poz3n

No asi jsem koukal na jinej biják. Kombinace klišovitého scénáře a Mangoldovy průměrné režie dělá z Le Mans '66 docela zklamání. Tisíc podobných filmů jsme už viděli a velká část z nich s podobným příběhem naložila o parník líp. Závodní scény jsou tuctové a digitální, dialogové scény jsou často přepálené, postavy mluví, i když by nemusely a neměly, někdy pak mluví postavy dokonce jen samy se sebou. Nebýt té ústřední herecké dvojice, byla by to ve druhé části filmu nuda k nevydržení. Jediné, co bych naopak pochválil, je zvuková postprodukce. Mix na verzi k Atmosu byl výborný. To je ale zatraceně málo. 5/10

V poměrně rychlém sledu jsem si dal Memories of Murder a teď i Matku. Jako první musím jednoduše ocenit to, že Pon Džun-ho je filmař od přírody. Cit pro různé detaily, ať už ve scénáři či ve střihové skladbě, celková konstrukce příběhu a schopnost vyprávět záběrováním. Můžete natočit dobrý film, ze kterého tohle cítit nebude, nikdy to ale patrně nebude ten poctivý filmový zážitek, který vás rozechvěje ze samé podstaty. Pon Džun-ho tohle podle mě umí a ukazuje to v obou zmíněných filmech. Samotná Matka pak trochu mění stavbu klasické detektivky (kterou jsou právě třeba Memories of Murder) a přenáší POV celého vyprávění na matku podežrelého. To přináší docela originální vnímání perspektivy příběhu, který postupem času pracuje i s nejednoznačností a dilematem, což je u podobných snímků vždy silný pohon diváckých emocí. Memories of Murder na mě svým temným vyzněním zapůsobily ještě o fous silněji, i tak je ale Matka kvalitním a v mnoha ohledech silným filmem. 7/10

Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10

Velmi příjemné překvapení. Jednozáběrovky většinou dojíždí na ztrátu dynamiky, prodlevy při přesunu z obrazu do obrazu atd. Victoria je skvěle napsaná a herecky zrežírovaná, takže se i přes svou dlouhou stopáž těmhle momentům poměrně úspěšně vyhýbá. První hodina může působit nudným dojmem, ale kdo vydrží, bude odměněn a patrně i dojde k pochopení, že vše mělo dramaturgický smysl. Postavy jsou autentické, takže i jejich případné méně inteligentní chování nepůsobí pitomě, ale logicky. Některé momenty, zvláště ty v druhé části, jsou až překvapivě emočně silné a v diváckém zážitku zanechávají výraznou stopu. Za mě tak jedna z nejlepších jednozáběrovek, v porovnání s českým Hany o několik parníků napřed. 8/10

Děsím se filmů, které mají nabušené hodnocení, jsou legendami svého žánru a já u nich přesto od první minuty trpím. To šílené kombo pohrocených výrazových prostředků akční kinematografie 80. let a celkové vizuální estetiky téhle doby, pro mě bylo něčím, přes co jsem se jako divák nedokázal přenést a ačkoliv jsem si neustále připomínal, že koukám na něco schválně neskutečně přepáleného a přestylizovaného, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je Killer prostě jen strašlivý brak. 3/10

Příjemná a dost po povrchu klouzající zábava, ideální popcornový produkt, u kterého si člověk opravdu odpočine a zároveň se za to nemusí stydět. Formálně průměrné, s hromadou CGI, i přesto sympaticky lehkonohé a naštěstí i krátké, takže to v podstatě nenudí. Mohlo to dopadnout hůř. 6/10

Zamotaný noir, ve kterém není nikdo sexy, nikdo není nevinnou obětí a všichni jsou hovada bez sebemenších skrupulí. Je bez šance se s kýmkoliv ztotožnit, nedejbože mu fandit a každou další minutou uvažujete, jestli si radši neuděláte ten graf kauzality, nad kterým už půlhodinu přemýšlíte. Není to takový nepochopitelný nátěr jako Big Sleep, ale překombinovanost zvratů a motivací postav není filmu opravdu cizí. Ve výsledku je tak Born to Kill pro mě spíš podprůměrný noir bez výraznějšího momentu, postavy anebo zápletky. 4/10

Je z toho cítit třeba Buster Keaton, zároveň lze jasně vnímat budoucí rukopis Allenových filmů, který se tu ale ještě schovává pod takovou neotesanou a nevytříbenou slupkou. A to je trošku problém. Film má mnoho dobrých vypointovaných momentů, ale je spíše jen řetězcem jednotlivých gagů, než sourodým filmem s nějakým smysl dávajícím dějem. Formálně se jedná taky o solidní punk, takže bych to ve výsledku doporučil spíš jen lidem, kteří Allenovu tvorbu vnímají v nějakém celkovém kontextu, než jen jako samostatný film na večer. 5/10

Příliš mnoho punčocháčů a příliš mnoho hloupých postav. Chápu, že takhle vypadala ve 30. letech v Hollywoodu blockbusterová dobrodružná produkce, nicméně tohle je asi kategorie filmů, kterou pro příště vynechám. Celé to působí jako nějaká československá pohádka z 50. let, všude plno falešného kamení a dokonale zarovnaného trávníku. Až mi z toho rozum přechází, když si uvědomím, že o 4 roky později Michael Curtiz natočí Casablancu. 3/10

Krásný příklad toho, jak lze absenci vyššího rozpočtu nahradit schopnou režií a smysluplným scénářem. Balón je nejsilnější ve svém tempu, ve schopnosti diváka zaujmout a neztratit ho. Neustále se něco děje, zároveň není divák přehlcený, takže vysoké tempo děje není na škodu. Postavy jsou sympatické, některé řeší dilemata, která by vydala na samotný film (syn rozhodující se mezi pudem dospívání a dospěláckou zodpovědností). Příjemné překvapení. 7/10