hrumsrt

Najdeme v režisérské tvorbě Stevena Spielberga hodně značek, které byly obrovskými komerčními hity, nebo mají za sebou velkou fanouškovskou základu, anebo dokonce uspěly i kvalitativně.. Ale je to právě série s Indiana Jonesem. která natřikrát zvládla pokořit všechny tři zmíněné cíle a stala se jasnou kultovní značkou. Skutečně Indiana Jones už zformoval hned několik generací a i po více než 40ti letech k sobě dokáže lákat další mladší diváky. Není tak nijak troufalé tvrdit, že jde o nejlepší dobrodružnou sérii všech dob, kdy samotný první film s legendárním archeologem je podle mě tou absolutní žánrovou špičkou.. Indiana Jones nikdy nebyla série, kterou měl Spielberg v plánu dělat, viděl se úplně jinde, o čemž jsem podrobněji vyprávěl především u prvního filmu ze série. Ovšem dnes po letech si tenhle věčně usměvavý chlapík, který pořád dokáže diváky upoutat svými novými kousky, naplno váží důležitosti Indiho v rámci svojí kariéry a těší se oblibě jakou má napříč generacemi.. Původní plány vždycky mířili k trilogii a to už vůbec než ještě vznikl první díl, proto nebylo nikdy na pořadu dne, že by se Indiana ještě vrátil, protože nebyla nikde ta klíčová Lucasova vize, který poháněla celou sérii. A tohle Spielberg respektoval a navždy bude svému kamarádovi vděčný, že mu všechno takhle krásně připravil.. Indiana Jones byla extrémně oblíbená série, a jak šel čas, tak ta generace, která jako malá vyrůstala na dobrodružstvích nejznámějšího archeologa, se dostala i v Hollywoodu ke slovu.. Takže se po letech občas nějaký mladší režisér připomněl do médií, že byl vždycky fanouškem a v šuplíku mu leží nejeden pracovní scénář.. Mezi nejznámějšími návrhy jednoho dílčího dobrodružství byl i třeba Chris Columbus.. Ale jak čas šel dál, herci stárnuli a nikdo nepřišel s nápadem ani odvahou obejít Lucase vypadalo to, že Indiana Jones se opravdu zastaví na plánovaném trojlístku.. Až se k tomu dostal David Koepp, který po důkladné rešerši všech návrhů od všelijakých známých tvůrců pospojoval svoji verzi čtvrtého dobrodružství, s níž jak Ford tak i Spielberg souhlasili a rozběhli celý projekt.. Bylo hodně možností, co představit, a jak k Indiana Jonesovi přistoupit, kdy tou nejlogičtější se asi zdálo dělat něco podobného jako v případě třetího filmu, tedy spojit starší a mladší krev, akorát že Ford byl ještě relativně ve formě i když ve skutečnosti o pár let starší než byl Connery v době natáčení třetího filmu.. A možná někde v alternativním vesmíru takový film vznikl a divák viděl prakticky podobný koncept jako v třetím filmu akorát Indiana Jonese zde byl v opačné roli. Ve skutečnosti se ale tvůrci rozhodli v takový mix a i když zde je mladší "Jones", tak původní Indi ho k ničemu vlastně nepouští a nějak spíše působí jako podobná vedlejší postava jako Kraťas, akorát bez veškerého kouzla... Problémem by ani tak nebyla tahle dílčí rozhodnutí, která se pokoušela vyrovnat předchozím filmům, ale nikdo nebyl ochoten nikde ubrat a něco změnit. Čtvrtý Indiana Jones má největší problém v příběhu a magickém předmětu okolo něhož se točí. Ve dvou předchozích případech (Chrám zkázy je trošku specifický) si tvůrci zvolili dostatečně atraktivní předmět, o němž navíc panuje docela dobré veřejné mínění. Tady se to nepovedlo... Křišťálová lebka je nic, nemá žádné poutavé tajemství nebo mystický příběh v pozadí. A diváka absolutně nefascinuje.. Proto i třeba motivace zúčastněných postav nejsou tak pochopitelné a ve velkém fungují vykonstruovaně jen pro potřeby filmu.. I když se třeba vrací staré známé