Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Horor

Recenze (2 348)

plakát

Smolný pich aneb Pitomý porno (2021) 

Už nad tím přemýšlím nějakou dobu, že mi vskutku štve fakt, jak jsou na Netflixu do kolonky Východoevropské filmy škatulkovány i ty české, přestože je na první pohled jasné, jak se naše kinematografie od té pravdivě východní dost liší. A pokud tomu někdo stále nevěří, měl by zavítat například k tomuto silně extravagantnímu pokusu o dramedy se sociálním přesahem, které se ve finále jeví ale spíše jako pseudodokument o nátuře Rumunska a zejména jeho obyvatel. Závěrečná, pestrými dialogy protkaná část je ale perfektní. [viděno na Aerovodu 16.5.2021]

plakát

Kyslík (2021) 

Příznivci superkomorních, ale hlavně kvalitních filmů mohou jásat, na Netflix konečně dorazilo něco, co není bezduchou dementní konzumní komedií, která se snaží obsáhnout všechny přehnané moderní trendy. Ajovo O2 je totiž povedeným sci-fi thrillerem říznutým nelehkou one-woman show jedné Francouzky, o níž by mělo být mnohem víc slyšet. [viděno na Netflixu 13.5.2021]

plakát

Ghoul (2015) 

Found footage horory se stávají mou nejoblíbenější strašidelnou odnoží a po Blair Witch nebo As Above So Below bych tenhle typ snímků hltal mnohem častěji. Ke Ghoulovi jsem se dostal s takovým odstupem až na popud nedávného podcastu s Petrem Jáklem, od něhož netrpělivě očekávám Jana Žižku. Čekání jsem si tedy zkrátil jeho doposud globálně nejznámějším kouskem a ačkoli celý film trpí žánrovým klišé, kdy se celou dobu nic neděje a ke konci se všechno podělá, já si finále užil a za tmy v kině to musel být intenzivní zážitek. [viděno na Netflixu 10.5.2021]

plakát

Rohy (2013) 

Hoodně prazvláštní směsice všemožných filmových žánrů, kterou po celou její délku nelze k jakémukoli z nich přímo přiřadit. Ono to ale vlastně vůbec nevadí, přeskakování z černé komedie až na fantasmagorický horor tu skvěle funguje a pocity, pojitelné s nudou, rozhodně nehrozí. Radcliffe se pro tyhle netradiční role sakra hodí a nebudu se v budoucnu bránit čemukoli podobnému. [viděno na Netflixu 9.5.2021]

plakát

Až vyjde měsíc (2012) 

Aby se neřeklo, že nesleduju i komedie, zabruslil jsem po letech opět k tvorbě velmi osobitého režiséra. Wes Anderson je mistr hlavně na scéně stopmotion animáků, u jeho hraných filmů ale oceňuju další hromadu netradičních hrátek s kamerou. Casting je poté už naprostou jistotkou, i když veškerou pozornost na sebe samosebou strhává hlavní dětská dvojka. [viděno na Netflixu 6.5.2021]

plakát

Štěstí (2005) 

Takhle to dopadá, když ještě bydlíte s rodiči a vybíráte náplň na večerní filmovou seanci na základě neměnného, pro mě nepříliš pozitivního kritéria - nutnost dabingu či nejlépe český původ. U obou variant se člověk může lehce spálit, u té první buď trpí váš sluch nebo vyberete úplně vedle, u té druhé se pak chcete vyhnout odpadním romantickým komediím a s absencí filmových klasik 80. a starších let na dostupných VOD službách musíte sáhnout po nějaké “artovce”. [viděno na HBO GO 4.5.2021]

plakát

Rodina na baterky (2021) 

Když už se synopse rodinných animáků točí stále kolem stejného mustru podobou hledání cesty mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi, je třeba zaujmout diváka alespoň po technické stránce a tu nový Netflixácký animáč představuje absolutně bezkonkurenční. Kombinace vymazlené počítačové animace s kreslenými prvky tu totiž byla zatím jen jednou skrze Paralelní světy a už tehdy to byla v kině fakt bomba. Samotný příběh Rodiny na baterky mě neodzbrojil tolik jako většinu těch, co už stačili hodnotit přede mnou. [viděno na Netflixu 2.5.2021]

plakát

Láska a příšery (2020) 

Poměrně klasické postapokalyptické dobrodrůžo pro teenagery, které by mě mnohem víc vtáhlo opravdu v těch 13-14. Takhle je to pro mě jen připomenutí časů, kdy jsem vyrážel do kina na první Labyrint. Dylan se od té doby totiž vůbec nezměnil a nejspíš ani jeho herecké ambice. [viděno na Netflixu 1.5.2021]

plakát

Hra o lajky (2021) (TV pořad) 

Tvorbu internetové televize MALL.TV sleduju poměrně pravidelně, baví mi zkoumat, co všechno za formáty na této platformě vzniká. Už jen díky tomu mě v nemalé míře zaujal koncept, který se prostřednictvím slavnějšího zástupce dané sociální sítě snaží publiku přiblížit tato zákoutí internetu. Některé sítě jsou samosebou pozoruhodnější, avšak semtam se nepodaří zvolit příliš adekvátní tvář zvolené "aplikace". Jako dokumentární experiment se zajímavými statistikami o Facebooku a jemu podružných je ale Hra o lajky důstojným pořadem.

plakát

Kdo to mluví? (2020) (TV pořad) 

Sice pořad stále jede, ale epizody jsou točeny dle stejného mustru, tudíž si mohu dovolit hodnotit už teďko. Dabingu se ve filmech i seriálech straním, děkuju bohu všem streamovacím službám, kde si jej mohu vypnout (velká chyba Voya) a jet originální znění. Ovšem jako velký fanda všeho, co se ve světě kinematografie a televizní tvorby děje, mám velké ponětí i o sféře dabingu a baví mi sledovat, jaký zahraniční herec či přímo jaká postava dostávají jaký český hlas. A proto mě tento pořad extrémně zaujal, někteří hosté mě samosebou baví méně, jiní podstatně více. Uvidíme, co přinesou další rozhovory.

Reklama

Reklama