Honza135

Honza135

Honza Hojsák

okres Ústí nad Orlicí
Vášnivý anime fanoušek

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 24.1.2021  15:00

    „POŠETILÁ VÁLKA POKRYLA SVĚT LEDEM A NASMĚROVALA LIDSTVO K JISTÉ ZKÁZE. PANUJÍ NÁZORY, ŽE CELOSVĚTOVÁ POPULACE ČÍTÁ POUHÝCH STO TISÍC OBYVATEL…“ Padesát let po událostech ze seriálu se znovu setkáváme s hlavním hrdinou, teď už starcem, který po přechodu hřebenů málem umrzne v závějích. Naštěstí pro něj, jakmile vánice odezněla, všimli si ho děti z nedalekého krytu… » Co se mi líbilo: 1) Pokračování příběhu. Sice jsem ho považoval za oficiálně uzavřený, neboť jsem viděl podtitulkovou scénu na konci seriálu (a proto vždy dokoukám anime až po konec titulků, protože člověk nikdy neví), ale snahu pokračovat v příběhu vnímám víceméně kladně. Konkrétně se jedná o adaptaci knižního románu, odehrávající se po událostech z videohry. Je nám tak dopovězen příběh o hvězdách, které lidstvo nevidělo díky trvale zataženým oblakům dobrých osmdesát let. 2) Hrátky s časem. Musím uznat, že právě ono neustálé počítání let nebo hodin má své kouzlo. Bez toho se ve filmu neobejdete, aby vám došly některé souvislosti. » Co jsem nemusel: 1) Částečný spin-off. Za mě byl opravdu zbytečný. Děj seriálu znám moc dobře a zbytečně se tak natahuje délka filmu. Je sice pravdou, že seriál byl vytvořen natolik dobře, že běžné oko diváka ani nepozná rozdíl v animaci, ale tím seriál postrádá důvod ke shlédnutí. A to je škoda, jelikož ve filmu vidíme jen jeho osekanou verzi, která postrádá dostatek prostoru pro vcítění do postav a tím se ztrácí kouzlo děje a sním spojený zážitek ze sledování. 2) Scenáristické díry. Všiml jsem si jich především na konci. Nemůžu je napřímo jmenovat, poněvadž nechci nic prozrazovat. Nechápu například změnu postoje u Ezry či podobu svatyně. To je jen hrstka z nich. A otevřeně říkám, dost mi to ničí finální zážitek, jelikož mi vyskakuje spoustu otázek, na které si nedokážu odpovědět… » Shrnutí: Jedná se o pěkné zakončení příběhu, které však vůbec nemuselo vzniknout. Nejedná se o adaptaci původního děje, ale adaptaci knihy, která se jen na původním příběhu přiživila. Film je jako jednohubka dobrý, ale seriál byl prostě lepší; zejména v promyšlenosti celého univerza a jeho rozpoložení v čase.

    • 23.1.2021  14:32

    „NECHCETE NAVŠTÍVIT PLANETÁRIUM? UVIDÍTE NÁDHERNÝ TŘPYT VĚČNOSTI, KTERÁ NIKDY NEVYHASNE. VŠECHNY HVĚZDY NA OBLOZE NA VÁS ČEKAJÍ…“ Seriál je adaptací stejnojmenné kinetické novely, která se odehrává na válkou zničené Zemi. Konflikt si vyžádal tolik obětí, až celá civilizace, kterou známe, zanikla. Už před válkou lidé vyvinuli velmi schopné roboty, které měli zajistit lidstvu lepší život. Dávali jim proto podobu lidí. Avšak díky rozpoutané válce se lidstvo přeorientovalo na výrobu zabijáckých autonomní strojů a Země byla zasypána odvetnými jadernými střelami. Lidstvo tak bylo samo sebou téměř zahubeno, včetně života na Zemi jako takového. A přesně zde začíná příběh hlavního hrdiny, který šel prozkoumat město známé svojí nehostinností, avšak také zbytky trvanlivých potravin a alkoholu z dob již neexistující civilizace, které mají na trhu vysokou hodnotu… » Co se mi líbilo: 1) Netypický příběh. Znovu jsem po dlouhé době viděl seriál, který značně vystupuje z řady běžných anime stereotypů, odehrávajících se na půdách vyšších středních škol. Konečně zase někdy vidím dospělého hlavního hrdinu, který se snaží přežít v náročných podmínkách. 2) Věrohodné zpracování. Nenašel jsem nesrovnalosti, které by univerzem otřásaly v základech. Vše mi tu dává smysl a divák věří, že na obrazovce vidí možnou budoucnost lidstva a našeho světa, pokud se lidstvo vydá špatným politickým směrem. Jedná se o velmi zdařilou adaptaci, ve které je zachycena drtivá většina dialogů i děje. 3) Hudba. Ačkoliv otvírák i zavírák je nevýrazný, podkresové melodie jsou už na tom lépe. Byly totiž převzaty a mírně upraveny z původní kinetické novely. Jako ukázku vybírám atmosférickou melodii s názvem Gentle Jena, se kterou je seriál neodmyslitelně spojen, a dále melodii Kuzuja no Kecui. 4) Kresba. Je znát, že jde o exkluzivku pro streamovací službu Niconico. V seriálu nejsou žádné předěly pro reklamy. Díky krátké stopáži, která kopíruje původní délku hry, a zmíněné exkluzivitě, zbyl animačnímu studiu David Production větší rozpočet na rozpohybování celého titulu. Moc pěkně se na to koukalo, jen co je pravda. 5) Průvodkyně. Hoshino Yumemi v celém seriálu vystupuje v silném kontrastu vůči všudypřítomnému zničenému světu. Byla postavena ještě před válkou a díky tomu si neuvědomuje, co se kolem stalo, neboť její operační cyklus provozu 7 dní/rok to ani zkrátka neumožňuje. Její jméno je jinak krásnou slovní hříčkou spojenou s vesmírnou i příběhovou tematikou. Tahle volba se hernímu scénáristovi opravdu povedla. » Co jsem nemusel: 1) Drobné nedomyšlenosti. Sice toto není hlavní důvod, proč seriál nedostal plný počet, avšak na mě anime nezapůsobilo natolik, abych z něj byl úplně vedle. Proto tu vypíšu minimálně dvě nesrovnalosti, které jsou vidět hned v úvodu; za prvé, kdy zabijáčtí roboti, postavené na zabíjení lidí, postrádají termokamery, aby se jim člověk nemohl nikde schovat a dále to je neuvěřitelná výdrž hlavního hrdiny, který přežil čtyři dny jen o dvou drobných balení sušenek. Já vím, jsou to maličkosti, ale pozornému oku diváka neuniknou. » Shrnutí: Jako vždy, nic jsem zpočátku neočekával. Tedy, pokud tyto řádky čte někdo, kdo seriál ještě neviděl, ať tě, milý čtenáři, ani nenapadne koukat do galerie, je plná spoilerů! A co si o seriálu myslím? Po dokoukání jsem toho názoru, že jde o silný protiválečný příběh, který ukazuje na zrůdnost války, která ničí lidské životy. A takových příběhů není nikdy dost.

    • 21.1.2021  19:19

    „ŽIVOT NENÍ HRA. MÁŠ JEN JEDEN ŽIVOT, NIKDE NENÍ ČUDLÍK S NÁPISEM RESET…“ Zde se ani nebudu namáhat s tvorbou komentáře podle šablony, neboť to u tohoto OVA pro vytrženost z kontextu ani není možné. Diváci, berte v potaz, že studio TNK vytvořilo tento titul jako aprílový žert. Je to na něm vidět každým coulem, na každém rohu jsou vidět odkazy na videohru, na její konce (takže bacha, spoilery), bourání čtvrté zdi a ukáže se i hezká lodička, jejíž význam každý fanoušek anime seriálu zná. Nehledejte v tom žádné vysvětlení, nedejbože pokračování příběhu. Je to fakt velká blbost, ale místy mě to pobavilo.

    • 20.1.2021  22:52

    „NEUTUCHAJÍCÍ PŘÁNÍ JE PŘÁNÍM, KTERÉ SE JISTĚ VYPLNÍ...“ Stejnojmenná adaptace vizuální novely nám v Memories Off univerzu ukáže poslední příběh. Příběh, o kterém si fakt nejsem jist, jestli tu vůbec nějaký je. » Co se mi líbilo: Jedním slovem řečeno - nic. Opravdu, na toto OVA se člověk koukne a zjistí, že půlhodina utekla a nic mu nedochází. Naopak toho, co se mi nelíbilo, je celá řada. » Co jsem nemusel: Velmi stručně - všechno. Dávno jsou ty časy, kdy se dalo říct, že titul s označením Memories Off má svoje silné stránky. Jsem hozen do probíhajícího děje, kde ani nevím, co se stalo, co se děje a asi bude dít; nejsem schopen si během půlhodiny vytvořit aspoň základní názor na postavy, které dostávají svůj prostor; netuším, proč se tu řeší nějaké drama, proč ta ženská bulí, necítím k ní vůbec žádné sympatie a to jsem na to citlivý. Zhola nic mi tu nedává smysl. » Shrnutí: OVA bylo šité horkou jehlou, to se nedá zapřít. Avšak aby divák po shlédnutí vůbec netušil, která bije a musí celý příběh hledat na netu, aby vůbec pochopil, na co se díval, tak je něco asi špatně. Jde o poslední adaptační štěk jinak dlouhé videoherní série. S názorem DaweForemana plně souhlasím.

