Honza135

„NĚKDE ZA TÍMHLE NEBEM JE DÍVKA S KŘÍDLY. ROZPÍNÁ SVOJE KŘÍDLA A VÍTR JI ODNÁŠÍ DÁL DO MINULOSTI.“ „A TY TU DÍVKU TAKY HLEDÁŠ, JAKO JI HLEDALA TVOJE MATKA, YUKITO?“ „NO, KAŽDOPÁDNĚ TY TO URČITĚ NEJSEŠ. HODNĚ LIDÍ SNÍ O TOM, ŽE LÍTAJÍ...“ Série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, ve které přijede potulný loutkař Kunisaki Yukito do pobřežního města. Má neobyčejnou schopnost; dokáže ovládat loutku bez provázků. Představení mu ale moc nevynáší, protože neumí skoro žádné triky, které by mladé obecenstvo zaujalo. A tak hladový Yukito usíná na pobřežní zdi, kde ho zahlédne Kamio Misuzu... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Je fakt, že teprve od sedmého dílu začíná být příběh zajímavý. Ale i předcházející díly jsou povedené, jen je škoda, že jejich hrdinky nijak neovlivňují následující epizody. 2) Historické vsuvky. Podle mého právě spojitost s historií bylo to nejzajímavější, co jsem v sérii viděl. Jak u Kano, tak i u Misuzu a Yukita byly tyto vsuvky opravdu skvělé. 3) Hudba. Tak jako v Kanonu, tak i tady nesmím opomenout upravenou openingovou písničku, která nese jméno Hane. Díky ní drama získává tu správnou procítěnost. Také opening a ending byl úžasný. 4) Žánry. Něco málo romantiky tu je, ale především mě dostalo drama. Také fantasy se mi v tomto anime ukázalo jako solidní žánr. 5) Propojenost s Kanonem. Možná jsem jeden z mála, kdo si všiml tří už někde viděných děvčat v první polovině druhé epizody. Tsukimiya Ayu, Minase Nayuki a Sawatari Makoto odpovídaly jak vzhledem, tak i dabingem. Otázka zní, co tu dělají? Jak moc to propojuje jinak odlišné příběhy? Kdo mi nevěří, ať nahlédne do galerie. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Sice je to jen drobná chybka v animaci, které si lze nevšímat, ale mě to prostě nesedlo. Kresba je ale jinak povedená. » Shrnutí: Je pravdou, že tato série není pro každého. Všechny postavy tu mají velice zvýrazněné emoce, které můžou někomu vadit. Ale těm, co to nevadí a mají chuť na pořádnou dávku fantasy a dramatu, můžu jen doporučit. Je ale škoda, že je seriál příliš krátký. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„MĚLA JSEM SEN. BYL TO SEN O JINÉM MÍSTĚ. MĚLA JSEM NA SOBĚ ZVLÁŠTNÍ OBLEČENÍ A BYLA JSEM JINÁ JAK VZHLEDEM, TAK I POSTAVOU. BYLA JSEM TO VŮBEC JÁ?“ Tento dvojdílný speciál rozšiřuje okolnosti u osmého dílu seriálu Air, kde osobní strážce Ryuya společně s Její Svatostí Kannou a její služkou Urahou utečou ze svatyně. Celý příběh je vlastně jen o útěku a skrývání se před pronásledovateli, kdy Ryuya obě již jmenované chrání před dopadením. » Co se mi líbilo: 1) Nové informace. V základní sérii jsou této vsuvce věnovány pouze dva díly, takže jsem uvítal, že vznikl také speciál. Ten ná prozradí mj. Ryuyovu historii nebo také skrytý Kannin talent. 2) City. Bylo krásné sledovat, jak se Kanna s Ryuyem škádlila a následně se do něj zakoukala. Její snahy o získání Ryuyova srdce nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. 3) Žánry. Mix romantiky, dramatu a komedie jsem vždy považoval za nejlepší žánrovou slitinu. Navíc drama a komedie jsou tu v rovnováze, takže se mi po shlédnutí dostavil příjemný pocit spokojenosti. 4) Opening. Po jeho začátku asi každého praští do očí menší úprava, kde zhruba v polovině, po představení hlavních hrdinek ze základního seriálu, spatříme Ryuya, Kannu, ale především Urahu - právě záběr na ni, který trvá zhruba vteřinu, je myslím nejzajímavější. