Bajda

Realizování filmu jako dvou verzí příběhu je skvělý a originální nápad, který určitě zaujme. Herecké výkony jsou výborné téměř u všech hlavních postav, ale přesto jsou stále o krok napřed Radha Mitchell se svojí dvojrolí a Will Ferrel, který opět exceluje a opravdu šikovně supluje "Woodyho jako herce". Myslel jsem si, že Woodyho styl je nenapodobitelný, ale Will mě přesvědčil o opaku. Absence Allena jako herce díky bohu neznamená jeho absenci jako režiséra, takže režie si drží vysoký allenovský standard. Bohužel komediální část pro mě byla o hodně lepší a zábavnější než část tragická, která mi přišla tak nějak roztříštěná a se střihem do části zábavné jsem se okamžitě začal bavit víc. Proto jen 4/5.

Hodně dobře udělaný a skvěle sestříhaný záznam, už tak vizuálně i hudebně naprosto jedinečného koncertu skupiny, která má jednu z nejoriginálnějších a nejzajímavějších image součanosti.

Jasně - bylo to předvidatelné, byla to Die Hard ve zmenšené verzi; herecké výkony nestály za moc, byla to bezduchá blbost a vlastně nic co by mě zaujalo tam nebylo...až na jeden béčkovej nápad, jak se zbavit pár zloduchů, za druhým - a to mě bavilo a donutili neodejít od TV.

Film, který v Německu odstartoval vlnu expresionismu ve filmu a podle mě nebyl nikdy překonán. Mizanscéna, která je v podstatě dalším z herců, divadelní kulisy, hra světel a stínů, přehrávané expresionistické herectví; to vše a další aspekty přispívají k působivé tíživé atmosféře (na němý film nevídané) a pozadu nezůstává ani příběh, který je zakončený jedním z nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších konců v němé éře kinematografie. Wiene chytře odůvodnil výpravu filmu příběhem (subjektivitou hlavní postavy) zřejmě proto, že se bál použít tehdy rolik odlišné prvky "pouze pro efekt", ale ve výsledku je díky tomu film přirozený a případné rozpaky realistickofilních diváků odstřelí v závěru. Jeden z nejzajímavějších filmů světové kinematografie. Viděno v rámci Projektu 100 s povedenou živou hudbou v blanenském kině.

Jak píše Subjektiv, styl kresby se v jednotlivých částech filmu hodně liší a v některých chvílích se hodně blíží (a netuším, jaký to má účel) disneyovské klasické animaci, ale stejně tak v něm najdeme plno prvků typických pro anime, ze kterých poté čerpalo mnoho dalších tvůrců (říkal pán, co film uváděl v kině :-)). Příběh je nekomplikovaný a relativně zajímavý, důraz na ekologii je ve filmu naprosto patrný a zkloubení Čajkovského symfonie s dějem je moc šikovné.

Vážně by mě zajímalo, proč se tenhle film tolika lidem nelíbí. Předpokládám, že důvody jsou především dva: někteří jej srovnávají s původním Solarisem Andreje Tarkovského a další prostě nudí. Já musím za sebe říct, že jsem se nenudil ani vteřinu. Soderbergh výtečně vystihnul atmosféru knihy a samotnou podstatu Solarisu. A co je nejdůležitější - této atmosféry dosáhl odlišným způsobem než Tarkovskij (střihem, zvukem, melancholickými herectvím,...) a přitom je jeho film stejně působivý a naléhavý. Od prvních minut jsem se do filmu ponořil a ještě dlouho po skončení jsem zůstal ponořen. Nádhera, která nekopíruje...a to se cení.

Havana Blues zachycuje život, problémy a mentalitu současných kubánců. Díky bohu to nedělá násílnou formou, ale na pozadí příběhu o dvou nejlepších kamarádech a muzikantech, kteří mají možnost vycestovat z Kuby a stát se úspěšnými. Všechno ale má svůj háček a oba zjišťují, že mají určité hodnoty poskládané trochu jinak a oba stojí před velkým rozhodnutím. Kromě příběhu (který by asi v americkém vydání působil jako popcornové klišé, ale v Havana Blues je zpracován skvěle a bez příkras) ukazuje film i průřez současnou hudební scénou, kde kromě hip-hopu a popu uslyšíte třeba i kubánský metal :-) Lákání diváků, na typickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club se tedy nekoná a je to jedině dobře, protože to NENÍ jediný styl který se na Kubě hraje. Moje plné hodnocení ale berte s odstupem, protože jsem fanda kubánské hudby a tance :)

Nemůžu si odpustit srovnání s dokumentem Buena Vista Social Club, který mě opravdu dostal. Ten byl skvělý jak po obsahové stránce (protože buenu vistu miluju), tak i po řemeslné a myslím, že úplně nenudil nikoho. Hudba, o které Brasileirinho je, se mi líbila, ale jinak je tenhle dokument maximálně průměrný a pro někoho, komu se třeba tento styl nelíbí to musí být STRAŠNÁ nuda.

Nádherná animace, klidná, hypnotická hudba a pomalé tempo vyprávění - to vše spolu dokonale koresponduje a tvoří naprosto neuvěřitelnou atmosféru téhle krátkometrážní sci-fi povídky, která ve mě zanechala hluboký dojem a jenom tak na ni nezapomenu. Jednoduše...dokonalé....

Průměrný (ale moc milý) dokument o kapele, kterou mám moc rád. Nic víc - nic míň.