Lenka.Vilka

Ve stejný moment, kdy se dá stará parta dohromady...tak je jasný, že to moc dlouho nevydrží... :(

Druhý díl jsem sice nestrávila dvacet minut tím, že jsem se smála, protože padne dost informací, takže jenom tak polovinu času. Ale vážně skvěle se pracuje právě s kombinacema smůly a nesmrtelnosti. Příjemně ujetá dvojka  :)

Hlavně se mě nikdo neptejte, co jsem právě viděla, protože na tenhle bizár je těžké najít slova. Ale byla to šílená zábava! Pointa je moc fajn a skvěle využitá regenerace, kde to bude asi ještě hodně využívané. Ok, viděla jsem první dva díly najednou, takže vím, že bude ;)

Usmívala jsem se od začátku do konce a to je pro mě hlavní, protože to bylo ve správné míře kouzelný a magický, ale zároveň film nepůsobí (jak jsem se obávala) pateticky. Samotný příběh na mě fungoval a vizuál moc potěšil. Bylo fajn být po dlouhé době v relativně plném kině (což je u nás a na poslední den promítání poměrně překvapivé). A přestože je to film, který je pro menší i větší, nejsem si jistá, zda si to užily i ty úplně malé šesti leté děti, byť se tam "hezky zpívalo a mělo to hezký barvičky", kde bylo poznat, že je to na ně už moc dlouhý. Ale když se rozsvítilo, vypadly šťastný. Stejně jako my nudný dospěláci. A nenapadá mě víc, co chcete od filmu dostat... :)

Hod mořskou řasou do dálky: jedna jedna. Epilog byl díky "vypnutí" strašně milej  :)

"Jsem rád, že jsi selhala, alespoň jsi se vrátila." "Měl jsi raději říct, rád tě vidim.".... Epilog, tak to známe, nepraktičtější dárek je ten, kterej čorneš v práci..

Souboj tkanička od tepláků versus dveře! Ale bacha na uzlík! :D :D :D Epilog dost emoční.

"Všechny jsou stejný. Jedna jako druhá. Alespoň jim už nemusím vařit." "Ahoj, mami." :D :D :D Epilog bravurní. PS: je to přesně jako vod Rosamundy, ale když jsou ty Vánoce, tak to nikomu neublíží...

Oproti, za mě místy zmatené a nevyvážené, předloze, je Dcera divočiny krásně natočený film, který se vlastně docela povedl. Problém je v tom, že ve výsledku je trochu prázdný. Buď to, nebo jsem po jeho dokoukání zůstala prázdná já. V první polovině všechno šlape perfektně. Rodinné drama minulosti stále ovlivňující přítomnost, protože se ukáže, že rány jsou stále otevřené. A nebudou vlastně ani nikdy úplně zavřené. Narozdíl od předlohy je film osekaný o vnitřní monology Heleny, takže odpadl důvod, proč by mě měla lehce iritovat i tady. Jenom je problém v tom, že dostaneme potom jenom její povrch. A to je strašná škoda. Protože první hodina je prostě skvělá. Potom se sice chvíli šlape na místě, aby posledních dvacetiminutovka byla opět super. Pokud něco Dcera divočiny dokazuje, je to tohle: Ne každá kniha se hodí kvůli své struktuře k adaptování do filmu. Umím si představit minisérii, která by určitě fungovala líp. Daisy byla samozřejmě skvělá, vizuální stránka luxusní, dobře natočené. Ach jo. O to víc ty detaily zamrzí...

A přišel konec ve velkém stylu. Na: No, ty krávo! Fakt to bylo dobrý. Bez obav, pokud vám váš status drsňáka zabránil sledovat čtyřku, tak tady se to hezky shrne a to bez toho sentimentu, takže to zvládnete  ;) A co zbytek filmu? Naprostá lahoda. Příběh o pomstě, kde jsou skvěle vysvětlené motivace (i pokud jste nějakým nedopatřením vynechali předchozí díly) a celé je to zakončené moc dobře. Jak v úplném závěru jeden na jednoho, tak závěrečnou cestou, takhle to mám prostě raději. Povedená série  :)