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Stejně jako v základní sérii, tak i tady se mi kresba jako taková zamlouvala, až na tuto drobnou chybku. Ta se ale dá celkem bez problémů přehlížet. » Shrnutí: Jsem rád, že autoři natáhli základní seriál právě mojí oblíbenou historickou vsuvkou. Pořád jsem si říkal, že se toho moc o "Kannině partě" v základu moc neřeklo, že chci vědět víc... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„SNAŽILA JSEM SE, JAK TO JEN ŠLO, BÝT SPOLEHLIVOU DO TÉ DOBY, DOKUD SE SESTRA NEVZBUDÍ. ALE NEDĚLALA JSEM TO JEN KVŮLI NÍ. SNAŽILA JSEM SE I PRO NARUMIHO, ABY SI NEDĚLAL STAROSTI A CHODIL NAVŠTĚVOVAT NAŠI RODINU JAKO VŽDYCKY, S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI…“ V této adaptaci stejnojmenné vizuální novely se dostáváme do příběhu odehrávající se přímo po událostech ze seriálu. Akane je ještě ze všeho utrápená a neví, co si myslet. Jenže to ještě netuší, jaký pako přestupuje na její školu, přímo k ní do třídy… » Co se mi líbilo: 1) Akane. Upřímně, Akane je jedinou záminkou proč OVA vidět. Pro její typický hněv jsem měl určitou slabost. A byla to právě ona, která celé anime zachraňovala. Především ve chvílích, kdy přemýšlela nad minulostí a postupně nacházela cestu, jak se ze svých problémů dostat. 2) Hudba a kresba. Tohle duo je na stejné úrovni jako v předcházejícím seriálu. V hudební sekci vyzdvihnu především ending a některé podkresové melodie. » Co jsem nemusel: 1) Joujiho. Hlavní hrdina je typickou karikaturní postavičkou, která je plná sebevědomých keců, avšak ve skutečnosti je to neschopný slabko, kterému nedochází ani základní souvislosti. Jako kdyby toho nebylo málo, život si představuje jako jeden velký mecha souboj. Pro sledujícího je utrpení při sledování srovnatelné se sebemrskačstvím. » Shrnutí: Otevřeně přiznávám, že právě Akane je jediným důvodem, proč jsem se na anime navzdory hodnocení trochu těšil. A nakonec zas tolik nezklamalo. Má zajímavou myšlenku, avšak kterou zabíjí zvolený hlavní hrdina. Je to docela škoda, nicméně, jde o adaptaci, která kopíruje již jednou vymyšlený příběh a to je dobré mít na paměti.

„UŽ JE TO SKORO MĚSÍC OD FESTIVALU ZALOŽENÍ, KTERÝ SE KONAL MINULÝ ROK NA ŠTĚDRÝ DEN. OD TÉ DOBY SPOLU CHODÍME… ALE NĚKDY JE TOMU TĚŽKÉ UVĚŘIT…" V předchozí sérii Junichi v různých routes získal nějakou tu přítelkyni. A aby toho nebylo málo, dostává se nám pod ruce takové malé after story, které nám nastiňuje pokračování těchto právě načatých vztahů… » Co se mi líbilo: 1) Tsukasa a Haruka. Tyhle dvě tu jsou jedinými důvody, proč jsem chtěl druhou sérii vidět. Ani jedna nezklamala a jejich příběhové cestičky mi pořád dokazovaly, že mě můžou ještě něčím lehce překvapit. Rozhodně jsem se v jejich kapitolách nenudil. 2) Kresba. Standard z minulé sérky tu zůstal nepozměněn a já si mohl užít více reálné vykreslení slečen v jejich přirozenějších odstínech vlasů. Všiml jsem si rovněž krásně vykresleného prachu v boudě, toho jsem si předtím nevšiml. 3) Hudba. Otvírák a zavírák tu už je jen po jednom. Sice mi naplno ani jeden nesedl, ale nějak extra mi nevadil. Hudba na pozadí je jako z minula, jako ochutnávku tentokrát vyberu Swimming in the Night Air. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek slečen. Ani já jsem nečekal, že mi budou tak lézt na nervy. Exklusivně u tohoto seriálu tu bude mít každá svoji odrážku. 1.1) Rihoko. U ní jsem to dopředu očekával, po pár minutách epizody se ve mně z té její dětinské veselé nálady vařila krev. Asi netřeba více přibližovat. 