postavy, tak jde někdy jen o takovou iluzi, kterou obecně u filmových sérií nemám rád. Mohli tvůrci přivést tolik postav, které se nám napříč předchozí trilogií představili, ale oni si namísto toho vyberou nové, které ale uměle poutají k minulosti hlavního hrdiny a diváka se snaží na základě ničeho přesvědčit, že mají s Indiana Jonesem nějaký vztah, či nevyřečenou minulost.. Ani nevím zda si všichni uvědomují, že už nejsme ve čtyřicátých letech, a proto není možné stát proti nacistickým vojákům, kteří zase měli pro svoji tužebnou honbu za mystickými předměty nějaký podtext, takže i když protivníci nejsou němečtí důstojníci, oni by jimi klidně být mohli protože prakticky nevykazují žádné typické znaky, aby tomu bylo jakkoli jinak.. Takže i když má zdejší zlo jasnou tvář v podobě bezpohlavní Cate Blanchett, tak za celou dobu dostatečně nechápu o co jim jde.. Čtvrtý Indiana Jones toho postrádá příliš, aby se vyrovnal svým předchůdcům. Nemá onu dobrodružně prozkoumávající část, která tu zase chybí třeba proto, že mytologie okolo Křišťálové lebky neexistuje.. Takže film se snaží sázet především na akci, která je opravdu docela nápaditá a má za cíl třeba hodně interagovat mezi postavami a vhodně míchat jejich vztahy, jenže jakoby pokaždé šli tvůrci o kousek dále než je vhodné, a tak nakonec působí úplně každá akce nějak nevkusně a dlouho přešlapuje namístě.. Je nakonec smutné jak prázdně a na zakázku čtvrtý film funguje, i když docela uspokojivě uzavírá životní cestu Indiana Jonese, o kterou jsem úplně nestál, nemám na celý příběh tolik vzpomínek a nevybaví se mi jeden vyloženě pozitivní moment ve spojitosti s filmem. Takže nějak spíš to jediné proč se nedá na čtvrtého Indiho zapomenout je až kontroverzní závěr, který definitivně překročil hranu mezi fikcí a reálností.. Ale že by mi vadilo, že film existuje rozhodně ne. Jsem rád, že se to tvůrci rozhodli zkusit, i když pozdě, i když zbytečně, umlčely diskusi.. 60%

V posledních letech je Mangold horkým zbožím a na sklonku šedesátky to vypadá, že mu to konečně spadlo do klína.. Přitom už od roku 2005, kdy vytasil s adaptací autobiografické knížky country legendy Johnnyho Cashe - Walk the Line, to vypadalo, že Mangold má nakročeno k slibné kariéře. A v podstatě každý další krok pro něj znamenal jedno důležitější dílo než to předchozí. Výborný a osobitý dojezd postavy Wolverineho u X-menů, závodní drama o soupeření Forda s Ferrarim až nakonec i pátý Indiana Jones. A jediným zaváháním na téhle úspěšné cestě ke slávě a uznání je právě Zatím spolu, zatím živi.. Film, kde Tom Cruise hraje v podstatě archetyp, který se lemuje jeho hereckým účinkování v celém dvacátém prvním století a připomíná takového lacinějšího Ethana Hunta.. Něco na způsob odlehčení jeho ikonické role agenta, kdy zde musí splnit další misi v podobě ochrany nekonečné baterie. Ale do cesty se mu vlivem náhod připlete kráska v nesnázích s tváří Cameron Díaz, která mi vlastně nikdy nevadila, ale tady byla mimořádně otravná. Prezentuje se jen další prázdnou postavou, jejíž rolí je především ječet na správných místech, a z osudového přitažlivého setkání je naháněčka stojící na opačných přístupech obou protagonistů.. Střídá se akce s komedií, kde Cameron na Tomíka od začátku do konce vůbec nestačí.. Prosťoučký koncept s laciným příběhem, který táhne vší silou právě cool Cruise.. Relativně tuctová jednohubka, která neurazí, akorát bych dal cokoli za něco normálního a přemítám, co tady na tom Cruise viděl. Trénink na čtvrtou M:I? 60%

