Honza135

Vzhledem k velmi krátkému formátu se zmůžu jen na pár vět. Tenhle kraťas je fakticky o ničem. Žiju identický život, co má hlavní hrdinka a na rozdíl od ní si nepotřebuju uvědomit, že bych měl navštěvovat své stárnoucí rodiče po dvou letech od odstěhování teprve poté, co domácí mazlíček, dožívající u rodičů, natáhne ráfky. Pan Šinkai se u tohoto filmečku hodně utnul, myšlenka mě zcela míjí. A ne, fakt to není emotivní. Dávám tomu jednu hvězdičku za snahu a animaci.

„TOHLE JE TŘI TISÍCE LET STARÁ SUMERSKÁ SOŠKA BOHA. KDYSI DÁVNO, TITO BOHOVÉ BYLI PŘÍTOMNI PO CELÉM SVĚTĚ A NAVÁDĚLI MLADÉ CIVILIZACE NA SPRÁVNOU CESTU. ALE ČASEM SE LIDSTVO VYVINULO NATOLIK, ŽE EXISTENCE BOHŮ UŽ NEBYLA NUTNÁ…“ Asuna, dítě na základní škole, se jednoho dne za zvláštních okolností seznámí se Shuunem, tajemným mladíkem. Avšak krátce po seznámení hoch zemře. Od té doby se Asuna zajímá o mýtická podsvětí, kam odchází duše mrtvých… » Co se mi líbilo: 1) Hudba. Pan Tenmon de facto hasil největší nedostatky a já si tak film aspoň trochu užil. Jeho melodie ve mně budily emoce a díky tomu mě sledování přeci jen bavilo. 2) Fantasy svět. Líbí se mi myšlenka podzemního světa a jeho zpracování. Vidíme, že v podzemí byl Bonaparte, Hitler i Stalin, všichni hledající znalosti a bohatství k tomu, aby mohli vládnout světu. Univerzum tu má určitý řád a pravidla, kterých se do jisté míry drží. » Co jsem nemusel: 1) Imitaci Mijazakiho. Film na mě z velké části působil velice dětinsky. Sice tu je hned několik dospělých motivů, které mají velkou myšlenku, avšak forma podání jako rodinný celovečerák celé závěrečné poselství bortí. Skvěle rozebranou myšlenku najdete u kolegy JFL, která vystihuje můj problém. Jen pozor, najdete tam spoilery. 2) Hlavní hrdinku. Asuna byla velké trdlo, zkrátka dítě, co všude ztřeštěně běhá. Samotný úvod do filmu mě vůbec nenadchl a já si tak říkal, „co jsem si to sakra pustil“. Nemám rád tyhle animáky pro děti, které se snaží okouzlit i dospělé. Už jsem z toho vyrostl a i když jsem se snažil vcítit do postav, byl mi děj příběhu ukradený. A při vyslyšení zdůvodnění, proč se Asuna vydala do podsvětí, jsem jen zakroutil hlavou a přirovnal ji k teleti. Zato učitel a jeho poznání podsvětí je o něco zajímavější a z jeho příběhu panuje ponaučení. » Shrnutí: Mám rád Šinkaiovu tvorbu, ale tohle není jeho styl. Jeho filmy mají velmi dospělé myšlenky, u kterých se divák musí zamyslet a občas najde paralelu k vlastnímu životu. Tady není nic takového třeba, neboť jeho cílovkou je večerní sešlost rodiny před televizorem. Je paradoxní, že největším tahounem mé pozornosti bylo dění na pozadí příběhu, nikoliv ty v popředí. Je to velká škoda, protože sledovat dítě a jednoho fanatika, jak prochází podsvětím, pro mě prostě není.