    • 20.1.2021  03:29
    Akane Maniax (2004)
    *

    „SNAŽILA JSEM SE, JAK TO JEN ŠLO, BÝT SPOLEHLIVOU DO TÉ DOBY, DOKUD SE SESTRA NEVZBUDÍ. ALE NEDĚLALA JSEM TO JEN KVŮLI NÍ. SNAŽILA JSEM SE I PRO NARUMIHO, ABY SI NEDĚLAL STAROSTI A CHODIL NAVŠTĚVOVAT NAŠI RODINU JAKO VŽDYCKY, S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI…“ V této adaptaci stejnojmenné vizuální novely se dostáváme do příběhu odehrávající se přímo po událostech ze seriálu. Akane je ještě ze všeho utrápená a neví, co si myslet. Jenže to ještě netuší, jaký pako přestupuje na její školu, přímo k ní do třídy… » Co se mi líbilo: 1) Akane. Upřímně, Akane je jedinou záminkou proč OVA vidět. Pro její typický hněv jsem měl určitou slabost. A byla to právě ona, která celé anime zachraňovala. Především ve chvílích, kdy přemýšlela nad minulostí a postupně nacházela cestu, jak se ze svých problémů dostat. 2) Hudba a kresba. Tohle duo je na stejné úrovni jako v předcházejícím seriálu. V hudební sekci vyzdvihnu především ending a některé podkresové melodie. » Co jsem nemusel: 1) Joujiho. Hlavní hrdina je typickou karikaturní postavičkou, která je plná sebevědomých keců, avšak ve skutečnosti je to neschopný slabko, kterému nedochází ani základní souvislosti. Jako kdyby toho nebylo málo, život si představuje jako jeden velký mecha souboj. Pro sledujícího je utrpení při sledování srovnatelné se sebemrskačstvím. » Shrnutí: Otevřeně přiznávám, že právě Akane je jediným důvodem, proč jsem se na anime navzdory hodnocení trochu těšil. A nakonec zas tolik nezklamalo. Má zajímavou myšlenku, avšak kterou zabíjí zvolený hlavní hrdina. Je to docela škoda, nicméně, jde o adaptaci, která kopíruje již jednou vymyšlený příběh a to je dobré mít na paměti.

    • 17.1.2021  22:02

    ""ZIMNÍ VÍTR JE DOSTATEČNĚ STUDENÝ NA TO, ABY ZMRAZIL VÁŠ DECH VE ZLOMKU VTEŘINY. PŘITUHUJE..."" Příběhově jsme uvrženi několik měsíců dále po seriálové adaptaci. Vypadá to, že Hikari se zase vrátila... » Co se mi líbilo: 1) Opening. je na něm vidět, že je z dílny Makota Šinkaie. Vidíme problikávání veřejného osvětlení, rychlé střihy... Zkrátka, jeho práce se nedá zapřít. 2) Hudba. U tohoto OVA nechyběl Šinkaiův dlouhodobý spolupracovník, pan Tenmon. Napsal hudbu k otvíráku a zavíráku, která je příjemná na poslech. 3) Oblíbené hrdinky. Vidím Minamo a Nozomi zase po hodně dlouhé době a já si tak říkám, že by asi nebylo od věci si přečíst vizuální novelu, neboť zatraceně, obě dvě jsou dost dobrý. » Co jsem nemusel: 1) Děj. Celkově mi zasazení příliš nesedlo. Vlastně jsem si ze sledování toho moc neodnesl. » Shrnutí: Je na mě vidět, že už uběhlo pár let od shlédnutí původního seriálu. Už jsem zapomněl souvislosti a celkově jsem OVAčko moc nepochopil. Asi jsem měl tento díl vidět dříve...

    • 11.1.2021  00:49

    "KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍM, ČASTOKRÁT SE SE STANE, ŽE ZAČNU PLAKAT. AVŠAK NIKDY SI NEPAMATUJI, CO SE MI ZDÁLO. TEN POCIT, ŽE JSEM NĚCO ZTRATIL, PŘETRVÁVÁ JEŠTĚ DLOUHO PO PROBUZENÍ..." Mitsuha a Taki žijí své běžné životy, každý v jiné části ostrova Honšú. Mitsuha, bydlící na maloměstě rozprostřeném kolem jezera má zcela odlišný život. Je kněžkou v šintoistické svatyni, co vlastní její rodina Miamizu; kdežto Taki žije velkoměstský život v centru Tokia. Mitsuha má už dost života na maloměstě a přeje si, aby v příštím životě byla hezkým tokijským chlapcem... » Co se mi líbilo: 1) Plnohodnotný film. Očekával jsem krátkometrážní jednohubku, avšak po chvíli mi došlo, že třicet minut je fuč a film rozhodně nehodlá končit. Přiznám se, zaskočilo mě to, ale v positivním slova smyslu. 2) Animace. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, a ještě něco navrch. Vysokosnímková animace je už zlatý standard u Šinkaiových filmů. Čím mě však dostal, bylo využití časosběrných snímků ve filmu, kdy vidíme ruch velkoměsta a maloměsta. Dále následuje nádherné noční nebe. Až jsem při pohledu na noční oblohu tiše slintal... 3) Příběh. Velice se mi líbil způsob prolínání komických prvků s dramatem. V počátku jsem si myslel, že téma výměny duší v tělech opačného pohlaví už přece dobře znám, ale autor mě v první hodině vyvedl z omylu, kdy do děje zamíchal i soudobé nadpřirozeno. 4) Uvěřitelnost postav. Člověk je navyklý na běžné stereotypy jednání jedinců v anime, nicméně zde se žádné nekonají. Postavy jednají samy za sebe; do ničeho, co by jim nebylo přirozené, je autor netlačí. Zcela běžně se tu používá uvolněná mluva, kdy postavy promlouvají více lidsky a tím získávají další věrohodnost. Díky tomu je celý film velmi dobře stravitelný a diváka to vtáhne do děje. 5) Ozvučení. Celý film je doprovázen drobným šelestem přírody a zvířat či rušného života ve městě. Na maloměstě slyšíme ozvěnu, noční psí vytí, praskající oheň; ve městě zase dopravní hukot. Běžně tyto zvuky ani nepostřehnu, ale v tomto animovaném filmu jsou věrohodně zachyceny. Nejedná se tedy o žádný běžný sound sample městský ruch, kdy jeho zvuky už moc dobře znám z videoher či jiných podnákladových filmů. 6) Hudba. Na počátku na mě zapůsobil už soundtrack, kdy otvírák přesně zabrnkal na moje vnitřní struny. Rock a správně zvolený střih videa udělal své. Rocková hudba ve filmu zazní ještě jednou, a věřte, je to fakt slast pro uši. Hudbu na pozadí bohužel nemohu hodnotit, neboť je tak dobře zpracována, že tvoří spolu s dějem a animací jeden celistvý umělecký prvek, který, upřímně, nechci rozplétat, neboť by tak film ztratil své kouzlo. 7) Tokio. Už je to po několikáté, co vidím v Šinkaiových filmech hlavní město jako národní symbol Japonska. Dává mu velkou pozornost; vždy je zobrazeno jako pulzující, živé město, vidíme ruch komplexní sítě tokijského metra, často je ve filmu někde k vidění Tokyo Tower. Říkám si, proč ne? Vždyť to město na první pohled působí hezky... 8) Šintoistické tradice. Ve filmu jsou věrohodně zachyceny svatyně, obřady i festivaly, které tvoří běžný folklór japonského života. Autor dává také velký prostor tzv. kumihimu, tedy tradičnímu splétání šňůr. » Co jsem nemusel: Popravdě, nemám filmu co vytknout, nedokážu k němu najít negativní názor. » Shrnutí: Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, když jsem si pustil film na televizi. Nakonec jsem byl zaháčkován už od openingu až do závěrečných titulků. A taková překvapení jsou nejlepší. Proto, ačkoliv se to na první pohled nezdá, jsem se vyhnul v recenzi spoilerům, neboť nechci případnému čtenáři zruinovat zážitek ze sledování. A to jsem si myslel, že mě dokážou takto oslovit jen anime seriály...

    • 11.1.2021  00:13

    "POKUD ŽIJETE SAMI, ZAČNETE KOLEM SEBE VNÍMAT NAHROMADĚNÝ SMUTEK. V POVEŠENÉM PROSTĚRADLE SUŠÍCÍ SE NA SLUNCI, V ZUBNÍM KARTÁČKU V KOUPELNĚ, BA I V HISTORII HOVORŮ V MOBILU..." Takaki a Akari spolu prožívají dětství a prožívají jak hezké, tak i nepříjemné události. Jsou to spolužáci ze stejné školy, avšak po dostudování základky se Akari musí odstěhovat do Točigi, kde bude studovat tamní nižší střední. To by nebylo daleko od Tokia, avšak do té doby, kdy se Takaki dozví, že on se pro změnu bude stěhovat až na daleký jih, do města Kagešima... » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Tak jak ve filmech bývá, nebylo tu příliš mnoho času na rozvinutí děje. Avšak i tak jsem si příběh plně užil. Byl velmi uvěřitelný, až... troufnu si říct reálný. Cítil jsem velkou radost, když si v prvním dějství dvě spřízněné duše přeci jen našly k sobě cestu, ale moje radost netrvala věčně. Aspoň, že se děj částečně odehrával v zimě se spoustou sněhu, neboť právě to mi bylo srdci nejbližší. Měl bych toho romantika v sobě krotit, ale já si prostě nemůžu pomoci, když vidím ty kupy sněhu... 2) Animace. Běžně popisuji kresbu, nicméně tento titul není běžný, neboť hodnotím film pana Šinkaie, jež proslul propracovanou animací. Za sebe říkám, že si nepřipadám, že jsem koukal na anime, neboť bylo tak plynule zpracované, že se velmi přibližuje hranému filmu. Vidíme odlesky, nádhernou záři, problikávající zářivky... Pan Šinkai je mistr svého řemesla, ve kterém umí vyobrazit nádheru dynamiky včetně jejích drobných odchylek. 3) Železniční provoz. Musím se přiznat, že se ve svém volném čase věnuji železniční tématice víc než dost, kdy čtu odborný deník, hraju tématickou hru a když někam jedu, obvykle volím vlak, kdy se kochám nádražními budovami, odjezdovými tabulemi, okolní krajinou a samozřejmě vlaky a jejich soupravami. A pan Šinkai mě tu velmi překvapil; nečekal jsem to. Se stejným nadšením jsem sledoval právě vyobrazení provozu japonské železnice, včetně jejího autentického ozvučení. Ne, nestal se ze mě díky tomuto filmu ještě větší japanofil než jsem byl ještě před hodinou, ale musím uznat, že ty jejich osobáky nevypadají vůbec marně. Každý mluví o Šinkanzenu, ale co ten zbytek? Ten jako snad všichni přehlíží? » Co jsem nemusel: 1) Zmiňovanou blízkost realitě. Každý se v životě dostal do situace, kdy neměl možnost se za sebe plně rozhodovat či nemohl ovlivnit průběh dění, do kterého byl vrhnut okolním světem. A tento film vám tyto události, chtě nechtě, připomene. Přesně jak píše Jeoffrey, těchto příběhů znám víc než dost. » Shrnutí: Na tento film jsem čekal zhruba pět let, neboť jsem si Šinkaiovu tvorbu odkládal na později. Proč ale nový rok nezačít dlouho odkládanou tvorbou? S výsledkem jsem všeobecně spokojen a to jak po dějové, animační, zvukové i technické stránce. Tohle jde mezi Oblíbené. Už kvůli kombinaci všeho, co mám rád, v pěkném anime kabátku. Co víc si přát? Snad jen... aby se zázraky děly...

