrze lidské prožívání nečernobílého světa, střetů, průniků a dorozumívání černých i bílých tehdy a tam, pusťte si Stíny Johna Cassavetese z téže doby jako Baldwinovy romány (více a uhrančivěji v mém komentáři k Shadows: https://www.csfd.cz/film/44065-stiny/komentare/?comment=10268290). Tohle uhlazené, líbivé, slušňoučké melodrama pravidelně frázující kýče a klišé obrazem, slovem i myšlenkou a čpící neproblematickým zobrazováním i herectvím, se má k Baldwinově i Cassavetesově syrové a pravé, tklivé i drásavé, harmonické i skřípavé melodramatice tehdejšího kvasu jako omalovánky s Makovou panenkou k plátnům Edouarda Maneta, například. Aťsi takový film jako tento jest, ale s Baldwinovým jménem se nikdy neměl spojovat. *~ ()
Future classic na poli angažovaného romantického filmu o bezpodmínečné lásce (za předpokladu toho, že v současné době lze ještě vytvářet kánony a klasiky), který sice příjemně překvapí širokou paletou témat, jež se spolu hladce proplétají, leč místy se není schopná vyvarovat laciným vizuálním zkratkám. Odnesly to zejména nepřející, záporné postavy, které jsou jak z komiksu a mě osobně ještě iritovalo jak ústřední dvojice není schopná po ulici chodit jinak než prostředkem. Jinak kamera, hudba a herci famózní. Zejména u kamery lze vidět, jak se snaží bolestivě krotit své ambice ve prospěch větší civilnosti, ale občas to zkrátka ujede a nasnímá fantastické sekvence typu stěhování do imaginárního bytu či domácí porod. ()
"If Beale Street Could Talk" má podľa mňa zaujímavú tému, dobrých hercov a celkom silný príbeh. Ale nemám pocit, že by to bolo všetko absolútne skvele zvládnuté a za to môže jeden podstatný fakt. Barry Jenkins je podľa mňa skvelý režisér a chce dať svojim postávam hĺbku. Chce ich rozobrať, chce, aby sme ich spoznali a trávili s nimi čas. A možno by to bolo aj fungovalo. Lenže film skáče ako sa mu páči, nemá priestor na to, aby sme postavy stihli poriadne spoznať, a hlavne nám dáva niektoré informácie veľmi neskoro. Premýšľam ako by to vyzeralo keby sa to rozhodlo podať v správnom poradí. Film by mohol mať prvú polku, kde by sme sa sústredili na vzťah hlavných hrdinov a druhú polku, kde by sa riešili problémy s jeho zatknutím, a tým že čakajú dieťa. Nemôžem na sto percent povedať, že by to fungovalo, ale možno by to malo lepšiu kostru, ktorú by som dokázal viac pochopiť a nenudilo by ma to miestami tak veľmi. Film nie je vyslovene nudný. Má pomalé tempo a ide si svojim krokom, no v takto rozhádzanom filme to jednoducho nefunguje. Je tu pár skvelých scénok, ktoré si ale zapamätám. Najmä keď sa Fonny stretne s bývalým priateľom, ktorý bol zatknutý za krádež auta. To je skvelý moment. A rovnako aj záverečná scénka. Plus je tu aj stretávka oboch rodín, kde sa trošku vystrupňuje napätie a dáva to tomu ráz. Som rád, že som film videl, znovu by som sa k nemu asi nevrátil. Hodnotenie: B- ()
Galerie (32)
Photo © Tatum Mangus/Annapurna Pictures
Zajímavosti (4)
- První trailer k filmu byl vydán na den narození autora předlohy Jamese Baldwina, 2. srpna 2018. (Delock)
- Název odkazuje na píseň „Beale Street Blues“ od Williama Christophera Handyho, která je pojmenovaná podle ulice v centru Memphisu v Tennessee. (Delock)
Reklama