Spojení Hřebejk a Viewegh by mohlo dát iluzi nějaké velké události na poli českého filmu.. Vždyť Hřebejk byl na přelomu tisíciletí nejlepší český režisér široko daleko a jakou práci odvedl především u Pelíšků, kolik dával prostoru hercům, jak zacházel se Šabachovou předlohou, to vše byla obrovská tvůrčí odvaha, která se ale vyplatila a i po dvou dekádách jde o jeden z nejlepších českých filmů vůbec (možná i ten úplně top). Zatímco Michal Viewegh je označován jako předního českého moderního spisovatele, jehož filmové adaptace jsou i přes rozporuplnou, a dle mého názoru spíše podprůměrnou, kvalitu nesmírně populární.. Jan Hřebejk je podle některých pořád označován za kvalitního režiséra, i když nejlepší tvůrčí roky vypadá, že má za sebou.. Ale že by se mohl snížit k takřka experimentální komedii typu Svatá čtveřice, mě překvapilo.. Nevím, co bylo záměrem filmu, ale uznávám, že odvaha tvůrcům rozhodně nechybí.. I když vzít to pod sebe, kterákoli zahraniční produkce udělá to odvážnější a divácky daleko atraktivnější. Ale když porovnám, co za komedie tu v posledních letech vzniká, je tahle dávka odvahy zázrak.. Lidi jsou úchylní a i když vám podobná témata veřejně zapudí a prohlásí, jací jsou tvůrci voyeuři, jde o to, že tohle je film o naboření nějakých konvencí, především vztahových, ale jelikož to divákům přišlo oplzlé, tak nakonec i těch společenských.. Ve dvou se to lépe táhne, ale v takových čtyřek je to pestřejší. A tady o tom nehodlají jen fantazírovat.. Všechno herecké křoví je vyloženě trapné a pokud tvůrci předstírají, že na nich a jejich reakcích někomu záleží, je zatěžko se na film dívat. Ovšem ústřední "svatá čtveřice" je víc než dobrá. Solidně obsazená, jak v herecké tak i té atraktivní rovině, že mi není za těžko se na ně dívat.. Není to povrchní, v postavách se něco odehrává a i když nepříliš široce, tak sehrávají svůj vnitřní boj.. Bohužel to ale očividně může někoho pobouřit. Vždyť jde o pokřivení morálního vývoje mládeže! Vrať s do NDR vole! Je to snad trapnější než "Po čem muži touží 2"? Možná trapnou a pro někoho zvrácenou, ale má to vizi, kterou sice neumí v ani střízlivé stopáži úplně vhodně rozvést, ale nuda to není.. 50%

Peter Weir je určitě fajn režisér, a jak jsem již někde psal, umí dost dobře najít skoro ideální balanc mezi hloubkou a patosem.. A teda všehovšudy jsem od něj viděl jen Truman Show a Společnost mrtvých básníků, tedy asi obecně to nejlepší, čím se může ve svém kariérním životopise chlubit, ale nějak pořád čekám na nějakou vyloženou pecku nebo čistě autorskou vizi projektu, o níž si jednou pro vždy řeknu "tohle je typický Weir" a i když nějaká diverzita v rámci tvorby je dobrá, tak každý tvůrce by si měl najít svůj styl, který obtisknout do filmu.. Master nad Commander je možná projekt, ve kterém se chtěl Weir zapsat do dějin a při pozici tvůrce snímků, které již několikrát uspokojili kritickou obec, měl chuť natočit něco velkolepého.. Vzal si nelehký úkol zfilmovat knihu anglického spisovatele Patrick O'Briana, který je znám především pro svoje románové kousky z dob napoleonských válek, což je přesně i ta jež je předlohou tomuto snímku. Samotný autor považoval svou knížku Master and Commander za nezfilmovatelnou, i třeba proto, že on si z toho udělal snad dvacetidílnou sérii a nepřišlo mu vůbec vhodné to divákovi servírovat v kdejaké podobě.. Ale jak to tak bývá názory se mění a především to neznamená, že lidé starající se o vaše duševní bohatství budou i po vaší smrti vaše názory sdílet a ctít. Proto krátce po té, co O'Brian opustil svět živých, se rozjela příprava