KNTRFKT

Něco na styl Step brothers, něco na styl Projekt X, ve výsledku strašně dlouhé, utahané, místy možná trochu legrační gaggy. Když pominu všechny postavy, tak bych asi vypíchnul Johna cenu, který si tu zahrál asi nejvtipnější roli, kterou kdy ztvárnil a za něj přidávám druhou hvězdu.

Whiplash je ve svý podstatě hrozně pěknej film. Neni totiž nic hezčího, než dobře interpretovaná hudba, ať už se jedná pouze o instrumental, zpěv, nebo buhvíco. To, že si za vedlejší roli odnese Džej Kej Oscara muselo být jasný snad každýmu, protože toho čuráka zahrál opravdu nevídaně. Teller do těch bubnů taky mydlil jak kdyby byl na speedu, tudíž s herci jsem byl nesmírně spokojenej. Whiplash v podstatě ukazuje, jak krásně pomůže člověku k oběšení se v autě během dopravní nehody, když nad ním má moc pravděpodobně jedno z největších despotických hovad, co svět spatřil. Protože nic vás přece nemotivuje k lepším výkonům, než když po vás někdo hodí činelem a řekne vám, že jste zbuzlý kus hovna, který je totálně bezcenným zvratkem vašich ještě více bezcenných rodičů. Simmons tu bravurně střídá polohy milého plešouna a nasraného psycho plešouna a je radost na ten výkon koukat. Do poslední chvíle jsem se tetelil, že budu moct zas konečně pětikouli, jenže pak přišel ten nejstupidnější americký závěr, co jsem za poslední dobu měl tu smůlu vidět.

Jde v podstatě o takovou pohodičkovou záležitost, která vás vyloženě nutí navlíknout si vytahanej vánoční svetr s potiskem Rudolfa, udělat si čaj z lesního ovoce, dřepnout si s tim před okno (musí samozřejmě pršet/sněžit), držet ten hrnek kolem dokola oběma pazourama a pomalu usrkávat, zatímco tenhle celej akt doprovázíte povzdechy typu "už mam všechno hotovo a teď si konečně vorazim".

Nevim, možná, že jsem totální ignorant a nenašel jsem v tom zakopanýho pudla, ani jádro kudla, ale na mě Mexická jízda působila dojmem dost podivným. Celý to v podstatě je o dvou klucích, kteří nechtěj nic jinýho, než smočit pero (samozřejmě v inkoustu), ať už je ten inkoust novej a pěkně se s nim píše, nebo je starej a vyschlej, že se taky může stát, že z něj už brk nikdy nevytáhnete. Z celkem nepochopitelnýho důvodu se knim přidává ještě třetí osoba s prsama a bez šulina, čili holka, která zas netouží po ničem jinym, než si to rozdat se dvěma nezletilejma vyhulenejma degešema. No a celý je to nesmírně poetický, jak tak jedou v tom autě, hulej a plácaj nesmysly. Při sledování tohle filmu jsem si tak říkal, jaká je hranice mezi točením porna a filosofujícím snímkem...

Věc, která není až zas tak stará, ale svým projevem a zpracováním působí, jak kdyby byla natočena kolem roku 2000, což nevnímám nijak špatně, spíš to působí dost zajímavě, protože při sledování jsem si řikal, ten Russel už měl tak krátce po Gladiátorovi pupek a ejhle, ono je to 5 let zpátky. V podstatě nejde o nijak převratný snímek, ale rozhodně neurazí. Rozjezd je pomalejší, posledních 45 minut stojí fakt za to. Jenže. Hodina dvacet pět by tomu slušela asi nejlíp. Pan Crowe si v Čisté duši osvojil pohled "spadly mi hračky do kanálu a táta mě jebal do análu" a celou svou kariéru nás tímhle pohledem oblažuje. Já jen doufám, že je takovej dobrák, jak na plátně vypadá a neni to jen další výron Hollywoodu, který je v reálu příjemný jako kapavka.

U závěrečnýho dílu bych byl očekával nějaké krutopřísné vyvrcholení ve stylu cumshotu jako v Love přímo na čočku kamery, v podání těchhle Hladovejch her v podobě ultimativní bitvy frakcí, jenže kde nic, tu nic. Přes dvě hodiny se tu akorát tak nudně žvaní, sračkovitost a brak dostávají jakožto slova úplně jiný rozměr a tahle sága nemohla skončit dementněji (teda aspoň já doufám, že už je konec.) Chápu, že nejsem úplně cílenou skupinou, tím jsou spíš puberťáci, kterým to možná přijde kůl a jdou to pak hustě rozjet do KFC a zapít ten upa best zážitek z kina tlemolepem called Bubbletea. Nicméně tvůrci mohli myslet trochu i na starší věkovou kategorii a ubrat trochu na pozérství, sebebitchování a omalovánkovitosti. Nicméně, pro mě osobně, je a výdycky byl největší průser obsazení hlavní herečky. Lawrencová je pro mě představitelkou totální asexuality a ženské odpornosti, ať už fyzicky, či projevem. Tenhle celý dojem jsem si umocnil po té, co mi kamarád ukázal (nebyl to hezký pohled) fotky "celebrit" (záleží na tom, kdo je pro vás celebrita), které nějaký dobrák tenkrát ( asi tak tři roky zpět) stáhl z jejich soukromých médií, protože neni nic inteligentnějšího, než si fotit vlastní genitál a zálohovat to na Cloudu. Nicméně, do té doby, pro mě frigidní Lawrencová, nabyla pozice antisexy rakety, která si ráda nechá vylepšit obličej přírodním mužským liftingem. Pohled to byl tak odporný, až mi za ní bylo trapně a červenám se ještě teď, když si na to vzpomenu. Nehledě na to, že to byla první fotka a následovaly větší "skvosty".

