Lachtaan

Ze dvou loňských režijních zářezů Tomáše Mašína, které oba budou brát letošní lvy útokem, jsou pro mě Bratři zajisté tím slabším zážitkem, navzdory tomu jsem ale dostal přesně to, co jsem od tohoto počinu čekal a ve finále nemám moc nad čím remcat. Asi bych se jen více zaměřil na samotnou akci a zprostředkoval divákovi větší důvod k tomu, aby si při onom útěku okousal nervozitou všechny nehty. Už dávno mě tahle tématika v českém filmu nebaví, ale cokoli s Janem Nedbalem dost můžu. Tenhle týpek si zaslouží být pořádně vidět. [viděno na Netflixu 1.2.2024]

Hodně v pohodě kulinářský pořad, co mě ve svých prvních řadách míjel, abych konečně zkusil a dokázal u toho slušně relaxovat během sobotních večerů. Jen u toho člověk musí furt jíst, to považuju za negativum všech obdobných děl. Pepa Maršálek je sympaťák, produkce z toho nedělá reality show a většina soutěžících rovněž přišla fakt péct, ne dělat vyumělkované drama. Už jen díky tomu tleskám ČT za zdařilou dramaturgii.

Službu Apple TV+ jsem si loni v létě zapomněl po zadarmo období zrušit a aby nepřišly ušlé peníze vniveč, zkouknul jsem tam alespoň nezáživných Pět dní v nemocnici Memorial. Přitom zrovna tou dobou tam dobíhala premiéra neprávem málo promovaného thrilleru s mou velmi oblíbenou tématikou - terorismem. Hijack je totiž na poli 7 epizod neutichající přehlídka toho, jak se buduje nejen napětí, ale i fakt funkční cliffhangery a jak se dá pracovat i s minimem prostoru tak, aby divák nedokázal odtrhnout oči od obrazovky. Mouchy se tu najdou, není jich poskrovnu, ale odpouštím s velkým klidem na duši, protože takhle rychle jsem nějakou minisérii zase nějaký čas nesjel. [viděno na Apple TV+]

Druhá sérka o vztahových peripetiích na pozadí pohřebního ústavu, co se netrhne jediný den, mi sice po hodnocení všech epizod vykazuje jen 4 hvězdy, stále ale rodina Fisherových i jejich bezprostřední okolí dokáže diváka jak zabavit, tak dojmout a já se těším na každý večer, kdy je čas dohnat další dva díly. [viděno na Netflixu]

Six Feet Under je údajně jedním z největších klenotů rané doby HBO, u nás si ale nikdy nevydobyl tak slavné renomé jako za oceánem a nedostal se tak ani do mého podvědomí. Až loňská akvizice Netflixu umožnila jeho zviditelnění v našich končinách, které po přečtení synopse i tak vysokých čísel okamžitě upoutalo mou pozornost a byla jen otázka času, kdy i začalo hltat můj volný čas. Tenhle mix černého humoru s rodinným dramatem já fakt můžu a v kombinaci s bizarním vhledem do neokoukaného prostředí funebráků jde o jeden z nejlepších objevů v loňském roce. [viděno na Netflixu]

Jeden z nejoslavovanějších serošů posledních pár let už konečně neminul ani mou pozornost a skutečně je se v téhle superhektické sondě do jedné problémové chicagské restaurace na co dívat. Ba hlavně co poslouchat. Zběsilá kamera se totiž v pozici o divákovu pozornost střídá s divokými dialogy, které v 90 % končí zběsilou hádkou, aby ji nakonec přehlušila jen skvěle zvolená hudba nebo ještě lepší práce se zvukem. Jo, protože tady na to šli tvůrci už od podlahy zcela jinak, se já fakt kochám a k maximálnímu hodnocení se snad dostanu u druhé, prý o dost lepší série. [viděno na Disney+]

Marvelácké ohýbání realit konečně přiletělo se svou druhou řadou, aby nám, těm, kterým už hrané kousky od tohoto studia pěkně lezou krkem, doručilo trochu kvalitnější pokoukání. Schválně zmiňuju trochu, protože ne každá epizoda je konzistentní v tom, co by nám ráda předala, opět se střídají epesní dobrodružství s naprosto nezáživnými dvacetiminutovkami. V konečném sledu jde ale stále o povedený seriál, z jehož jádra je pořád co ždímat. [viděno na Disney+]

Zdařilý thriller, který potěší minimálně všechny milovníky fotografování, ačkoli tu každý z nich zjistí, že přesně do těchto situací by se zajisté dostat nechtěl. Robin Williams vystupuje ze své komediální škatulky a dává najevo, že v náročnějších polohách to uměl ještě lépe. Jen těžko soudit, zda ho zrovna tento druh psychických náročností nepodpořil v jeho trpkém konci. [viděno na Disney+ 28.1.2024]

Mezitím, kdy se svět oklepával z Matrixu a očekával příchod Počátku, vznikla v Japonsku vizuální podmanivost, jakýsi hybrid výše zmíněných děl a mě na poli své příjemně krátké délky uhranula skoro k dokonalosti. Tématika snů a jejich nepřeberného tajemna mě fascinuje už od dětství, proto děkuju za jakýkoli audiovizuální zážitek, který si s ní nedokáže hrát dosud neokoukaným způsobem. [viděno na Netflixu 25.1.2024]

Komorní citlivé drama o manželském páru, jehož příběh začíná vskutku idylicky, aby se brzy přetavil v až nesnesitelné tlachání o tom, co všecko by zvládli bez sebe, třebaže bez sebe nedokážou být. Začátek si mě slušně zaháčkoval a těšil jsem se na nabouchanou konverzačku, v druhé půlce na mě přeci jen skákání mezi náladami obou protagonistů už mělo až moc silně negativní dopad a místy jsem se těšil, až ta nabubřelá stopáž dobrouzdá do svého konce. Ale status dost možná nejslavnějšího švédského filmu je tu na místě. [viděno v Edisonline 22.1.2024]