Carrie_3

Tento film ukazuje, že lze natočit film o násilí, aniž by se zde ve velké míře vyskytovalo. Severská kinematografie často zpracovává toto téma a já musím přiznat, že mě snímky jako např. Zkažená mládež či Zlo mezi námi velmi zasáhly a řadím je k těm nejlepším, které dané téma zpracovávají. Ben X je autista, který žije ve svém světě, ve kterém si rovněž našel svůj další virtuální život - počítačové hry. Snímek je svým způsobem neotřelý, jen jeho zpracování nemusí sedět každému. Já jsem zde našla velmi mnoho rušivých momentů (jako např. "rádoby" dokumentární prvky - zpovídání osob), které mi nedovolily si film zcela užít. Na druhou stranu bych ráda vyzdvihla výkon Grega Timmermanse, jenž by ve své roli opravdu impozantní. Mé hodnocení - slabší 4*.

Hned v úvodu musím přiznat, že jsem nikdy žádný němý film neviděla do konce, ba co víc pravděpodobně jsem u žádného nevydržela více jak několik minut. Nebýt nominace "The Artist" na Oscary v mnoha kategoriích, asi bych jej ani nikdy nezhlédla. Ale zvědavost mi přeci jen nedala a já nevydržela a musela jsem jej vyhledat. Přeci jen, když slyšíte ze všech stran chválu, věříte, že na tom přeci musí něco být. A skutečně že je. Film byl pro mě v některých ohledech kouzelný, posunul mě do doby dávno minulé a já začala konečně chápat, co naše babičky a dědové na těchto snímcích viděli. Jako dítě jsem to pochopitelně nemohla pochopit, ale pokud se vžiji do tamní doby, nemůžu jinak, než si ji jednoduše užívat. Jean Dujardin předvádí brilantní výkon a troufám si říci, že mu ostatní nominovaní v jeho kategorii nesahali ani po kotníky. Jeho herecký arzenál je opravdu rozsáhlý a on jej dokázal využít do puntíku. Co mu také jiného zbývalo, když se jedná o němý film, ve kterém výraz tváře a gesta hrají jednoznačně prim. Sympatický výkon rovněž předvedla Bérénice Bejo, které to ve své roli neskutečně slušelo. Abych se zde příliš nerozpisovala, dodám jen, že film přináší "starý" čerstvý vítr, na který jen tak nenarazíte. Přesto si myslím, že byste mu měli dát šanci, alespoň pro jednou.

Přiznávám, Davidu Lynchovi jsem nikdy nepřišla pořádně na chuť. Na druhou stranu musím uznat, že Modrý samet byl pro mě asi nejvíce stravitelnější ze všech snímků, které jsem od něj měla doposud možnost zhlédnout. Tento film je v podstatě taková pohádka, kde jsou kladní i záporní hrdinové a, kde se snaží, aby dobro zvítězilo nad zlem. Isabella Rossellini a Kyle MacLachlan rozehráli part, od nějž nemůžete odtrhnout oči, jen je občas na moment raději přivřete. Lynch umí skvěle za pomoci hudby vygradovat děj až na vrchol, kde se bojíte, aby z něj náhodou neslítl. V tomto případě se tak nestalo, snímek je ponurý, občas veselý, avšak svá temná zákoutí a možná i tajemství si dokáže uchovat i pro další sledovatele.

Není nad to, když se vám podaří objevit snímek, který vám byl po mnoho (někdy i desítek) let hluboko skryt. Film jsem v tomto případě zvolila proto, že jsem se chtěla dozvědět, zda je výkon Geoffreyho Rushe tak impozantní, jak uvádějí místní kritiky. Pokud se na čsfd pročítáte hodnoceními tohoto snímku, téměř každý příspěvek velebí jeho výkon skoro do nebes. Geoffrey Rush byl skutečně kouzelný, jeho herecké vyjádření plně korespondovalo s danou osobou - klavíristou Davidem. Co si budeme povídat, David byl velice zvláštní osoba, která se mnohdy vymykala kontrole, přesto jí musíte po celou dobu držet palce, jak vás chytne za srdce. Z tohoto důvodu měl Rush před sebou opravdu velkou výzvu, kterou dokázal zdolat a právem mu za ni náleží zisk Oscara. Nerada bych ovšem zapomněla vyzdvihnout výkon Noaha Taylor, který ztvárnil Davida v mladším věku, jeho výkon se mi rovněž velmi líbil. Co dodat k závěru? V tomto případě se jedná o životopisný snímek, který ovšem stojí za zhlédnutí nejen kvůli vynikajícím výkonům, ale rovněž i skvělé hudbě.

Každé náboženství, které se bere fanaticky je pro mě špatné. Jako ateistka jsem měla možnost snímek sledovat s velkým odstupem, ale to, co jsem viděla, mně téměř vyrazilo dech. Každý Američan, který tvrdí, že muslimové jsou zlo a velká hrozba, by si měl pustit tento dokument. Z mého pohledu se na americkém kontinentně tvoří další fanatická komunita a jimi jsou, pro někoho možná překvapivě, křesťané. Rodiče své potomky každoročně posílají na tvz. "Bible camp" s cílem vychovat z nich lidi, kteří změní Ameriku. Praktiky tábora jsou ovšem otřesné, vychovatelé děti děsí takovým způsobem, že je následně rozbrečí, načež tato výchova pokračuje vzýváním Boha. Tato sekta, nevím lépe, jak bych uskupení nazvala, by měla být z mého pohledu zakázána a všichni lidé zavření, protože se jedná o čisté vymývání mozků. Ty děti už nikdy nebudou normální, hrozné zážitky je musí poznamenat do konce života, jenže si to neuvědomují. Slepě věří všemu, co je jim předkládáno a smutné je, že podobná výchova následně pokračuje i v jejich domovech. Raději ani nepřemýšlet, kam toto všechno může dospět... Dokument byl pro mě opravdu silným zážitkem, škoda, že negativním, ale i ty je čas od času dobré zažít.

