hrumsrt

Kariérní vrchol Fede Alvareze je nakonec další sequel některé z legendárních filmových značek, když tentokrát se konečně dopracoval k možnosti toho, co cení nejvíc - Vetřelec.. Už jsme v tomhle vesmíru viděli hodně, zkoušeli to mnozí, někteří tak či onak, ale pořád se nikdo nedokázal přiblížit prvnímu snímku. Vetřelec: Romulus je film ze staré školy, dlouho buduje napětí, šetří s akcí nebo děsem a vskutku je ve svojí výstavbě původnímu Scottovu snímku nejblíže, ale bohužel Fede Alvarez je až přílišný fanoušek a nakonec v něm vždy zvítězí touha zkusit si totéž, než aby sám přišel s něčím novým.. Na úvod přitom skutečně přichází s něčím originálním, když ukazuje civilizaci na zemi, bez vesmíru, bez vetřelců. Ale než jednou ukázat něco jinak, jen se zdržuje a potřebuje hlavní hrdinku spolu s pár dalšími chodícími mrtvolami nacpat rychle do lodi a vyslat tam nahoru, aby se mohli stát vetřelčí kořistí.. Vetřelec: Romulus by se měl s odlepením postav od země začít projevovat a vystavovat mladé hrdiny pod nové výzvy, a tohle on přesně dělá, ale bojuje po celou dobu s problémem, že to stejné neplatí pro diváka, který je díky znalosti původního filmu a celého konceptu vždy o krok napřed.. Alvarez zkouší, tady přijde z rozšířením kánonu, pak kompletně vymyslí něco nového a jindy zase přímo odkáže na původní Scottův filmový milník. Jenže i přes to všechno, pořád úplně nemá čím diváka překvapit.. Podobně jako ve svém Evil Dead zintenzivňuje (vetřelců je víc), přidává (zabíjení je brutálnější) až nakonec překročí i hranici nechutnosti (porod!), jakou kdy značka měla, ale stejně je to málo a možná nejde o víc než teen vyvražďovačku, ale snaha se mu upřít nedá.. Sequel Vetřelce je přílišné sousto pro každého a Fede Alvarez ten klaustrofobií ovládnutý neonově laděný nápad měl, jen už se pokouší vyprávět skrz na skrz probrané téma. Ale málo to není, dost možná jde o třetí/čtvrtý nejlepší film série, jen nějak nemám potřebu se k němu už vracet. I třeba proto, že Romulus je jen ta vedlejší loď, na níž si děcka letí splnit svůj "kosmický sen".. /viděno v kině/ 70%

Z čista jasna přicházející óda na němé filmy dvacátých let a již třetí snímek na podobnou kinematografickou revoluci jako dechberoucí Zpívání v dešti či nedávný Babylon.. Umělec je originální, ale svým způsobem se jedná o odvážný pokus mladých filmařů napodobit ty nejstarší z jejich řad. Němý film dvacátého prvního století skládající holt jedné lásce mezi titulními hrdiny.. Snímek, který beze slov promlouvá k divákovi samotného a snaží se v něm vzbudit nostalgické pocity nad "starým dobrým Hollywoodem". Ale kolik jich ví, kam Umělcova slova směřují? Já to nevím. Proto vidím jen černobíle stylizovaný romantický příběh, který zapadá do žánrové šedi.. Herci hrají tělem, divák poslouchá očima a milovník němé éry filmu nechápe, že je svědkem takové pocty. Ale co zbývá nám ostatním.. Nápad odvážný, ale přece, že postavám odeberu hlas neznamená, že jim odejmu i duši, a co hůř, že na tom celém vystavím celý snímek.. 60%

Potřetí a stále takřka bezchybně, taková jsou moje divácká setkání s australským režijním démonem Bazem Luhrmanem.. A navíc mi jeho Moulin Rouge! tak utkvělo v srdíčku, že mám ihned po zhlédnutí nutkání vrátit se do toho světa znovu a opět sledovat tuhle nonšalantní genialitu.. Dokonalá filmová romance mezi postavami, které k sobě zpočátku kromě povrchní přitažlivosti necítí nic, prokvete v naivní pohádkový vztah, v němž ty postavy zkrátka musí skončit spolu. Je to kýč, ale vy tomu nedokážete přestat fandit. A co je v jádru jen další klasické alžbětínské drama, vykvete v rozkošnou drogu... Z Moulin Rouge! je cítit předloha a archaičnost, ale tvůrci za přispění moderních hudebních prvků dohnali dobu a velmi snadno i přes jistý obecný nezájem o muzikálový žánr servírují tématům podobu, na níž bude slyšet každý.. Nádherná Nicole Kidman coby Satine je ozdobou nejen společnosti Moulin Rouge ale snímku samotného, když na ni můžu stejně jako hlavní hrdina oči nechat. A i když talentem se na ni Ewan nemůže sahat, tak v Moulin Rouge! to nečekaně vynahrazuje pěveckým umem.. Rozkošná moderní muzikálová šleha, která ukázala ostatním cestu, jak tenhle žánr v současnosti točit. Jaká škoda, že se po ní za dvacet let takřka nikdo nevydal.. Je to filmově naivní, avšak taky po řemeslné stránce bezchybné a především velmi snadno to chytá za srdíčko. On jestli není ten Moulin Rouge! nakonec boží.. 90%

