sofiapetra

Tenhle snímek vám sice moc sil do žil nepřilije - je bezútěšný od začátku až do konce, scénář je takový nijaký, scény na sebe někdy vůbec nenavazují, hluchých míst je tam jak průstřelů v ementálu, přesto své kouzlo má. A tím kouzelníkem je zde jednoznačně Christian Bale, tedy jeho chlapský a zároveň jediný možný správný přístup ke každé situaci.

V poslední době jsem se uchýlila již poněkolikáté k dříve nemyslitelné věci - že si zkouším po letech zopakovat nějaký silný filmový zážitek - a ani v případě "Vln" nelituji. Bylo to stejně působivé a nezapomenutelné jako kdysi. A díky věku i jiné životní realitě to na mě možná působilo ještě daleko víc. Jen mi Jan připadal strašlivě povědomý - což je u herců pochopitelně přímo skandální odhalení. Ale u tohoto filmu má člověk pocit, že to ani herci nejsou, což v případě Emily Watson byla i pravda; vždyť to byla její úplně první role. A asi až v půlce filmu mi konečně došlo, odkud Jana znám - že je to přece Stellan Skarsgard! Tedy "naslouchač" z Nymfomanky a pomýlený vědec z Avengers, to by člověk neřekl, kam až to Jan dotáhne ... :)

Ještě, že ten Hieronymus Bosch žil, jinak by si ho snad filmaři a všelijací tvůrci mystických zápletek museli vymyslet! Ale nic to nemění na faktu, že konkrétně tento seriál se povedl. Předpokládám, že mám nasledováno v tomto žánru více než průměrný televizní divák - a s klidem mohu říci, že mé obavy, že scénáři dojde za polovinou dech, se nenaplnily. Bylo to napínavé a zajímavé až do poslední minuty - klobouk dolů. Ideální vývozní artikl, nebála bych se to nabídnout ani Dánům či Švédům... ať zírají, jací dokážeme být v holubičích Čechách taky drsňáci:)

Chtěla jsem si dát něco lehčího - což se vlastně povedlo, ale na druhou stranou mě to zase nijak zvlášť nepobavilo. Obávám se, že je to trochu přeceňovaný film. Ne kvůli hercům, hlavně Depardieu hrál půvabně (a na chvíli jsem i zapomněla na jeho odporné bratříčkování s Putinem a jinými diktátory), ale kvůli scénáři. Ten humor byl fakt někdy jak z první A.

"Rozchod" jsem již před pár lety viděla a pamatuji si, že se mi líbil - že to byl klasicky silný příběh, sice z Íránu, ale univerzálně srozumitelný. A že ukazoval světu i Araby jako docela normální a cítící lidi. Tedy, že to byl minimálně pro Evropany v tomto směru přímo záslužně naučný film. Nyní jsem se dívala alespoň na konec - který mě opět přesvědčil, jak moc je tento film výjimečný. Bezprostředně poté jsem ale ještě zhlédla o tomto snímku a jeho cestě za americkým Oscarem dokument - a pochopila jsem, že to byl naučný a důležitý film i pro samotné Íránce (mnozí spali dva dny na chodníku, aby mohli vidět premiéru), že tak realistický příběh tamní střední íránské třídy prý ještě nikdo nevylíčil, že Farhadí byl první. Pro sebe si to bohužel tedy překládám tak, že vše, co se ve filmu odehrávalo - nahozené otázky a dilemata - bylo spíš rebelství než samozřejmost. Farhadí také už od té doby žije raději ve Francii...

První a druhá série byla sice hodně drsná, na všechno se tedy dívat rozhodně nedalo, ale místy to bylo až filozoficky uhrančivé. Nyní jsem zkusila třetí sérii - a jsem poměrně rozpačitá a ani nevím, jestli ji dokoukám. Všechny mrtvé hlavní postavy zázračně zase obživly, Hannibalova psychiatrička, která se ho vždycky bála, se dokonce stala jeho manželkou - a zcela klidně a jen tak mezi jednotlivými chody se ho ptá, koho si dají jako delikatesu příště... prostě blázinec. A i to filozofování je už takové vyčmoudlé ... :) Díky nestřídmosti a vůbec existenci třetí série tedy snižuji hodnocení ze 4 hvězd na 3.

Bylo to maximálně mexicky krvavé, což by mě zas tolik nebavilo, nebýt toho úžasně vykresleného vztahu mezi Creasym a malou Pitou. Ten byl opravdu nezapomenutelný. A krásný. Nechci nic prozrazovat, ale ani na chvíli jsem také neuvěřila, že by se tak šikovná holčička stala snadnou kořistí.

Je to jako když chodíte do pizzerie, kterou máte trochu z ruky, ale je pořád ve vašem městě. Tedy při troše snahy dostupná. A vy víte, že jste si tam minule pochutnali, že to tam svištělo a je to tam každým rokem modernější a nablýskanější, ale kuchaře si naštěstí nechali pořád toho stejného. Jen jsem zvědavá na kolik těch "nesplnitelných misí" si Tomík ještě troufne, tipuji, že pár jich ještě zvládne... :)

Aragorn byl, je a bude král. Moje absolutní srdcovka.

Je to jeden z mála filmů, který jsem viděla víckrát. A vždycky mě to emocionálně sejmulo.