1.2) Ai. U ní se jednoznačně ukázala vyčerpanost tvůrců a vytvořili srdceryvné drama o ničem; aneb jak já rád říkám – drama z výkalů. Jako, Ai tu prožívá, že nemůže být se svým vyvoleným přes Vánoce, protože Junichi je prostě s maturitou na štíru a drtí se… Tak na tenhle lep jim neskočím. 1.3) Kaoru. Sama o sobě zklamala. Ta by se mohla s Rihoko chytnout za ruce a jít do oněch míst. Její zodpovědnost tu byla na úrovni pětileté holky v hračkářství; aneb „tohle všechno musím teď hned mít“ a přes to nejede vlak. A pak si ani neuměla přiznat vinu. Jako cundere, pro které mám jinak slabost, to u mě projela na plné čáře. 1.4) Sae. Je mi až líto, že sem musím zařadit i Sae-chan. Její storyline i vystupování je tu naprosto v pohodě, ale dožíral mě ten vtěrný vypravěč. Kompletně tím zhatil můj positivní pohled na tuhle route. 2) OVAčko. To, co této sérii hodně ubralo, byl poslední bonusový díl. Slovo „bonusový“ mluví samo za sebe. Mě Ečči samo o sobě nevadí, ale – komplet Amagami je nasvíceno jako romantické anime ve velmi positivním světle a Ečči je tu tak leda v představách diváka. V tomto univerzu se nese celé anime. A náhle zlom, přidáme sem fanservis! Jako, odkud se to sem dostalo? Vůbec to nesedí na zbytek kapitol. » Shrnutí: Jedním slovem zklamání. Od odpadu to tu zachraňují jen dvě holčiny, co měli onu dynamiku, protože ta je ve všech skutečných vztazích; nikdy není nic naprosto ideální a klidný. Zbytek mi vždy nějak štval. Jedna hvězda za Tsukasu a Haruku, druhá za animaci a hudbu. Je jednoznačný, že se ve mně cholerik nezapře, ale já to v sobě tlumit nehodlám… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„MOŽNÁ TO ZKUSÍM ZNOVA... MORISHIMA-SENPAI JE ŠKOLNÍ IDOL A PRAVDĚPODOBNĚ NEDOSAŽITELNÁ, ALE MYSLÍM, ŽE JI MÁM RÁD...“ Anime seriál je adaptací vizuální novely, což je znát především podle dělení seriálu na jednotlivé „routes“, neboli příběhové linie jednotlivých holčin. Tachibana Juinichi se horko těžko vyrovnal se svou ponurou vzpomínkou na Vánoce před dvěma lety, kdy mu jedna dívka zlomila srdce. Díky svému kamarádovi si Tachibana opět začne všímat okolních dívek a sbližovat se s nimi… » Co se mi líbilo: 1) Některé hrdinky. V celém anime jde především o holčiny, takže si každý divák najde nějakou, která mu padne do oka. Mezi mé oblíbené se zařadila bláznivá Haruka, která byla zapálená do každé maličkosti; tajemná Tsukasa, která mě svou sladkostí přitahovala - po nalezení jejího deníku začala být pro mě tuplem poutavá; a jako poslední stalkerka Risa, která je opravdovou třešničkou na dortu. 2) Hudba. Seriál nemá pouze jeden opening a ending, má jich rovnou několik. Otvíráky máme dva a zavíráků po šesti. Mě nejvíc sedl druhý OP a ED u Tsukasy. Veškerá hudba na pozadí je žánrová klasika na klavír či housle, jako menší ochutnávku vybírám Melody of a Lachrymal Gland. 3) Kresba. Jak bývá u anime z let 2010 – současnost zvykem, je seriál příjemným pokoukáníčkem. Holčiny měly nepříliš časté přírodní odstíny vlasů a nebyly tu žádné groteskní deformace obličejů. Za mě spokojenost. » Co jsem nemusel: 1) Přílišný optimismus. Děj se na drama zaměřuje jen v úvodu, ale ve zbytku seriálu jde Tachibanovi vše až podezřele hladce. Kde máme citové vydírání? No ták, bez toho to není ono… 2) Iritující Miya a Rihoko. Ano, přiznávám, že i Sae-chan byla proti nim pořád v pohodě. Kdykoliv se Miya začala smát, začala mi neskutečně lézt na nervy. Tak uchu nepříjemný smích jsem ještě neslyšel. A Rihoko a ta její pitomost hraničící s dětinskostí… No, tak na tohle jsem neměl