onoho nezfilmovatelného díla.. Neexistuje možná mně atraktivnější historické období než jsou Napoleonské války a jejichž vrchol v roce 1805, v níž se odehrává i příběh filmu. Hon za francouzskou lodí Acheron, znamená pro kapitána lodi Jacka Aubreyho možnost dát zase té absolutistické Francii, co proto a ukázat, že nějaký Napoleon to nebude mít s Británií lehké.. Po rozbouřeném moři s demoralizovanou posádkou dělají všechno proto, aby loď Acheron dostihli a poslali ji ke dnu.. Parta dychtivých námořníků, která má najednou cíl, na kterém se můžou vyřádit.. Ale některé poutě a cíle nejsou každému přány.. Přítomnost bouře a labilita některých námořníků zapříčiní řadu překážek, které znamenají složitější cestu, která se nejednou promění v boj o vlastní životy.. Kdo by čekal velkolepý námořnický snímek, kde se budou lodě zasypávat dělovými koulemi a v každém bitevním střetu prožije špínu a kouzlo vodních bitev, ten bohužel bude asi zklamán. Ony ve filmu jsou, ale tak nějak jako taková kulisa, nebo jen jako tvůrčí prostředek. Vizi režiséra ukázat, co dělal jinde vždy, tedy lidské osudy a vztahy, které tu svazují společenské konvence či rozdílné postavení postav. Vtahující podívaná, která prodává život postav na moři ve stylu, že máte pocit, jakoby film ukazoval jen střípek jejich dobrodružných životů. No jen možná tenhle střípek je zrovna ten nejméně atraktivní.. Chlapské prostředí, všudypřítomné mořské krásy a nevole zabalené pod mlhavou šedí nepříznivého počasí.. Dokonale podpořeno širšími obrazy, které se na události dívají z větší dálky ale současně šikovná in action kamera, která zase divákovi dává do syta zažít. Syrové dobrodružné vyprávění zachycující životy na lodi.. Jen bych nevěřil kolikrát tomu chybí spád, dívám se na akci a v duchu přemítám, kdy to teda začne. Až vlastně snímek skončí a já pořád čekám na ten rozjezd, až mi konečně dojde, že on nikdy nepřijde. Pokus dělat velkofilm bez megalomanských pocitů a takovým neurčitým stylem, do kterého se absolutně nedokážu dostat.. Někdy táhne charizmatický Crowe, který ještě nikdy nepůsobil charizmatičtěji a jindy.. no nikdo.. Říkám si kolika dílům by prospělo jak využít svého časoprostoru anebo ho volit jinak, tohle je bohužel případ potenciálu, jaký už možná nikdy nebude.. A věřte, že admirál Nelson by za to stál! Snad ani po fotbale mi nechyběla ženská společnost jako tentokrát..  Takže ne, ani tady na Weira nebudu v dobrém vzpomínat. 60%

Švédské drama o zlém chlapci, který se dostane do ještě zlejšího kolektivu. Erik je kluk, kterého doma soustavně trýzní otec, což má dát nějaký základ a asi i ospravedlnění toho, proč se pak ve školním prostředí chová k ostatním, jak se chová.. Je to jedním z těch sráčů, na které by si jednoho krásného dne měli všichni ti jím šikanované normální děti počkat a hezky v kroužku mu dát jednou pro vždy za vyučenou. Ale Erik vytrestají jeho samotné činy, a když ho už ze školy konečně vyhodí, rodiče ho pošlou mimo domov na internátní chlapeckou elitářskou školu. Erik si nejen takové jednání nezaslouží a co by pro někoho mohlo být i odměnou je pro něho trestem, a naopak.. Ale jakoby platilo, že karma je věčná a na každou svini se vaří voda.. Obratem sledujeme opačnou situaci, kdy se Erik rozhodne z nuly na sto jet podle pravidel a v nové škole kvůli drsnému systému je rázem on tím utlačovaným, který kdyby zasáhl přijde o tu poslední šanci na nějaké slušné vzdělání.. Tohle není normální škola, nýbrž jakási parodie na tu nejhorší možnou školu, která místy tak moc připomíná zfanatizované