    • 11.1.2021  00:00
    Hoši no koe (2002)
    *

    „NAGAMINE MINAKO JE SPOLUŽAČKA Z NIŽŠÍ STŘEDNÍ, KTERÁ MI BYLA VELMI BLÍZKÁ. DOUFAL JSEM, ŽE PŮJDEME NA STEJNOU VYŠŠÍ STŘEDNÍ. ZATÍM TO ALE VYPADÁ, ŽE NAGAMINE JE NEDALEKO OD JUPITERU..." Minako a Noboru jsou blízcí přátelé z nižší střední. Plánují jít na stejnou vyšší střední, avšak Minako je nakonec naverbována na vesmírnou expedici... » Co se mi líbilo: 1) Komunikace v čase a prostoru. Právě tento obsah je jistým poselstvím celého filmu, kdy vidíme, jak spolu blízcí přátelé nejprve komunikují s pohledem do očí a později již jen přes mobilní telefon. Avšak čím dále je Minako od Země, tím déle trvá příjem odeslané zprávy a od určitého bodu se stává konverzace velmi obtížná. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek. Už na pohled filmu ubližuje statická kresba. Prakticky nevidím nic jiného, než jen výměny statických snímků. Dále film klesá na hodnotě díky slabému ději. Sice vidíme rozdělené životy dvou mladých lidí, avšak ze strany Noborua o něm nevíme fakticky nic. Jako kdyby se zasekl v čase středoškoláka a dál se nic nedělo. Ani Minako není dostatečně vyobrazena, vidíme ji jen sedět ve velkém mecha jak střílí emzáky, nic víc. Další třešničkou na dortu je právě Noboru, kdy ani za osm let se nedokáže přenést přes fakt, že jeho slečna je zkrátka daleko ve vesmíru a stále na ni čeká, doufajíce, že se třeba někdy zase uvidí. To je strašná blbost, copak si těch osm let fakt nevšímal svého okolí? Největší hloupost ale vidím právě v nevyřčených citech. Jeden pro druhého trpí, ale že by vzali mobil do ruky a třeba to napsali? » Shrnutí: Zcela souzním se Zízou, zmínila vše, co si myslím i já. Tento film za sebe nemůžu doporučit, neboť je na něm zkrátka vidět, že to není Šinkaiova tvorba z posledních patnácti let, která má hluboký cit a poselství. Vím, že tento film dělal jeden člověk, ale prostě jsem od něj čekal mnohem více, ne jen experimentální tvorbu. Ale jak se říká, nějakou tvorbou pan Šinkai začít musel...

    • 9.1.2021  11:31

    „TAKŽE VÁM VŠEM CHYBÍ POHYB. VÍM, ŽE VÁM MILÁČEK VAŘÍ CHUTNÁ JÍDLA, AVŠAK POKUD PŘIBERETE PŘÍLIŠ, NEMŮŽU TO JAKO KOORDINÁTORKA PŘEHLÍŽET..." Ve volném pokračování Kimihitova každodenního života se toho moc nezměnilo. Snad jen to, že si holčiny zajdou trochu protáhnout těla a že Arachnera možná odejde z domu... » Co se mi líbilo: 1) Využití potenciálu postav. Tak jako v seriálu, i zde autoři mysleli na každou drobnost, která je spojena se životem každé hrdinky. Díky tomu je obsah více personalizovaný každé postavě. 2) Komedie. Jsou tu použity ty samé techniky, které dokáží pobavit každého. Byl zvolen vhodný střih, hlášky, osobitosti. Ačkoliv já komedie zase tolik nemusím, bavil jsem se. » Co jsem nemusel: 1) Žádný posun děje. Právě to je slabina celého příběhu, a to včetně seriálu. Vsázet pouze na komedii běžného soužití byl dle mého úkrok stranou. Je to škoda, neboť takto se divák hůře vžívá do děje, který neobsahuje nic vskutku zajímavého. » Shrnutí: Ve finále se jedná o rozšíření původního příběhu příjemnou formou, která se drží stejných pravidel jako seriál. Konkrétně se jedná o díly převzaté z původní mangy, která vycházela i po závěru anime adaptace. Nicméně, neobjevuje se nic nového, takže se u mě hodnocení drží na stejné úrovni.

    • 8.1.2021  21:16

    „ČASTO JE TO NÁROČNÉ A PLNÉ ZMATKU, ALE KAŽDÝ DEN JE PLNÝ ZÁBAVY. A PRÁVĚ TAKOVÝ JE KAŽDODENNÍ ŽIVOT S POTVORAMI…" Jaké to asi je, když vám vládní zmocněnec náhle přivede a vnutí do pečovatelské péče lamii, která dosahuje své mýtické krásy a svůdnosti? A přitom nesmíte porušit Zákon kulturní výměny? Kurusu Kimihito je v této nešťastné situaci. A bude hůř... » Co se mi líbilo: 1) Parodie. V první řadě je nutné si zkrátka přiznat, že nesledujete žádný rozvíjející hlubokomyslný příběh, ale jednoduchou nemravnost vytvářející humor sama ze sebe. Komediálnost je tu vsazena na moji notu, především díky parádně zvládnutému střihu, takže můžu sám za sebe říct, že jsem se bavil a nejednou zachichotal. 2) Kresba. Seriál pochází z r. 2015, takže je očekávané, že holky budou nakreslené přitažlivě, navíc každá ve svém unikátním color codu. A když přihlédneme na ladné křivky ženského těla… V tomto jsem spokojen, nemám, co zde vytknout. 3) Hrdinky. Každý si tu vybere. Avšak abych byl upřímný, tady se zdržím výběru. Každá žena má své pro a proti, takže se přiznám; já bych stejně jako hlavní hrdina byl nerozhodný. O co víc, když si s nimi stejně nemůžu nic začít. I když... ta mořská panna nebyla úplně marná… 4) Hlavní hrdina. Především jsem si oblíbil ten jeho prázdný pohled. Krásně ukazuje, jak se smířil se všemi bizarními situacemi a už mu ani nepřijde divné, co se kolem něj děje. Až tedy do chvíle, kdy mu nejde u život. 4) Ending. Z hudby vybírám právě tuto konkrétní část. Je chytlavý a mě, jakožto rockerovi se fakt líbí. » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Jak už to u takových titulů bývá, občas se groteska snaží být až příliš vtipná. I já uznávám, že těchto míst je tu hned několik. Holt absurdní japonský humor se tu nedá zapřít. 2) Harémovka. I když to Kurusovi nemám až tak za zlé, stejně to tu zmíním. Kdyby byl opravdový alfa, některou z holek si nakonec vybere. Třeba dominující Rachneru, ty její vychytralé taktiky překvapení a bondáže pomocí vláken měly něco do sebe. Nebo Meru, neboť mořské panny s takovým slušným a příjemným chováním nelze přehlížet. A ty její vlnité prameny vlasů... No povězte sami, obě by za to určitě stály. 3) Obří ňadra. Ale jak to tak bývá, zase tu šli autoři přes čáru a občas se tu ukážou slečny s příliš velkými přednostmi. Vždyť to není ani hezké, jak mají zdeformované tělo. Právě centauřice by mohla vyprávět, když ji během cvalu prsa svou tíhou málem upadla… » Shrnutí: I přesto, že má seriál své nedostatky, vyzdvihnu tu jednu drobnost. Všechny postavy s ohledem na svoji rasu maximálně využívají svého potenciálu a (ne)schopností. Nedá se tedy říct, že tento titul byl nedomyšlená hromádka exkrementů. Většina zobrazených situací tu překvapivě dává smysl (loupání kůže, kladení vajec, vliv měsíčního úplňku, loupež, přestavba domu atp.) Připočítáme-li použitý zábavný koncept, vychází mi z toho jednoduchá věta. Tohle je tak špatný, až je to fakt dobrý.

    • 5.5.2020  20:04
    D+vine Luv (2002)
    ****

    „JMENUJI SE HYDE. CESTUJI PO SVĚTĚ S DLOUHOLETOU KAMARÁDKOU SAKUROU A HLEDÁME POKLAD DÁVNÉHO SVĚTA…“ V této adaptaci vizuální novely se podíváme na lovce pokladů Hyda. Ten shodou okolností najde dívku v ledu a spustí tím nečekaný řetězec velmi zajímavých událostí… » Co se mi líbilo: 1) Smysluplný příběh. Konečně jsem se po velmi dlouhé době dočkal dospěláckého anime, kde příběh hraje ústřední funkci. Byl jsem zvědavý, kam se děj v příští kapitole stočí, což mě ve finále donutilo shlédnout anime na jeden zátah. 2) Erotika. Titulu dominuje něžná a romantická fyzická láska. Pánové, tohle mi sedlo jako zadnice na hrnec. Lepší to už být ani nemohlo; sledování jsem si vysloveně užíval. 3) Copaté slečny. Je s podivem, že tento titul oplývá celkem raritním obsahem. A tím, že většina slečen má dlouhé vlasy spletené do copu. Dodnes jsem ani netušil, že je to tak sexy… A jaké holčiny že se mi líbily? Tak třeba modrovlasá Shizuki; místní lékařka, co jednou večer přijde za Hydem na pokoj a setkání z původně nevinné schůzky vezme za úplně jiný konec; a pak tu je moje oblíbenkyně, růžovovlasá Sakura. Ta má svého společníka už přečteného jak své boty a tudíž moc dobře ví, čemu se věnuje za jejími zády. Proto bere spravedlnost do svých rukou a vždy mu dá co proto. Scéna, kde ho chytne za ucho a táhne ho přes celý barák byla naprosto skvělá. Co mě na ní bralo byla především její upřímnost až drzost. Jo, ta se toho nebála. 4) Kresba. Zaujalo mě dobré animační zpracování. Stále tu je poutavá akce, boje mají svoji dynamiku, sexuální scény taktéž. U holčin je použit zajímavý způsob vykreslení očí. Koukalo se na to více než dobře. 5) Komedie. Tenhle bod jsem ve svých komentářích už dlouho nezmínil. Zde ho ale neopomenu, neboť jsem se opravdu dobře bavil. Groteskní situace, které byly tak hloupé, až i já jsem se musel zasmát, měly své kouzlo. Zmíním jako příklad návštěvu čarodějnice. 6) Fantasy. Pornografie odehrávající se ve fantasy má u mě zaručený úspěch, neboť místní prostředí omlouvá naprosto jakoukoliv situaci. 7) Hudba. Je to s podivem, ale hudební podkres je opravdu krásný. Nemám výhrad. » Co jsem nemusel: 1) Bezpáteřní hlavní hrdina. Trochu mě zamrzelo, že roztáhl nožky každé slečně, u které měl příležitost a nebral ohledy na Sakuru. Na druhou stranu, co jiného čekat od takového burana, jako byl on? Nebudu ale kecat, ve výsledku mi ani nevadilo; koneckonců, tohle je přeci porno a co jiného tu taky čekat… 2) Minimální vývoj postav. To už mě zamrzelo více. Je to na škodu, avšak respektuji důvody tvůrců, neboť OVA má pouze čtyři epizody a tak by měl titul neúměrně dlouhou stopáž. » Shrnutí: Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu; kombinace fantasy příběhu, romance a pornografie je můj šálek zatraceně dobré kávy. Jen je škoda, že je podávána v tak malém množství, dopřál bych si jí aspoň dvakrát tolik. Tak a já si dávám menší pauzičku, protože tahle znamenité Háčko jsem neviděl už rok… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 3.5.2020  17:14
    See In AO (2001)
    ***

