jirikzaboj

Mám rád tyhle seriálové experimenty, kdy se epizoda změní na muzikál, divadelní hru či jiné kulturní bohatství. Většinou se jedná o odlehčené epizody, které ale moc rády určují směr toho, kam se seriál posune dál a zásadně ovlivní nějakou dějovou linii. Tato epizoda nebo divadelní hra Lexi Howard je geniální. Jak screamovala Maddie, LEXI YOU’RE FUCKIN G! Naplno věnována této postavě, která podrobně zkoumá minulost, přítomnost, ale i případné následky. Scenáristicky vyšperkovaná hra, která má luxusní choreografie, propojená flashbacky, aktuálním dějstvím a spoustu Levinson art highlighty. Tohle jde seriálu Euphoria nejlépe a měl by se toho držet co nejvíce. Ani jedna inscenace, či vedlejší scéna nebyla zbytečná. Každý proklik světla, akustický nádech a temná atmosféra ala Fezco & Snitch, to je o čem mluvím. Jedna z nej epizod celého seriálu.

Od Rue se opět příběh posouvá k postavám Cassie, Maddie a Nateovi, což byla fakt nuda a čekal jsem lepší práci se scénářem po jistém zjištění. Samotný Nate byl ale docela fajn a například dialog s matkou po odchodu otce byly fakt skvělý a věřil jsem jim to. Epizoda je o dost přímočařejší, než všechny dosavadní epizody ve druhé sérii a i tak se tady hodí random postava a její vykreslení, viz. Kat a Ethan, kteří tady jsou prostě jen tak zatím for nonsense. Zato Lexi a Fezco mají další společnou scénu. Je to sice krátká, ale za to kouzelná scéna a zpěv Stand by me mě moc potěšil. Už teď se těším na to, jak bude vypadat hra od Lexi. Na závěr Rue nějak prozře a chystá se na další odvykačku. Noo uvidíme. Ty její scény mě pomalu začínají unavovat a docela dost mi vadí, že si tvůrci nedali více práci se Zendayou, coby beznadějnou smažkou. Tady i v tom největším detoxu vypadá atraktivně a neautenticky.

Chápu místní komentáře a taky chápu, že se to spoustu lidem nemusí líbit, či zamlouvat. Na druhou stranu si nemyslím, že si to zaslouží tak nízké hodnocení, které se podobá do jisté míry i tomu na IMDB a Letterboxu. Velkou chybou a křivdou je opravdu to, že spoustu komentujících zmiňuje, že nikdy neviděli ani epizodu The Sopranos a to je ten základ, proč všem může přijít tento film tak nějak zbytečný. Ovšem já jako věrný fanoušek, který se na tento skvost dívá už několik let pořád dokola, tak dokážu ocenit naprosto každý detail, hlášku, či pohyb jednotlivých postav, které se ve snímku ukážou. Michael Gandolfini je neskutečný tím, jak otci z oka vypadl a ty jeho pohyby, dialekt a grimasy, to je prostě Tony Soprano, kterého já znám a je to absolutně geniální a věřím, že si to Michael užil a je pyšný na to, že se mohl zúčastnit odkazu Jamese. V. Farmiga jako Livia byla naprosto nekompromisně ztvárněním boží a ty její výlevy, které měla už její "budoucí" minulá herečka Nancy Marchand, neustále nervózní, nesvá, sobecká a okřikující, ach dokonalost! Uncle Jun už jako mládenec tak netrpělivý, impulzivní a nešika, radost pohledět. Takhle bych mohl vynachválit každou jednu postavu, která se zde objevila, byť třeba jen na pár sekund, ale bohužel to nelze do nekonečna. Jen bych rád zmínil ještě Nivolu coby Dickieho Moltisantiho, otce Christophaa, kterého konečně tak rád poznávám a je přesně takový, jakého ho znám z vyprávění. Charaktery jsou prostě na jedna s hvězdou a těší mě to. Co se týče příběhu, tak se opravdu dost drží zpátky a občas jsem měl pocit, že se tvůrci bojí zabrousit trochu více, aby nezajeli moc hluboko do vod, které by potenciálně mohly posrat jakýsi origin The Sopranos, ale přesto mě i příběh napínal a ani jeden dialog nebyl v tomto případě zbytečný. Režijně je to krásně natočeno, kamera a období 60´s taky moc povedené. Zkrátka fan servis, který nezná mezí. Potěšil mě nejvíc asi hlas Michaela Imperioli, coby Christophera, který je dodnes mou nejoblíbenější seriálovou postavou ze všech a jako herce ho taky zbožňuji. Pohřby, zitti, rodinné trable a nevyřešitelné věčné dohadování, co patří komu. O tom The Sopranos bylo, je a bude. Film to dokázal zpracovat opravdu skvěle. Jen škoda, že se z takové příležitosti nevytěžila alespoň 8-dílná minisérie, ve které se z legendárních postav mohlo vytěžit daleko více.