Máte možnosti na to tvořit, ale vy se vizuálně vrátíte v čase o dvacet let, aby jste dali nejotravnější zvuk do prázdné obrazové formule.. Repetitivní ujeté skeče o záchodové štětce, u níž máte dojem totálního zmaru další generace.. Budete-li celý den jen hloupě civět z okna, naučíte se rytmus společnosti okolo vás, pochopíte koncept slunečních hodit, anebo se zamyslíte sami nad sebou, ale když si byť jen na chvíli pustíte znovu tohle degenerativní struhadlo na mozkové závity, skoro fyzicky cítíte, že jste minutu co minutu ztratili čas, který Vám jiný darem dal.. Pro Skibidi Toilet tady nejsme! 0%

Vedle Kmotra anebo Tenkrát v Americe je sice Zjizvená tvář až krok pozadu, ale to nic nemění na tom, že má plné právo stát po jejich boku a dotvářet pilíře gangsterského žánru.. Brian De Palma poprvé zkouší do žánru přivést něco jiného, a tak se rozhodl po padesáti letech zremakovat noirovou Zjizvenou tvář ze třicátých let, když snímku po letech dodal šmrnc a původní motivy narouboval do těch osmdesátkových.. Nová Zjizvená tvář nabízí vhled do vzestupu a pádu kubánského emigranta Tonyho Montany, který se pokouší prosadit v novém světě. Postupně od zdola šplhá až na vrchol za neštítivšího se přispění ilegálních aktivit, zatímco se on pokaždé bude pasovat do role politického agenta.. Zjizvená tvář neromantizuje gangsterský žánr, naopak svého hrdinu od začátku definuje jako záporného nevyzpytatelného křiváka, který se nebojí snížit k zuřivému násilí. Po celé tři hodiny sledujete člověka a jeho boj s mocí, počínaje jejím ziskem, obavou o ni až nakonec její definitivní pohasnutí.. Jenže zatímco jiné žánrové filmy vypráví o zločinu a radosti z něj, Oliver Stone servíruje politicky laděnou dystopii o Kubánci, na kterého je kterýkoli systém. Za což sice snímek jasně odlišuje od zbytku, ale současně do příběhu vnáší filozofii nad samotnými postavami, kterým pro jejich jednostranné záporné vykreslení od začátku přejete zkázu.. Surové akční vyprávění s energickým Al Pacinem, který nemohl od Michaela Corleoneho vykročit do podobnější a přesto tak odlišné řeky.. 80%

Jako celovečerní režisér je Peter Bebjak tragéd.. Pod silným televizním producentským dohledem dokáže ten člověk odvést do nejlepší, co v daném roce uvidíte, ať už jde o krimi, drama, odehrávající se dnes anebo různě dobově zasazené, ale jak jde o film, je to úplně jiný tvůrce.. Smršť není originální a fakt, že to má nějakou knižní předlohu mě absolutně děsí, když ve výsledku jde o lacinější obehrávku Kubrickova Osvícení. Příběh forenzního psychologa, který opouští domov a civilizaci, aby s manželkou obnovoval vztah kdesi v lázních, aniž by se ale dokázal odpoutat od pracovních záležitostí, jež ho nakonec doženou, ať je kdekoli.. Pro nezkušeného diváka neobvyklá osvěta českého rybníčku, které jsou ochotní tolerovat i časté nelogičnosti, ale co zbývá těm ostatním.. Strnulé dokola se opakující vyprávění za použití známých scén v nesprávné chvíli a do poněkud povrchního příběhu. Proto je nakonec Smršť tak nudná dlouhá povídačka, kde Vás někdo dvě hodiny přesvědčuje, že zažil něco jedinečného, zatímco vy u toho nejen znáte pointu, ale zažili jste to dřív a lépe.. Zbytečnost. 20%

Původní Raimiho trilogii respektuji a uznávám, že především z hlediska některých technických přístupů přichází do žánru se zcela přelomovým trademarkem, který nakonec zdobí skoro každý snímek nesoucí v části názvu spojení Evil Dead. Ovšem jsem názoru, že nejlepší byla až odlehčená Armáda temnot, když ve zbytku Raimiho tvrdě vytrestal časový odskok.. Ale remake z podání nováčka Fede Alvareze, který do té doby vystupoval především jako producent, mi vyrazil dech. Jeho Lesní duch totiž není jen skutečně nejděsivějším přírůstkem do značky, ale zároveň i tím nejlepším.. Tvůrci na to šli nejsnáze, jak mohli a v mnoha ohledech jen replikují již viděné motivy a prvky, ale dodávají jim buď živější pojetí, anebo o to víc šlapou do brutality. A zatímco Raimi spíš bavil a kreativně si vyhrával s minimem, Alvarez představuje intenzivnější hororový zážitek, kde sice není schopný konkurovat původnímu filmu v atmosféře, ale ve zbytku ho ve všem jako horor překonává a servíruje mnohem děsivnější, špinavější strhující podívanou, v jakou jsem u Lesního ducha nikdy nedoufal.. A co pořád v jádru zůstává jako tuctová vyvražďovačka, v níž stojí naivní studentící proti nadpřirozené přírodní síle, nakonec zanechává rytmický a surově působivý snímek, kterého, podobně jako v případě originálu, není radno v hororových vodách opomíjet.. 75%

Už mi došlo, že ústřední téma o deidealizaci superhrdinů je jen prostředek k nastínění mnohem komplexnějších motivů a otázek.. Návrat Bandy je plnohodnotným pokračováním rozšiřující hon na nekontrolovatelnou moc, která je svojí výjimečností nadřazená nad všechno ostatní. Ale ba, myslí si Řezník Billy a jeho partička.. Jen nadprůměrná první polovina vykoupena skvělým zbytkem, který uzavřel od začátku nastíněné linky a dal možnost seriálu ujít zase krok kupředu. The Boys jsou pořád stejně drsní, nekonvenční zpráva o dnešní době a zrcadlem superhrdinského žánru, který opisuje, anebo dekonstruuje, jak se zrovna hodí.. Nenáviděl jsem postavu Stormfront a scénář tu nenávist vzal, přede mnou ji obhájil, a pak zase použil proti mě.. Žeru postavu Homelandera, jehož psychiatr je nejstatečnější člověk na světě. 85%

Celovečerní pohled na svět očima mušle Marcela je jak procházka s dítětem, které do Vás po celou dobu hučí vlastní popis události, u které jste spolu s ním stáli, akorát s tím rozdílem, že co pro Vás byla rutina, tak dítě si vykresluje jako něco výjimečného a za pomoci dětské fantazie to neúmyslně i přibarvuje, že už ani samo není schopno rozpoznat, že vlastně lže.. Marcel je naivní nezkušená bytost, která nezkaženým pohledem miluje svět a všechno si vykresluje tím nejoptimističtějším způsobem. Když umírá pes, Marcel bude vyprávět, jak mu píše paní z farmy, kam toho psa poslali, jak si poskakuje po louce, jak prohání kočky, a jak ho nemůže navštívit, protože by ho pes pak nenechal odejít. Po celou dobu budete Marcela poslouchat, ale od první chvíle víte to, co on ne, že psa jste museli utratit a to s farmou jste mu nakecali, aby nebrečel.. Krásně technicky odvedeno, roztomilé až za hrob, ale je to jako kouzelnické představení, kde znáte všechny iluzionistovi triky, z úcty zatleskáte, ale je to ztracený čas.. 60%

Zatímco první Kamarád do deště patří k tomu nejlepšímu, co (po)normalizační komunistická tvorba nabízí, jeho pokračování, které dorazilo až za čtyři roky, tak naopak působí o to zklamavším dojmem.. Revoluce dokázala kultovní duo Vaculík-Tofi připravit o osobní kouzlo a navíc jejich pokračování scenáristicky vykastrovat, a kde první film okouzlil promyšleností a nápaditostí, dokáže dvojka pouze lacině nahazovat, dokud příběh nepohřbí dvojitým twistem.. Soudruh (počkat, to už ne) Kadlec se chce pomstít a jeho plánem je uvrtat Michala s Tomášem do nelegálního obchodu s drogami, dostat je tak za mříže a jejich nově otevřenou diskotéku Brooklyn uvrhnout do zapomnění.. Vypadá to od začátku lacině a bohužel ani jedinečná herecká chemie nic nezmůže s odbytě napsaným příběhem. Přece diváci přišli jednou, tak přijdou znovu, akorát že už naposled.. Soukupova derniéra coby zajímavého filmaře, ale teprve začátek letitého aktivního přispěvatele do odpadů české kinematografie.. Tohle pokračování mrzí.. 35%