    „MASUMI… LEGENDÁRNÍ BÍLÝ DELFÍN VÁŽNĚ EXISTUJE.“ V této adaptaci vizuální novely se podíváme na učitele potápění Kyouyu a jeho milostné pletky s místními děvčaty. » Co se mi líbilo: 1) Futurističnost. Zápletka vzniknuvší v na první pohled zajímavém prostředí mě celkem oslovila. Oceánské město, pokročilá robotika, výzkumák… Jako, proč ne! 2) Krebsa a hudba. Jedním slovem decentní. Sice je vidět, že je to jasná nízkorozpočtovka, ale snaha tvůrců tentokrát nevyšla nazmar. Ba co víc, jsme v roce 2001 a v tomto roce nelze očekávat propracovanou kresbu, že… Hudba mi sedla především v závěru druhé kapitoly, kdy její podkres byl moc fajn. 3) Yui. Ta spolu s Miyu (se kterou ale Kyouya nakonec nic nemá) poutaly moji pozornost. Blonďatá osobitá slečna, jejíž modrá kukadla mě hned odzbrojila, je nejzajímavější slečnou v celém titulu. Její příběh se mi i přes nedostatky líbil. 4) Něžná erotika. Tuhle variantu mám nejraději. Žádný hardcore, hezky něžně a pomalu. Perverznost stranou, na tohle se dá koukat s čistou hlavou. » Co jsem nemusel: 1) Krkolomný děj. Je na škodu, že se tu do příběhu dostáváme jen jako omylem. Není nám nic vysvětleno, kde se tu najednou bere Miyu a její dvojče. Člověk musí probádat net, aby se dozvěděl, která bije. Takhle se to nedělá. Ještěže druhá část je zpracována o poznání lépe. 2) Oslovení onii-chan. Tak tohle není pro mě. Skřípal jsem zuby, když každá holka, co měla na Kyouyu spadeno, ho oslovovala bratříčku. Já chápu, že alabamské metody oslovování byly přijaty v Japonsku více než za své, avšak při sexu by to slečny už vykřikovat nemusely… » Shrnutí: Popravdě, čekal jsem to horší. Sice mám výhrady ke zpracování, nicméně jsem si sledování užil. Jen podotknu, že titulky jsou někdy fakt totálně mimo a doporučuji se spolehnout spíše na vlastní odposlech. Počkat, já už mám natolik degradovaný mozek, že tomu i rozumím? Kam jsem to dopracoval… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 3.5.2020  12:41
    Clannad - Season 1 (série) (2007)
    ****

    „POŘÁD SI PAMATUJI NA CHLAPCE, KTERÝ SE KDYSI ZATOULAL DO MÉ ZAHRADY. MĚLA JSEM HO OPRAVDU MOC RÁDA. BYL TO MŮJ JEDINÝ PŘÍTEL,TAKŽE...TAKŽE JSEM NA NĚJ STÁLE ČEKALA...“ Tato série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, která se dělí na dvě části. Stejným způsobem se dělí i tento seriál. Hlavní hrdina Okazaki Tomoya je záškolák a flákač, kterého škola pranic nezajímá. To vše se změní, když po cestě do školy potká Furukawu Nagisu. Ta má sen - stát se členkou divadelního klubu. Avšak cesta ke členství je trnitá a Tomoya se jí snaží pomoci. Přitom však prohlubuje city jak u ní, tak i u stávajících i nových kamarádek... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Pominu-li poslední díl, tak je příběh a proměna charakteru hlavního hrdiny naprosto skvělá. Je ale pravda, že se příběh dává do pohybu až od sedmého dílu, ale i tak to stojí za to. 2) Vztahy. Zamlouvalo se mi, že se všechny holky snažily Okazakiho nějak získat. Také bylo pěkné sledovat Tomoyův vztah s Kotomi. Držel jsem jí palce, byla to má nejoblíbenější holka v celém seriálu. O něco méně jsem fandil i Tomoyo a Kyou. Ani jedna z nich se mi nezdála špatná. 3) Vtipnost. Podle mého je tato série co se týče komedie naprosto vydařená. Mezi to nejlepší patří "vzájemné poznávání" Sunohary a Tomoyo, Kyouniny dobře mířené hody slovníkem a vhodně načasované achievementy. 4) Hudba. Opening byl celkem poslouchatelný, ale mě zcela uchvátila dramatická hudba hraná na klavír, která zněla na pozadí. Dokázala vždy solidně zdramatizovat příběh. 5) Podobnost s Kanonem a Airem. Každý, kdo výše jmenované série viděl, tak si všiml jistých podobností. Kotomi se podobala Mai - obě jsem měl v seriálech nejradši; a Fuko byla podobná Ayu. Ale i jistá zvířátka zde měli něco společného, a to Botan a Potato. 6) Animace. Tak jako v Kanonu, tak i tady je kresba na tak vysoké úrovni, že jsem s ní zcela spokojen. » Co jsem nemusel: 1) Zakončení. Provdou je, že jsem si konec představoval trochu jinak. Doufal jsem, že se Tomoya rozhodne pro Kotomi nebo Tomoyo (popřípadě Kyou), ale autoři mi postupně vnutili Nagisu. Mě ta holka nevadí, ale přál jsem si pro hlavního hrdinu jinou holčinu... 2) Ending. Jak jsem již psal, opening byl dobrý, ale o endingu to už bohužel tvrdit nemohu. Na mě byl až moc dětinský. » Shrnutí: Chci věřit tomu, že první série byla jen předkrm před hlavním chodem. Vkládám hodně nadějí do druhé série. Snad mě něčím ohromí... Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

    • 2.5.2020  13:58
    Canary (2002)
    *

    „NEJLEPŠÍ BUDE NECHAT VĚCEM VOLNÝ PRŮBĚH, JAK SI PŘEJE PŘÍRODA. JINÝMI SLOVY, ROZHODNĚME SE DLE POCITŮ, CO BUDE PRO NÁS NEJLEPŠÍ…“ V adaptaci vizuální novely se dostáváme do děje pomocí děvčete Miky, která chce za každou cenu zachránit vystoupení její kapely na letním festivalu. » Co se mi líbilo: 1) Hudba. Ta jediná za něco v anime stála. Poslouchalo se to dobře. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek. Upřímně, tohle bylo hodně špatný anime. Komedie zcela nefunguje, v příběhu se úplně ztrácíte. V některých chvílích jsem nevěděl, která bije. A v jiných zase zdali se smát, nebo brečet. I když, tohle je anime spíše k pláči… » Shrnutí: Takhle špatný anime jsem už dlouho neviděl. Ale je tu vidět nějaká snaha tvůrců o příběh i o napětí, která jde ale bohužel mimo mě. Sám sebe se ptám, jestli jsem si ze shlédnutí vůbec něco odnesl... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

    • 27.4.2020  22:22

    „ŘÍKAJÍ NÁM, ŽE JSME MARŤANI! TO SE MÁME HANIT ZA NAŠI RODNOU PLANETU NEBO NAŠI SLABOU SKLADBU TĚLA? EXISTUJEME JEN PROTO, ABY NÁS ZEMĚ UTLAČOVALA?“ Poručík Radium Levans je spolu se seržantkou Violou odvolán na tajný projekt Orbital Frame, ve kterém tito promovaní piloti mecha robotů LEV získají možnost otestovat prototypový LEV s názvem Idolo. Cíl tohoto stroje je jasný: Osvobodit Mars od lidské nadvlády! » Co se mi líbilo: 1) Science-fiction. Běžně se tomuto žánru vyhýbám obloukem, nicméně jsem si řekl, že přišel čas na změnu. Vyplatilo se; boje se strojem Idolo byly pěkně zpracovány a připoutalo to moji pozornost. 2) Animace a hudba. Páni, to byl nářez. Tak podrobně zpracovaný anime film jsem už nějakou dobu neviděl. Akce je tu díky většímu snímkování pro mě mnohem snáze pochopitelná; vím co se děje na obraze a neztrácím se v tom, jako při jiných akčních anime. 3) Závěr. Tím mě film dostal. Zatřáslo to se mnou a můžu vám říct, že už pro ten konec stojí za to film vidět. » Co jsem nemusel: 1) Krátká stopáž. Kdyby měl film aspoň o půlhodinu více, nebylo by to vůbec na škodu. Neříkám, že byla současná stopáž příliš krátká, ale myslím si, že by nebylo od věci znát další podrobnosti děje. » Shrnutí: Nejsem fanda sci-fi her a ani tato adaptace to nezmění. Avšak i přesto jsem si filmeček užil. Ukáže vám sílu lásky dvou mladých lidí. Opět jsem zažil, že v anime lze zkombinovat různé žánry, díky čemuž poznávám stále něco nového. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

