Air

Nemám to srdce tomu dát míň. Slečinky mi příjdou mírně nešikovné, naivní a hloupé, nicméně to je dělá roztomilými a o to hůř člověk pan snáší jakékoliv útrapy s nimi spojenými. Brnkačka na city je silná, často zasáhne až k srdci a měl jsem poté chuť to nechat být a věnovat se jakékoliv zábavnější činnosti. Poslední epizoda to doslová trhá na kusy. A právě kvůli tomu vydírání mi není seriál úplně sympatický, tak či onak má jistou magii a vsunutou abstrakci. Nejoblíběnější postava je tutově mamka. (22.04.2015)

Air mi veľmi pripomína Clannad a Kannon, no spomedzi týchto troch anime je asi najslabší. To však neznamená, že sa naň neoplatí pozrieť. Páčilo sa mi celé to záhadné pozadie a príbeh ktorý je opäť tak trochu citová vydieračka, ale na to som si už celkom zvykol. Tieto romantické fantasy majú vždy niečo do seba, väčšinou síce chýba happyend, no pre kvalitu sa občas musí niečo obetovať. (01.12.2012)

„NĚKDE ZA TÍMHLE NEBEM JE DÍVKA S KŘÍDLY. ROZPÍNÁ SVOJE KŘÍDLA A VÍTR JI ODNÁŠÍ DÁL DO MINULOSTI.“ „A TY TU DÍVKU TAKY HLEDÁŠ, JAKO JI HLEDALA TVOJE MATKA, YUKITO?“ „NO, KAŽDOPÁDNĚ TY TO URČITĚ NEJSEŠ. HODNĚ LIDÍ SNÍ O TOM, ŽE LÍTAJÍ...“ Série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, ve které přijede potulný loutkař Kunisaki Yukito do pobřežního města. Má neobyčejnou schopnost; dokáže ovládat loutku bez provázků. Představení mu ale moc nevynáší, protože neumí skoro žádné triky, které by mladé obecenstvo zaujalo. A tak hladový Yukito usíná na pobřežní zdi, kde ho zahlédne Kamio Misuzu... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Je fakt, že teprve od sedmého dílu začíná být příběh zajímavý. Ale i předcházející díly jsou povedené, jen je škoda, že jejich hrdinky nijak neovlivňují následující epizody. 2) Historické vsuvky. Podle mého právě spojitost s historií bylo to nejzajímavější, co jsem v sérii viděl. Jak u Kano, tak i u Misuzu a Yukita byly tyto vsuvky opravdu skvělé. 3) Hudba. Tak jako v Kanonu, tak i tady nesmím opomenout upravenou openingovou písničku, která nese jméno Hane. Díky ní drama získává tu správnou procítěnost. Také opening a ending byl úžasný. 4) Žánry. Něco málo romantiky tu je, ale především mě dostalo drama. Také fantasy se mi v tomto anime ukázalo jako solidní žánr. 5) Propojenost s Kanonem. Možná jsem jeden z mála, kdo si všiml tří už někde viděných děvčat v první polovině druhé epizody. Tsukimiya Ayu, Minase Nayuki a Sawatari Makoto odpovídaly jak vzhledem, tak i dabingem. Otázka zní, co tu dělají? Jak moc to propojuje jinak odlišné příběhy? Kdo mi nevěří, ať nahlédne do galerie. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Sice je to jen drobná chybka v animaci, které si lze nevšímat, ale mě to prostě nesedlo. Kresba je ale jinak povedená. » Shrnutí: Je pravdou, že tato série není pro každého. Všechny postavy tu mají velice zvýrazněné emoce, které můžou někomu vadit. Ale těm, co to nevadí a mají chuť na pořádnou dávku fantasy a dramatu, můžu jen doporučit. Je ale škoda, že je seriál příliš krátký. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi (09.02.2016)

Smutní andělé, chodící loutky, šumění moře a město, kde kromě rozvážného Yukita očividně bydlí výhradně ženy a dívky. Zvyknout si na to, že hlavní postavy občas pořádají téměř až dostihy na téma "kdo z nás si z minulosti nese smutnější příběh" a zároveň vnímat záměrně přehnaný dětinský humor, se zdálo jako přenáročný úkol. Ale málokdy se mi trpělivost a otevřenost takhle vyplatila. Od dvojdílného prostřihu do minulosti jsem totiž nedýchal a při každém smutnějším okamžiku jen neklidně poposedával. A když přišla poslední epizoda, přišla i nečekaná rána do srdce, protože takové slzavé údolí jsem dosud u seriálu neprožil. Air možná není nejlepším mystickým tajemstvím, ani nejpodnětnějším anime dramatem. Ale způsob, jakým mě dokázalo po emocionální stránce roztrhat, mi z paměti nevymizí nikdy. (19.09.2013)

Tak nějak po svém to chápu, anebo aspoň věřím, že jsem pochopila, o co šlo, tak nějak okrajově. Stejně to pro mě má nádech tajemství. Možná to chce shlédnout ještě jednou. Každopádně nemůžu dát méně *, ačkoliv je to takové loudavé a ze začátku mě to vůbec nebralo - naopak docela nudilo. Jenomže ta hluboká myšlenka - pokud jsem si ji nevybájila - mi prostě něco říká. Tahá mě za rukáv a táhne pryč. Nebe už není takové jako dřív. :-) (21.04.2009)