slov. Jasně, někdy prostě holka nepobere moc rozumu, ale tohle je už na mě taky moc. Zbylé nejmenované holčiny byly pro mě takové nemastné neslané, ale nevadily mi. » Shrnutí: Kromě tří holek mě tu žádná jiná hrdinka nenadchla, stále tomu něco chybělo… Uvěřitelnost. Anime se tváří jako „příběh ze života“ a vše tomu napovídá. Ale takhle to v životě fakt nechodí. Divák by si proto mohl říct, není tohle ztráta času? Ne, není. Opravdovým lákadlem tu jsou Haruka a Tsukasa, o kterých tu psali i ostatní. Mají něco do sebe a ten zbytek, který jen vyplnil mezeru mezi těmito dvěma příběhy, se dá taky sledovat. Ostatně, je to jen můj názor, takhle to vnímám já. Vám se to může líbit mnohem více - nebo taky vůbec… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„VÍM, ŽE JE TO NÁHLÉ, ALE NEPŘIDÁŠ SE K NÁM? TO, ŽE JSI TU, ZNAMENÁ, ŽE JSI ZEMŘEL. TOTO JE SVĚT PO SMRTI. KDYŽ NIC NEUDĚLÁŠ, BUDEŠ BOHEM VYMAZÁN…" Otonashi Yuzuru náhle procitne na školním pozemku se šokem v očích. Neví, jak se jmenuje, natož kde se nachází. Jakási odhodlaná, krátce střižená holka mu vysvětluje, že zemřel a pokud nebude bojovat proti Andělovi, zmizí i z tohoto světa... » Co se mi líbilo: 1) Animace a hrdinky. Krásně plynulé pohyby na mě udělaly dojem. I nad prostorovými otáčkami jsem spokojeně kýval hlavou. Na animaci se tu zjevně nešetřilo. Ze slečen mi nejvíce padla do oka Yui. A proč? Víte, já mám rád holčiny s dlouhými vlasy, takže zbytek osazenstva jako kdyby nebyl. Moji pozornost si získala mimo to i díky své výbušné povaze, pro kterou mám slabost. Rovněž neskrývám názor, že i zbytek holčin z hudební kapely si zasluhovaly svoji část seriálu, protože i ony byly svým vzhledem též výstřední. 2) Hudba. Tak ta tady neměla chybu. Otvírák i zavírák tu měly pěknou hudbu, která stála i v poslední kapitole za poslech. Zmíním i hudbu od místní hudební kapely, která měla svůj říz a kolikrát mě z ní až mrazilo v zádech. Z hudby na pozadí vypichuji sentimentální klavírovou melodiiAnxiety. Japonci mě vždycky dokážou ze své muziky posadit na zadnici… 3) Závěr. Teprve až závěrečná kapitola mi dala nečekané rozuzlení. A snahu o dojemný otevřený konec. Bohužel, přišlo to až příliš pozdě. Čekal jsem na náhlé zvraty celý seriál a místo toho jsem dostal děj postrádající hlubší emoce. » Co jsem nemusel: 1) Nesmyslný příběh. Ano, troufám si napsat, že děj byl sepsán zřejmě v rychlosti někde ve vlaku těsně před odevzdáním na další zpracování. Vůbec mě příběh nechytnul a pokračoval jsem ve sledování jen z důvodu, že ho tu všichni vychvalovali a rovněž jsem očekával nečekaný vývoj postav a změny. Bohužel, nedočkal jsem se ani jednoho. 2) Přímočarost. Veškerý vývoj děje je snadno odhadnutelný, jestliže vám funguje selský rozum. Jestli si myslíte, že pokud mě tu nějaká krátce střižená fialovlasá holčina bude přesvědčovat o tom, že támhleta holčina je Anděl a všechny tu v posmrtném životě vymazává, pokud se jí nebudou snažit společně zabít, tak jste na omylu. Vždyť jak se jí mohly zbavit zabitím, když byla ve stejném světě? Ty boje proti ní byly zcela nesmyslné. Tady něco autorům zřejmě nevyšlo. Vrchol všeho byla příhoda s testy. Ta bylo naprosto absurdní; tomu se nedalo ani smát, nad tím se dalo už jen brečet. » Shrnutí: První polovina byla ještě přijatelná, ale když jsem se dostal do druhé půlky, tak to šlo s kvalitou ještě více do kopru. Čpěla z toho odfláknutost. Ne nadarmo se říká, netlač na pilu. Ale kdepak, tvůrci spoléhali na své renomé a radši zdeformují zajímavý koncept a ten ve výsledku stojí leda za spálení. Vznikl tak z toho emoční paskvil, kdy jednu dobu nevím, zdali mám s postavami soucítit nebo je jen litovat za jejich vlastní stupiditu. (Ano Yuri, ukazuji na tebe.) Jedinej Otonashi tu za něco stál a jeho arc jsem si užil od začátku do konce. Zbytek byl jen výsměch. Pro ty, koho seriál nadchnul, doporučuji si přečíst vizuální novelu vytvořené na motivy seriálu. I já ji časem zkusím... Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„SAKRA, TO JE PŘEDSEDA STUDENTSKÉ RADY. JAKÉ NAČASOVÁNÍ. URČITĚ MU POŘÁDNĚ VYNADÁ…“ Otonashi se nám tu vytáhne jako ostřílený týpek posledních třinácti kapitol, co má na starosti svět, do kterého se v hlavní sérii dostal. Tři minuty tu nebudu rozepisovat v bodech, to nemá smysl. Beru to jako alternativní doslov, takže hodnocení nechávám stejné jako u série. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky

„DĚLÁ POSMRTNÁ FRONTA TYHLE AKCE ČASTO?“ „TO TEDA. OPERACE, SE KTERÝMA PŘIJDE YURIPPE, VŽDYCKY SELŽOU. A ZROVNA TAHLE ZNÍ PĚKNĚ ŠÍLENĚ… Pro velký úspěch se znovu vracíme do dob nahánění Anděla alias též Kanade. Tentokráte diktátorská Yurippe nařídí piknik v kopcích nad školou, kde se mají členové organizace pozabíjet mezi sebou… » Co se mi líbilo: 1) Holky z hudební kapely. Konečně se našla epizoda, ve které se dostaly na světlo bubenice Myuki a baskytaristka Shiori. Celý seriál jsem čekal na okamžik, kdy i tahle dvojka dostane prostor. Až tady se konečně něco dozvídám o povaze obou děvčat. Díky nim jsem se u OVAčka i pobavil, takže za mě dobrý. » Co jsem nemusel: 1) Nevalnou zápletku. Přeci jen jsem v prvních minutách od tohoto dílu mnoho nečekal. Stejně odpadová operace, která předchozí díl u mě málem potopila, tu ale naštěstí funguje a já si tak sledování přeci jen užíval. 2) Yurippe. To ale nic nemění na tom, že si Yurippe zapisuju mezi nejotravnější ženské, které jsem kdy v anime viděl. Vůbec mi nesedla svým vystupováním a hloupým plánováním akcí si to u mě už tuplem pokazila. Kdyby se aspoň trochu chovala jako ženská… Ale to bych po ní asi chtěl moc. » Shrnutí: Náhlý obrat na konci epizody vysvětlí původ názvu hudební skupiny a tím se příběh krásně uzavírá. U sledování jsem se příjemně bavil a dozvěděl se něco nového o seriálu, díky čemuž si u mě bonusová kapitola přilepšila. Celkově jsem tedy spokojen. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„DŮVOD, PROČ JSME SE TU DNESKA SEŠLI, JE TEN, ŽE ZAPOČNEM OPERACI SYNDROM VYSOKÉHO NAPĚTÍ…“ V tomto OVA se jako diváci podíváme do doby, kdy jěště Yuri nepoužívala selský rozum a navrhovala různé způsoby odstranění Kanade. V tomto díle představí své bojové organizaci operaci, ve které se všichni mají chovat jako cvoci, zatímco ona je bude pozorovat v pohodlí svého šéfovského křesla… » Co se mi líbilo: 1) Povaha Kanade. Jako obvykle, bylo jí úplně ukradený, co se kolem ní děje a věnovala se jenom sama sobě. To z ní dělá i v původním seriálu jedinečnou holku, která si tak získává mou pozornost. » Co jsem nemusel: 1) Tupost a panovačnost Yuri. O Yuri jsem si myslel, že jí jen pomaleji dochází fakta. Jak jsem se v ní jen spletl… Svým primitivním uvažováním tu způsobí totální chaos, který, jak se ukáže, k ničemu nevede. To všechno ale zabije fakt, že vinu neúspěchu akce svede na své kolegy. Tak to mi hnulo žlučí. Já bejt na Otonashiho místě, tak se na tuhle bandu ubožáků vykašlu, protože nechat se buzerovat panovačnou mrchou, to je na mě už moc… » Shrnutí: Tak u tohoto OVA mám jako divák jasno; nad tímhle se dá jenom brečet. Ne, opravdu. Nic mě tu nepobavilo a ani jsem se nic nového nedozvěděl. Debilní humor tu hraje prim a já jen lituju, že jsem se na tohle OVA vůbec koukal. Jenom ta Kanade to na konci zachraňuje, jak všem ukáže, jak má jejich operaci v paži a je jí to úplně jedno, co si tu banda zmanipulovaných blbců nechala vtlouct do hlavy. Ale to je asi tak jediné, co mě při sledování bavilo… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„PROČ? PROČ MI NEDOVOLÍŠ POMSTÍT MÉ BLÍZSKÉ?