    • 13.2.2020  21:29
    Pure Mail (2001)
    ***

    „NEDOKÁŽU POCHOPIT, JAK SE MŮŽEŠ ZAMILOVAT DO NĚKOHO, KOHO JSI NIKDY NEVIDĚLA.“ „ALE MŮŽEŠ. ZAČNI CHATOVAT A POCHOPÍŠ, MIKI…“ V této adaptaci vizuální novely se Ogata Kei, hlavní hrdina tohoto příběhu a vášnivý geek, seznámí na netu se slečnou s přezdívkou Eve. Začnou si psát více a více a jednoho dne mu Eve zašle své fotky. Díky tomu Ogata zjistí, že pravá identita této anonymní slečny je jeho spolužačka… » Co se mi líbilo: 1) Originalita. Ještě jsem neviděl zápletku, kde by chatování hrálo tak důležitou roli. Alespoň ne v anime, kde by kvůli tomu musel hlavní hrdina dřepět za monitorem. Ogata tu je vykreslen jako zajímavý mladý muž, kterého pronásledují zlé sny (a později je vysvětleno, co za nimi stojí). Ani Eve není zcela bez problémů; trápí ji její minulost. 2) Přijatelná erotika. Konečně se dostávám i k titulu, kde se nejede na hardcore. Sexuální scény tu jsou nenucené a přiměřené. » Co jsem nemusel: 1) Kresbu. Očekával jsem lepší provedení, ale dá se s drobnými výhradami akceptovat. 2) Otevřený konec. Mrzí mě, že příběh se ukončuje hodně předvídatelně, kdy je zřejmé, že Ogata si slečnu nakonec stejně neudrží. Je to smutné a vše tomu napovídá. » Shrnutí: Od dvoudílného OVA jsem příliš mnoho nečekal. Nicméně i tak jsem dostal zajímavý příběh o mladých dospělých studujících na vyšší střední. Pokud si chcete anime užít, směle do toho, jen buďte opatrní s anglickými titulky. V H-scénách jsou dost nepřesné; překladatel si v nich vysloveně vymýšlel. Ten kontrast vyřčených a napsaných slov je hodně citelný… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 2.2.2020  23:06

    „VZPOMÍNKY IMARI JSOU UVĚZNĚNY?“ „ANO, ONY NEPŘÍJEMNÉ VZPOMÍNKY Z TÉ UDÁLOSTI. AVŠAK TO BUDE SPÍŠE VEDLEJŠÍ ÚČINEK ZPŮSOBENÝ UVĚZNĚNÍM KINAMI REIKY, KTERÁ V NÍ ŽIJE!“ Po několika letech se znovu vracíme na dějiště základní série. Tentokráte vše odstartují brutální a nepochopitelné vraždy. A co s s nimi má společného Kopí osudu? » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Stále je ze snímků patrné, že se jedná o kvalitní práci, jakou všichni diváci očekávají. 2) Hudební podkres. Sice tu už vymizela ta libová otevírací skladba, nicméně soundtrack, navzdory drobným úpravám, má stále svoje kvality. 3) Dabing. Posledním zajímavým prvkem anime jsou výkony seyuu. » Co jsem nemusel: 1) Bezmyšlenkový děj. Vše je tu tlačeno na extrémní perverznost, což kompletně zabíjí pochopitelnost děje. Spíše než o příběh tu jde jen o záminky, kam všude ještě protlačit sex s již už jednou viděnými slečnami, tentokráte o několik let staršími. A je to hodně znát. Silně mě to zklamalo. » Shrnutí: Anime vzniklo s myšlenkou vyždímat ze série Bible Black co nejvíce, nehledě na kvalitu podání příběhu. Hlavně, ať tu je vidět co nejvíce násilného sexu a dominujících futanari. Za mě radím, pokud si nechcete zruinovat představy o Bible Black, dejte od tohoto titulu ruce pryč. Anime není ani podloženo vizuálním románem. Pro mě tato poslední série neexistuje. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

    • 18.1.2020  22:34

    „LIDSKÉ JEDNÁNÍ JE OBČAS OVLÁDÁNO VLASTNÍMI HORMONY. POJĎME SPOLEČNĚ PROVĚŘIT VÝSLEDKY STATISTIKY, ABYCHOM SE DOZVĚDĚLI, JAK HORMONY OVLIVŇUJÍ LIDSKÉ TĚLO A MYSL…“ V dodatkových speciálech, věnovaných jednotlivým vedlejším postavám ze série Bible Black, se divák dozvídá o jejich sexuálních sidestories. » Co se mi líbilo: 1) Těžká perverznost. Buďme si upřímní a řekněme to narovinu; tyto dvě epizody jsou plné čistokrevné pornografie. Vše je podáno v očekávané porci kresby a dabingu, který je silně vzrušivý. Dokoukat tento titul s čistou hlavou je takřka nemožné. 2) Hlavní hrdinky. Zase se dozvídáme něco málo ke slečnám. Takashiro-sensei zde zavzpomíná na démona, kterého vyvolala ještě jako studentka; u Saeki se odhalují její historické vazby k magické sektě, ve které, spolu s dvěma společnicemi, vyvolaly zajímavou magickou přeměnu; a konečně se na scéně objeví i Mika, zelenovlasé děvče s čelenkou obohacenou o zaječí uši, která očividně není tak nevinná, jak se na první pohled zdá. 3) Retrospektiva. Před započetím nového dějství se vždy na několik desítek vteřin objeví sépiově zbarvená scéna s hrdinkou, doplněná o vizuální efekty poškozeného záznamu. Pokud jde o mě, původní Černou Bibli jsem naposledy viděl před rokem a půl a tyto flashbacky na mě zapůsobily přesně tak, jak bylo zamýšleno. 4) Soundtrack. Nebylo by to správné univerzum, kdyby hudební podkres nedržel spolu s ostatními vydanými tituly. Pro ukázku si pusťte třeba tuto hudební kompozici. » Co jsem nemusel: 1) Pouhopouhé porno. Nepokrytě přiznávám, že jsem očekával o něco více příběhu. Epizodní rozdělení na šest dějství zkrátka nenaplnilo mé očekávání. » Shrnutí: Avšak je pravdou, že jsem byl z anime odvařený. Wau, to byla jízda. Za mě doporučuji dodržet pořadí a shlédnout speciály až po Gaidenu, abyste pochopili všechny reference. Celkově nelze říci, že toto anime musíte nepostradatelně vidět, pokud vás zajímá děj. Jenže, kdo se o něj v pornu zajímá, že…? Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 13.1.2020  02:37

    „MAGIE, KOUZLA, RITUÁLY… ČARODĚJNICTVÍ JE SOUČÁSTÍ HISTORIE UŽ OD DÁVNÝCH ČASŮ. MOC TEMNOTY DĚLÁ ZÁZRAKY. NENÍ TO FASCINUJÍCÍ…?“ Takashiro Hiroko spolu se svými kamarádkami mají v oblibě tarot karty a čarodějnictví, avšak jednoho krásného dne jedno děvče přinese z antikvariátu knihu svázanou řetízkem, na jehož konci visí pentagram… » Co se mi líbilo: 1) Temný příběh. A je to tu zase. Nevinná to zápletka, ve které se dozvídáme události, které předcházely Minasově arcu o dvanáct let později. 2) Více děje, méně sexu. Ano, za poměr příběhu ku erotice jsem vděčný. Dostal jsem tak odpověď na všechny otázky, co mi Černá Bible položila. Více se o tom rozepíšu až na závěr. 3) Kresba. Oba díly se věrně drží kresby ze hry i následující adaptace. Roztomilost stranou, tahle tvorba je zaměřena na dospělé publikum. 4) Soundtrack. Hned, co jsem slyšel povědomé to melodie, vytanuly mě na mysli všechny emoce. Ale přesto mi v OVA něco chybělo… » Co jsem nemusel: 1) Yuri. Ano, to mi vadilo nejvíce. Mužský protějšek se na scéně příliš neohřál a nejvíce prostoru dostaly lesbické akty. Jako, proč ne, avšak znám své preference… » Shrnutí: Vše podstatné tu je vysvětleno. Už vím, jak byla založena čarodějnická sekta ve školním sklepení, proč nevyšel druhý rituál dle plánu i kdo byl největší obětí tohoto dějství. Upřímně mám pro Reiku pochopení, proč se z ní stala taková zlá mrcha, když si prošla takovým zvěrstvem… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

    • 12.1.2020  14:30

    „HOSHINO SI UŽÍVÁ SE SVOJÍ PŘÍTELKYNÍ A UŽ SE BLÍŽÍ ŠKOLNÍ FESTIVAL. TAKY CHCI MÍT PŘÍTELKYNI, SE KTEROU BYCH TANCOVAL KOLEM OHNĚ! V dodatkovém třinácté epizodě se podíváme na Daiga, kamaráda hlavního hrdiny, jehož cílem je najít si děvče. Jak prosté. » Co se mi líbilo: 1) Komedie. Daigo v hlavní roli se umí postarat o to, aby i takový bručoun a hnidopich, jako jsem já, se dokázal pobavit. I v seriálu se mu to převážně dařilo, avšak neměl dostatečný prostor k tomu, abych si jeho gagů více všímal. » Co jsem nemusel: 1) Další filler. Jako kdyby to v seriálu nestačilo, zase tu máme epizodu, která nám toho vesměs mnoho neřekne. 2) Sůl do ran. Když divák vidí, jaký fajnový slečny tu Hoshino opustil, je mi fakt zle. A pocit, že s Ui už to rok táhle a pořád ho netrklo, že udělal přešlap, tomu taky moc nepomáhá. » Shrnutí: Moje pocity během sledování OVA byly jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli se cítil mizerně. Jediný obsah, co tuto epizodu zachraňuje od odpadu, je Daigův osobitý humor s pěknou příměsí erotiky. Hoshino je prostě idiot. Kdyby si tak uvědomoval, o co přišel… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky

    • 12.1.2020  01:33
    Hošizora e kakaru haši (TV seriál) (2011)
    **

    „MYSLÍŠ, ŽE JSME VYPADALI SKUTEČNĚ JAKO PÁR? TAKŽE… CHCEŠ POKRAČOVAT A OPRAVDU SE MNOU CHODIT…?“ V adaptaci stejnojmenného vizuálního románu se Hoshino Kazuma se svým mladším bratrem Ayumu odstěhují do venkovského maloměsta a ubytují se v místním hostinci, co jim platí rodiče. Jsou tu především kvůli Ayumu, který má zdravotní problémy a místní podhorský vzduch mu jistě prospěje. Kazuma se tu díky groteskním situacím postupně seznámí s místními děvčaty a nastává otázka, kterou přeci už všichni znají… » Co se mi líbilo: 1) Roztomilost. Příliš jsem nehleděl na hodnocení a vybral si anime už dle kresby. A co bylo na obálce, to samé jsem dostal. Půvabné to slečny, jenže… Je krása to jedné, co tvoří kvalitní titul? 2) Kresba. Především okolí bylo hezky zobrazeno. Taktéž se mi líbil styl vykreslení děvčat, kdy každá holka měla svou barvu vlasů. Jo, na to slyším pokaždé. 3) Opening. Mám u sebe vypozorovanou oblíbenost rotace a zoomu, takže už jen zvolenou technikou mě otvírák dostal. Hudebně se mi líbil taktéž a já očekával kvalitní nášup zábavy… » Co jsem nemusel: 1) Pošetilý humor. Styl humoru mě těžce minul. Dokázal bych ho tolerovat, kdyby netvořil jádro děje. Proto se mi místy zdá, že je Kazuma jen nerozumný hlupák. A kéž by jen on, protože např. majitelka hostince na tom není jinak… 2) Fillery. Seriál sám o sobě má jen 12 kapitol a stále je to asi mnoho, takže tu nemáme jen epizodu sportovního festivalu, ale i pláže. V tu chvíli to vidíte poprsí zde, pak zase támhle a mezi tím i spodní prádlo… Vládne tu nulový děj, který se neposouvá až do posledních kapitol. 3) Volba hlavního hrdiny. Máme tu šestici mladých slečen, které Kazuma okouzlil. Každá z nich má něco do sebe. Pojďme si ty lepší vyjmenovat. Tsumugi, třeťačka a brigádnice v hostinci, co má nádherný dlouhý cop až po zadek a je splněným snem všech místních buranů; Madoka, dlouhovlasá kněžka místní svatyně, která, stejně jako první zmíněná, na tom není tělesnými proporcemi a přirozeným intelektem vůbec zle; a pak ještě Ibuki, držkatá to holčina, která se věnuje lukostřelbě a nemá problém nakopnout to hovado Kazumu, když se mu něco nelíbí. Zkrátka skvělá to žena. A pak tu máme frajery v režii, co napadla bláhová myšlenka… Co kdybychom hlavního hrdinu dali do náruče té nejtupější a nejdětinštější holce v údolí, co její největší hodnotou je hromada jídla, houby v lese, zmrzlina a nedokáže se odtrhnout od události, kdy její bratr byl taky jen chlap a jednoho krásného dne se zamiloval a odešel z domu? A ne, nezachraňují to ani ozdobné sponky ve vlasech či nadkolenky… Fakt ne. » Shrnutí: Seriál ztratil svůj potenciál, kterého měl habaděj. Chtěl jsem tomuto seriálu dát tři hvězdy. Nicméně anime pro mě skončilo prvním endingem v desáté epizodě, kde Kazuma našel děvče z dětství. Další kapitoly byly pro mě jen čistým utrpením. Za Ibuki a poslední kapitolu snižuji své hodnocení na dvě. Zlatý Maširoiro, s tím se tenhle počin nedá v ničem srovnávat. Horší výběr přítelkyně jsem snad, vyjma Clannadu, neviděl. Tohle se přece nedělá, nechat plakat děvče v dešti! Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

    • 11.1.2020  17:08
    Amagami SS - Season 1 (série) (2010)
    ****

    „MOŽNÁ TO ZKUSÍM ZNOVA...MORISHIMA-SENPAI JE ŠKOLNÍ IDOL A PRAVDĚPODOBNĚ NEDOSAŽITELNÁ, ALE MYSLÍM, ŽE JI MÁM RÁD...“ Anime seriál je adaptací vizuálního románu, což je znát především podle dělení seriálu na jednotlivé „routes“, neboli příběhové linie jednotlivých holčin. Tachibana Juinichi se horko těžko vyrovnal se svou ponurou vzpomínkou na Vánoce před dvěma lety, kdy mu jedna dívka zlomila srdce. Díky svému kamarádovi si Tachibana opět začne všímat okolních dívek a sbližovat se s nimi… » Co se mi líbilo: 1) Některé hrdinky. V celém anime jde především o holčiny, takže si každý divák najde nějakou, která mu padne do oka. Mezi mé oblíbené se zařadila bláznivá Haruka, která byla zapálená do každé maličkosti; tajemná Tsukasa, která mě svou sladkostí přitahovala - po nalezení jejího deníku začala být pro mě tuplem poutavá; a jako poslední stalkerka Risa, která je opravdovou třešničkou na dortu. 2) Hudba. Seriál nemá pouze jeden opening a ending, má jich rovnou několik. Otvíráky máme dva a zavíráků po šesti. Mě nejvíc sedl druhý OP a ED u Tsukasy. Veškerá hudba na pozadí je žánrová klasika na klavír či housle, jako menší ochutnávku vybírám tuto melodii. 3) Kresba. Jak bývá u anime z let 2010 – současnost zvykem, je seriál příjemným pokoukáníčkem. Holčiny měly nepříliš časté přírodní odstíny vlasů a nebyly tu žádné groteskní deformace obličejů. Za mě spokojenost. » Co jsem nemusel: 1) Přílišný optimismus. Děj se na drama zaměřuje jen v úvodu, ale ve zbytku seriálu jde Tachibanovi vše až podezřele hladce. Kde máme citové vydírání? No ták, bez toho to není ono… 2) Iritující Miya a Rihoko. Ano, přiznávám, že i Sae-chan byla proti nim pořád v pohodě. Kdykoliv se Miya začala smát, začala mi neskutečně lézt na nervy. Tak uchu nepříjemný smích jsem ještě neslyšel. A Rihoko a ta její pitomost hraničící s dětinskostí… No, tak na tohle jsem neměl slov. Jasně, někdy prostě holka nepobere moc rozumu, ale tohle je už na mě taky moc. Zbylé nejmenované holčiny byly pro mě takové nemastné neslané, ale nevadily mi. » Shrnutí: Kromě tří holek mě tu žádná jiná hrdinka nenadchla, stále tomu něco chybělo… Uvěřitelnost. Anime se tváří jako „příběh ze života“ a vše tomu napovídá. Ale takhle to v životě fakt nechodí. Divák by si proto mohl říct, není tohle ztráta času? Ne, není. Opravdovým lákadlem tu jsou Haruka a Tsukasa, o kterých tu psali i ostatní. Mají něco do sebe a ten zbytek, který jen vyplnil mezeru mezi těmito dvěma příběhy, se dá taky sledovat. Ostatně, je to jen můj názor, takhle to vnímám já. Vám se to může líbit mnohem více - nebo taky vůbec… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

    • 4.1.2020  03:31
    Yosuga no Sora (TV seriál) (2010)
    *****

    „NEMŮŽU S JISTOTOU ŘÍCT, ŽE SE HARU MÝLÍ. PROTOŽE NEDOKÁŽEŠ ZABRÁNIT TOMU, ABY SES DO NĚKOHO NEZAMILOVALA. PROTO CHCI VĚŘIT, ŽE MOHOU BÝT ŠŤASTNÍ…“ Když při nehodě zemřou rodiče dvou dětí z rodiny Kasugano, musí se s tím Haru a jeho sestra Sora vyrovnat. Sirotci proto prodají byt ve městě a odstěhují se na venkov, do domu po svých prarodičích. Sora se ještě plně nezotavila ze šoku, kdežto Haru se musí o vše postarat. Svou úlohu v nastalé situaci si moc dobře uvědomuje a chytne uzdy dospělosti plně do svých rukou… » Co se mi líbilo: 1) Alternativita. Příběh se tu dělí do čtyř alternativ, kdy každé děvče, na kterou Haru zapůsobí, dostane svoji část seriálu. Zpracování se velmi podobá seriálu Amagami SS, kde je děj dělen stejným způsobem. Dočkáme se tak čtyř různých konců. Každý divák tak dostane na výběr, který z konců je pro něj nejsympatičtější. 2) Hudební podkres. Opening i ending byl fajn, ale pravé jádro hudebního umění zde nese hudba na pozadí. Je v ní cítit mnoho emocí a když je zasazena do děje, s divákem to pěkně zacloumá. Mě dojaly především tyto dvě sklady vážné hudby; houslové sólo Inori a Rain like tears. 3) Mobily. Po dlouhé době tu máme znovu anime, kde se naplno využívají výdobytky moderní civilizace. Můžeme tu spatřit ještě véčkové cellphony, pevné linky, ale např. u Sory můžeme vidět první generaci smartphonu. Děj se tak proto odehrává i v hovorech a SMSkách a v některých momentech hrajou klíčovou roli. 4) Kresba. Jak již japonský název seriálu napovídá, dočkáme se tu spoustu pohledů do nebe. A to jak ve dne, na krásná oblaka mraků, tak při západu slunce, dešti i v noci, kdy jsou vidět nádherné mlhoviny. Dále se mi líbilo, že měly děvčata realistické odstíny vlasů. Dokázal jsem se tak do děje snáze vžít a prožívat ho. Upřímně, žádné děvče jsem tu nedokázal nenávidět. Všechny měly své osobní kouzlo. Ale pokud bych měl vybírat favoritky, minimálně o jedné bych věděl. Kazuha a její dlouhé kadeře, slušné vystupování… První route se mi proto docela líbila. Avšak… Je opravdu jedinou…? 5) Sora. Jistěže ne. Už v první kapitole jsem byl dvakrát v šoku z událostí, které jsou zde nastíněny. V průběhu děje se postupně odkrývá skrytá pravda. Ukazuje se, že je to drzá a hubatá slečna, která ale ví, co chce a jde se za tím, stůj co stůj. Její výbuch emocí v polovině seriálu mě silně zaskočil a já, pln emocí, vyskočil z gauče. Její absolutní dominance z ní dělá alfu tohoto univerza. 6) Erotika. A protože je titul seriálovou adaptací vizuálního románu, dočkáme se tu i sexu. Konečně se autoři adaptace odvázali a zpracovali anime dle předlohy, přesně se vším všudy. Mám sice pár výhrad ke zpracování samotných aktů, ale o tom se rozepíšu až později. Sexualita prostě k životu neodmyslitelně patří a když se Haru zamiluje, tak je čistě logické, že se nezůstane jen u slov plných lásky, že… » Co jsem nemusel: 1) Obří ňadra. Je opravdu na škodu, že především Nao měla své přednosti nerealisticky velké. Nedalo se na to příliš koukat a přišlo mi to zkrátka přehnané. To samé musím ale říct i u Kazuhy, kdy ji během předehry náhle povyrostlo poprsí o několik velikostí. 2) Komediální dodatky. Pro všechny z vás, co si chtějí anime užít a svést se na horské dráze plné emocí, doporučuji každou epizodu po endingu vypnout. Dodatečné super-deformed komediální výjevy jen ničí konzistenci tohoto titulu. Je ale pravdou, že endingová hudba těchto speciálů má svůj šarm, kterou si ale doporučuji poslechnout až po dokoukání celého seriálu. » Shrnutí: Uvažoval jsem nad tím, že dám titulu slušné čtyři hvězdy a půjdu zase dál. Avšak poslední tři epizody rozhodly jinak. V poslední čtvrtině děje se totiž ukazuje pravá podstata svobody umění. Je tu vidět upřímnost a otevřenost autorů i k vážným morálním volbám. Vidíme tu Harua, který svádí těžký vnitřní boj se společenskými hodnotami, kdy čte knihy a stále si není sám sebou jistý. Vidíme jeho duševní prázdnotu. Jeho opovržení sám sebou. Poslední kapitola rozhodla. Krvesmilstvo je sice zločin, avšak… je správné bránit dvoum lidem v lásce, když se vidí v jiném světle? Za mě není… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

