The Florida Project

Baker mi sedl už u Tangerine, což byl rozhodně spornější počin, ale z tohoto snímku mám jasný pocit vytříbenosti jeho filmařského vkusu. Opravdu bravurně celé dvě hodiny podává divákovi pohled očima dítěte na chudobu, nezaměstnanost atd. O dětském výkonu Brooklyn Prince není třeba mluvit, je fantastická, jen kdo ví, do jaké míry je sebou a do jaké tohle musela hrát. Její uplakaná scéna na konci mě dostala. (15.07.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)

Co s floridskými, chudými, nevychovanými a poflakujícími se fakany během jejich letních prázdnin? Aneb Florida není jen o koktejlech, předraženém jídle, bydlením v obřích přepychových letních vilách a plavbách na luxusních lodích…Možná nejtěžší je se vypořádat se sympatiemi k problémovým, „frackovitým“ hlavním hrdinům, kteří za svůj společenský status, rodiče a tím pádem i chování vlastně nemohou. Sledovat odvrácenou stranu života na Floridě mě bavilo, i když to Baker s depresí nijak nepřeháněl a film tak měl převážně odlehčenou, místy až úsměvnou atmosféru. Některé povědomé znaky jsem znal už z předchozí Starlet, která mě ostatně k projekci namotivovala, přesto je tenhle film trochu jiný (včetně hodně otevřeného konce, jenž mě ovšem v tomto případě spíš nesedl). Snímek stojí za zhlédnutí i kvůli hercům, netáhne ho totiž jen osvědčený veterán Dafoe (přísný, ale přitom dobrosrdečný správce Bobby), ale především dětští herci, kteří bylo opravdu výborní (Prince, Cotto). Slušné 4*, jsem zvědavý, jestli mě Barker potěší i příště. (23.08.2020)

Ale aby jste se nemýlily, já bych oběma holkám šoupla pár přes prdelku. Svět je holt někdy na draka a já doufám, že se z toho nějak vylížete, protože takhle by to tedy nešlo. Sean to točil po svém, s barvičkama pomalu jak Almodóvar, ale Florida přece musí hýřit barvami, alespoň v mých představách ano. (19.01.2018)

Tvůrci svým hrdinům sakra rozumí a festivaloví diváci se mohou radovat. Dětští představitelé totiž hrají jako o život, chemie mezi nimi funguje náramně. Poklonu si zaslouží i dospělí neherci, kteří divákům rovněž dělají radost. Samotný příběh už tak veselý není. Všichni mluví jak dlaždiči, žijí na pár metrech čtverečních, týden co týden odkládají na nájem, protože v tomhle křiklavém motelu poblíž orlandského Disneylandu vládne pevná (ovšem starostlivá) ruka výborného Willema Defoea. Ač je pohádkový Disney za rohem, realita je úplně někde jinde. Vše se točí okolo nevyzrálé nezaměstnané matky a její energické dcery, které v rutinních cyklech škemrají u cizích lidí o peníze, prodávají kosmetické atrapy, krkají u jídla, čumí na bednu, čvachtají se v bazénu a hlavně nikam nesměřují. Tvůrci vše podrobně a trpělivě mapují, ujíždějí na stereotypu, nikam nespěchají a moc dobře se na to kouká. Přesto ona nedějovost je paradoxně i největší slabinou snímku. Režisér nepotřebuje efektní scény, nepříjemnosti umně obchází – víme, co se děje vedle v pokoji, když se malá dcerka koupe, ale nepodíváme se tam, důsledek dětské nerozvážnosti vidíme pouze z dálky (hustý kouř)... Výsledek přesto nabízí velké množství improvizace, výtečné herecké výkony, intenzivní emoce a (ač vnímaný mnohdy dětskýma očima) příběh, který stojí za to si poslechnout. (30.05.2018)