„TO LÉTO BYLO VSKUTKU VÝJIMEČNÉ. AVŠAK OD TÉ DOBY MĚ VŠUDYPŘÍTOMNÝ SVĚT ČASTOKRÁT ZRADIL…“ Děj filmu nám představuje alternativní minulost, ve které se p. Šinkai inspiroval u poválečného Německa. Japonsko bylo rozděleno Cugarským průlivem na sféry vlivu Sovětského svazu a Spojených Států. Sověti na svém dobytém území zafinancovali výstavbu kvantové věže, tyčící se šestnáct kilometrů do nebes. Kamarádi Takuya a Hiroki jsou touto významnou dominantou fascinováni. Proto se rozhodnou, postavit si proudové letadlo, které by je k věži dopravilo… » Co se mi líbilo: 1) Autentický příběh. Jako obvykle, nic jsem si o filmu nehledal a byl jsem tak mile zaskočen. Téma alternativních dějin poválečného Japonska mě opravdu zaujalo, i když tu nehraje hlavní roli. Děj se tu odehrává kolem společné kamarádky Sayuri a jejího náhlého ztracení. 2) Hudební podkres a ozvučení. Pan Tenmon se na filmu výrazně podepsal. Jeho melodie dodávají filmům silnou atmosféru a krásně rozezní divákovy emoce. Vypíchnu tu především Main Theme. Co se týká ozvučení, jsou tu slyšet velmi propracované zvukové kulisy na pozadí, jako např. blížící se bouřka, skřípání podlahových prken či proudové motory stíhaček. Poslední jmenované zvukové efekty mě fakt dostaly. Stejný popis platí i k následujícímu Šinkaiovu filmu, Pěti centimetrech za sekundu. 3) Animace. Právě v tomto filmu p. Šinkai poprvé ukázal vysokosnímkovou animaci. Pohyby jsou tak ve filmu značně plynulé a přirozené. Pozoruhodností filmu je jeho rudé zbarvení, způsobené zapadajícím sluncem, po většinu jeho screentimu. Z maličkostí v animaci, co se mi zalíbily, zmíním záři reflektorů. 4) Železnice. A je to tu zase. Jsem ohromen nádhernými nádražními stavbami, odjezdovými tabulemi hlásící nejen směr a perony, ale v nouzových situacích i aktuální dění. Pan Šinkai znovu trefil moji slabost. 5) Přirozená mluva. Postavy ve filmu nepoužívají stereotypní anime mluvu, avšak přirozenou japonštinu. Taktéž tu zazní nefalšovaná americká angličtina ba dokonce i ruština. Film tak působí velmi věrohodně a i když se najdou mezery ve scénáři, sledování jsem si si díky výše uvedeným důvodům užíval. 6) Vývoj v čase. Pro plný dojem z filmu doporučuji film často pozastavovat. Celý příběh tu začíná v roce 1974 a končí v prvních měsících roku 2000. V tomto mezidobí vznikne řada událostí, které ve výsledku dávají filmu dlouhou časovou osu. Samozřejmě, nebudu nic prozrazovat, každý ať si udělá tento časový rozbor sám. 7) Hrátky s minulostí. Nečekal jsem, že bych někdy viděl zfilmovanou alternativní minulost poválečného Japonska, kde Sověti neobsadili jen Kurily a jih Sacharinu, ale také realizovali vylodění na Hokkaidu. A samozřejmě ho časem od Japonska odřízli a izolovali, stejně jako NDR. Velká škoda, že se o této alternativitě nedozvím víc. » Co jsem nemusel: 1) Dějové nesrovnalosti. Sice se mi anime film líbil, ale jeho sci-fi dění nebylo tak poutavé, abych si nevšiml velých nedostatků. I když jsem hledal napříč internetem, stále jsem se nedozvěděl původní záměr věže či jaký měla efekt na ekosystém a život obecně proměněná hmota kolem ní. » Shrnutí: Často jsem o tomto anime filmu četl na dnes už smazaných blogech i slýchal od dlouhodobých anime nadšenců. Sice jsem si musel film pustit dvakrát, abych pobral to množství informací, co bylo za hodinu a půl vyřčeno, avšak i na druhý zátah mě anime chytlo a už nepustilo. Debutový Šinkaiův film nezklamal. Má většinu prvků jeho kvalitních filmů, včetně velmi cenné spolupráce na audiu s p. Tenmonem.