    • 1.1.2020  01:14
    Maširoiro Symphony (TV seriál) (2011)
    ****

    „VŠECHNO JEDNOHO DNE SKONČÍ. NA JAŘE ABSOLVUJEŠ ŠKOLU A NEJSPÍŠE OPUSTÍŠ TENTO DŮM. NICMÉNĚ JE JEDNO, KOLIK ČASU UBĚHNE, VZPOMÍNKY VŽDY ZŮSTANOU...“ V adaptaci stejnojmenného vizuálního románu dojde ke sloučení dvou místních soukromých středních škol a Uryuu Shingo spolu se svou sestrou Sakuno je zařazen do pilotního projektu, který má ověřit uskutečnitelnost. A Shingo, jako sympatický mladý muž, se tu průběžně seznámí s několika děvčaty… » Co se mi líbilo: 1) Kresba a roztomilost. Protože jsem se anime produkci nevěnoval několik měsíců, rozhodl jsem se sáhnout po roztomilé tvorbě. Obálka ani nákresy slečen na databázi nelhaly a já tak dostal enormní dávku rozkošnosti. V animační části především oceňuji hru světla a stínu a perfektně vykreslené přiblížené obličeje hrdinek, kdy je vidět krásně probarvená duhovka. 2) Pomalý děj. Jakožto člověk naskakující zpátky do svého wishlistu jsem ocenil, že byl příběh vleklý. Mohl jsem se tak rozplývat nad kresbou a dabingem. V závěru došlo i na emoce a vyznání lásky, kdy se Shingo zachoval jako správnej chlap a rozumně vybral. 3) Zvířecí sidekick. Upřímně jsem neočekával, že si Pannya nějak oblíbím, ale stal se opak. Ty jeho skřeky, krátké nožky a roztomilý kukuč udělaly své. 4) Shingo. Hlavní hrdina si zkrátka uměl vybrat. Své sestře Sakuno se vyhnul obloukem, za což smekám, neboť takové jednání není obvyklé; Airi jako světlovlasé děvče s modrými kukadly byla sice lákavá, ale postrádala větší emoce, kterým by si tak mohla získat srdce diváka. (A ano, sice s ní existuje OVAčko, to však nemá žádnou přidanou hodnotu a koukáte se de facto na vizuální román). A jako poslední děvče jsem si oblíbil Miu. Růžovovlasá slečna bez ostychu, která se jako první hlásila k hlavnímu hrdinovi. Jo, to byl kus ženský, panečku. I ty povahové rysy byly k sežrání. » Co jsem nemusel: 1) Angie a Sanu. Tak tyhle dvě holky upadly u mě v nemilost. První jmenovaná si nedokázala sundat služebnickou čelenku ani o Vánocích a jediné, v čem viděla smysl svého života, byla otročina; a ta druhá zase rozdávala kopačky všude kolem, aniž by se zamyslela nad tím, co vlastně sama chce. A pak jí zbyly jen oči pro pláč. Že se nedivím… » Shrnutí: V době své osobní krize, kdy jsem se cítil fakt mizerně, jsem se rozhodl sáhnout po mém zaručeném antidepresivu. Zabralo to a já si tak mohl vychutnat kvalitní anime plné kontrastních barviček a nádechem pěkné romance. Hudba tu bohužel nebyla příliš výrazná vzhledem k pomalému vývoji děje, avšak i tak se mi instrumentální skladby líbily. Pro hodnocení silně doporučuji dokoukat, pánové výše nade mnou jsou vám příkladem, jak na seriál nekoukat. A když se do seriálu pustíte, volte anglické titulky, protože jediná česká verze, co se dochovala, má otřesnou korekturu a obsahuje cenzuru, což je nežádoucí. Musel jsem kvůli zlému překladu na celý seriál koukat ještě jednou, abych pochopil všechny konverzace. Ano, tak špatný to bylo. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v BD verzi

    • 1.3.2019  17:06

    „BOHOVÉ, JSEM SPATNÝ ČLOVĚK. HLUBOKO VE SVÉM SRDCI UCHOVÁVÁM VZPOMÍNKU NA TU DÍVKU. ALE TÉMĚŘ SEM SE STAL SEXUÁLNÍ OBĚTÍ MITSUKY. JE TO MOJE NADŘÍZENÁ A K TOMU JEŠTĚ VDANÁ…“ V adaptaci stejnojmenné vizuální novely se seznámíme s Masashikem, který až pateticky miluje neznámou dívku z dětství. Avšak podaří se mu ji najít? » Co se mi líbilo: 1) Zápletka. Ač je to směšný děj a v některých případech bych protagonistovi i nafackoval, dalo se na OVAčko koukat celkem bez obtíží. Moji pozornost si to udrželo. 2) Hrdinky. V OVA nezbyl žádný čas na vytvoření větších sympatií s žádnou hrdinkou, nicméně u Aoi jsem nesouhlasně kroutil hlavou, jak si může Masashiko odříct takové fajne děvče. No, když se nad tím zamyslím, on rozumu příliš nepobral a bylo to na něm celkem znát... » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Sice jsem se párkrát usmál, ale nebylo to nic extra. Spíš to celkově podtrhovalo výsměšnost celé příběhové myšlenky. » Shrnutí: Anime vám ve výsledku příliš mnoho nedá. Sice tu máme pár zajímavých H-scén, ale ty jsou spolu s kresbou spíše průměr. Taktéž závěr mi příliš nesedl. Dohromady to pojí ne příliš kvalitní komedie, takže výsledné mírně podprůměrné hodnocení je více než trefné. Pro příště už sáhnu po nějaké seriálové příběhovce, protože znám své meze… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 26.2.2019  20:30
    Words Worth Gaiden (2002)
    odpad!

    „NORMANE, JSI V POHODĚ?“ „BOLÍ MĚ RAMENO, ALE TO NIC NENÍ. AŽ TUHLE VÁLKU VYHRAJEME, VEZMEME SE…“ Tyhle dva dodatečné díly rozšiřují původní OVA z přelomu tisíciletí o další zápletku. Bohužel, ta se nedá ani popsat, protože není založena na příběhu. » Co se mi líbilo: Nic. S jistotou za sebe můžu říct, že tu nic pěkného fakt vidět není. » Co jsem nemusel: 1) Nulový děj. Očekával jsem rozšíření příběhového univerza z první série a dostalo se mi jen zklamání. Nic nového jsem se nedozvěděl a jen jsem koukal na dvě OVA oproštěné o jakoukoliv myšlenku. 2) Bestialitu. Aneb návod jak mi zkazit náladu. Vezměte to nejhorší z minulé série a nacpěte to do pokračování. Hnus fialovej, oklepávám se z toho zážitku ještě dva dny po shlédnutí. Přimíchejte k tomu ještě všudypřítomný sex nedávající žádný smysl a negativní zážitek je zajištěn. 3) Animace a kresba. Mizerný vizuál tomu dává korunu. Animační efekty byly na zeblití a kresba tomu taky příliš nepomáhala. Jestli mě tohle mělo vzrušovat, tak to ani omylem. » Shrnutí: Po shlédnutí se sám sebe ptám, co jsem to sakra viděl? S původním OVA to nemá téměř nic společného. Příběhová linka tu prakticky neexistuje a jen tu vidíme nucený sex na každým rohu, bez ohledu na okolnosti. I kresba spolu s animací je příšerná. Výsledkem je odfláknutý titul, který se tváří jako nepovedená pornoparodie. Dodnes jsem nepředpokládal, že bych dal anime někdy odpad. Jak se říká, všechno je jednou poprvé… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 25.2.2019  19:23
    Words Worth (1999)
    ****