německé děti za třicátých let.. Znovu se ptám, to že najednou stojí někdo na druhé straně barikády, maže všechno co vykonal předtím na první straně.. Nemám potřebu sympatizovat s takovou postavou, které možná opravdu stojí proti bezpráví a systému, který by i v samotné věznici dostal spravedlivějších obrysů. Mazáci proti nováčkům za použití tolika hnusáren, kdy jste docela rádi za prosté rvačky na pěsti. Neříkám, že tohle je spravedlnost, ale Erik za celou dobu neprojevil jedinou emoci, pro níž bych nesobecky uznal, že je v něm více než prospěchářské dobro. Může někoho těžké domácí zázemí omilostnit v krocích, které dělá? Copak svým způsobem nemáme všichni odlišné domácí zázemí, které ale pak venku ve společnosti všichni obrousíme do kompromisně nastavených konvencí? Mimořádně chladná podívaná, která dává hloubku partičce rozmazleným chlapečkům. Dobově neurčitá cesta k poznání vlastního dobra a milosti, kdy stejně jsme možná všichni jen zvířata. Místo, kde platí řád a pravidla, které si žádají krev a slzy zúčastněných. Studenti nepotřebují autority, oni si je vytvoří sami.. Možná moc úvah a málo rozhřešení. Ale přesně takhle opouštím internátní školu Stjärnsberg. Knižní zpověď komunistické udavačské krisy, pro kterou byly podobně nacistické představy nejnižším dnem, jen aby představil obraz něčeho takhle společensky nepřijatelného. Nejhorší na tom je, že si někdo myslí, že vyjmeme-li z podobné představy dobové zasazení je to rázem osvícený pohled na chod společnosti, ke kterému se vždy snížíme ať už jsme se posunuli jako celek kamkoli. Není to něco, co bych chtěl snímku tak vyčítat, jen jde o takový příbalový leták, že není všechno tak chytré jak se tváří. Prošel jsem si to citově odtažitý, abych po dvou hodinách skoro explodoval. Opatrně! 65%

Takřka zaměnitelná festivalovka, na kterou jsem se ale hodně těšil.. Už nějakou dobu je známo, že Paul Mescal bude hlavní hvězdou druhého Gladiátora takže je docela na čase, aby si hod divák mohl okusit i někdy jinde. Snímek Aftersun je prostý snímek, kde režisérka vzpomíná na dětství a na její dovolenou s otcem.. Co je na oko krásná dovolená, kde holčička dostane a dělá co chce a na diváka se přenáší jejich trošku pochroumaný vztah, je ale v jádru něco více. A je potřeba se několikrát vhodně pozastavit a všímat si detailů, které nám jsou během idylického výletu zvolna předávány.. Prakticky celou dobu přemítáte v čem je problém, co se nám tím autorka snaží říct. A i když je nějaká tragédie všudypřítomná a ze sebemenších radostí je mi docela ouzko, stejně jsem po celou dobu neměl šanci ani nakouknout za tajemný závoj, který si celý příběh vystavěl.. Solidně autentická podívaná, kde postavy působí tak přirozeně až jsou poněkud všedně nudné.. Nenápadný film, který ale finálním sestřihem úplně změnil dojmy a nechal mě jen nevěřícně zkameněle sedět a přemítat, jak se jim to takhle povedlo... Skutečně nepřišlo mi to příliš dobré a tolikrát je to tak všední, až je to celé i tak střízlivé stopáži poněkud roztáhlé. Ovšem za tu závěrečnou finální tečku a následně okamžité retrospektivní přemítání nad tím, co jsem sledoval, musím uznat, že to má něco do sebe.. Líbí se mi vztah obou postav, který je tak trapně chladný, až bravurně podporuje onu přítomné cosi. I když jsem vůbec nevěděl o co ve filmu půjde, velmi rychle jsem nabil takového stahujícího se dojmu, ze kterého mi nebylo dvakrát dobře.. Odvážný projekt, který nutí diváka přemýšlet.. Takže paradoxně nejlepší je finální "epileptický" sestřih za doprovodu jedné fantastické skladby, která