„RIKI SPÍ PO MÉM BOKU. TOHLE JE ÚŽASNÝ SEN…“ Jaké by to asi bylo, kdyby byla Rikiho partnerkou nikoliv Rin, nýbrž Kudryavka? Jak by se odvíjel příběh? Přesně o tom je stejnojmenná adaptace vizuální novely. » Co se mi líbilo: 1) Kudryavka. Stejně tak jako v seriálu, i tady jsem se přistihl, že jí fandím. Používá již známou frázi „Wafú“, která jí dává onu Keyáckou příznačnou osobitost od původních tvůrců videohry. Jak jsem psal už před lety, lolitky jdou obvykle mimo mě, avšak právě ona patří mezi výjimky. Jak by taky ne, když Riki je milý a mrňavý kluk, už od pohledu mezi nimi není žádný velký rozdíl, tak proč by nemohli být spolu? A ano, je ve filmu vidět, že se spolu muchlujou, je snad na tom něco špatně? Dnešní společnost je vůči těmto tématům liberální, tak proč bych měl do toho mluvit? Jen ať, mě to neuráží. 2) Kresba. Projekt měl na starost J.C.Staff, díky čemuž je zaručena animační kontinuita z předchozích seriálů. Na film je radost se dívat, nemám sebemenší kritiky v jeho vizuálním zpracování. 3) Hudba. Byla použity podkresové melodie už notoricky známé, avšak zmíním tu emočně výraznou píseň, Hošimoriuta, ze středu filmu; ta se povedla, spolu s vizuálem pěkně vystihla univerzum, na které se divák dívá. » Co jsem nemusel: 1) Dlouhou odluku. Na tento film jsem čekal dva a půl roku. Za ten čas mi už vyvanuly z mysli některé souvislosti a vzhledem k tomu, že si chci zahrát předlohu, tedy jak základní hru, tak i její alternativní verzi, na kterou odkazuji výše, tak si nechci všechno zcela připomínat. Navíc, přičteme-li fakt, že se jedná o adaptaci dvacetihodinové videohry, jde o značně sestříhaný titul. » Shrnutí: Když jsem si během zjišťování informací dozvěděl i spoiler ze hry, jelikož jsem hledal podklady pro své názory, byl jsem v šoku, nicméně pevně věřím, že než se ke hře dostanu, ještě nějaký ten měsíc či rok uteče a já snad zapomenu. Extravagance Kudryavky mě motivovala ke změně vnímání módy a vydal jsem se vlastním stylem oblékání. I právě proto mám její obrázek ve svém profilu. Werich měl pravdu, šaty dělaj člověka a neměl bych je podceňovat! Nicméně, film je za mě líbivý a kouká se na něj stejně dobře, jako na EX speciály.

„UŽ VÍŠ, ČÍM SE BUDEŠ ŽIVIT PO ŠKOLE?“ „ZAPOMNĚL JSEM MYSLET NA MOŽNÉ BUDOUCÍ CÍLE V ŽIVOTĚ. DĚSÍ MĚ MYŠLENKA, ŽE JEDNOU NEBUDU STUDENTEM…“ Ve volném pokračování na Amagami SS+ se po devíti letech vracíme na stejnou vyšší střední školu, kde Kamita Shouichi je v půli třetího ročníku a absolutně neví, co od života chce… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Studio Gokumi se tu ukázalo jako dobrá volba, aspoň ten vizuál se jim povedl. 2) Komedie. Další střípek, který seriál zachraňuje od odpadu. Není sice nic extra, ale pobaví dostatečně k tomu, aby sledování nebylo zcela promarněným časem. » Co jsem nemusel: 1) Hlavního hrdinu. Byl mi velmi nesympatický. Neměl ani kousek zdravého sebevědomí a choval se jako naprostá nula. Když do toho zrudne u každé pitomosti s náznakem flirtu, neboť se pořád jen stydí, tak mě to fakt štve. 2) Příběh. Dá se vůbec mluvit o příběhu? On tu totiž žádný není, jen se tu díváme na rádoby anime ze života studenta, kterému ale chybí zásadní prvek; uvěřitelnost. 3) Hrdinky. Nejzajímavější tu je Hikari, i když se v určitých chvílích chová jak lehká děva. Nebylo by to na škodu (proč taky odsuzovat flirtování, že?), kdyby ale náhle v závěru svého story arcu náhle nepřehodnotila pohled na svět. A zbytek slečen stojí za starou bačkoru, poněvadž mě nedokázaly přesvědčit o přirozenosti jejich jednání. Tím se bortí veškeré úsilí vybudovat dobrý příběh. » Shrnutí: Seriál se snaží navázat na úspěch Amagami série, avšak tvůrci zcela míjí zamýšlený cíl. Anime mě dost nudilo a do sledování jsem se nutil. Uf, ještě, že už je to za mnou...

