Zíza

Opět se nám Kobajaši Kaoru ukazuje v roli vedoucího malého podniku, který vaří pro potěchu nejen zákazníků, ale i diváků. Pomalé, něžné, neuspěchané. Pro mě vždy takové pěkné pohlazení po večerech.

Strašně milá vánoční pohádka. Vizuálně pěkné, nic není zbytečně natáhlé (možná jen ten začátek nemusí nadchnout, ale to přejde) a poměrně svižně to ubíhá. Pěkná podívaná pro děti i dospělé. Nebála bych se na to podívat znovu a znovu.

Bohužel průměrné anime, přestože se tvůrci snaží, je tam spousta nových písní, je pěkně animované, nedokáže zaujmout tím nejdůležitějším a to jsou postavy. Nějak ani nevím, že by se vyvinuly, vlastně jsem nějak nedokázala zaznamenat jeji progres na poli hudebním... skoro jako by to šlo samo bez námahy. Jasně, měly své trable, ale vlastně to bylo úplně jedno. I kdyby žádné neměly, nic by se nezměnilo. Na tohle anime se tedy nekouká kvůli postavám, ale spíš kvůli režisérovi a nakonec snad i kvůli písním (já mám ráda filmy, které jsou o hudbě, takže to byl další důvod, proč jsem k tomu usedla). Ale tak nějak trvalo hrozně dlouho, než jsem anime dokoukala, neumí úplně chytnout. Je povrchní. Ale nakonec pokud to berete jako oddechovku k jídlu, naprosto dostačující. 50 %.

Taková pěkná pohodovka, ústřední pár je roztomilý, nedochází k nějakým brutálním zvratům. Všechno se to odehrává pomaličku a divák jen kouká na to, jak se ten jejich nešikovný vztah posouvá dál. A on se posune. Koukala jsem na to asi tři měsíce, protože jsem neměla potřebu honem honem koukat na další díl, ale vždycky jsem se k tomu ráda vrátila. Odpočinkové a hlavně roztomilé. Rozhodně ne ztráta času. Pěkné 3*. Přeloženo.

Na začátku, asi prvních šest dílů, jsem si říkala, jak je to zajímavý seriál, napínavý, postavy jakž takž zajímavé a hlavní hrdinka není nijak zvlášť otravná. No ale to přešlo. Velmi záhy. Už to nebyl seriál, kdy potřebujete vidět další díl, už to nebyl seriál, kde by byli všichni zajímaví, protože se nikam neposouvali, to samé se dá tvrdit o hlavní hrdince. Do toho se neustále opakující tytéž flashbacky a seriál byl zabit. Dokonce mi přijde, že bez hlavní hrdinky by to bylo zajímavější. Nemyslím si ovšem, že by za to mohla herečka, ale scénář. Ten to prostě zabil. Klišé, která byla v kurzu před deseti lety tu jedou, ani nemají zajímavé a moderní rozuzlení. Navíc se to táhlo. V první polovině seriálu jsme v podstatě věděli všechno, ale potřebovalo se to ještě natáhnout, a tak se z toho stalo strašná nuda. Docela se divím, že jsem to dokoukala, ale je pravdou, že jsem u toho většinou něco dělala a světe div se, o nic jsem nepřišla, pokaždé jsem se chytala. Seriál zabitý špatným scénářem a střihem. Jediné pozitivní na něm bylo, že herci se docela snažili, i když na to neměli moc prostoru, spolu s vážnou hudbou. Ale jinak? Dobře rozjetá ztráta času.

Do seriálu jsem se pustila jen z jednoho důvodu – Jošitaka Juriko a Mukai Osamu tu hrají bývalé. Oba dva mám ráda, v poslední době jsem je moc nevídala, takže tenhle seriál pro mě byla jasná volba. Kupodivu mě docela bavil. Jsme v klasickém pracovním prostředí, kde každý má nějaké problémy, ale ty samozřejmě s pomocí toho či té vyřeší. Kromě klasických problémů, se kterými se můžeme setkat v kdejakém seriálu z pracovního prostředí, tady máme nějaké navíc a navíc přístup k řešení těch problémů není deus ex machina, ale hezky lidsky, pojďme si to probrat a nějak už to vyřešíme. K tomu ještě postava Juriko má přítele, takže když do práce nastoupí bývalý, musí nastavit mantinely, protože s tím současným je neuvěřitelně šťastná (což mě hrozně žralo, protože jsem chtěla, aby se dala dohromady s Mukaiem). Prostě máme tu spoustu postav, některé mají zásadní roli, některé jsem jen na ozvláštnění, některé aby sem tam vykoukly, ale pořád to nepůsobí násilně. Je to vlastně poměrně zajímavý vhled do života pracující ženy, která si v Japonsku řekne, že chce domů chodit včas, tj. odbyla pátá? Ciao! Přesčasy nedělám, protože nemusím. Pro někoho normálka, ale jsme v Japonsku a hlavní hrdinka je žena! Tohle prostě promlouvá k mnoha Japoncům a svým způsobem je to kontroverzní. Jejím opakem je pak Mukai, který hraje hrdinu, jež je v práci od nevidím do nevidím a v podstatě žije prací, ničím jiným. Mezi nimi oscilují jejich kolegové a myslím si, že má smysl se s nimi všemi seznámit. Bylo to fajn. Není třeba to zhltnout hned najednou, ale díl dva za týden je akurátní. Povedené.

