Ještěřák

CO TO KURWA JEST? ...si říká poměrně velké množství postav ve filmu. Vtipné je, že jsem si jako divák říkal totéž. _____ Vyzobané slunečnici Anně (Juliette Binoche, btw fakt ošklivá) přeroste práce s kurvičkama přes její zcela příšerně učesanou hlavu, jednou nebo dvakrát si vyhoní kundu, pak to najednou skončí a já se necitil o nic osvícenější, než předtím. _____ Nejzábavnější jsou ve filmu nadávky v polštině.

Tři smradi se rozhodnou, že fragnou čtvrtého, bo se zdá mít hubu na špacýře. Nikdo ve filmu mě nebyl sympatický, nelíbil se mi ani kuštíček nizozemské společnosti a etikety zde odprezentovaný, přechod z mindsetu "já se tě bojim" na "chci tvoji krev a chci ji hned" je zde fakt o ničem. PŘESTO SE DOKÁŽE ZAŽRAT POD NEHTY JAK ŠPÍNA Z CHLÍVA, protože se ti kluci i k sobě navzájem chovají neskutečně chladně, a s žádným exekutorem činu nelze v žádném případě sympatizovat - jeden se na to snad i vyloženě těší, aniž by přitom dokázal sáhnout nějaké tenistce ze sousedství na číču, to je velice zajímavé. A poslední věta je pro celý film zhruba tak příznačná, jako Bohúšovo dědické "teď si vás kupim všechny". _____ P.S. dal bych daným frackům z placatozemě vyjet na Ukrajině, Velamosce, či Libertě trasu Hutisko - Soláň - Karlovice, aby přestali mordovat a přišli na jiné myšlenky ,-)

JSME TADY JAKO DOBYTEK, VEZOU NÁS NA PORÁŽKU _____ Jeden z nejlepších commie era filmů, mj. díky jakési morální otevřenosti, explicitnosti, naturalismu. Landa s Dejdarem a Langmajerem aj. se hledali, až se našli, začínám mít podezření, že se v tom někteří i trochu realizovali. (Přehrávat v roli rowdies? Ale piču...) Asi nejvyšším vrcholem dekadence je zde Langmajer, mrdající Marcelku ve sparťanské vlajce a na půl žerdi stažených, prochcaných trenkách v kupé, které je taky domrdané, akorat trochu jinačím způsobem, a ve kterém je ponejvíce nachcáno, nasráno a nablito. Film se vyplatí sledovat bez otravných morálních cavyků - co na to Mirek Dušín, Věra Pohlová, nebo sekta sluníčkovatých lidiček, nechci ani vědět. Tu roztomilou scénu s prohmatanýma kozama neznámé osmdesátkové geekyně, která měla tu smůlu, že jela toho večera vlakem na zkoušku, by podle mě nedalo hodně holek ještě dneska :))

Do jednotky těžkooděnců infiltruje praxí a úctou nepolíbený zajíc, který se snaží ve svojí nové jamce všemožně zapadnout, aby nakonec po krysím způsobu vzdoroval určitému myšlenkovému kvasu, který v azurově opřilbených hlavách nebezpečně bují zhruba jako maminovské špeky v pase mých kdysi výstavních spolužaček. Stefano Sollima, a pojďme mu na chvíli slepě věřit, vykresluje Řím, jak ho ze sluníčkovatých turistických kartinek asi neznáte, latentně feministický, bez jasné národní identity, morálně vachrlatý, trochu multikulti. Na základě průsernatých zpráv zevnitř (TV aj. mediální mrdky) i zvenčí (štrapáce jejich rodin) začínají emoce na bengárně bobtnat a vařit jako v papiňáku. O to smutnější je, že film de facto končí v době exploze...

Není nad to, pustit si ve vymrdaném počasí film, který se odehrává ve vymrdaném počasí. _____ Precizní kulisy, rutinní lekačky. Jelikož bydlím v baráku postaveném l. p. 1869, myslím, že by to k zesraným gatím mohlo stačit. _____ Hororem nepolíbení fanoušci Daniela Radcliffea v telecích letech s prozatím čistýma gatěma by měli být uspokojeni, a ani jim nemusí vadit, že Daniela herecky přejel jako palačinku Ciarán Hinds.

