Lenka.Vilka

Hele, Mstitel má fanoušky! :) hodný lidi, ale taky i dost ujetý. Takže dost psycho, když Ji-yong kouká na typa, co o sobě tvrdí, že je Mstitel. Takže skutečný Mstitel bude chytat Mstitele z Wishe?! Já teda chtěla jít na kutě...ale co bylo těch posledních deset vteřin?! Sakra!

Wau! Tak tomu se říká dost dobrý díl! Nahodit hned několik potenciálních cílů, protože Mstitel si určitě jednoho z nich vybere. A ono to vyjde! Opravdu dost dobrý. A jelikož to poldové nevidí jako pomoc, dorazí do města nový "šerif". Nechci nikoho soudit dopředu. Ale proč působí tak moc psychopaticky?

První díl je vlastně jenom takové představení, ale funguje to skvěle. ("Prosím, nezabíjejte mě...Chceš, žít? Tak se omluv. A mysli to upřímně.") Kdo je Ji-yong, proč to dělá a taky proč má přístup k věcem, ke kterým by asi neměl mít normální člověk přístup. Bylo teda fajn, že slečnu reportérku napadlo, že čekat na Mstitele třeba ve středu je kravina. A co by jeden neudělal pro sledovanost! Už hned ten první díl je prostě pořádná pecka a nemá ani vteřinu hluchýho místa. A tím nemyslím jenom tu dost poměrnou porci zlámanejch kostí. Voiceover na konci dílu: jo, přesně!

No, uf, to byl ale dlouhý a výživný flák. Ty dvě hodiny a něco utekly vlastně rychle. Přiznám se...měla jsem trochu obavy, jak bude vedený příběh bojovníka, který nemůže umřít. Jako proti němu jsou extrémně dobrý borci a hned na začátku dostane pořádně do kušny. Kdyby nebyl, jaký je, už hned ten první by ho zabil. Prostě je zrezavělej. Kdo by nebyl po padesáti letech sezení v boudě v lese?! Jenže potom se stane něco, co mě příjemně překvapilo a potěšilo. Zjištění, že sám neví o tom jedu. A to do příběhu najednou dá úplně jinou dynamiku. Máme tady sice chlápka, který nemůže umřít, ale i tak je dostatečně oslabenej. Což je fajn motivace ke snížení zbrklosti. A od té doby to chytlo úplně jiný divácký zážitek. A hned se to pro mě posunulo o třídu výš z: jdeme, na někoho narazíme, popereme se, ne/umřu, jdeme dál, zase na někoho narazíme atd. Jenže tady to není jenom o tom, že dělám frajera, kterej nemůže umřít. A potom se s tím začne moc dobře šlapat. Jako sorry, ale ta scéna během svázání s useknutím rukou? To bylo jako: "Do hajzlu, kde se toulá ta druhá? Jo tamhle za stromem, ale nějak se tam s tím řetězem zasekla! Já mám ale fakt blbej den!". Závěrečný masakr (a to doslova) je dost výživný materiál. Ale je to jenom masakr a nic víc. Prostě se tam řežou a neřeší se jakákoliv estetika boje samotného. Prostě to už chtějí mít všichni za sebou a jít domů. A vlastně mi to ani nevadilo. Do té doby to bylo dostatečně vynahrazováno. Přiznám se, podruhé...chvíli jsem myslela, že dám jenom čtyři. (A ne protože jsem byla nakrklá, že se v závěru nestalo něco, na co jsem celou dobu čekala...ano, já prostě tajně doufala, že jak proti sobě stojí Mandži a Anotsu, a kolem ty desítky mrtvol, a zase tam byl záběr na to, jak červíci by si nejraději daly pauzu, a začne mu týct rudá, pardon, ale mě napadlo: "Nebyla by extrémní legrace, kdyby mu ty obě ruce teď odpadly?" Asi je se mnou vevnitř prostě něco špatně. Ale závěrečný vtip jsem dostala a zasmála se. Takže jsem asi nakonec vlastně ok.) Ty dvě hodiny jsou dostatečné, aby se skvěle spracovaly i různé pohledy na pomstu samotnou. A jak se z pohledu postav postupně mění a mění i je samotné. A přehodnocování, že teď najendou jen tak přece nemůžu umřít. A taky to: co by beze mě potom dělala? Jo, bylo to moc fajn :) takže nakonec pět, protože zábava to byla velká převeliká. A to je hlavní  ;)

Milá romance o posunutí se po ztrátě někoho, koho jste milovali. Tady je to s prvkem cestování v čase pomocí hudby. Protože hudbu neslyšíte jenom ušima, ale vnímáte celým svým srdcem, tak se to prostě děje. Přičemž je to jenom prostředek, ne důležitý bod, takže tady nenastane desetiminutová sekvence vysvětlující princip cestování v čase. Tady si vystačí s málem a potom s tím hlavním: jak mám jít dál, když vím, že existuje možnost zůstat na určité okamžiky v minulosti? Vracet se je totiž strašně lákavé. Ale co když minulost ubližuje přitomnosti? Přestože to je vlastně snímek, který nepřináší nic nového. Závěrečné rozhodnutí Harriet předvídatelné. A poslední záběr a to usmátí je další odškrtnuté políčko ze seznamu....no...i tak jsou Největší hity strašně milý film a fajn romantika. Navíc se na to strašně moc dobře kouká. Ať už mám na mysli vizuál snímku, tak i obsazení. Tohle se moc povedlo ♡

