Slarque

Chvíli jsem docela zíral, že za tím vším vlastně byl jen blb, co chtěl za barákem bazén... Jelikož alkohol konzumuji pouze sporadicky, tak jsem to tehdy moc nesledoval. Tahle hraná rekonstrukce na poměry ČT funguje až překvapivě dobře, i rozdělení na dva odlišně zaměřené díly dává smysl. Kritizovat by se daly jen drobnosti, převažují pozitiva.

Marvel Universe má pod vládou Disneyho tolik pravidel, že s poklonou smekám před scenáristy, jak se jim povedl tento postavami a akcí nabitý velkofilm vybalancovat. Lépe už to zřejmě dopadnout nemohlo. Místo nezbylo snad jen na Ant-Mana (který byl nejspíš zaneprázdněn prací na vlastním filmu), jinak tu slovní spojení „hvězdně obsazený film“ sedí víc, než u jakéhokoliv jiného filmu. Největším trumfem je Thanos, což dokládá pravdivost pravidla, že superhrdinský film potřebuje pořádného záporáka. Podívaná větší než vesmír – nutno vidět na velkém plátně!

Komedie o hrůzovládě, to je tanec na opravdu tenkém ledě, obzvlášť pokud vychází ze skutečných událostí. Armando Iannucci to až na pár míst, kde to přece jen trochu skřípe, vybalancoval velmi dobře. Film se většinou rozumně drží slovního a situačního humoru a odehrává se v interiérech. Ono venku je totiž hodně vidět, že nejsme v Moskvě roku 1953, natož v Moskvě na začátku března. Ale přesto tahle soudružská akce vyznívá natolik přesvědčivě, že se vůbec nedivím, že ji v Rusku zakázali.

O desetiletí později trochu tápu. Byla to recese? Nebo tím snad autorka opravdu chtěla odpovědět na tak abstraktní otázky jako „Je pořádání olympiády naším národním zájmem?“ Odpudivá loutka nepříliš připomínající sysla symbolem ekologického aktivismu? Politici, architekti, umělci, ekonomové – každý měl svůj názor, ale říká to dohromady něco? (50%)

Aktivistická koláž, která mi nic nedala. Také nemusím prezidenta Zemana a jeho podlézání Číně, ale to je bohužel asi to jediné, co mám s autorkou tohoto audiovizuálního počinu společné.

Citlivý holčičí pohled na dobu dospívání. Jediným mínusem je nesrozumitelné drmolení mnoha replik, kde jsem se chytal jen podle anglických podtitulků (které byly bohužel mnohem méně poetické).

Na první pohled klasická kriminálka z americké staré drsné školy, ale přitom vlastně jiná než všechny ostatní. Výborný byl hlavně scénář, režie a Jack Nicholson, ale chybičky se tu obecně hledají dost špatně. Pokud nevyžadujete film nabitý akcí a máte rádi ponurou noirovou retro-atmosféru, jste na správné adrese.

Je fakt, že exteriéry těch floridských hotelů jsou tak neskutečné, že jsem si musel chvíli zvykat. Ani se nedivím, že Sean Baker zasadil svůj příběh právě sem. Nelehký život společenské spodiny je tu podáván z perspektivy šestileté Moonee, díky čemuž to vůbec nepůsobí depresivně. Vždyť pro ni svět takovýhle byl nejspíš vždycky, tak proč se tím trápit, když je léto, prázdniny a tolik možností tropit s kamarády rošťárny. Klobouk dolů před práci s neherečkami (a neherci), a tím nemyslím jen představitele dětí. Willem Dafoe využil možnost si zase jednou zahrát kladnou postavu a tenhle malý nezávislý filmeček trochu zviditelnit. Jeden z mála filmů, který vlastně nemá žádný pořádný děj, ale přesto ho chci vidět znovu.

Martin McDonagh napsal výborné postavy a v lahůdkovém hereckém obsazení je pak výsledek radost sledovat. Ani jedna z postav přitom není jednorozměrná, a tak důsledky jejich činů jsou v interakci s ostatními většinou nepředvídatelné, a zároveň nepůsobí nelogicky. Díky tomu je tohle kriminální drama okořeněné slušnou dávkou černého humoru po právu jedním z nejlepších filmů roku 2017 (za mne 90%).

Jasným pozitivem je herecké obsazení. Jenže jsem se u toho nebavil tolik jako ta pětice herců/hereček. Příběh je neoriginální, vypadá spíš jakoby to původně měla být divadelní hra, a hlavně je málo vtipný. Vyčítat podobnému druhu komedie nepravděpodobnost mi připadá zbytečné, ale málo humoru je problém, takže nakonec takový běžný český (pod)průměr.