no2

9/10 - Stará dobrá klasika. A nejen úvodní kytara-banjo duet či scéna, která inspirovala Tarantina a tvůrce současných exploitation hororů. Celé to má neuvěřitelnou sílu, ať už jsou to "vodácké" záběry, dialogy hlavních hrdinů (už od prvních záběrů filmu, kdy vlastně ještě "o nic nejde", je něco "cítit ve vzduchu"...) nebo tajemný děj ve druhé polovině filmu, kdy v podstatě není úplně jasné, co bylo příčinou jejich ztroskotání, a závěr - jak tento hororový trip dopadne?... Toto vodácké dobrodružství bych opravdu nepřál nikomu... :-(

8/10 - Hanekeho raná depka... Film, na němž není jediné světlé místo. Už od úvodních záběrů porážky prasete je jasné, že tohle "normální" film vůbec nebude (Který film tohoto režiséra je však normální, že?) Natočit ho o pět let dřív, možná by se promítal v tehdejší ČSSR "od 18 let" coby ukázka zvrhlé morálky v kapitalistické cizině... Příběh je jednoduchý - Benny si pozve domů kamarádku, kterou popraví jateční pistolí (ale jakým způsobem, z toho vážně běhá mráz po zádech a dělá se člověku špatně - ne že by byly ukázány nějaké detaily atd., spíše jde o to, jak chladnokrevně to Benny udělal a hlavně jak tu raněnou, bezmocnou dívku bezcitně "dorazil" ...). Vlastně už v polovině filmu jsem se divil, že film bude ještě trvat nějakých 50 minut, klidně nemusel být tak dlouhý a možná o nějaký ten záběr z Egypta kratší... Ovšem ten závěr tomu potom nasadil korunu. Fuj, hnus... :-(

5/10 - Pamatuju si ho jako jeden z těch lepších filmů s JCVD - post-apokalyptická "snová" atmosféra, minimum dialogů (a když už, tak žádná sláva), nezapomenutelný záporák... V době, kdy filmy s Jean-Claudem byly chrleny jak na běžícím pásu, Kyborg byl docela změna - po těch Kickboxerech, Krvavých sportech, atd. Přesto - vidět to dnes, asi to bude možná o hvězdičku méně...

9/10 - Tak jsi mě, Clinte, opět dostal... Přiznám se, že jsem si zamiloval komorní Million Dollar Baby i Gran Torino, o to víc jsem byl skeptický k tomu, jak se vypořádáš s žánrem válečného velkofilmu. Jak jinak než opět bravurně. Dobře, jsou tam "drobnosti", které by se filmu daly vytknout, ale jako celek jsou to strašně příjemně strávené skoro dvě a půl hodiny, které mně uběhly velmi, velmi rychle... Herecké výkony vynikající, někteří Japonci se mi občas sice trochu pletli, ale za to může moje chvilková nepozornost. Mnoho scén se mi opravdu z paměti jen tak nevymaže, jak na mě zapůsobily (útěk do zajetí, pes, rozhovor na večírku s americkými přáteli, čtení dopisu; při scéně, kdy spolubojovníci páchali sebevraždu /co se v tu chvíli Saigovi asi muselo honit hlavou.../, mně doslova mrazilo v zádech). Nedávno jsem si u Dokonalého triku povzdechl, že to je až moc na efekt a chybí tomu "duše"; Dopisy z Iwo Jimy jsou přesně tím filmem sympaťákem, který sice nějaké mouchy má, ale "duše" mu nechybí. Moc pěkný filmový zážitek, Clinte. Díky!