„POŠETILÁ VÁLKA POKRYLA SVĚT LEDEM A NASMĚROVALA LIDSTVO K JISTÉ ZKÁZE. PANUJÍ NÁZORY, ŽE CELOSVĚTOVÁ POPULACE ČÍTÁ POUHÝCH STO TISÍC OBYVATEL…“ Padesát let po událostech ze seriálu se znovu setkáváme s hlavním hrdinou, teď už starcem, který po přechodu hřebenů málem umrzne v závějích. Naštěstí pro něj, jakmile vánice odezněla, všimli si ho děti z nedalekého krytu… » Co se mi líbilo: 1) Pokračování příběhu. Sice jsem ho považoval za oficiálně uzavřený, neboť jsem viděl podtitulkovou scénu na konci seriálu (a proto vždy dokoukám anime až po konec titulků, protože člověk nikdy neví), ale snahu pokračovat v příběhu vnímám víceméně kladně. Konkrétně se jedná o adaptaci knižního románu, odehrávající se po událostech z videohry. Je nám tak dopovězen příběh o hvězdách, které lidstvo nevidělo díky trvale zataženým oblakům dobrých osmdesát let. 2) Hrátky s časem. Musím uznat, že právě ono neustálé počítání let nebo hodin má své kouzlo. Bez toho se ve filmu neobejdete, aby vám došly některé souvislosti. » Co jsem nemusel: 1) Částečný spin-off. Za mě byl opravdu zbytečný. Děj seriálu znám moc dobře a zbytečně se tak natahuje délka filmu. Je sice pravdou, že seriál byl vytvořen natolik dobře, že běžné oko diváka ani nepozná rozdíl v animaci, ale tím seriál postrádá důvod ke shlédnutí. A to je škoda, jelikož ve filmu vidíme jen jeho osekanou verzi, která postrádá dostatek prostoru pro vcítění do postav a tím se ztrácí kouzlo děje a sním spojený zážitek ze sledování. 2) Scenáristické díry. Všiml jsem si jich především na konci. Nemůžu je napřímo jmenovat, poněvadž nechci nic prozrazovat. Nechápu například změnu postoje u Ezry či podobu svatyně. To je jen hrstka z nich. A otevřeně říkám, dost mi to ničí finální zážitek, jelikož mi vyskakuje spoustu otázek, na které si nedokážu odpovědět… » Shrnutí: Jedná se o pěkné zakončení příběhu, které však vůbec nemuselo vzniknout. Nejedná se o adaptaci původního děje, ale adaptaci knihy, která se jen na původním příběhu přiživila. Film je jako jednohubka dobrý, ale seriál byl prostě lepší; zejména v promyšlenosti celého univerza a jeho rozpoložení v čase.