Především stojí za zmínku, že tento film není vůbec zbytečný a stejně tak jeho dalších 8 předchůdců. Na takový Slasher se musíte prostě naladit a užit si ten gore nářez, který tam na vás čeká. Nehledat zbytečné příběhové zvraty, či scenáristicky vyšperkované dějství. Tenhle typ filmu má prostý a jednoduchý úkol. Zabavit se nad smrtí primitivních postav a zkusit při tom vymyslet co nejoriginálnější scénu, ve které to bude set sakra zábavné a tento film se s tím popral velice dobře, ač jde o první akci v autě, později v autobuse apod. Herci poněkud přehrávají, ale je to geniální a i takový aspekt k těmto céčkovým projektům patří. Za zmínku stojí také kamera a hezky natočené lokace, jako například pole s mákem, nebo samotné Harlow, které doposud kouzlo neztratilo a v deštivé noci vypadá opravdu bravurně. Odkaz k původnímu filmu na mě moc nezapůsobil a byl bych možná i raději, kdyby tam nebyl. Finální scéna byla boží, nečekal jsem to a hezky jsem se pousmál, že fuck Yess , Leatherface je prostě legenda a patří do party těch top největších zabijáků v hororovém žánru, i když je často tak podceňovaný.

Je to tady! Těšil jsem se dlouho a věděl, že tohle bude nářez a už první epizoda je parádně šílená. Skvělá 30’s animace, třeštěný humor a extravagantní postavy. Originál dabing výborný. Seriál to bude jistě uvolňující, oproti hře. Úvodní scéna s plotem mi připomněla scénu z páni kluci.

Čtvrtou sérii si dovolím komentovat a to především z důvodu, že se seriál rozběhl příběhem na plné obrátky a tato série zkoumá především mezilidské vztahy, jejich útrapy, pomluvy, intriky , naschvály apod. Pokládám za naprosto výjimečné, jak tvůrci a především herci dokážou s těmito tématy pracovat na vlně satiry, sitcomu a zároveň ukazovat tu druhou, temnější tvář činů a jejich následků. Otevřely se zde zcela i nám již známé charaktery a leckdo dokázal překvapit. Především Dwight byl doposud jen chytrý blázen, ale v této sérii se u mě jeho postava vypracovala na jednu z nejchytřejších, moudrých a logicky uvažujících postav a empatie k němu mi vyrostla neskutečné. (Jasně, pořád má občas své crazy highlighty) . Čím dál tím víc se nevyznám v Michaelovi, protože jeho náladovost způsobuje, že v jedné epizodě nás tvůrci nutí ho nenávidět a obratem v epizodě následující si ho získat rychle zpátky a naopak ho litovat, jako nepochopením personu, kterou on ve skutečnosti je a ke štěstí by mu stačila jen opravdová láska a opravdoví přátelé. Jan je definitivně bitch a také právě ona dokáže ukázat další stránku Michaela, ve které on je ta slabá povaha, kterou chtějí jen druzí využít ve svůj prospěch. Jim a Pam jsou v této sérii nadměrně unešeni sarkasmem a zrovna Halpertovi to moc nesedí, protože byl vždycky tak správňackej a tady místy působí sám pro sebe nadřazeně, sobecky. Ostatní vedlejší charaktery taky podstoupily větší progres, ale to by bylo na samotnou fandom knihu. Základ je, že The Office zůstává kvalitami velice vysoko a do toho se touto sérii odpálil ještě dál.

