Grimaldi

Nejprve je důležité říct, že jsem spatřil německou verzi která má okolo 100 minut a začíná v době kdy má již Bruce Lee svoje dojo. Na první pohled vyčnívá televizní vizuál a zřetelné sestřihaní několika seriálových epizod dohromady. Naštěstí jsem se od toho dokázal odprosit a mohl jsem si tak užívat Leeho život v podání šikovného Danny Chana. Pro Bruce typická gesta i souboje zvládl přesvědčivě. Potěšila i camea Marka Dacascose a Garyho Danielse. Stinnou stránkou je čínský propagandistický nádech který se na mě i přes německý dabing snažil zapůsobit. Asi bych snímek, potažmo seriál nedoporučil nikomu krom opravdu velkých fanoušků Bruce Lee, ale pokud jím jste, dostanete potencionálně hodiny a hodiny kvalitně stráveného času.

Godfrey ho to dokázal, přeci jen natočil film který dává smysl, scény na sebe navazují a nic tu není přiděláno z jiných filmů. Za to si alespoň trochu uznání zasluhuje, ale co ten zbytek? Johnny Chan opravdu nesahá Jackiemu ani na podrážku boty, akční scény jsou uspávací, dojde tu i na znásilnění ale je to v pohodě, protože je to policajt a dívka ho pak miluje. Takových divných wtf momentů bylo hodně, třeba zjevení Ninju v úvodu . Co asi jen tak ale nezapomenu je bojová scéna s létajícími činely. Godfrey mě s ní vážně překvapil. Tak jsem zvědav, čím mě překvapí příště.

Ten, kdo na film vyrazí do kina a vydrží ho sledovat bez přerušení až do konce, bude odměněn jedinečným kinozážitkem jaký tu dlouho nebyl. Jednak díky enormní stopáži kterou, pokud vás příběh zaujme, naštěstí moc vnímat nebudete. Jednak pro svou nádhernou vizuální stránku, ale hlavně tím, jak zlá a prospěchářská monstra většina postav je. Trávit s nimi čas vám zcela jistě nebude příjemné. Přesto tak učiňte a navštivte kino. Takovéto filmy se dnes už opravdu téměř netočí a ochudit se o ně na velkém plátně by byla opravdu škoda.

Pro navázání na mou předešlou zkušenost s „legendárním“ brakovým režisérem Godfrey Hoem jsem se rozhodl začít zvolna a Leopard Fist Ninja byla skutečně „správná“ volba. Na rozdíl od jeho pozdější tvorby tu ještě nejsou navzdory názvu žádní ninjové. Když teda nebudu počítat dva herce co mají zamotanou hlavu v ubrusu. Nejsou tu ani scény jiných filmů. Zato tu často scény na sebe vůbec nenavazují, jeden bratr který byl poslán studovat bojové umění neustále kritizuje toho druhého, i když ten ho neustále zachraňuje a řekl bych, že i líp bojuje. A jako taková perla se v půlce filmu z ničeho nic zjeví tři běloši a jeden černošský karatista, protože přece přesně to se do dobového čínského filmu hodí. Už teď se dalšího Godfreyho díla jednoduše nemůžu dočkat.

I když to tak dle hodnocení nevypadá, mám postavu Sartany i jeho představitele Gianni Garka rád. Jeho návrat mi tudíž udělal radost. Bohužel trochu zestárl a změnil vzhled. Což tak nevadí, ale stejně jako v trojce jsme zas zůstali jen v Itálii. Což už mi vadí. Recyklace nevýrazných lokací spolu s velice nekonzistentním scénářem pak zničili skoro i ten zbytek dobrého. Pětku tak vyhlížím už jen s obavami.

Nádherné, velkolepé, opulentní. Přesně tato slova mi přichází na mysl po shlédnutí první části Krvavého pobřeží. Jako divák jsem oproti u nás distribuované verzi zatím dostal stejně dech beroucí vizuál ale taky mnohem propracovanější postavy, v kterých se už neztrácím, a naopak jim ještě víc fandím. I když tak znám konec, už se nemůžu dočkat druhé části. Když si udrží stejnou úroveň jako tento snímek, budu nadmíru spokojen.

Trvalo to mnoho let, reálně jsem už ani nevěřil, ale přeci jenom jsem se dlouho „ztraceného“ filmu Jackieho Chana a Johna Ceny dočkal. A moc velkou radost mi to neudělalo. Je potřeba říct hlasitě do celého světa, že Scott Waugh by už nikdy neměl dostat možnost cokoliv režírovat. Hnusný vizuál, tupý děj, Jackie už spíš v důchodu. Dobrý je aspoň, že to uteče rychle a přes všechny postoje v reálném životě mám pořád Chana rád a asi vždy ho rád uvidím. I kdyby jenom seděl v křesle. Což asi v brzké budoucnosti pravděpodobně bude. Ty dvě hvězdičky jsou tak opravdu spíše jen s milosti jako takové díky za staré časy.

Pravděpodobně můj první turecký film, sice se jedná o koprodukci s Hongkongem a objeví se tu například Bolo Yeung a Carter Wong, ale hlavní hvězdou, která se sice ukáže až po čtvrt hodině ale přesto, je turecká legenda Cüneyt Arkin. Tomu to v rámci možností překvapivě dobře kope. Prostinký scénář a malí počet lokací mu sice házejí klacky pod nohy, ale při správné náladě si film pravděpodobně užijete. Jenom pozor pokud si snímek pustíte pod názvem Ninja Killer. Ninjové se tu skutečně neobjevují.

Zastavte temnotu je snímek který z počátku hodně klame tělem. Divák má pocit že se bude jednat o drama v němž bude muset Jeffrey Wright přežít v divočině útoky vlků. A svým způsobem přesně to i dostaneme, jenom úplně jinak než jsem alespoň já čekal. Chladné prostředí Aljašky a mě sympatický James Badge Dale ale nedokáží změnit fakt, že i když tvůrci přišli se zajímavým námětem, jeho scenáristické a režijní zpracování je zcela průměrné. Z filmu si tak po pár dnech pamatuji jen jednu nečekanou akční scénu z poloviny filmu, ale i ta se už začíná vytrácet. A to u snímku, co je žánrem převážně drama a thriller nepovažuji za nejlepší výsledek.

Za mě zcela subjektivně velice zdařilý snímek, jenž ladně a poutavě ukáže Briana a jeho cestu z L.A. do Miami. Hlavně ale divákům představí jedno z mých nejoblíbenějších aut, ne li nejoblíbenější, Nissan Skyline GT-R R34. A za to si zasluhuje maximální počet hvězd.