Dokážu se ztotožnit s komentářem Helmutka. Tenhle film byl ale tak zvláštní, že ani nevim, jestli mu mám dát 5, nebo odpad!, takže volim zlatou střední cestu. Je ale jasný, že Coeni vypustili to, co měli na srdci a dávno dokázali, že nejsou tamten, ani on a že filmová scéna je jejich pani, ale oni nejsou jejím otrokem, tudíž si točej, co je baví a vždycky mi teda úspěšně zamotaj hlavu.

Seveřani nám zase jednou naservírovali dost dobrý snímek. Už od prosince jsem se nemohl dočkat, až se na Fúsiho podívám, jenže nakonec to nedopadlo úplně podle mýho očekávání. Myslel jsem totiž, že půjde o komediální drama s černým humorem, jak všichni předesílali a dokonce o tom psali! Jenže, humor tam tedy nebyl, a to ani černý. Spíš bych to viděl jak prozaickou ukázku běžných dní flegmatického chlapíka, který se dávno smířil se svou rolí outsidera a místem ve společnosti. Chlapíka, který se spokojí s málem a vlastně ani nic nečeká a láduje se ad libitum. Na druhé straně chlapíka, který když má možnost milovat, milovat chce a snaží se o to. Jenže, život je hořký, krutý a k chlápkovi, co nosí na kolenou dvě stě kilo živý váhy občas i trochu nespravedlivý. Tyhle dvě roviny se nakonec sbíhají v dramatickém závěru, kdy může být divák vneustálém očekávání, jak to celé skončí. Jé, to jsem to vzal ale nemongolsky. Druhý pohled na věc je ale asi takovýhle: Tlustej nesvéprávnej, lehce degenerovanej primitiv žije na jedný hromadě s matkou, cpe se jak prase a místo toho, aby se sebou něco dělal, akorát tak se hrabe v modelech tanků. Když už dostane možnost poprvý v životě zjistit, jestli to v pornu je fakt pravda, nepohrdne ani tou nejodpornější schyzofreničkou, která kdy na Islandu vyrostla ze symbiotickýho spojení houby a lišejníku a hned se žene do vztahu. Konec pak nenechává diváka klidného především z důvodu, že jen čekáte, kdy dostane Fúsi z té tloušťky infarkt. Ale bylo to miloučký.

Mně tenhle starej Sherlock sednul. Proč nevzít stokrát omleté téma z jiného pohledu? Podle mě to byl skvělej nápad. McKellen toho pomalu rozpadajícího se plesnivce se všemi stařeckými chorobami hraje vskutku brilantně. Nicméně, to je asi tak jediné, co se dá oplusovat. Samozřejmě, bylo tam pár typicky sherlockovských dedukcí, nějaké ty flashbacky do doby, kdy dědula nebyl ještě závislý na Rohypnolu, ale jen na Vikodinu, ale bylo toho dost málo. Do toho tam ještě hraje ten odporně nesympatický fracek, kterému jsem celou dobu nepřál nic jiného, než aby vrazil palici do jednoho z Holmesových včelích úlů. Barvičkovitá nuda s pěknou výpravou.

Ať už je to v tý naší malý plitký kaluži Nova nebo Prima, nebo vlastně jakákoli komerční stanice, blijící do éteru hovna v barvách striktně komoušských, může být člověku okamžitě jasné, že ať uzří novinku s jakkoli ojedinělým názvem, bude se jednat o totálně uleželý zvratek, vytažený až z nejtemnějšího kouta Mordoru, lépe řečeno mordorské dílny, kde operuje zhoubný nádor Troška. Ten s tímhle počinem, kupodivu, nemá společné ani kalhoty, ačkoliv to jeho stylem humoru silně čpí. Ono totiž není lepšího nápadu, než obsadit zvučná jména totálních neherců do naprosté rádoby na vesničany působící slátaniny, která nemá hlavu, natož pak patu. Kdejaká mamka, která se zrovna v sedum vrátila od pásu, zfackovala haranty a starýho, totiž celá natěšená zasedne do provalenýho křesla, nastartuje svýho malýho pomocníčka, u kterýho si tentokrát nezapomněla vyměnit baterky a je celá natěšená, až se zas objeví ten krásně pomatený, zfanatizovaný Tomášek Flusů, který umí dobře hrát maximálně tak na kytaru a zláká zase nějakou oběť na svuj hausbót, kde jí ve svém kovbojském klobouku naštěká do boudy. Mamka pak možná vzpomíná na léta, kdy se proháněla s bizony po prériích, škrábala se s nimi o stromy a třásla se při zvuku železničního oře. Jenže, tahle osoba je asi tak jediná, která dokáže něco tak nehezkého ocenit. Proč totiž nevyužít milionů, kterými disponujete k točení naprosto impotentních fekálií, kterýmž se směje i moje babička? Je nás deset míčů, máme spousty chtíčů, nasráno v hubě a v rukách p_ču. Fuj