    „KMENOVÉ SVĚTLA A STÍNU, POSLOUCHEJTE. JSEM VÁŠ STVOŘITEL. TOTO ALE NENÍ VAŠE KONEČNÁ PODOBA. JEDNOHO DNE BUDETE MUSET SVŮJ VÝVOJ DOKONČIT. DO TÉ DOBY TU BUDE STÁT TABULE, JEŽ BUDE VAŠE SVĚTY ROZDĚLOVAT…“ V adaptaci RPGčkový hry se seznámíme s Astralem, dědicem trůnu kmene Stínu. Když vypátrá, co má jeho snoubenka na mužích ráda, rozhodne změnit svůj život a získat tak její srdce. Rozhodne se porušit otcovo přání a vydává se na cestu bojovníka… » Co se mi líbilo: 1) Poutavý děj. Na ten si musíte vyčkat do druhé kapitoly, kde se ukáže pravý potenciál anime. V počátku je hlavní hrdina takový nemastný neslaný, nicméně díky své obyčejnosti se v něm leckdo najde. Na zajímavosti příběhu přispívá i vhodně zvolený střih, díky němuž se divák ani chvilku nenudí; stále je na co koukat. 2) Slečny. Samozřejmě jsem si všímal děvčat, kterým je tu věnován nemalý prostor. Nina bylo děvče napůl lidské a kočičí rasy žijící v kmeni Stínů. Já říkám, proč ne? Jsme v kresleném světě, tak proč nepopustit uzdu představ. Holčina byla laskavá a veselá, což se v ponuré okolní atmosféře celkem hodilo a díky ní poznal Astral slečnu, která ho měla ráda takového, kým byl. Taktéž i mladá čarodějka Myuu měla co nabídnout. S jejím přispěním dostál protagonista prvního uznání. Rozkošné to zelenooké děvče, s kterým nabyl důležité sebedůvěry. A pak tu byla ona důvtipná válečnice, s blond vlasy až po boky a modrými kukadly. Sharon, sexy slečna ve zbroji a s mečem v ruce, právě té patří první místo v mém žebříčku popularity. 3) Sexuální scény. Tři slečny; tři milostné akty. Sice tu bylo scén povícero (k tomu se dostanu později), ale tyhle tři mi nejvíce sedly. Vynucený sex sice zvládnu snést, ale tomu dobrovolnému se nic nevyrovná. Je podstatný rozdíl slyšet děvče dovolávající se pomoci a křičící k odporu; a naproti tomu slečnu užívající přicházející vzruchy. Hned má akt zcela jinou, příjemnou atmosféru. V tu chvíli tomu není co vytknout a funguje to na mě jako balzám na duši. 4) Kresba. Studio ARMS si u mě buduje slušné jméno; na svou dobu jsem dostal kresbu, kterou bych čekal až o pár let později. Animace taktéž stála za výbornou, na každém snímku byl vidět pohyb. Již výše zmíněný střih také dělal hodně, i během H-scén, během kterých hrála na pozadí příjemná klasická hudba. Tak to má být; vnést do sexu umění není od věci. » Co jsem nemusel: 1) Polidštěná zvířata. Samy o sobě mi nevadily, kdyby jejich hlavní výskyt nebyl v prvních sexuálních scénách. Jsem schopen vydržet hodně, ale bestialita je už za hranicemi mých zásad. Plně souhlasím s názorem Rococa, tohle bylo už moc. Bylo to odporné. A vůbec, celkově jsem sexuálním scénám nevěnoval takovou pozornost, když došlo na nadměrné násilí. Prostě mě to nic neříkalo a jen tiše koukal. 2) Nedokončená myšlenka. OVA samo o sobě na dost otázek odpoví, ale některé zůstávají nezodpovězeny. Nebudu říkat konkrétní případy, protože bych vám vyzradil příliš, ale každý pozorný divák si toho povšimne. » Shrnutí: Temné fantasy mi dalo více, než jsem očekával. Tušil jsem, že tu půjde hlavně o sex, ale neočekával jsem fungující příběh spolu s nečekanými zvraty. Jsem zvědav, co mi nabídne pokračování. Název anime mě nutí zeptat se sám sebe; stálo to za shlédnutí? No to si pište. Pokud chcete dostat něco víc než jen Hentai, jděte směle do toho! Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

    • 23.2.2019  12:15
    Refrain Blue (2000)
    *****

    „SEDM LET A NIC SE NEZMĚNILO. ANI MOŘE, ANI JÁ.“ „KDEPAK. MOŽNÁ TO TAK VYPADÁ, ALE VŠECHNO SE ČASEM MĚNÍ…“ V adaptaci stejnojmenné vizuální novely se seznámíme s Yoshihirem, který se po sportovním fiasku vrátil do míst, kde prožil své nejkrásnější vzpomínky; na místní pláž. Nechal se zaměstnat jako turistický průvodce pro místní letní školu, kde se stane terčem pozornosti hned několika děvčat. Mezi nimi je i Nao, kterou trápí smutné vzpomínky. Ani Yoshihiro to nemá lehké. Jak ale s jejich pochmurnými vzpomínkami zamává setkání s tajemnou dívkou? » Co se mi líbilo: 1) Tajuplné děvče. Alias dívka z pláže, která se ukáže vždy až po setmění při svitu měsíce. To už samo o sobě něco vypovídá. A když začne mluvit, svým rozumem dokáže převést nejednoho dospělého. Záhadná to postava, která mě nutila přemýšlet nad dějem. 2) Nao. Moudré děvče, které to nemá v životě lehké; a když konečně najde v životě někoho, kdo jí dokáže porozumět, najdou se tu sobci, kteří ji to štěstí nepřejí. Proč musí být lidský život tak trpký, říkáte si… Za mě je to pěkná slečna, která plní ideál ženy; bystrá, dlouhovlasá a vyvinutá. Soucítil jsem s ní a kolikrát mi i slza ukápla; a to jak radostí, tak i smutkem. 3) Kresba. Nové milénium se na kresbě i animaci výrazně podepsalo. OVAčko obsahuje syté barvy okolního prostředí i účesů dospívajících slečen. Ty jsou tu na svou dobu pěkně zachyceny a jejich tváře mají svou charakteristickou roztomilost. 4) Yoshiro. Znovu se setkávám s protagonistou, do kterého se můžu naplno vžít. Není to žádnej úchyl, co by se musel topit v litrech vlastní krve při pohledu na ženské tělo; je to sympaťák, co ví, jak slušně jednat s děvčaty. 5) Něžná erotika. Po dlouhé době jsem se dopracoval k titulu, který nemá erotiku pornografickou či jen jako pozlátko pro diváka, nýbrž příběhovou. Hraje tu podstatnou roli ve vývoji postav, při které se nám tu seznamují dvě mladé duše. Lépe zpracovat děj ani nešlo. Dojde tu také na koupelnovou nahotu, té jsem ale nevěnoval takovou pozornost. 6) Podkreslovací melodie. Když tu došlo na drama nebo melancholii, zazněly tu tajuplné melodie plné pěkných tónů. Ale poněvadž je OVAčko téměř zasypáno písky času, je prakticky nemožné dohledat soundtrack. » Co jsem nemusel: 1) Tsugumi a Chinatsu. Celkem protivný holky, co pořád strkaly nos tam, kam neměly. Jedna si tu stále fotí něčí ňadra, aby na tom později u kluků vydělala. Fakt úchyl ta ženská. Druhá zase oxiduje a je Yoshihirovi doslova koulí na noze, protože bez něj neudělá ani krok. Sice uvažuje jako dítě, to ji však neomlouvá. Vrchol všeho je to její oslovení „Onii-san“. Z toho jsem se pokaždé osypal. Horšího parchanta snad nemohl mít na starosti… » Shrnutí: Ukázkové anime, které dokazuje, že ne všechna kvalitní romance musí pocházet ze školních lavic. Dostalo se mi znamenité kombinace romantiky, vzpomínek, dramatu a erotiky. Sice se tu našly postavy, které mě štvaly, avšak jejich dopad na děj je minimální, takže jde tento neduh bez obtíží ignorovat. Jsem rád, že jsem oprášil tohle anime, které v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

    • 22.2.2019  17:17

    „TAKŽE JDEŠ DO ČVRTÉ POBOČKY?“ „UŽ TOMU TAK BUDE, V SRPNU OTEVÍRAJÍ NOVOU KAVÁRNU A POTŘEBUJÍ LIDI NA MESÍČNÍ VÝPOMOC.“ „TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ.“ V anime adaptaci vizuální novely se seznámíme se stydlivou Sayakou, která si neumí přiznat své pocity. Když ji nadřízený požádá o měsíční výpomoc na jiné filiálce, navzdory citové vazbě ke kolegovi nabídku přijme. Tiše doufá, že ji do toho začne kecat, ale Akihiko ji jako správný Japonec v kariérním přesunu nebrání… » Co se mi líbilo: 1) Animace. Filmové zpracování přineslo do série Pia Carrot elitní formu zpracování pohybů. Postavy i jejich okolí byly dopodrobna zpracovány. Voda v jezírku se blížit více realitě už nemůže, Tonomi a její pohled na pláž spolu s tanečním vystoupením je plné pohybu. Není nač si v této sekci stěžovat. 2) Sdílení postav. Zase se nám tu naťukne dvojice postav z předchozího seriálu a zjistíme o Koujim něco nového. Ale upřímně, není to žádnej big deal, kvůli kterému bych valil oční bulvy; jde jen o fanservice pro skalní fanoušky série. 3) Ending. Závěrečná hudba se mnou trhla. Její melodie se mi zalíbila spolu s ohňostrojovou sekvencí. Avšak zbytek hudby byl nedostatečně výrazný pro zhodnocení. » Co jsem nemusel: 1) Povrchní děj. Tvůrci se sice snažili do stopáže narvat co šlo, nicméně to ve výsledku škodí. Když postavy začnou rozebírat svoji minulost, vždy je to jen na okamžik a následně to děj neovlivní. Nedokázal jsem si vytvořit ani žádné sympatie k nějaké postavě, všechny mi připadali povahově nedotažené. 2) Ženská hlavní hrdinka. A už to tu je zase. Tenhle formát mi zkrátka nesedne; pohled na příběh očima děvčete obvykle podkope můj zájem sledovat co se bude dít, neboť se tu zase začínají řešit problémy, které si vlastní stydlivostí vybudovala ona sama… 3) Tonomi. Tahle lolitka mě štvala až ke konci filmu, kdy se ukázalo, že měla spadeno na jednoho hocha. Nechci nic prozrazovat, protože tahle část byla pro mě zajímavá právě svým obsahem, takže se musíte spokojit jen s tímto náznakem. » Shrnutí: Po shlédnutí si říkám, že je nakonec dobře, že to byl jen film. Nic nového jsem se nedozvěděl, jen se pokochal pěkným zpracováním. Bez souvislosti na Pia Carrot bych titul jistě vynechal. A to radím především těm, kteří toto kavárnové univerzum neznají; bude to pro vás jen ztráta času. A pro ostatní vlastně taky. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

<< předchozí 1 2 3