jen prohlubuje už tak dost depresivní emoce. A upřímně jsem dojatý, jen když nad tím ještě zpětně vzpomínám.. Zkusím tu zanechat i svůj tip: Tatínek v osobním životě selhal a už v něm nechtěl pokračovat, možná šlo o zlé vyrovnání s latentní homosexualitou anebo rezignace na společenské postavení. Každopádně tatínek vnitřně vnímal, že pochybil a chtěl se ještě věnovat dceři, aby si na něj pamatovala... Není to nejlepší, ale jak při samotném finále tak každém dalším dodatečném vzpomínání jsem dojatý.. Jestli by ten Mescal neměl namísto starověkých postav směřovat k takhle objemně citlivým postavám zahrnující třeba zamilované floutky. S odstupem času lepší a lepší, ale pořád nejsem na vlně, v níž jsem od samotného začátku doufal.. 65%

Když jsem byl menší, tak velkým trhákem mezi večerníčky byly příběhy skutečných huňatých medvědů, které jsme v krátkých epizodách sledovali až dokumentárním pohledem, kdy každý příběh byl tak trošku vycucaný z prstu a celé kouzlo "seriálu" stálo na roztomilosti malých šelmiček... U tohohle filmu je podle mě důležité, kdy ho vidíte a asi jaký máte vztah právě k podobné tvorbě, kdy se pracuje se skutečnými zvířaty. Tradičně jsou takto laděné snímky jen trapně vyděračským trikem na diváka, který patrně v dětství byl očkován nějakou roztomilostí medvědů,. A třeba s pár takovými po dlouho dobu sdílel i lóži.. Ovšem já jsem nikdy takový nebyl a k téhle šelmě takový vztah nemám a naopak ve spojitosti s medvědem se mi asi vybaví nějaké události kdy si grizzly vyšlápne na turisty (anebo co si pamatuji dost živě v kultovním seriálu Walker, Texas Ranger úplně zprzní jednu z hlavních postav)... I přesto v tomhle případě oceňuji, jakou práci, asi zejména najatí cvičitelé, odvedli se samotnými medvědími představiteli, kteří by dnes už nejspíše byli digitálně udělaní. Všichni zúčastnění se snažili vniknout iluzi, že ti medvědi opravdu něco hrají, a že se tam někde v lese každou chvíli odehrává zvířecí příběh, jaký většina z normálních lidí považuje za fikci a nad nějakým žitím normálních lesních tvorů vůbec nepřemýšlí.. Medvěd zkouší divákovi představit příběh, který na mě neustále křičí jakousi umělostí a já se ptám, zda to prostě nemohlo zůstat jen v takovém samotářském potulování krajinou. Takže když pak do životů medvědí dvojice ještě zasáhne lidský prvek, kde ale kořistí je právě samotná šelma, nemůžu se vůbec zbavit dojmu, jak uměle to celé začne působit.. Nejprve sledujete dramatizační dokumentární sondu do života plného vzájemného oblizování, až se to přetaví v nějaký pokus o survival.. Jsou zvířátka roztomilá? Ano, ale v tomhle případě jde o tak účelně provedenou hru s divákem, že mi to najednou vadí.. Někdy od poloviny filmu jsem nabyl dojmu, že už mi to nemohlo nic nového nabídnout. A i když to má jednu docela napínavou naháněčku na horských hřbetech, tak v žádném bodě to pro mě není ani trošku přirozené.. Nakonec i poměrně krátké medvědí hekání může být docela úmornou podívanou... 60%

Možná nejzajímavější pobídka na film Wese Andersona, jehož styl mi na poprvé příliš nesednul. Naprosto krásně vypadající film nesoucí se ve francouzském nádechu, který navíc pozdvihuje takřka perfektní hudební doprovod.. Kraťas s lascivní Natkou, kde předvádí, jak krásný kousek ženy to je.. Jestli ale neměla Natka napoprvé podlehnout v něčem zajímavějším, o čemž by se pak ještě zpětně mluvilo ve stylu "jo a navíc je tam Natalie Portman v celé svojí kráse". Bohužel tohle je tak nějak vrchol, co tady režisér předvádí.. Nevypadá to špatně, ale je to smutně o ničem..