Předně, než se pustím do hodnocení filmu, nemohu opominout jednu poznámku k posteru/ plakátu, který jej prezentuje. Dlouho jsem nenarazila - z mého pohledu - na tak nevhodný výběr jako je právě tento, myslím si, že poster může asociovat diváky k úplně jinému ději, než pravděpodobně očekávají. Osobně mě vůbec nenadchl a přiznávám, že jsem očekávala průměrnou komedii, která mě občas pobaví, ale tím to končí. Ovšem od prvních minut sledování snímku jsem musela svůj názor přehodnotit a byla jsem ráda, že má volba padla právě na tento film. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že za scénářem stojí Bob Gale, autor Návratu do budoucnosti, tušila jsem, že rozhodně nebudu zklamána. Můj názor se potvrdil, film je neuvěřitelně milý, příjemný a nepochybně vám zvedne náladu. Přijde mi líto, že "Interstate 60" tak zapadl a nikdy před tím jsem o něm neslyšela, protože si to opravdu nezasloužil. Tomu, kdo jej neviděl, mohu jednoznačně doporučit. Myslím si, že 85 % mluví za vše.

Co říci k Zrození planetě opic? Osobně, pokud bych jej brala jako letní blockbuster, který má přitáhnout do kin miliony diváků, nepochybně svůj účel splnil. Kdybych si zpětně vybírala film, na který se dá jít s partou lidí do letního kina, tento snímek by byl jasná volba. Jenže já jej sledovala z tepla postele jednoho zimního večera a nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem od něj očekávala něco víc. Film mi přišel jako takový ten typický americký příběh, který je určen širokému obecenstvu, které nemůže zklamat a nejlépe aby se zavděčil všem: mladým - starým, mužům - ženám,... Ať nejsem jen u kritizování, určitě bych vyzdvihla práci s grafikou a speciální efekty.

Ve chvíli, kdy jsem si šla pustit další "allenovku", jsem očekávala klasický vztahový propletenec odehrávající se na pozadí Paříže. V zásadě jsem se trefila, jen mě velmi překvapilo, že nám dal Woody tentokrát možnost přičichnout i do historie. A musím podotknout, že se nejednalo o žádná suchá data, ale velmi příjemné prostředí plné známých spisovatelů, malířů či umělců. V tomto případě se nehodlám sáhodlouze rozepisovat o kvalitách filmu. Mám dojem, že si své diváky určitě najde. A ti, kteří budou pochybovat, zda snímek zhlédnout či nikoliv, by neměli váhat, s největší pravděpodobností nebudou nad výběrem zklamáni podobně jako já. Film byl kouzelný a musím přiznat, že toto slovo málokdy používám.

Hned v úvodu musím přiznat, že je mi svět baseballu na míle vzdálený. Přišla jsem s ním do styku pouze na střední škole a to jsme měly pravidla hry tak změněná, že o baseballu nemohla být ani řeč. Snímek Moneyball přináší zajímavý příběh o muži (potažmo dvou mužích), kteří společně dokázali, že svět sportu není pouze o vytrvalosti, nasazení a osobních výkonech. Když člověk do hry přizve matematické vědy, až by se sám divil, co všechno dokáží spočítat. Příběh mě zavedl do nového prostředí, které mi sice bylo neznámé, přesto mě velmi bavilo a udivovalo. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se občas ztrácela. Což bylo zapříčiněno mojí neznalostí baseballových týmů a jednotlivých hráčů. Chvílemi jsem neměla tušení, kdo byl v danou chvíli prodán do jiného týmu a kdo naopak koupen. I přes toto všechno mě neopustil pocit, že snímek je velmi zajímavý a poutavý. Bohatý výběr hereckého obsazení nepochybně také přispěl k dobrému výsledku.

Příjemný, milý, krásný film - nevím, jak jinak jej nejlépe charakterizovat. Přiznávám, již v úvodu sledování snímku, jsem jej sledovala jaksi s rozpaky, příliš velkou důvěru ve mně nevyvolával stručný obsah. Další problém, který jsem hned ze začátku měla, byl výběr hlavní mužské role - Max Minghella. Přišel mi do své role příliš mladý. Ovšem, jak film postupoval, můj názor se měnil a nakonec musím uznat, že se mi jeho výkon opravdu líbil a role mu sedla jako ušitá. Co bych ráda vyzdvihla je výkon Blake Lively, která mi není příliš známá a práce s kamerou. Obdivovala jsem výběr jednotlivých záběrů a především volbu použitých barev, které filmu dodaly úplně jiný nádech. Nádech, ne tak pro filmové snímky obvyklý a přesto velmi příjemný a oživující celkové vyznění příběhu. Myslím si, že je škoda, že tento film zapadl a vidělo ho tak málo lidí. Určitě se nejedná o příběh, který by měl k plátnům přitáhnout masy diváků, na druhou stranu jde ale o velmi příjemné a milé dílo, které si nezaslouží upadnout v zapomnění.