„NECHCETE NAVŠTÍVIT PLANETÁRIUM? UVIDÍTE NÁDHERNÝ TŘPYT VĚČNOSTI, KTERÁ NIKDY NEVYHASNE. VŠECHNY HVĚZDY NA OBLOZE NA VÁS ČEKAJÍ…“ Seriál je adaptací stejnojmenné kinetické novely, která se odehrává na válkou zničené Zemi. Konflikt si vyžádal tolik obětí, až celá civilizace, kterou známe, zanikla. Už před válkou lidé vyvinuli velmi schopné roboty, které měli zajistit lidstvu lepší život. Dávali jim proto podobu lidí. Avšak díky rozpoutané válce se lidstvo přeorientovalo na výrobu zabijáckých autonomní strojů a Země byla zasypána odvetnými jadernými střelami. Lidstvo tak bylo samo sebou téměř zahubeno, včetně života na Zemi jako takového. A přesně zde začíná příběh hlavního hrdiny, který šel prozkoumat město známé svojí nehostinností, avšak také zbytky trvanlivých potravin a alkoholu z dob již neexistující civilizace, které mají na trhu vysokou hodnotu… » Co se mi líbilo: 1) Netypický příběh. Znovu jsem po dlouhé době viděl seriál, který značně vystupuje z řady běžných anime stereotypů, odehrávajících se na půdách vyšších středních škol. Konečně zase někdy vidím dospělého hlavního hrdinu, který se snaží přežít v náročných podmínkách. 2) Věrohodné zpracování. Nenašel jsem nesrovnalosti, které by univerzem otřásaly v základech. Vše mi tu dává smysl a divák věří, že na obrazovce vidí možnou budoucnost lidstva a našeho světa, pokud se lidstvo vydá špatným politickým směrem. Jedná se o velmi zdařilou adaptaci, ve které je zachycena drtivá většina dialogů i děje. 3) Hudba. Ačkoliv otvírák i zavírák je nevýrazný, podkresové melodie jsou už na tom lépe. Byly totiž převzaty a mírně upraveny z původní kinetické novely. Jako ukázku vybírám atmosférickou melodii s názvem Gentle Jena, se kterou je seriál neodmyslitelně spojen, a dále melodii Kuzuja no Kecui. 4) Kresba. Je znát, že jde o exkluzivku pro streamovací službu Niconico. V seriálu nejsou žádné předěly pro reklamy. Díky krátké stopáži, která kopíruje původní délku hry, a zmíněné exkluzivitě, zbyl animačnímu studiu David Production větší rozpočet na rozpohybování celého titulu. Moc pěkně se na to koukalo, jen co je pravda. 5) Průvodkyně. Hoshino Yumemi v celém seriálu vystupuje v silném kontrastu vůči všudypřítomnému zničenému světu. Byla postavena ještě před válkou a díky tomu si neuvědomuje, co se kolem stalo, neboť její operační cyklus provozu 7 dní/rok to ani zkrátka neumožňuje. Její jméno je jinak krásnou slovní hříčkou spojenou s vesmírnou i příběhovou tematikou. Tahle volba se hernímu scénáristovi opravdu povedla. » Co jsem nemusel: 1) Drobné nedomyšlenosti. Sice toto není hlavní důvod, proč seriál nedostal plný počet, avšak na mě anime nezapůsobilo natolik, abych z něj byl úplně vedle. Proto tu vypíšu minimálně dvě nesrovnalosti, které jsou vidět hned v úvodu; za prvé, kdy zabijáčtí roboti, postavené na zabíjení lidí, postrádají termokamery, aby se jim člověk nemohl nikde schovat a dále to je neuvěřitelná výdrž hlavního hrdiny, který přežil čtyři dny jen o dvou drobných balení sušenek. Já vím, jsou to maličkosti, ale pozornému oku diváka neuniknou. » Shrnutí: Jako vždy, nic jsem zpočátku neočekával. Tedy, pokud tyto řádky čte někdo, kdo seriál ještě neviděl, ať tě, milý čtenáři, ani nenapadne koukat do galerie, je plná spoilerů! A co si o seriálu myslím? Po dokoukání jsem toho názoru, že jde o silný protiválečný příběh, který ukazuje na zrůdnost války, která ničí lidské životy. A takových příběhů není nikdy dost.

„ŽIVOT NENÍ HRA. MÁŠ JEN JEDEN ŽIVOT, NIKDE NENÍ ČUDLÍK S NÁPISEM RESET…“ Zde se ani nebudu namáhat s tvorbou komentáře podle šablony, neboť to u tohoto OVA pro vytrženost z kontextu ani není možné. Diváci, berte v potaz, že studio TNK vytvořilo tento titul jako aprílový žert. Je to na něm vidět každým coulem, na každém rohu jsou vidět odkazy na videohru, na její konce (takže bacha, spoilery), bourání čtvrté zdi a ukáže se i hezká lodička, jejíž význam každý fanoušek anime seriálu zná. Nehledejte v tom žádné vysvětlení, nedejbože pokračování příběhu. Je to fakt velká blbost, ale místy mě to pobavilo.

