Lachtaan

Rok se s rokem sešel, povinnost dohnat zase nějakou z těch pohádkových klasik už je tu zas, byť jsem si bláhově myslel, jak začnu už začátkem prosince a ne až na Štědrý den. Času je málo, pohádek stále dost, Dařbuján je jednou z těch ikonických, z něhož jsem jako malý viděl vždy pouhé útržky a nejen Hrušínského vzhled mi naháněl hrůzu. Teď už jsem ho dokázal přetrpět, bohužel mě ale jako celek tenhle příběh tolik neodpálil.

Kdyby jsme tuto pohádku neměli natočenou na kazetě a sestra si ji stále dokola nepouštěla, asi bych v životě o nic světoborného nepřišel. Alespoň že to je tak krátké.

Jako člověk, co fakt kouká radši na jiné žánry než komedie, jsem právě dohnal jeden z jeho nejlegendárnějších zástupců a naprosto prozřel, proč se kolem něj už přes 60 let motá takový status. Po všech těch průměrných komediích se zápletkou záměny identit je tohle nejen průkopník, ale rovnou král tématiky a i s pominutím naprostého kouzla Marilyn Monroe si tahle fakt vtipná jízda zaslouží zdejší velmi vysoká čísla. Má to dvě hoďky a nenajde se tu jediná zbytečnost. To považuju za ohromnou vzácnost. [viděno na Prime Video 22.12.2023]

Princezna se zlatou hvězdou je zajisté další pohádkovou klasikou, která spolu s dalšími klenoty utváří samotný trezor naší staré perfektní kinematografie, přesto zrovna já nemůžu tentokrát hodnotit jinak. Představitelka princezny byla krásná, zdejší princ sympatický, samotná pointa celé pohádky se mi ale v té až příliš útlé stopáži zdá celkem odbytá. Stále se ale radši někdy znovu podívám na tento výtvor než třeba na Honzu málem králem, kterého jsem před 3 lety hodnotil stejně.

Abych neustále neslýchal z vícero stran, že se ve vánočním čase nevěnuju pohádkám, šáhnul jsem do šuplíku s těmi, na nichž jsem vyrůstal a vytáhl jednu z mála, co mi dodneška stále unikala. A možná hlavně proto, že jsem zpracování jedné z nejslavnějších pohádek viděl už nesčetněkrát jinde, nejde vnímat jedno z prvních zpracování jako kdo ví jaký zázrak. Zvlášť i kvůli tomu, že pohádka většinu času působí jako udělaná přes šablonu o 22 let starší Sněhurky. Zloba je tu vykreslená skvěle, jinak tahle Růženka osloví nejspíš opravdu jen ty nejmenší. [viděno na Disney+ 26.12.2022]

Tak prachobyčejné, až se stalo kultem. Tím je zcela nenáročné, avšak intenzivní soudně laděné drama Dvanáct rozhněvaných mužů, kde postava s tváří charismatického Henryho Fondy dokázala během několika desítek minut drsného napětí mezi všemi zúčastněnými přesvědčit své okolí o správnosti osobního názoru. A to jsem na celém snímku obdivoval asi nejvíce. Ani ne tolik jeho filmařské zpracování, jako hraní si s lidským umem řečnictví, přesvědčení, polemizování a vyvozování důsledků.

Někdější, prostě vypadající i vyhlížející, animovaný film mě jako menšího moc nezaujal, s odstupem času mi vzpomínky na dávné zhlédnutí začaly jedině utvrzovat, jak geniální toto dílko na svou dobu je a že si také musím velmi cenit faktu, že je z našich končin. Něco tak vymazleného a zároveň existencionálně mocného by dnes již nikdo nenatočil.

Ty vážné pohádky mě už poměrně omrzely, ovšem ty komediální, kde se vyskytuje humor na úrovni, jsou dle mého nepostradatelné. Zrovna Hrátek s čertem jsem se bál doslova jako čert kříže, že mě nebudou bavit a budou ve stylu Mrazíka hodně uječené. Opak je naštěstí pravdou, obě ženské postavy mě bavily celou dobu a příběh nestačil zaběhnout do žádných nudných koutů.

Předsevzetí věnovat se během adventu pohádkám snad letos dodržím ve větším měřítku než loni a začal jsem zrovna jedním z těch nejhezčích zástupců. Ta příjemná animace, která ani po více jak půlstoletí nestárne, mi připomněla obrovskou nostalgii z dob, kdy jsem se nechal unášet obdobně čarokrásnými Disneyovkami, jako je 101 dalmatinů nebo Lví král.

Obušku, z pytle ven! je sice kraťoučkou podívanou, v níž se toho příliš nestihne stát, její milost a skvělé triky na tak starou záležitost jí u mě leccos odpouští. Rozhodně nepotřebuju nikdy vidět znovu (byť to nedělám ani u oblíbených pohádek), ale jsem rád, že zrovna tímhle příběhem se můžeme v našem šuplíku kinematografie pyšnit.