Krasus

Ale jo, pro Emmu bych si tim martýriem asi prošel, ale nemám problém přiznat, že bych byl posranej, jak malej Jarda. Kolonie vítezí právě díky své neústupnosti v budování tisnivé atmosféry až k finálnímu odpadnutí, ale na druhou stranu nesklouzává k laciným vzorcům podobných snímků a la podle skutečné události (kromě finalního memoriálu po ranveji). Mix španělštiny a němčiny by ale filmu slušel mnohem víc, angličtina je až moc univerzální, moc civilní. Přes všechna slabší místa velká spokojenost a big up za hudbu a ultimátního slizáka Nyqvista.

Fontána pro Billu

The Revenant má tak obrovské filmové kvality, ale tak strašně moc tlačí na pilu, že tomu prostě něvěřím. Ano, je to v každém ohledu vynikající podívaná, ale všichni působí tak sebejistě až mě ta bezchybnost a hra na božstvo spíš unavuje. Like it or not, ale Dicapriova role je v podstatě prázdná skořápka umělé a nevěrohodné síly, kterou prostě nelze vnímat jinak, než jako protagonistu vláčející se sněhem až ke svému konci.

Spectre je Age of Ultron bondovské série - dražší, větší, rozmáchlejší, nadopovanější, ale unavenější a vlastně i chudší. Je velká škoda, že Craig nedostal lepší scénář, zvlášť když je ve své vrcholné formě. Nemohu se ubránit dojmu, že hned první scéna (obdivudhodné výprava) je vlastně epilog Skyfallu a poté už jsme svědky pouze natahovaného pseudoděje. SPECTRE je pouze jakousi trapnou sektou v rádoby stylu Eyes Wide Shut a Waltz hraje zatím svou suverénně nejjalovější roli mezi padouchy. Je to po řemeslné stránce 150 minut poctivé, ale zcela ploché a ničím nepřekvapující podívané. Velká škoda a restart je moc potřeba.

Strašně rozporuplné dojmy. Vynikající první část, mdlá a předvídatelná druhá poloviná, která malinko ničí pocity z jinak vynikající jízdy. The Force Awakens v podstatě nemá žádné slabé místo, ale také žádný nezpochybnitelný wow moment navzdory vypiplaným trikům a svěžíme castingu. Abrams určitě není žádný hlupák, ale neměl bohužel koule na to jít proti fan základně a přijít s něčím, z čeho bych si sednul na prdel a zároveň tleskal vestoje, že si poradil s komplexností universa. Pevně věřím, že více Lukea přinese do budoucna více rovnováhy.

Je to shit, bohužel. Jackson se urputně snaží dotknout svého životního maxima, ale tam, kde LOTRa povyšoval na umělecké dílo, u Hobita absolutně selhává. Problémem celé třídílné série je totální sousteděnost na trpaslíky a jejich počínání. Trpaslící jsou přitom z celé devitihodinové výpravy právě ti, jež jsou zajímaví nejméně a nejsem schopen se ani s jedním ztotžnit, natož pak emocionálně propojit. Bitva pěti armád má své silné momenty (počátek bitvy, Sauronovo vypuzení a samozřejmě Šmak), ale útržky nejsou důvodem, proč bych si chtěl pustit Hobita podruhé a to mrzí nejvíce. Zatímco po shlédnutí prodloužených verzí LOTRa stále nemám dost a musím svou závislost doplnit o bonusy na druhém disku, Hobit takovou auru mít nikdy nebude a je to strašná škoda. Škoda o to větší, když tu Freeman hraje co mu síly stačí a táhne děj dopředu. Celé tři filmy mohly být zredukovány na výpravu, boj se Šmakem a Bilbovo břímě s prstenem. Tiscíc a jedna odbočka k ještě méně zajímavým postavám Hobitovi nepomáhají a ještě více ho stahují k potravě pro náctilté američany požírající digitální opium hlava nehlava. Jackson si za 10 let sedne a podívá se, kde by to mohl udělat lépe. Natočí jeden film, s desetinou rozpočtu a já se na to těším. Návrat do Středozemě se totiž nikdy neodmítá.

David Fucking Soderbergh. U tohodle chlapíka prostě nikdy nevíte, co naservíruje, ale když si dokážete sehnat pořádnej balík peněz, tak proč by ne. Nutno podotknout, že v dnešní době si jen málokterý režisér troufne na totální supervizi. Už jen za to velkej big up. The Knick je velice intezivní zážitek, ale zároveň v sobě skýtá poetickou eleganci a velmi seběvědomé vystupování. Projekt, který je tak poctivý jak jen to jen prvotřídně zvládnuté řemeslo a perfektní obsazení v čele s Owenem, Johnsonem a Hollandem dovoluje. Pokud se bavíme o seríálu roku, tak The Knick vítězí na celé čáře. Knick je prostě úplně někde jinde, než zbytek televizní tvorby a převyšuje i takový hype jako Game of Thrones a True Detective. Čistá sugesce, čistá profesionalita, čistá radost.

Gympl byl roztomilým experimentem, kde se amaterská forma hodila. Vejška je ale bohužel ubohým natahováním rádoby dospělejšího věku a vyšších abmicí. Stylem na punk se v téhle sestavě točt nemůže, páč z toho vznikne šílená sračka, jako v tomto případě. Velkje big up pro Evu Josefíkovou a Jirku Mádla, jinak je to ale stoka špíny, jak v závěru zpívá pětsetosmnáctka.

Jestli je něco, v čem je Gervais vyjímečný, tak je to talent na humorné scény v momentě, kdy je nejméně čekáte. Ono to ale funguje a u Dereka dvojnásobně. Derek má v sobě obrovskou sílu, nejen komediální, ale i tu lidskou a na zcela minimálním prostoru rozehrává nesmírně přitažlivou hru, v níž nejosu ani hrdinové, ani poražení, jen obyčejné lidé z masa a kostí. Zpočátku jsem Gervaisovi nevěřil herecky, ale přesvědčil mne svou precizně a přirozeně zvládnutou polohou. Napodruhé ještě lepší. Neskutečný nářez s hlubokým sociálním přesahem a citlivou atmoškou.

Babovřesky na pokračování