„NEUTUCHAJÍCÍ PŘÁNÍ JE PŘÁNÍM, KTERÉ SE JISTĚ VYPLNÍ...“ Stejnojmenná adaptace vizuální novely nám v Memories Off univerzu ukáže poslední příběh. Příběh, o kterém si fakt nejsem jist, jestli tu vůbec nějaký je. » Co se mi líbilo: Jedním slovem řečeno - nic. Opravdu, na toto OVA se člověk koukne a zjistí, že půlhodina utekla a nic mu nedochází. Naopak toho, co se mi nelíbilo, je celá řada. » Co jsem nemusel: Velmi stručně - všechno. Dávno jsou ty časy, kdy se dalo říct, že titul s označením Memories Off má svoje silné stránky. Jsem hozen do probíhajícího děje, kde ani nevím, co se stalo, co se děje a asi bude dít; nejsem schopen si během půlhodiny vytvořit aspoň základní názor na postavy, které dostávají svůj prostor; netuším, proč se tu řeší nějaké drama, proč ta ženská bulí, necítím k ní vůbec žádné sympatie a to jsem na to citlivý. Zhola nic mi tu nedává smysl. » Shrnutí: OVA bylo šité horkou jehlou, to se nedá zapřít. Avšak aby divák po shlédnutí vůbec netušil, která bije a musí celý příběh hledat na netu, aby vůbec pochopil, na co se díval, tak je něco asi špatně. Jde o poslední adaptační štěk jinak dlouhé videoherní série. S názorem DaweForemana plně souhlasím.

„SNAŽILA JSEM SE, JAK TO JEN ŠLO, BÝT SPOLEHLIVOU DO TÉ DOBY, DOKUD SE SESTRA NEVZBUDÍ. ALE NEDĚLALA JSEM TO JEN KVŮLI NÍ. SNAŽILA JSEM SE I PRO NARUMIHO, ABY SI NEDĚLAL STAROSTI A CHODIL NAVŠTĚVOVAT NAŠI RODINU JAKO VŽDYCKY, S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI…“ V této adaptaci stejnojmenné vizuální novely se dostáváme do příběhu odehrávající se přímo po událostech ze seriálu. Akane je ještě ze všeho utrápená a neví, co si myslet. Jenže to ještě netuší, jaký pako přestupuje na její školu, přímo k ní do třídy… » Co se mi líbilo: 1) Akane. Upřímně, Akane je jedinou záminkou proč OVA vidět. Pro její typický hněv jsem měl určitou slabost. A byla to právě ona, která celé anime zachraňovala. Především ve chvílích, kdy přemýšlela nad minulostí a postupně nacházela cestu, jak se ze svých problémů dostat. 2) Hudba a kresba. Tohle duo je na stejné úrovni jako v předcházejícím seriálu. V hudební sekci vyzdvihnu především ending a některé podkresové melodie. » Co jsem nemusel: 1) Joujiho. Hlavní hrdina je typickou karikaturní postavičkou, která je plná sebevědomých keců, avšak ve skutečnosti je to neschopný slabko, kterému nedochází ani základní souvislosti. Jako kdyby toho nebylo málo, život si představuje jako jeden velký mecha souboj. Pro sledujícího je utrpení při sledování srovnatelné se sebemrskačstvím. » Shrnutí: Otevřeně přiznávám, že právě Akane je jediným důvodem, proč jsem se na anime navzdory hodnocení trochu těšil. A nakonec zas tolik nezklamalo. Má zajímavou myšlenku, avšak kterou zabíjí zvolený hlavní hrdina. Je to docela škoda, nicméně, jde o adaptaci, která kopíruje již jednou vymyšlený příběh a to je dobré mít na paměti.