Najnou

Tady by se dalo humorně trefit do tolika věcí, od pitvořícího se rádobydrsnopána až po najatého ochotníka z TV Barrandov, že se mi do toho trefování vlastně ani nechce. Snad jen řeknu, že české Hell's Kitchen se blíží originálu úplně přesně jako český Survivor. Ano, máte pravdu, neměl jsem na to koukat. Pardon.

Na večerní oddychové filmy ke stavení lega mám v poslední době fakt kliku. Stathama jsem dlouho nikde neviděl, Hjůa jsem nikdy nikde vidět nechtěl, ale teď už ho vidět chci vždycky všude, protože tady byl skvělej.

Po dlouhé době jsem si pustil (nadvakrát) Blejda jedničku a je to pořád tak hustý, jak jsem si to pamatoval z dob, kdy jsem si nutně potřeboval koupit dlouhej koženej kabát, neb bych v něm vypadal jako naprosto totálně nejdrsnější desetiletej badass na celym sídlišti. Po dlouhé době jsem si pustil Blejda jedničku nevěda, že si následně ustříknu na Deadpoolovi trojce. Náhoda?

Dostal jsem úplně přesně to, co jsem čekal (nebo spíše to, co jsem si přál dostat) - pohodovou srandu na večer u televize, která mi dala zavzpomínat na dobu, kdy bohové ještě byli malicherní a krutí. A pokud budu v jeho věku vypadat aspoň z půlky tak, jako Eďous, bude ze mne šťastný starý muž. (Nebo by bylo aspoň fajn nejezdit na kriplkáře a neslintat si na košili.)

Více jak po roce jsem se dostal do kina a jsem rád, že to bylo na ten úplně nejvíc nejlepší film na úplně celým světě.

Já na tohle hrozně nechtěl koukat, protože už ukázky ve mě nevyvolávaly vlnu nadšení, nicméně nakonec jsem tomu dal šanci, ani už vlastně nevím proč.. Vlastně vím, potřeboval jsem záminku, proč sežrat kilovku nutely! A k mému překvapení se mi dostalo poměrně milého překvapení. Nepřekvapilo mě, že nutela z německa je i při pokojové šestnáctistupňové teplotě chutnější než ta česká, kterou máte celé odpoledne mezi stehny, ale že Krakonoš byl vcelku sledovatelný sváteční kus. Bál jsem se Krakonoše a bojím se ho pořád, což je v pořádku, bál jsem se Sokola, že zas bude jako vždycky všude totálně preexponovanej retard, ale bylo tý retardace tak akorát, lesy a kotliny fajn, triky na kartonový pohoří samozřejmě neměly nárok, ale na úroveň naší kotliny taky OK, no a tak vlastně jediný, co mě nebetyčně vytáčelo, byl Herr Lékárník. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že kdyby byl ponechán v originálním znění a hulákal "Scheisse, Rübezahl!", samozřejmě s titulky, pozvedlo by to snímek ještě o úroveň výš. My bychom totiž neměli dabovat už nikdy nic, zvláště ne Slováky. A lékárníky.

Tak jsem se číhnul i na jedničku, aby mi náhodou u dvojky a jejího mnohovrstevnatého příběhu nic neuniklo. A poněkud mě překvapilo, že jsem měl Bambitku zafixovanou jako ne úplně blbou pohádku, z čehož jsem velice rychle vystřízlivěl u úvodního dua scén "Jáj, natáhla mi brka stará, no co už, přišel jsem pozdě" a následně "Pozri fotr, co řikáš na moje kozy?" Na druhou stranu se objevilo pár trefných hlodů a ryšavá slečna se zdála také poměrně šikovná. O to smutnější na ní byl pohled ve dvojce, ale to už je jiný příběh..

Jak stárnu, tak senilním, měknu (všude) a už mi stačí fakt málo. Třeba absolutně dutá pohádka, která mě ale narozdíl od svých (před(před))loňských kolegyň nedonutila provést si domácí lobotomii. Už už jsem při několika scénách přikládal dlátko ke spánku, ale nikdy jsem kladívkem neťuknul. Nevím, jestli za to vděčím ještě někomu dalšímu kromě slečny panovnice Kubařové, i když ta byla taky blbá jak dlabané necky, stejně jako všichni okolo. Úplně všichni. Něco málo hlodů bylo OK a navíc mně podobným výše zmíněná dala naději, že i vcelku pohledná, leč debility zpívající ženština může spočinout okem a následně snad i dlaní na retardovaném seniorovi.

Na Survivora jsem se docela těšil. Což se ukázalo jako skutečně nevhodné již ve vteřině, kdy uspávač hadů počal hovořit. Poté se objevilo panoptikum peroxiďáků v růžových plavkách a zálesaček ve šňůrkových tangáčích. Má babička by vám potvrdila, že požít krmi mi trvá pravděpodobně nejdéle ze všech lidí na celé zeměkouli, nicméně ani dvě večeře mi nestačily, abych se dostal alespoň ke kmenové radě - pokud tedy v této verzi vůbec nějaká je. Což já už nezjistím. Nicméně mám pocit, že žádná kmenová rada ani nebude potřeba, protože celá skupina skutečných chlapů a neohrožených amazonek uteče domů hádám nejpozději třetí den. Tedy alespoň ti, kteří nezemřeli při první kruté hře, kde hrozil i pád na zem. Zde si dovolím malé statistické intermezzo: Duch ostrova již tři trosečníky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho - zesměšnil. Protože - a zde je třeba si zatleskat - toto je ta nejdrsnější soutěž na planetě. Proto tu vyfasujete všechno, co k takovému noclehu v nelítostné divočině potřebujete. Deky, pláštěnky, hřebíky, sekyrky, dokonce i vyvýšenou podlážku vám postaví produkce a nakonec i napíchne na klacek rybu. Junáci vzhůru, volá den, buď připraven, buď připraven!

Jako asi to nebylo tak příšerný jako většina vánoční produkce z poslední doby. A jak se mi slečna Fialová nikdy extra nelíbila, tak tady jsem o ní rád zavadil pohledem. Hrátky s časem bejvaj velice tenkej led. A tady jsem si mnohokrát říkal, proč do psích náušnic ty lidi dělaj to, co dělaj. Na druhou stranu je to "jenom" pohádka a nikoliv výpravná sci-fi eposárna. Ale to vylízání se z největší polízanice, tam jsem supervillaina fakt nepobral. Doufám, že aspoň ta finanční injekce od fricků stála za obsazení místní královny. Obsazením nemyslím anexi.