Belbo

Konenčně měl někdo odvahu ukázat Beneše, jako blekotajícího sebestředného blbečka, který tento stát odevzdal do područí Stalinova SSSR... zatím nehodnotím s konečnou platností. Neviděl jsem první dva díly a neodvysílaný zbytek. Z výtek snad jen absence právě těcht zásadních událostí pro politický vývoj a scénovitost jednotlivých dílů bez snahy je propojit. Druhý handicap je nejvíce patrný při budování charakterů postav. Např. komunisté, představováni v díéle o únoru jako ti největší burani a blbečci jsou v "Zabíjení soudruha" popsaní jako stará dobrá známá a více méně slušné, jen občas lehce chlastající chasa mlynářská. No, snad nenaseru české demokratofily :). PS: Vraždění soudruha je jeden z nejlepších filmů o politické mašinérii a bezmocnosti jedinců, jaký jsem kdy viděl. Pro zájemce doporučuji knihu Artura Londona Doznání, nebo, analfabetům, její filmovou francouzskou adaptaci http://www.csfd.cz/film/1732-doznani/.

A autoři si řekli u píva: "Budem nestraně straní a nazvem to dokumentem".

Muž na radnice 21. století, pro ty blbější: ideologický hnus.

Starej, dobrej Enšpígl drtí uživatele KarlR na plné čáře sofistikovanými prismaty kritika, teoretika a mistra pera i slova. To jsem se toho o filmu dozvěděl. Díky Ti, Ty moje zrcadlo soví.... Jinak nechápu místní nízké hodnocení, ale ostatně, když si uživatelé kakaj do katí z Temného rytíře ....

Mají pravdu všichni, kteří píší, že by se to dalo natočit líp, a taky ti co trdí, že scénář mohl být víc propracovaný. ... Souhlasím bezezbytku. V rámci žánru se však jedná o těžký nadprůměr.

A na tenhle zmetek šly 2 miliony ze Státního fondu české kinematografie.

Na to, jak měl Kohlhaasa skvělých prvních cca dvacet minut, se posléze proměnil v ukacanou nekonzistentní a špatně nasvícenou slátaninu, ve které jde pravidelně málo co vidět. Škoda.

Jediné, co jsem se chtěl na konci dozvědět, bylo: Proč?

Jak to jen napsat: .... existenční doslovnost. FIlm je to pěkný na koukání, postavy správně odtržené od meinstreamu, ale zároveń je film strašně jednoduchý. Divák na nic sám nepřichází, nemusí dekódovat zdělení, znaky jsou dané. a postavami vysvětlené, je to škoda. Meinstream proti kterému se film staví, formoval konečnou podobu interpretačního kódu. Kde jsou ty časy, kdy Jarmusch natočil podivnější neř ráj, či pro masové publikum Ghost Doga?

Po dokoukání Rivalů jsem byl rozpačitý a tento koment píšu až po dni, kdy se mi rozleželo dílko v hlavě a zodpověděl jsem si několik otázek.Tak za prvé: Jsou Rivalové filmem o F 1? Dovolím si tvrdit, že nejsou. A než mě všichni sežerete, byl bych rád, kdybych svůj postoj mohl vysvětlit. Při pohledu na plakáty a videa dostane recipient představu, že uvidí film o souboji dvou závodních jezdců na asfaltu motodromu. Nalezne jej? Je to tak 50/50. Hlavní hrdinové (Lauda a Hunt) jsou nám představeni jako typičtí Holywoodští hrdinové, nejlepší z nejlepších (to by asi nevadilo), jenže tato typologie naráží na jejich rozpolcené pojetí ve scénáři. Vlastnímu závodění, nebo jejich přístupu k samotnému průběhu závodu, není věnován velký prostro, daleko víc je scénář zaměřen na jako by mediální rozměr jejich vztahu, máme se rádi/nemáme, ta seš blbec/ty seš kokot, ukázanej fakáč nebo kurvování na tiskovce atp. Když dojde na vlastní závod, vidíme "pouze" bouračky a několik předjetí. Jednotlivé individuální přípravy jsou načrtnuty a představeny krátce a doslovně (Hunt si v mysli projíždí před závodem jiný závodní okruh!!!, Lauda si prochází trať, atp.). Přičemž doba po Nurburlingu by pro dobrého scénáristu a režiséra představovala perfektní materiál na dokonalé drama, v kterém musí závodník bojovat sám se sebou, a nebude divákovi ukázaný pouze trpící Lauda, jak si nasazuje přilbu, nebo jak mu mění obvazy, či Hunt fackující noináře (to je metamorfóza). Tohle je prostě povrchní kýč. Co k samotným závodům? Vypadají pěkně, aspoň jejich vizuál, zbytek stojí za prd. Aj Slyovy Formule je měly lépe zvládnuté a to nemluvím o milnících jako je Le Mans či Grand Prix. A jen tak na okraj, ten kdo obdivuje Rivaly, ať si zkusí pustit úvodní start z Le Mans. Ten zvuk, rachot, nebo pro jiného symfonická melodie, jsou nesrovnatelné. Tři hvězdu dávám ani nevím proč, snad proto, že jsem to dokoukal a nebyl nasranej. ........................... Po opětovném shlédnutí Grand Prix mění na dvě hvězdy. Zcela nesrovnatelné.