8/10 - Tak tohle se mi stalo snad podruhé v životě! (Ano, po Kmotrovi II.), Musím uznat, že film sice takřka nemá chybu, ale přesto... Přesto ho nejsem schopen ohodnotit plným počtem bodů, protože mi k úplné spokojenosti cosi schází. To "cosi" bych definoval asi tak, že sice řemeslně je to na jedničku, ale chybí mi tam ještě něco víc (jakýsi "přesah", jako by mi dvojníci či vynález vpravdě "myšpulínovský" nestačili...), kvůli němuž jsem často schopen přidat tu poslední pátou hvězdičku i filmům, které třeba tak "super" zdaleka nejsou (např. i jinému Nolanovu filmu Insomnie). Dokonalý trik si prostě tak moc hraje na to být "dokonalý", až není schopen překonat moje očekávání a výsledkem je spíše konstatování: "Ano, velmi, velmi dobré, ale to jsem přece od toho čekal, ne?" :-)

7/10 - V hlavní roli slovenské hory a... Jánošík. Něco na slovenský způsob Braveheart jsem tedy nečekal, taktéž ani Jiráček v citlivě zahrané, rozpolcené hlavní roli nikterak Gibsonova Wallaceho nepřipomínal, film mě nezklamal a naopak, musím mu dát vysoké hodnocení. Těžko domyslet, jaký by to byl trapas, kdyby jeho lyrika ustoupila na úkor větší četnosti akčních scén... Pak by to byla teprve šmíra, tedy odpad. Vlastně dobře, že se toho ujali Poláci a Čechoslováci jen přicmrndávali. Takový příběh o Jánošíkovi si nechám líbit a určitě to brzy zkouknu znovu... Takže - režie OK, hudba OK, představitelé hlavních rolí - Zebrowski, Martinka a ano, i Jiráček - OK. Velkofilm 21. století "po středoevropsku", jak si ho představuji. A teď tu hraběnku, prosím.

8/10 - Po Dressed to Kill další De Palmova osmdesátková paráda! Začíná se mi čím dál víc líbit objevování starých dobrých "dekadentních" 80. let... John Travolta v jedné ze svých nejlepších rolích, bezchybně zahraný záporák John Lithgow a naivní Nancy Allen (která se mi líbila o něco méně než v již zmíněném Dressed to Kill). Úvodní scéna je za doprovodu jednoduchého syntezátorového doprovodu diváka nádherně matoucí lahůdka a řekl bych, že se jedná o jednu z nej... úvodních scén filmové historie (tedy z toho mála filmů, které jsem zatím zhlédl...), ale i tolik propíraný originální závěr a spousta dalších scén (např. ta v pokoji, kdy kamera snímá postel seshora) potěší oko divákovo. Pokud nejste vyloženě alergičtí na dobu před cca 30 léty, film si rozhodně nenechte ujít, možná se budete divit, kolik inspirace v něm našli někteří současní tvůrci...

8/10 - Milé překvapení. Žádná velkolepá výprava, spíš komorní drama odehrávající se velkou měrou v kostele a jiných "veselých" místech typu hřbitov, krematorium atd. Čekal jsem akční béčko, místo toho jsem se dočkal slušné várky psychologie a teologie. Vynikající Rourke i Hoskins, potěší Neeson v jedné z vedlejších rolí. Modlitba za umírající vznikla v tomtéž roce jako Angel Heart a Barfly a myslím, že o této době lze mluvit jako o jednom z vrcholů Rourkeovy kariéry...

7/10 - Hodně "neamerický" film, proto asi tolik rozporuplných reakcí. Ano, film obsahuje několik nelogičností, ale řekl bych, že režisér to nejspíš takto chtěl (mimochodem - toho prvního "teroristu" odpráskl ten druhý). Konec je sice brutální, ale bez ustřelených hlav, chroptění umírajících či potoků krve na chodbách, přesto právě díky této "odtažitosti", skrytým detailům a velkému otazníku na závěr jsem cítil mrazení v zádech ještě dlouho po skončení filmu. Slon patří k dalším filmům, které se mně dlouho nevypaří z paměti...

8/10 - Nenápadné, ale nezapomenutelné dílko o feťácích, méně depresivní než Requiem for a Dream (zcela) nebo (místy) Trainspotting. Ano, musím vyzdvihnout hlavně tři jména - režisérovo, Matta Dillona a W. S. Burroughse, kteří společně posouvají film ještě o level výš... To pokání jsem Bobovi docela věřil, jelikož představa zbytku života stráveného v lochu určitě není příjemná ani pro takovou smažku. "Mám dny, kdy se vzbudím s pocitem, že by se mohlo stát něco dobrýho..."