Promrdaný potenciál, promrdaný čas.

SPOILERY, SPROSŤÁRNY. _____ Filmy, vyznačující se jak kinematografickým masakrem, tak rozpohybovaným hnojem, mám nesmírně rád. Jedná se de facto o Esmeraldu v zákopech. Hlavní hrdina (Briťák) narukuje na frontu do Francie a uprdelí se v rodině chlápka, který není zrovna working class hero, patrně jen proto, aby mu za zvuků špičkového main theme ošukal barák. Briťák v zákopu skoro kantnul, ale promptně maže zpátky, aby znovu viděl svou femme fatale buchtu, kterou ale zpátky dlube v lůně ten původní chlápek. Jeden po druhém mezitím umírají frajeři z roty (pluku, bataliónu, gangzta strýt gangu, whatever), kteří pro Briťáka měli nějakou citovou hodnotu, a to v poměrně velmi zdařilých a realistických scénách (vyjímaje patetické looky a řečičky), a nejraději by z toho natáhl brka . _____ Jmenovat se film po tom, co je v něm nejlepší, máme tu RATSONG, kvůli tunýlkům. Jinak spíš poctivý zvlhčovací materiál pro znuděné a nadržené hospodyňky z Červený Lhoty.

2012: kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. 1492: kolik buchet brousíš, tolikrát jsi papežem. _____ THE BORGIAS úspěšně navazují tam, kde skončili THE TUDORS. Jen toho explicitního násilí & sexu je míň (vraždí a šuká tam kámen cihlu, ale na kameře značně ubylo krve a spermatu). Oba seriály přitom jsou (byly) inteligentní a v podstatě historie-milné, zajímavé. HBO v podstatě zkutilo nový subžánr. _____ Česká fansite (ano, moje texty, konec reklamní Always selfpromo vložky).

Bezkoulá doba plodí bezkoulé sráče. Ví to i François Cluzet, který je musí přehazovat vidlema, dokud nenarazí na Omara Sye, démanta nevšednosti. Je to příjemné, this is not fuckin' Hollywood a žvejknout to všichni. A teď mě omluvte, jdu prodat tento vrcholný a nadčasový komentář za jedenáct tisíc éček. (3,5*)

DNESKA MUSÍŠ ZASTAVIT PUK I SVÝM OBLIČEJEM. (Steve Smith, nápis nad teamovou hajzl-mušlí, Chicago - Pittsburgh 0:3, 1992 Stanley Cup Finals) _____ Sice trošku procházka do světa záchodového humoru, wtz, jinak ale hlína, prča, metalipieklo a rokenrol. Smrdí z toho prochcaný suspiky a vymlácené řezáky, i ta korpulentní šťabajzna byla roztomilá (to čubky bejvaj). Ale hlavně, THIS IS NOT FUCKIN' BASEBALL ! ! ! _____ MOŽNÁ, ŽE SI PŘÍŠTĚ ROZMYSLÍŠ SEKNOUT YZERMANA, KDYŽ VÍŠ, ŽE JOEY (KOCUR) SI TĚ NAJDE. Kritika: 1) konec filmu není žádný kanec. 2) Takhle bitky opravdu nevypadají. Ani nevypadaly. (Bráno od momentu shození rukavic). _____ JÁ TOHO ŠVÉDA OPRAVDU NEMÁM VŮBEC RÁD. PÍCHÁ DO VÁS, KDYŽ SE ROZHODČÍ NEDÍVÁ. KDYŽ JDE DO TUHÉHO, TAK VÍ, ŽE MÁ VE SVÉM TÝMU HRÁČE JAKO TIE DOMI NEBO DIXON WARD, KTEŘÍ HO ZASTOUPÍ, KDYŽ JDE DO TUHÉHO. DNES VEČER JSEM DOSTAL PŘÍLEŽITOST UKÁZAT, CO SI MYSLÍM, A CÍTÍM SE VELICE DOBŘE. (Ray Bourque poté, co dostal přes čumák od Matse Sundina, 90s) Oh, baseball...