Tentokrát to netrvalo vůbec dlouho a za rok a kousek se vrátili Transformers.. První spin-off a navíc v době, kdy jsou diváci téhle filmové série, v nejlepším možném případě, jen přejezení. Série o mimozemských robotech, kteří si převzali planetu Zemi jako svůj nový domov měla za sebou více než dekádu účinkování na hlavní scéně, ovšem postupně všichni už neměli takový zájem o další šílenou vybuchovací atrakci ve stylu Michaela Baye, který ve dvou posledních případech dokázal, že už neví kudy.. Naštěstí ale někoho napadlo, že by se mohli o pár kroků vrátit a svoji skomírající sérii ještě znovu oživit. Tvůrci si vybrali cestu spin-offu jedné z původních autobotích postav a velmi dobře odhadli, že nejlepší volbou je Bumblebee. I když to třeba ani pro mě není ta nejlepší postava, tak lepší volbu najít nešlo a další charismatický příběh Optimuse Primea by zase skončil u dalších klasických Transformers.. A jak víme z předešlých filmů, tak transformeři jsou na planetě Zemi už hodně dlouho, přestože v tomhle tvůrci nejsou od začátku jednotní a upravující si tahle propojení našich dvou civilizací, jak se jim zrovna hodí.. Takže tu staví v Egyptě pyramidy, aby zakryli svoje mohutné stroje, anebo NASA lítá na Měsíc, protože chtějí prozkoumat cizí ztroskotanou loď.. Takže překvapení, že tenhle žlutý autobot tu byl už někde v 80tých letech, je trošku na místě, inu ale proč ne, když my vlastně od Baye nevíme, kdy a jak se sem Bumblebee prvně dostal.. Výsledkem zasazení do starších let se celý snímek opírá od retro atmosféru, kterou obstojně protáčí dobovým stylem, hudbou anebo řadou odkazů na Snídaňový klub.. Po několikadílné pauze se vrací silnější rodinné zázemí se silnými protagonisty v čele, kteří mají konečně zase blízko k původním postavám z prvního filmu z roku 2007.. Po takové době je úžasné vidět zase někoho, kdo si nehoní triko nad seskupením šroubků a závitů, nýbrž se daleko více soustředí na nějaký coming of age. A v čele s vycházející herečkou Heilee Steinfeld se snaží představit novou generaci hrdinů.. Celý film se pořád daří držet v takovém indee provedení, které váže diváky sterilitou dnešní doby, kde diváci lační po nostalgických odkazech. A Bumblebee je toho plný. V jádru je to vlastně jen variace na Číslo 5 žije, ale je fajn, že si to po takové době zase někdo uvědomil.. Samotný vztah hlavní hrdinky s proslulým žlutým camarem je tady budován asi nejlépe za celou značku, i když ta původní bromance mi je nakonec trošku více pochuti, tady se podařilo oba hlavní aktéry důstojně provázat.. Bumblebee pořád stojí na podobných principech jako první film série z roku 2007, což je sice dobrý projev sebereflexe, ale divák by mohl mít pocit, že něco hodně podobného už jednou viděl, a co více v daleko působivějších provedení.. Ačkoli už se toho neustálé přidávání dalších a dalších přeměňujících robotů v původních filmech dalo snadno přejíst, pořád šlo o hutnou atrakci, která je pro mě pořád více než guilty pleasure.. Bumblebee už není o tom ohromit, co má ve skutečnosti pár aut pod kapotou, a jak efektním způsobem se dokáže všechno pospojovat do něčeho tak mohutného.. A pro to všechno nakonec nejsem z filmu nějak nadšený a nevadí mi, že jsem si ho tak dlouho odkládal, když se radši a s chutí podívám na první tři filmy, kde ještě řádí Shia LaBeouf.. Je to fajn zábava, která dobře usadí