špaček421

Že by to byl nějak dobrý film, to se říct nedá. Nuda, omšelý příběh, herci nic moc. Terence není špatný, ale spíš má prostor na šermířské souboje (ty jsou trapné). Bud má málo prostoru, takže o něm se vlastně ani moc netřeba zmiňovat. George Martin ve třetí hlavní roli je neskutečně otravnej. Slabota.

Obyčejný špageťácký béčko s nevýraznými herci, až na Kinského, který podle mě ale až moc přehrává, slabým dějem (půlka filmu na ranči, druhá v poušti) a hroznou kamerou. A režisér byl nejspíš vysazenej na zrzky.

Vzhledem k tomu, že jsem čekal příšernou sračku, mě to příjemně překvapilo. Sice je to blboučký a naivní, s hrdinou, který vypadá jako Luděk Nekuda (pořád jsem marně vyhlížel Císlera) a vystřeluje lidem pistole z ruky, s klaďáky, kteří přežijí všechna zranění, zatímco padouši umírají hned po prvním zásahu, skotským dudákem uprostřed přestřelky, podivnými úvodními titulky, kdy hned v první minutě se objeví úplně nahá ženská (bohužel jediná - nebo naštěstí?), flashbacky s hrdinovými traumaty z minulosti, a podivnou hudbou míchající westernový průměr a naprosto se nehodící bigbít. Na druhou stranu to trvá jenom 81 minut, ne že by to ubíhalo nejsvižněji, přece jen tenhle příběh by byl akorát na zhruba 50 minut, ale zase často jsem se nenudil, hrdinové i přes výhrady k některým jsou vesměs sympatičtí, točilo se ve Španělsku, čili i krajina pěkná, ani ten Richard Harrison mi tu moc nevadil, a občas jsem se dokonce trochu zasmál, takže celkem z toho vychází průměrný western. Neurazí, nenadchne. PS. Ve skutečnosti film režíroval Marino Girolami.

Zábavný a silně nadsazený špageťák s neobvyklým hrdinou (slepec s koněm nadměrného IQ), neobvyklým záporákem (Ringo Starr!), a v duchu doznívajících 60. let plný nahých krásek, hippie-banditů a chvílemi možná až příliš drsného násilí. Nicméně Anthonyho ironický hrdina to celé drží nad vodou, stejně jako skvělá Ciprianiho hudba a Pallotiniho kamera. Z herců se mi zamlouval ještě Raf Baldassare coby věčně rozchechtaný generál, o jakémkoli herectví se u ostatních ale vůbec mluvit nedá, což tady ale nevadí. Snad akorát na logičnosti scénáře si mohli dát víc záležet a těch deus ex machina je tu přece jenom až příliš moc. I want my fifty women!

Vizuálně výborně natočené giallo s trochu promyšlenějším příběhem a vynikajícím Francem Nerem, doprovozené výbornou Morriconeho hudbou. Škoda, že Bazzoni nepřináší žádné skutečně pamětihodné scény, na jaké jsme z jiných žánrových kousků zvyklí, a místo toho "jen" vypráví příběh.

Tenhle western mi strašně připomněl Last Train From Gun Hill, až na to, že už jde o antiwestern, demýtizaci žánru, což z tohohle dělá o něco lepší film. Všechny postavy mají motiv proč dělají, co dělají, žádná není jen zlá nebo jen hodná. Hlavní hrdina je napůl záporák, s tvrdohlavostí, s jakou jde do boje, to až přehání. Hlavní záporák má i světlé stránky, chce svou vinu odčinit a má důvod, proč nechce do vězení nebo dokonce na šibenici, ale nejde to kvůli hrdinově zatvrzelosti. Šerif není takový zbabělec, jak si všichni myslí, ale hrdina to také není. Bývalá přítelkyně hrdiny se ohání ctí a věrností manželovi, ale stejně se s hrdinou při první příležitosti vyspí. A tak dále. Strašně se to vyhýbá klišé. Závěr mě strašně překvapil tím, jak nechce být klasický až do poslední chvíle. Bylo tam pár hlušších míst, ale moc jich nebylo, navíc je tu pěkná hudba Jerryho Goldsmithe. Hlavního hrdinu hraje už přece jen trochu starý a tlustý Burt Lancaster, kterému jsem nejrychlejšího střelce zrovna nevěřil, radši bych tady třeba Gregoryho Pecka (tomu by to zrovna sedlo), ale další dvě hlavní role hrají výborní Robert Ryan a Lee J. Cobb, kteří mi ten nedostatek vynahradili.

Zábavný western, který na začátku vypadá na temnou mstitelskou jízdu, poté se změní v klasiku boje drobných zemědělců vůči bezskrupulóznímu magnátovi, aby se do toho nakonec vnesly bohužel i komické prvky. Ale spíš se mi to líbilo, i díky Lawrencovi, který se mi tu snad poprvé opravdu zamlouval, a hlavně jeho hippie kamarádovi, který je neskutečně cool. Škoda snahy o modernost (včetně hudby), do které se nedopatřením vneslo i pár anachronismů, jako třeba podprsenka. Jinak opět nerežíroval Klimovsky, který patrně nikdy nenatočil vůbec nic, byl uveden jen ze smluvních důvodů, ve skutečnosti režíroval Sergio Bergonzelli.

Carnimeo si s Hiltonem zřejmě dobře rozuměl, takže se rozhodli spolu upéct jiného hrdinu v mnohem více komediálním filmu. Mrtvol je tu sice dost velká hromada, ale film, ve kterém se střílí z upraveného šicího stroje, běhají v něm falešné jeptišky a ruští vévodové a hrdina uprostřed bitvy jenom stojí za velitelem a vyjednává s ním o své práci se prostě nebere vážně. Takovéto nadlehčení by vyhovovalo, kdyby nebylo doplněno typicky italským groteskovým humorem, kterému bych se zasmál jako dítě, teď už mi bylo trošku trapně. Naštěstí tam toho ale není tolik, takže i přesto si lze tuto praštěnou jízdu užít.

Dle doporučení Tarantina a Avaryho jsem se poddíval na tento zapalý thriller a nelitoval jsem. Celé to má tak silný francouzský nádech (včetně Goldsmithovy hudby, která zní jako Francois de Roubaix), že jsem si až říkal, že to měo být francouzsky a s Venturou místo Scotta. Film je sice pomalý a akčních scén v něm moc není, ty, které tam jsou, ale stojí za to. Člověk, který v sedmdesátkových kriminálkách hledá jen brutální násilí a sex musí být nutně zklamán, pro ostatní zajímavý film.

Obyčejná zlatokopecká báchorka, která je tak zmateně natočená a sestříhaná, že divák neustále kroutí hlavou. Anthony Steffen v tomto filmu nehraje.