Průměrný seriál z lékařského prostředí. Zajímavé může být, že se to odehrává mezi rentgeny, CT a MR. Zase tu máme nějaký konflikt nad x pod - ve smyslu já jsem doktor a kdo je víc. Já jsem doktor z dobré nemocnice a kdo je víc. Ale pak tu také máme geniálního hlavního hrdinu, jeho kolegy, který každý má něco do sebe a hlavně jejich nadřízený hraný Endó Ken'ičim je strašně fajn. Honda Cubasa mě opět přesvědčuje, že hrát moc neumí, že tam si je pro hezkou tvářičku, ale upřímně mně se třeba víc líbí Hirose Alice. Konec je jako každý jiný takový seriál. Ničím to z té řady nevybočuje, ale jako oddechovka je to v pohodě. Nic neočekávat a člověk bude spokojený.

Jako součást DC dobrý, vlastně velmi dobrý. Jako lidské drama o přeměně spíše průměrné. Film mě nedokázal nadchnout. Při sledování jsme měla pocit, že pořád na něco čekám a nakonec jsem to nedostala. Jako by mělo ještě něco přijít, nějaký vrchol, protože pro mě film vrchol prostě neměl. O co ve filmu šlo? O přerod v Jokera? O situaci ve městě, která pomohla v přeměně? Opravdu pomohla? Film mi prostě přijde neúplný. Jistě, Joaquin byl dobrý, hezky na to zhubl, skvěle si tancoval, když byl na scéně sám a hrabalo mu, takt o bylo fajn. Jakmile tam byl někdo další, skoro mi přišlo, jako by zapadal do pozadí. Pro mě naprosto obyčejný film, který vlastně nepřináší nic nového kromě toho, že nám chtěl ukázat, jak byl Joker zrozen, ale je to opravdu u této postavy nutné? Musíme ji „pochopit“?

Prostě pohodové anime. Začínáme u samotáře-spisovatele, který má problém mluvit s lidmi, protože na to není zvyklý, ale končíme u někoho, kdo dokáže své strachy postupně překonávat. A proč? protože když si pořídíte kočičku (nebo když si ona pořídí vás?), tak prostě najednou musíte víc interagovat s okolním světem, když vůbec netušíte, jak byste se o ni měli starat. Je to milé, nemotorné, dojímavé i veselé. Taková pěkná každodennost. Ta je navíc okořeněna pohledem i samotné číči. Až jsem si chvílemi říkala, jaká škoda, že si ti dva vůbec nerozumí. Animace tomu pěkně sedla, netřeba detailu, ale ani nebyla odbytá. Hudba sice nijak zvlášť nezaujme, ale o to tu asi nejde. Pro mě krásná oddechovka po náročném dni.

Tedy líbilo se mi to více než film z roku 2014, na který to tak nějak navazuje, přestože se proměnilo osazenstvo. Největší podíl na tom budou mít dvě věci: Kamiširaiši Mone je mnohem lepší herečka než Góriki Ajame a především ústřední pár už spolu chodil, takže jsem si s nimi nemuseli prožívat takové to poznávání, z nenávisti láskou apod. Byli párem, hezky se k sobě chovali a celkově jim to šlapalo. Pak se samozřejmě objevil narušitel, ale postavy zůstaly konstantní, takže určitě palec nahoru. Je to pěkná středoškolská romantika, poměrně svižně ubíhající a celkově se u toho člověk nijak zvlášť nenudí. Možná si to ještě rozmyslím a nasolím tomu 4*, zatím „jen“ velmi silné 3*.