Vlastně fajn survival film, kde musí každý najít odvahu, aby udělal to, co je správné. První polovina je pomalejší a dost o postavách. Ta druhá se najednou začne zběsile valit do cílové čáry. A najednou je...puf...konec. Což je to škoda, protože za sebou mám dobrý dvou hodinový zážitek. A jak to zhodnotit? Cesta, jak se Sun-wu dostane zpátky na Zemi poté (sorry, to není spoiler, pravděpodobnost, že se nevrátí je nulová, to musí být každému jasné tak jako tak, hned od začátku), co zbytek jeho posádky zemřel. Ale během toho se samozřejmě musí všichni vypořádat nejenom s tím, jak ho dostat domů, ale taky smířit se s minulostí. Ano, na jednu stranu to působí jako taková povinná berlička. A asi záleží na tom, zda se vám film líbil (a tam to oceníte) nebo pokud se vám nelíbil (tak poměrně snadno onu berličku zlomíte, aby byl důkaz toho ble). Ale tak trochu trochu to dává všem postavám rozměr a nemůžete to tedy být jenom "takový škody kvůli jednomu chlápkovi". Je to vážně napínavá, a i přes to občasný zoufalství (který je naprosto pochopitelný) klasická cesta, jakou by zvolila produkce jakékoliv jiné země. Že na to nemají ambice (?) nebo peníze (?) (pokud jsem to dobře spočítala, film vyšel na zhruba našich padesát mega, takže skoro zadarmo v současném měřítku), je věc jiná. Proto úplně nechápu tu "we want you" kritiku. Teda, pardon, "ulineun dangsin-eul wonhaeyo" kritiku. Každá země by tohle natočila úplně stejně. Jenom s jinými tvářemi a jmény v titulcích. Jasný, podle země původu se určuje šance, že se to ne/dostane k lidem odjinud, ale to jde čistě za snahou tvůrců. Jo, a vyčítaná nespolupráce vesmírných agentur se vysvětlí hned na začátku filmu, takže to funguje jako fajn prvek. Především v napínavém závěru. Vím, že moje hodnocení tady nic nezmění, maximálně někoho rozesměje, ale to je vlastně jenom dobře. Filmy by v lidech měly vyvolát pozitivní emoce  :)   hmm, a teď přemýšlím co dál, nějak jsem díky posledním dnům chytla svou oblíbenou vesmírnou slinu  :O

Konečně jsem se dostala k seriálu Moře klidu. No, jupí mi! A stálo to za to. Vesmír je za mě vždy fajn téma. Proč? Vzhledem k tomu, co se v něm podle většiny tvůrců děje, tak je fajn to pozorovat, když jeden ví, že se tam nikdy nedostane. To už je věští šance, že Země vyschne, umřou všechny ryby, voda bude na příděl a váš sociální status a co si můžete dovolit bude záviset právě na vaší stupnici v rámci vody. Jo, to si dokážu v naší budoucnosti představit snáz než to, že zrovna já pojetím do vesmíru. Protože jak se ukáže vibe "ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet" je sice hodně silný, ale postupně si to jde svojí cestou a ta cesta je moc fajn. Začátek je skvěle pomalý, nikdo nikam nepospíchá, nikdo nikomu tak úplně nevěří, protože se ne všichni znají. Úplně je tady vynechána samotná k cesta na Měsíc, to mi ale nevadilo. Charaktery místo toho naznačí úvodní nouzové přistání a cesta pěšo na stanici. A potom se to může rozjet. Všechno kolem toho, kvůli čemu tam jsou, co se stalo na stanici, zda někoho zajímá, co se stalo skutečně, co členové posádky před sebou skrývají a co se na stanici skrývá. Takže asi jde vidět, že já byla spokojená. Bylo to skvěle natočený, parádně zahraný, atmosféra vážně perfektní, super balanc mezi hororem a thrillerem, řízlej sci-fi (a teď nemyslím jenom tu samotnou část, kde se to odehrává) a správným tajemnem. Ráda bych zmínila závěr bez toho, abych ho vykecala. Takže: byla jsem spokojená. Ano, na první pohled to působí jako mejdan nekonečných špatných rozhodnutí, ale nevšimla jsem si, že by podrobné žánrovky používali něco jiného. A pokud mluvím o úplném konci, tak mě to bavilo pojaté právě takhle. Ano, má to jeden drobný detail. V posledních pár minutách se stane několik věcí, které působí, že kdyby se někomu chtělo, mohla by být druhá série. A přestože to bylo vážně moc dobré, nejsem si úplně jistá, zda v tomhle případě bych byla s pokračováním spokojená. Protože takhle to zároveň nechává dost prostoru pro fantazii. A každý z těch scénářů, který teď mám v hlavě, je dost depresivní. (Původně jsem si řekla, že je vlastně fajn, že jednotlivé díly mají kratší stopáž (tady není ani jeden díl přes hodinu!), ale na konci mě skoro až mrzelo, že je už konec. A protože si ráda dávám tématická dostaveníčka, večer bude The Moon.)

Finálus napínavus kšandus? Jo, jo totalus  :) a v rámci mé spokojenosti využita všechna závěrečná klišé  žánru :)

Takže když je jasný, že luna není "to", Luna je "kdo", a co se předtím dělo na stanici, jsem trochu na vážkách, zda vlastně nejsem ráda, že tam všichni zařvali...pořádný dilema. Uvidíme co finále  :)

Tak to bylo! Naháněčka na medvídka, další odhalení, všechno pro stihnutí vesmírnýho taxíku (ale tady mám podezření, že v podmisi mise bude ještě jedna podmise). Mocinky fajn :)