Luciana

"I remember those cheers, they still ring in my ears, and for years they remain in my thoughts, 'cause one night, I took off my robe, and what'd I do? I forgot to wear shorts. I recall every fall, every hook, every jab, the worst way a guy can get rid of his flab, as you know, my life wasn't drab. Though I'd much... Though I'd rather hear you cheer when you delve Though I'd rather hear you cheer when I delve into Shakespeare... "A horse! A horse! My kingdom for a horse! " I haven't had a winner in six months. And though I'm no Olivier, I would much rather...And though I'm no Olivier, if he fought Sugar Ray, he would say that the thing ain't the ring, it's the play. So, give me a stage where this bull here can rage, and though I can fight, I'd much rather recite. That's entertainment. That's entertainment....."

Stále hledám svoji polskou Veroniku.

Dva životní ztroskotanci, spousta alkoholu a jedna romance. Deprese v hollywoodském balení, s krásně smutným, dojemným koncem. Po druhém zhlédnutí (s odstupem 10-ti let) zvyšuji své hodnocení na plný počet. K docenění některých filmů musí člověk asi nejspíše dozrát a něco si prožít / přežít.

"Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím......"

Dokonalé filmové dílo, které vás provede cestou temnoty srdce a zpět.

Doslova živá voda pro mé smysly v podobě filmu. Karel Kachyňa v té nejčistší možné podobě.

Poetika i krutost života, tentokráte z pohledu koní. Působivý krátký film umocněn sugestivní hudbou i kamerou, jehož druhá půle byla pro mne, kvůli drastickým záběrům, poněkud těžko stravitelná. Přesto jeho zhlédnutí mohu jen a jen doporučit, neb takový už život je, krásný i krutý. A někdy obé dohromady.

Björk jako pohanská kněžka lásky s odhalenými ňadry a rudými rty. Oděna jen v korálky, zpívajíc křehký sonet o lásce. Vzhledem k něžnosti písni nádherně kontrastní, živočišné, dechberoucí.

Starý spisovatel Krapp má tak trochu zvláštní obsesi. Vždy v den svých narozenin zaznamenává události uplynulého roku na magnetofonový pásek. S železnou pravidelností tak po několik desítek let přisypává krystalky sole do stále otevřené rány života. Jednoho dne si pustí pásku z doby svých čtyřiadvacátých narozenin. Mladý hlas promlouvající z přehrávače v Krappovi vyvolá vlnu hořké sebeironie („právě jsem si poslechl toho kreténa, o kterém se mi před třiceti lety zdálo, že jsem to já“), následovanou pocitem marnosti a zbytečnosti vlastního bytí. Klíčovou zdá se být vzpomínka na jistou dívku s hlubokýma očima, kterou tenkráte opustil. A právě tento moment svého života si Krapp neustále přehrává, týrajíc se správností či nesprávností svého tehdejšího rozhodnutí. Jakoby ona vzpomínka, byla tou jedinou, která ho svou bezprostředností ještě dokáže zaujmout. Nicméně nesnesitelný pocit beznaděje a rozčarování sílí, a právě v tomto okamžiku nachází Krapp své jediné možné a snad i osvobozující východisko… Tato krátká (původně) divadelní hra pro jednoho herce a magnetofon, patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu co útroby archivu České televize mohou nabídnout. A to nejen pro bezesporu vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušínského, který v roli Krappa doslova exceluje, ale především díky vynikající předloze jejímž autorem je irský spisovatel Samuel Beckett. Vznikla roku 1958 a sám autor ji označuje jako svou vůbec nejoblíbenější. Beckett tuto hru napsal ve velmi těžkém životním období, kdy mu na rakovinu umírala jedna z nejdůležitějších žen jeho života – studentská láska Ethna MacCarthy. Přestože jejich vztah nikdy nepřekročil hranici přátelství, zůstala pro něj Ethna navždy ideálem ženy – její vnější i vnitřní krásy. Ačkoliv samotná hra má autobiografické rysy, nelze mezi Krappa a Becketta položit jednoznačné rovnítko. Krapp je postavou fiktivní, ovšem s jemnými záchvěvy autorova vlastního nitra. Nicméně dalo by se i říci, že Beckett tak skrze postavu Krappa nemilosrdně a bez zbytečného sentimentu účtuje se sebou samým... A propos komplikovanost lidské psyché dokázal vystihnout opravdu dokonale.

"I'm a liar. A hypocrite. I'm afraid of everything. I never tell the truth. I don't have the courage. When I see a woman, I blush and look away. But inside I have lust. For God, I smother the lust, and that satisfies my pride. But my pride destroys Magdalene. I never steal or fight, or kill... not because I don't want to but because I'm afraid. I want to rebel against everything, everybody... against God!... but I'm afraid. If you look inside me you see fear, that's all. Fear is my mother, my father, my God."