Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komédia
  • Animovaný
  • Dráma
  • Rodinný
  • Rozprávka

Poslední recenze (1 051)

plakát

Jan Hus (1954) 

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT.

plakát

Zázrak v horách (2017) 

Takový fajný oddechový rodinný film, který ale není žádnou stupidní prvoplánovou podívanou, pokouší se i o nějaké poselství, koketuje s vážným tématem astmatu a hlavně se na něj dost dobře kouká i díky nádherným záberum horské přírody, které občas vytváří i určitou mystiku. Jo, solidní práce, ale na druhou stranu pro mě opravdu spíše jednohubka na jedno zhlédnutí. A i když navíc dokážu velmi dobře pochopit jak je těžké bojovat a smířit se s astmatem, jak musí být nějaké sanatorium vopruz a že z z toho všeho pak člověk leda tak zaškplej, tak hlavní hrdinka Ami je někdy opravu protivná až moc a to film někdy zbytečně sráží. Jinak ten kluk byl sympaťák a váhal jsem i nad čtvrtou hvězdou.

plakát

Roztržitý (1970) 

Patřím sice do mladší generace, která film nezažila v době československé premiéry. Ale i tak mám k Roztržitému velmi nostalgický vztah, protože to byl před pár lety první film, co jsem s Pierrem Richardem viděl. A hned to byla láska na první pohled. Toho roztržitého kudrnáče a všechny ty bláznivé gagy v jeho podání jsem si velmi oblíbil. Postupem času jsem film samozřejmě viděl ještě hodněkrát a už navrch oceňoval i tu milou skrytou nenásilnou satiru na reklamní průmysl a komzumní společnost nebo vynikajcího Bertnarda Bliera s jeho broučky. Dneska už je pro mě tento snímek těžkou klasikou a srdcovkou. Ačkoliv už mám ve své zdejší filmové Top 10 s Pierrem Jsem nesmělý, ale léčím se (které pravda z různých důvodů oceňuji ještě krapet více), nakonec jsem dospěl k názoru, že Roztržitého si tam musím taky přidat. Klidně pochopím, že kdo film uvidí dneska (navíc třeba již ve vyzrálém věku a zvyklý více na současnou tvorbu) poprvé, se znalosti mnoha jiných komedíí, nebude se už tak dobře bavit a vezme film jen jako příjemnou jednohubku. No, ona to vlastně jen taková jednohubka je. Ale ta nejlepší a ve mě naopak pořád utváří dojmy ne jednohubky, ale dokonalého oběda o několika chodech. A na druhou stranu věřím, že kdo se s filmem pořádně náladí na stejnou notu bude se bavit stejně. Roztržitý, to je hravá zmodernizovaná groteska plná gagů. To je satirická parafráze na reklamy. To je mladý nadšenecký debut, který možná nepatří k nejlépe zrežírovaným filmům na planětě, ale mě se na něm líbí i ta trochu ušmudlaná debutanská stylizace, která je někdy docela ostrá v detailech (pasáž s rodinným obědem) a občas zase krásně poetická (tanec v přírodě). Ostatně i velkou poetiku a svobodomysl v tomto snímku právě spatřuji, počínaje nádhernou hudbou Vladimira Cosmy, pokračující třeba dalším tanečním vystoupením (tentokrát mezi klecemi s ptáky) konče tím, že Pierrova RUKA VÁS PŘENESE PŘES VŠECHNY ZÁKAZY, VYKROČÍME SPOLU ROVNOU CESTU K ÚSPĚCHU. A největším úspěchem nakonec u mě na tomto snímku je, jakou je krásnou poctou pro všechny roztržité, což jako roztržitý člověk, velmi oceňuji. Protože věřte: ROZTRŽITÍ JSOU LIDÉ DUCHEM NEPŘÍTOMNÍ A JÁ JSEM NAOPAK DUCHEM PŘÍTOMNÝ.

Poslední hodnocení (1 964)

Jan Hus (1954)

11.05.2021

Zázrak v horách (2017)

08.05.2021

Fany (1995)

05.05.2021

Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon (2019)

04.05.2021

Kafarnaum (2018)

03.05.2021

Dnes neumírej (2002)

29.04.2021

Princezna zakletá v čase (2020)

25.04.2021

Darebáčci (2000)

23.04.2021

Občanský průkaz (2010)

22.04.2021

Reklama

Reklama

Reklama