saliman

Milé. Klidné. Film nespadá do zajetých kolejí mainstreamu s vyhrocenými emocemi postav a upozorněním na to, jak těžký život postavy mají, jak to většinou bývá u filmů s tematikou genderu a sexuality. Napětí mezi postavami ohledně jejich přátelství je vidět a mě bavilo. Mám pocit, že film si je jistý svou formou a je vydařený. Nic tam nevybuchuje, žádné přemrštěné drama, prostě lidsky řešené životní problémy vztahů v poklidné přírodě.

Ach ten scénář. Fandil jsem jim, nevadilo mi, že jsou všichni vykreslováni jako nejlepší kamarádi. Chemie mezi postavami fungovala a překvapivě velmi přirozeně, herecky taky v pohodě, žádné příliš trapné momenty. Ale ten příběh je vykonstruován neatraktivně. I když bylo jasné, kdo je ta tajemná osoba od začátku, čekal bych, že aspoň to odhalení bude nějak zajímavé a co se bude dít poté bude trochu víc rozebrané. I ostatní věci, že nějak budou gradovat až dojde k odhalení, ale měl jsem pocit, že se prostě tutlají, jakoby se snažili vzbudit u diváka napětí a takové to "tak už jí to řekni!" (což se také příliš nedařilo) a pak se to prozradí v ten nejméně zajímavý okamžik jen tak mezi řečí. Chyběla mi tam nějaká lepší hudba, která by tomu příběhu pomohla. Nejzajímavější byla rozhodně Megan Mullally ve vedlejší roli svobodné matky Evans.

Post-apo, fascinující, nevšední, když mozek začne přemýšlet sám, co bychom chtěli cítit? Vzpomínat nebo raději zapomenout? Začít znovu? Jak žít sám se sebou? A když bych někoho potkal, jak by se měnilo přemýšlení moje, tvoje anebo naše? Tolik otázek tento film nabízí, že bych mohl pokračovat. Na nic není jasná odpověď. Každý potřebuje něco jiného. A to mě na tom baví, že všechno tohle se mi počas filmu začalo honit hlavou. Atmosféra je napjatá celou dobu. Nenápadná hudba v pozadí, někdy jen zvuky (ptáci, velryby, potichý smích, i když kolem nikdo není...), kamera, světlo - všechno to umocňuje pocity nejistoty, jak se vypořádat s přítomností a tím co se děje kolem nich. I když jsem se bál, jak bude působit dohromady kombinace Dinklage a Fanning, herecky si vážně dobře sedli. A ten závěr? Ukázání toho, že lidé nepotřebují přemýšlet, aby žili spokojený život... Občas je to snažší, ale je to správně? Grace na to měla názor. Možná by stálo za to přidat k uváděným žánrům drama a sci-fi, ještě psychologický, protože si s divákem chce dost pohrát. Děkuji za tento snímek paní Reed Morano.