diváka, donutí ho zavzpomínat na časy, kdy Transformers byly možná nejlepším filmem svojí doby, ale to je tak nějak všechno.. Chybí mi tam ta velikost, ty cool momenty a co více ty fantasticky ikonické postavy, kterých původní film měl několik a každá byla osobitá a i když nebyla úplně kladná, já je miloval. Příběh sice tentokrát není o teleportaci planet, ale je někdy tak jednoduchý a neučesaný, že je potřeba si přiznat, na jak vedlejší koleji je. Pokus to celé protnout s rodinným tématem tu byl vždycky jen se netlačilo na pilu.. Mám z Bumblebeeho silný pocit, že cílí na mladší diváky než i možná první film, kterému se tak snaží přiblížit. A to je nakonec ten největší problém, když tenhle kousek sice baví (ještě o úroveň více, když si jste schopní v tom vyzobávat ta nostalgická pomrknutí), ale drží se při zemi a v dosti rodinném hávu.. Nakonec ho prostě ten původní film poráží naprosto ve všem.. Tohle není soundtrack, ze kterého bych i o tolik let později měl takové vibrující šimrání. Nebudu vzpomínat na jediný robotí střet, kterých tu díkybohu pár je.. Nevěřím, že tohle spustilo další prodejní vlnu hraček, když kromě žlutého závoďáka tu jsou všichni maximálně tuctoví.. Je to drsné, ale za mě platí, že i tu čtyřku si pustím nakonec určitě radši a o původní trilogii ani nemluvě. Nechci aby Transformers skončili, ale jim už pomalu nic nezbývá, když sami sebe překonat už nemohou a dokud nenechají sérii delší chvíli odpočívat, pořád budou narážet na tu vlnu zklamání z posledních filmů, což je nakonec vůči celému Bumblebeemu nefér. P.S. Bumblebee by se Spielbergově egu asi hodně líbil. 60%

Asi nejhorší, co můžete od tohohle filmu chtít je dozvědět se něco o Kennedym.. Emilio Estevez byl dost populární herec, tak někdy na konci minulého tisíciletí, kdy prorazil kultovním Snídaňovým klubem, odkud se pak ale moc nevěděl kudy vydat a vsadil především na svůj komediální talent a střihl si několik spíše parodických snímků, kdy všechny mají především problém v tom, že tady ve střední Evropě o nich nemáme vůbec povědomí.. Ovšem párkrát si Estevez zkusil i práci za kamerou, kdy pár (ehm šest) svých filmařských nápadů, i jako režisér, představil divákovi.. Američani milují příběh o bratrech Kennedyových (no teda jsou to dva příběhy, ale při svojí cestě se dosti provázaly).. Atentát v Ambassadoru je právě záznam události, která se odehrála 4.6.1968, kdy senátor Bobby Kennedy, nejžhavější kandidát na budoucího prezidenta USA, měl přednést jen další veřejný projev.. Tenhle film ale není o téhle tragické události, nýbrž se věnuje dílčím postavám, které tou dobou byly v hotelu Ambassador.. Ve snaze představit obyčejné dny několik obyčejných lidí a provázat to s něčím větším, to ale celé nějak nefunguje. Nechápu způsob, jaký Estevez zvolil, který má místy až takový ignorativní dopad na celou událost.. Bohužel se film ani nesnaží vyhnout amerikanismu, který prodává přes ty šedesátkové songy, ale nakonec stejně nikam nemíří.. Možná to byl pokus celou tu událost zasadit do normálního dne a vystupňovat tak její nečekanost, ale spíš jsem měl pocit, jakoby se celý RFK v tomhle Ambassadoru ani nenacházel.. P.S. 1°: Slečna Janáčková referující o situaci v Československu může být Bobbymu u prdele. P.S. 2°: Tenhle odosobněný přístup dělá z filmu celkem nudnou podívanou.. Hodně herců, plno keců ale jinak dost málo. 55%