Epizoda, která naprosto vybočuje z celého seriálu. Na první pohled humorná, satirická jako vždy. Ale čím více se dialogy prohlubují, tak atmosféra houstne, až to začne být setsakra emocionální a tak reálné, protože asi každý z nás někdy zažil právě například společný večer s toxic párem, který se moc miluje, ale zároveň vedle sebe nedokáže dýchat a ta bomba tiká nahlas.  Nejvíce  trpí právě blízcí, kteří jsou svědky této pohromy a následky nesou taky oni, hlavně zkaženým večerem, ale i nepřímou lítostí nad druhými. Je neskutečné, jak se tento komediální seriál z minuty na minutu dokáže proměnit v tak vážné téma a tento díl je toho přímým důkazem a je jeden z těch nejlepších.

Poctivého nepálí. S poctivostí nejdál dojdeš a s nepoctivostí nejdál dojedeš. Méně je někdy více, či hloupý ten, kdo dává a hloupější ten kdo nebere. S tímhle se Frank Serpico nesmíří ani na malý moment a chce zůstat tím, kým je a neměnit na sobě nic, jen snad extravagantní outfity, které jsou i tak na tu dobu totálně boží a dávají charakteru tu správnou notu toho, jak moc se liší od ostatních. Korupcí okupovaný zevnitř a i přes veškerou snahu bojovat hlavně proti svým kolegům a neustále padat na hubu a nepřipustit si ten fakt, bojovat za svou pravdu, tomu říkám vůle Serpicova už pěkných pár let, pokud jde opravdu o boj až do konce! Jeden z nejlepších policejních příběhů, který má tak prostý základ, jednoduché vyprávění a přesto neopakovatelné kouzlo, které podtrhuje jedna z nejvíce ikonických rolí Al Pacina, který tu je absolutně špičkový, SVĚTOVÝ!

I přes vodopády řeky plynou dál, svět se točí a voda padá, padá. Noo, tak po 6 týdnech tady máme finálovou epizodu, na kterou navnadila předchozí epizoda klidem před velkou bouří a to ve stylu zatýkání ústředních postav orlických vražd. Tak nějak se tvůrci nedokázali napojit na napětí předchozích dvou epizod a tady to působí jen jako nutný epilog, u kterého přece všichni víme, jak to vlastně dopadne a není třeba ukazovat detaily, na kterých doposud kvality seriálu stavěly. Tedy za mě velký propad a to i v případě Kleopatra, kdy křivý polda naprosto otočí a chová se úplně jinak, než v předchozích epizodách a NE! Nedává logiku, že by se charakter tak výrazně změnil po osobní konfrontaci, která byla navíc dost nepřímá. Rozuzlení tedy nebylo opravdu nic moc, ale musí se uznat, že to tvůrci měli hrozně těžké, v rámci tak málo epizod. Highlight je jen výslech Kopáče, který dialogem docela odpovídal tomu reálnému s novináři. Celková výprava byla tedy dost nudná a scenáristicky dost nefunkční finále. Ale abych jen nenadával, tak pořád seriál hodnotím nadprůměrně a vychytání dobové atmosféry mu vytýkám jako to nejlepší. Závěrečný Chaozz a vodopády mě pobavil, nedokážu si textově lepší píseň na konec seriálu o devadesátkách.

Hackman a Pacino na cestách, to je panečku jízda. Ale v mnoha ohledech pomalá. Chápu, že to tak může být snímáno schválně, ovšem osobně mi takové tempo u road tripu nevyhovuje. Byly tam každopádně velké highlighty, u kterých jsem se nasmál, ale i nevěřícně koukal, jak ti dva opičáci dokážou jen grimasou oslnit a rozpálit scénu o několik levelů výše. Závěr si tak nějak plyne a je na každém z nás, jak si to vyložíme.