ZeroCZ1233

Epizoda, již budou doglovers nenávidět, plus konec byl překvapivě velmi nečitelný a vůbec nevím, co si z toho mám vzít.

Firemní záležitosti šly stranou, ty osobní vyeskalovaly do náležitých pozic expandující vztah jistých postav na úplně novou rovinu, přičemž se důsledně vrtalo v minulosti a odpovídalo na pár otázek.

Ke zhlédnutí tohoto snímku jsem byl dokopán zvědavostí, nýbrž jsem nemohl uvěřit, že můj kamarád dává přednost tomuto před mým doporučením nepočitatelného počtu masterpieců, jež by měl vidět. Svého rozhodnutí jsem po pár minutách zanořených do tohoto nevkusu začal velmi litovat. Moderní pohádka s hudební tématikou a Robinem Williamsem. Tento minimální popis zní nádherně a minimálně ve schopnosti upoutat význačně vyhrává, jelikož nevyjadřuje kvality, jež snímek vykazuje, což bude možná tím, že žádné nemá. Opravdu, tak velké zklamání i za skutečnosti, že jsem nečekal zhola nic, jsem dlouho nezažil. Snímek strhává do hlubin nekvalit hlavně ten neuvěřitelně kýčovitý patos přesahující pro žánr tolerovatelnou únosnost. Scénář po většinu stopáže jede v kolejích jistoty bez nejmenší snahy hodit do placu něco originálního, místo toho je prošpikovaný mnoha nelogickými nesmysly a na pohádku i dekadentními životními skutečnostmi (dva mladí lidé se po prvním setkání a několikaminutovém hovoru spolu vyspí a z tohoto zážehu lásky vznikne rovnou dítě). Herecké zastoupení rovněž nehituje strop svého povolání, hlavní postava je těžce nesympatické hloupé dítě, jehož naivita přechází pohádkové normy a nad jeho činy i otravností vám bude rozum stát. Vedlejší herci si vedou převážně průměrně, kde jim dopomáhá určité charisma a v našem případě i národní sympatie (slečna se jmenuje Nováčková), kdy bez většího překvapení herecky vládne Robin Williams a jeho stylizovaný záporák celého příběhu. August Rush je velmi zbytečná věc s těžce nevyužitým potenciálem (s hudebními motivy si tvůrci prakticky nevyhráli tak, jak se na toto téma tak náramně vybízí), sterilními herci a nesympatickým hlavním hrdinou (měl radši zůstat s Deppem v čokoládovně). Nijakých 4/10.

Hlavní linka přináší firemní fuck-upy, rodinná linka začíná chytat rozpadající se charakter, vedlejší linky působí jako výkřiky do tmy, do té méně zajímavé naštěstí provedl trochu světla Colin Hanks.

34 Ghosts IV

Markeťáci začínají pod tíhou doby zasahovat neprobádaná území televizní reklamy a Don dosud představí svou zatím nejtemnější polohu. Pekné, pekné.

Počáteční uvedení euforickým večírkem vyjadřující optimismus 60. let neprodleně přejde v tragédii, jejíž podstata je vyjádřena emočním propojením s jednou z postav, jež se dostává do dosud neviděné polohy.

Velký krok zpět. Minulé dvě série zachycující jeden promyšlený celek pokračují ve scénáristickém plácání, jež vyjadřuje několik snadno viditelně výpomocnych kliček. Ano, sice jsem rád viděl své oblíbence zpět, jenže ta relativně umělá fasáda a na sílu proražený děj s novou, až prostinkou, zápletkou, prostě nedokáže vyvinout takovou satisfakci, již bych od tak kvalitami ověčeného počinu čekal. Naštěstí plno super věcí zůstává, postupem času se zase vyrojují na povrch originální nápady a dobře napsané postavy jsou stále zajímavé a péče o ně nedostává přes držku tolik, jak jsem začátku očekával. 7,5/10 a to jsem celkem hodný.

Šešlápnutí nohy z plynu jako pokračování úvodní krasojízdy bylo podle mě zbytečné, pro značně výživné prohloubení Aaronovy postavy by se hodilo větší dynamické pojetí i když to vypadá, že to samotná melancholicky szžíravá nálada nepotřebuje, to platí i pro expoziční práci ohledně postavy Tessy Thompson a celkového futuristického fikčního světa, v němž se nacházíme. Epizoda může nabývat až nežádoucího vysvětlujícího dojmu, zdání díky bohu klame a autoři nás jen zasazují do potřebných kontextů, jež jsou na určitých styčných bodech stále těžko uchopitelné přesně tak, jak máme rádi.

Otce a syna Svěrákovi mám hodně rád. Staršího divadelní práce je má srdeční záležitost a jeho scénáře adoruji téměř stejným způsobem. Mladší zas natočil několik silných kousků ať se bavíme o studentských Ropácích, dnes už klasické Obecné škole, oscarovému Koljovi či kriticky slabších Vratných lahvích a Kukym. Akumulátor 1 se výrazně vymyká všemu předešlému a následujícímu, co mladší Svárák kdy natočil a starší kdy napsal. Snímek by se dal charakterizovat jako změť nepřeberných nápadů od těch nejméně odvážných až po vrcholně výstředně neuvěřitelných a špičkou ledovce toho všeho je, jak dobře to vlastně funguje, baví svým vážným míněním s komickou podstatou a hlavně neustále překvapuje svou nevyčerpatelností na nápady, jíž Svěrák starší disponuje. Mladší přihodil do mlýnku odlišnosti svou ambici v podobě vizuálního přiblížení bijákům z Ameriky, tudíž světlo je velmi nablýskané v tónině oranžové a stíny zapadají do variací uklidňující modré, přičemž pár otcových nápadů obohacuje svou vlastní invencí (všechny záběry z vnitřku těla či průběh sexuální scény mezi ústředním Formanem a velmi atraktivní Brychtovou). V 90. letech musel být Akumulátor 1 velkým zjevením v našich českých porevolučních kinech, zub času se bohužel projevil a dnes to na naší rozmlsanost možná tak nepůsobí jako dřív, svou výraznost to i tak má a ještě nějakou dobu si ji určitě udrží. Téměř 8,5/10. P.S. Mám silné podezření, že se všem známí Wachovští hermafrodité inspirovali právě tady a nikdo mě nepřesvědčí o opaku!