“ „MY, BOHOVÉ, ŽEHNÁME VŠEM ŽIJÍCÍM BYTOSTEM. A TO PROTO, ŽE VÁS VŠECHNY MÁME RÁDI. NAŠE DAROVANÁ SÍLA NENÍ DAROVÁNA PRO MSTU. ELKU, ZAMYSLI SE NAD SKUTEČNÝM VÝZNAMEM SVÉ BITVY…“ V adaptaci RPGčkový hry se podíváme na životní bitvu lovce odměn Elka, který je obdařen schopností ovládat jeden ze čtyř živlů – oheň. Při jedné akci zachrání mladou čarodějku Liezu, která dokáže ovládat šelmy. Od té chvíle jsou na útěku před nepřáteli a snaží se rozklíčovat svoji minulost, kvůli které jsou oba na černé listině… » Co se mi líbilo: 1) Temné prostředí. Všudypřítomný strach a nulová důvěra. Asi tak by se dalo popsat okolí, v němž Elk žije. Teď mu ale jdou po krku i Chiméry, které proti němu a jeho nové společnici někdo stále posílá. Proč tomu tak je? A jak dopadli jeho přátelé z Bílého domu, odkud v dětství utekl? 2) Hororové prvky. Proměny lidí v Chiméry, no to byla paráda. Ze křivících se obličejů se vždy dalo poznat, že proměna v nestvůru byl bolestivý proces. Samotný mezistav byl hodně drsný. Vidět stále člověka, ale s prvky chiméry, no to bylo něco. A když byla proměna dokončena, kolikrát to byl tvor s dvěma hlavami doslova nahánějící hrůzu. Jako, proč ne! 3) Dějové zvraty. Doporučuji si počkat na Elkovo setkání se svými starými přáteli z výzkumáku. Pro mě to byl zlomový okamžik, kdy jsem si řekl, že titul má smysl dokoukat. Taktéž odhalení hlavního záporáka bylo příjemně mrazící v zádech. Jeho následovné nečekané tahy na pomyslné šachovnici udržovaly moji pozornost. 4) Hudba. Melodie hrané na klasické nástroje byly příjemné na poslech (a především ty temněji laděné), nicméně se po čase začaly oposlouchávat. Otvírák a zavírák označuji za neutrální; nebyly v nich poznat žádné emoce, avšak označit je za neposlouchatelné, to taktéž nejde. » Co jsem nemusel: 1) Hlavního hrdinu. Jedním slovem to byl fracek. Zatracenej sólista, co si myslí, že všechno zvládne nejlépe jen sám. Byl tvrdohlavej jak šutr bez špetky rozumu. Chudák holka, měla to s ním těžký. Avšak autoři mysleli i na diváky. Když se ve mně doslova vařila krev z Elkovy debility, vždycky se našel někdo, kdo mu jednu vrazil a bylo po problému. On to sice těžce nesl, ale já se aspoň mohl pobavit na jeho účet. Později byl už rozumnej, ale ta první půlka seriálu je teda boj. 2) Příběh postrádající chytlavost. To je hlavním důvodem, proč jsem dokázal sledování třikrát dropnout. Ačkoliv se stále příběhově něco děje, je to podáno zdlouhavě. Ruku v ruce s tím šla i animace. Minimální pohyby, ze 70% tu vládne statika. Akce tím velice trpí a nakonec máte pocit, že se nic neodehrálo a po shlédnutí se ptáte; na co jsem se to vlastně koukal? » Shrnutí: Byla to příjemná změna. Zahodit ten středoškolskou rutinu a zakusit něco nového. Nicméně, je to nízkorozpočtovka, kterou doporučuji spojit se sledováním i něčeho dalšího. Samostatně vás to může hodně nudit. Jsem rád, že už to mám za sebou. Dva měsíce přemlouvání je za mnou a já si pro příště vyberu něco lepšího. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi