charles3

Ve své době divácky nedoceněná komedie, která snad nikdy neběžela na tuzemských televizních kanálech. Nedávno jsem ji ovšem našel na Netflixu a bavil se u ní stejně dobře (ne-li ještě více), jako v 80. letech v kině. Film je dobře obsazený, byť ne příliš známými herci, a prošpikovaný povedenými hláškami. Hodnotím 90 % a zaokrouhluji nahoru. První recenze.

Lehce ulítlá komedie, dostupná nyní s titulky na Netflixu pod trochu matoucím názvem "Jak se zbavit manželky a najít si milenku". V hlavní roli Johnny Dorelli, pamětníkům známý z filmů Miliónová nevěsta, Drahá manželka, Mezi čtyřma očima a Podívejme se na to jasně, uvedených v 70. a 80. letech i v čs. kinech. Více zde ovšem zaujmou postavy hrdinovy soupeřky, její kamarádky a ze začátku i hrdinovy manželky, originální způsob ranního buzení videem, hrdinův nezvyklý psychický blok a v neposlední řadě hojnost obnažených dámských půvabů.

Aktuálně k vidění na Netflixu pod názvem "Mrtvý strýček". Černá komedie s odkazy na S.Leoneho i Q.Tarantina vypráví strastiplný příběh dvou kamarádů, kteří se proti své vůli zapletou s drogovými mafiány. Hlavní představitel L. De Rienzo mě zaujal už v úspěšných Profesorech zločinu. Bavil jsem se skvěle, film má potenciál stát se kultovním. Zde první komentář.

Scénárista Moccia (alias Pippolo) se zde teprve rozjížděl, jeho lepší kousky přišly teprve potom - zejména Krásná země, Zamilovaný blázen a především Pozzettův majstrštyk Nástrahy velkoměsta. Peppino je ne úplně povedená kombinace komedie, melodramatu a mafiánského filmu, přičemž převažující je spíše ta prostřední složka. Z Celentanových filmů mi vydařenější přišel Rugantino, který je nyní také k dispozici na Netflixu, a ve kterém to také o dost víc slušelo jeho partnerce Claudii Mori. ***  Československá kinopremiéra Peppina byla v roce 1976.

Lepší než Peppino z Neapole (ze stejného roku), ale pořád nedosahuje zábavnosti pozdějšího Zamilovaného blázna. Svéráznou předností Rugantina je, že do poslední chvíle není jasné, jak skončí. A Claudii Mori to v tomto filmu opravdu sluší, více než v Peppinovi. Pohledná je i Maria Grazia Spina, velmi připomínající Annette Bening v jejich prvních filmech. Zaujal též Paolo Stoppa v roli popravčího. Rugantino se promítal i v našich kinech (1977), stejně jako oba výše zmíněné Celentanovy filmy + Serafino, kterého jsem dosud neviděl (a který zatím není dostupný ani na Netflixu). Hodnotím 70 % a zaokrouhluji nahoru. První recenze.

Pro mě velmi příjemná směs humoru, romantiky, ožehavého tématu, sociálního dramatu a ženského půvabu. Zápletka je sice dost nemorální, ale to byla koneckonců i u Pretty Woman. Hodnotím 70 % a zaokrouhluji nahoru.

DVD verze od Řitky a FILMagu je naprostá tragédie. Spolu s italskou verzí Robina Hooda z roku 1970 (silně zapršený a zarýhovaný obraz, spousta slepek způsobujících poskoky v obraze i zvuku) jde o suverénně a s velikým náskokem technicky nejhorší DVD v mé filmotéce. O ostrosti a barevnosti obrazu dostatečně vypovídá koláž fotografií 3 hlavních představitelů na obalu - celý film je přesně takový! Vizuálně snímek připomíná pátou až šestou kopii VHS pouštěnou na dosluhující barevné televizi - obraz je velmi neostrý, barvy zkreslené, časté tónování do modra. Navíc ve formátu 4:3, zatímco v kinech běžel ve formátu širokoúhlém (2,35:1). Délka této verze je přesně 102 minut. Takže sledujete v nejhorší myslitelné kvalitě pouze 58 % šířky obrazu a stejných 58 % (záměr?) délky filmu. Stěží jsem tak rozeznával Yula Brynnera od Franca Nera, Ljubišu Samardžiče od Orsona Wellese a dokonce i Sylvu Koscinu od Sergeje Bondarčuka :-( Pochopitelně také hitlerovce od partyzánů a italské vojáky od Ustašovců... U tak výpravného a mezinárodními hvězdami nabitého velkofilmu pokládám tuto DVD verzi doslova za válečný zločin!

V českých a slovenských kinech uvedeno v roce 1987 s českými titulky (ÚPF).

Výborná komedie s mně dosud neznámými herci a tvůrci, kterou jsem dnes našel na Netflixu, pod názvem Ani se nepřibližuj. Manželský poradce zachraňuje druhým jejich vztahy, sám má ale v lásce smůlu. Ba dokonce se zdá, že smůlu přináší právě on svým partnerkám... První komentář, hodnotím 89 %, jelikož k pěti hvězdám tomu ještě ždibíček chybí.

Příběh je zdlouhavý a vcelku nezajímavý, děj se velmi vleče, jednotlivé scény jsou jakoby schválně natahované, aby měl film celovečerní stopáž. Ani poněkud přehrávající Adamíra v hlavní roli nezaujal, natož další herci. Jako by Brynych schválně natočil špatný film, zato možná podle instrukcí dramaturga a schvalovatelů. Díky tomu také patří (spolu s Kleinovým titulem Město nic neví) k divácky nejméně úspěšným tuzemským kriminálkám 70. a 80. let. Jediné, čím je snímek zajímavý, je autentická demolice starého Mostu. Ostatně je možné, že právě (a pouze) kvůli ní byl narychlo sepsán a schválen scénář a natočen tento film.