jemine

Nikdy jsem si ke komiksům nevybudoval pozitivní vztah, ale respektoval jsem jejich existenci. Rychlé šípy... Asterix a Obelix... Čtyřlístek... Kocour Vavřinec... Příběhy pro malé děti, dementy a fajnšmekry. Pravda, existuje tu možnost převést komiks smysluplně  do jiných forem, leč Marvel se té šance nechopil a natočil áčkovou kejdu obsahující natrávené vzorky kdejakých syntetických potravin duše i se sbírkou škodlivých éček. Thor: Temný svět je koukatelný, zábavný a vesele barevný, asi stejně jako barová tanečnice, ale nesmíte se na ni podívat podruhé, protože při druhém pohledu si všimnete vrásek a laciných líčidel a barvy na vlasech... Pouťovina.

Dobré, dobré, dobré, ale ať už to byl pokus o cokoliv, tak nějak mne nezaujal. Samozřejmě si nedělám nárok na objektivní pravdu, ale ten film mi připadá jako bad trip, báječné herecké výkony v přepestrém nepříběhu halucinogenního a nepravděpodobného nesvěta deformovaného ultraokouzlením z kaleidoskopicky velelebarevných superobrazů pseudointelektuálního zmaru. Nezmaru... Nebo tak nějak.

Další fim, na který se mi špatně dívá, neboť v pošetilostech jeho aktérů poznávám sám sebe, ale pominu-li toto ryze osobní stanovisko, jsou Světáci po právu považováni za jednu z perel československé kinematografie, jíž prakticky nelze nic vytknout. Skvělý scénář, režie, fantastické herecké výkony, přenádherné dialogy a situační humor... Ta jedna hvězda dolů  v hodnocení neznamená nic jiného než skutečnost, že některé scény nejsem schopen shlédnout beze studu a pocitu, že mne v minulosti někdo velmi pečlivě a s tužkou v ruce sledoval...

Anekdotická, ale rozhodně ne veselá sonda do středověké atmosféry života rumunského venkova  devatenáctého století. Dvojice protagonistů, otec a syn, každý jiný, mentálně, generačně, provede diváka v honbě za uprchlým cikánským otrokem černobílým filmem coby kaleidoskopem naznačených i dokončených příběhů, kuriózních dialogů, neveselých osudů a draze zaplacených zkušeností. Aferim! se navýsost podařil, kráčí vlastní, podle dnešních měřítek nekorektní cestou a osobitě svědčí o lhostejnosti světa vůči lidským životům a o marnosti existenciálních úvah po smyslu žití. Film, vlastně jen jednoduchý a prostě vyprávěný příběh, mohu jen doporučit každému, komu bývá nevolno z blockbusterů.

Až zase ne tak zcela vynikající film, ale zato úžasná retro pecka, kde z mlhy času a smrti vykukují tváře bývalých idolů, ožívají tu dávno mrtví v podobách, v nichž vládli motoristickým magazínům a dívčím snům.  Rivalové jsou  dobrým filmem, byť bez větších ambicí. Jsou dobře natočení, dobře zahraní, drnkají na tu správnou retro strunu a skvěle připomínají dobu, v níž automobilové závody definovaly správné muže a správné ženy. Kdo dnes ještě ví, kdo byl Jacky Icks?

Velkolepě natočená sci-fi akce, komplikovaná však až natolik, že nudí, a J. D. Washington v hlavní roli také nikterak nepřispívá  zábavnosti. Těžko říci něco podstatného k filmu, který nezaujal; tři hvězdy za vizuální dojem, scény jsou hezké, barevné a rychle se míhají :-)

Někteří lidé by určitým oblastem lidské tvořivosti měli vyhýbat. Není jim shůry dáno, neumí ani psát scénáře, ani režírovat, ani hrát. Mozek nácíčka není jako kvalifikační předpoklad dostačující.

Lidé se dopouštějí jedné obrovité chyby v úsudku: domnívají se, že mají právo na život a na zdraví. Není to pravda, ale tohle ohromné volání po vysněné spravedlnosti zvedá celý oslizlý a hnilobou páchnoucí organismus alternativní medicíny z nezasypaného společného hrobu  pověrečnosti, čar, kouzel a New Age zpět na výsluní. Tam, kde skutečnost nenabízí řešení buď vůbec, anebo žádné příjemné, snadné a optimistické, vždycky se najde stín, z něhož vykoukne mrchožrout skrývající zažloutlé zuby plné hnijícího masa za usmívající se karnevalovou škraboškou a nějaké to řešení za úplatu slíbí. Jsem rád, že tento dokument vznikl a říkám si: jen houšť a větší kapky.

Báječně jitřivý film, absurdně bizarní variace na gotické horory a Ostrov doktora Moreaua a přehršel nikoliv zcela groteskních, leč absolutně neotřelých situací a gagů. Inteligentní a řemeslně skvěle zvládnutá podívaná, která se zaryje pod kůži; ale pozor, není to film pro každého. Citlivější duše mohou mít po konzumaci těchto dánských filmových „stoletých vajec“ neurčité potíže, zahrnující i apriorní nelásku k taxidermii, alergii na čmelíky a přechodný odpor k drůbežímu a hovězímu masu.

Koláž, ne film. A prvoplánově hnusná koláž, stejně jako románová předloha, která s perverzní touhou lidí po odporných prožitcích stojí a padá. Nelíbila se se mi ani předloha, ani Marhoulův filmový přepis; ostatně, Marhoul filmy ani neumí, jen skládá vizuálně dokonalé scény do kostrbatého a nehomogenního celku. Nabarvené ptáče není ani zdaleka hluboce dramatickým příběhem, není to nic než pouťově laciná podívaná, panoptikum zrůd. Dvě hvězdy za kameru.